21 Cdo 2934/2023-173
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavního věřitele M. Ch., zastoupeného Mgr. Milošem Švandou, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 1947/37, proti zástavnímu dlužníkovi J. W., zastoupenému Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci č. 2116/15, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 115/2017, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 15 Co 111/2022-100, o návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení, takto:
Odkládá se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2022, č. j. 15 Co 111/2022-100, ve výroku II., jímž bylo ve zbývající části potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. března 2021, č. j. 20 C 115/2017-69.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 24. 3. 2021, č. j. 20 C 115/2017-69, nařídil prodej zástavy – nemovitosti (specifikovaného bytu spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu) k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 880 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 1. 5. 2013 do zaplacení, pohledávky ve výši 54 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 1. 5.
2013 do zaplacení, pohledávky ve výši 92 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 1. 5. 2013 do zaplacení, pohledávky ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 3. 5. 2013 do zaplacení, pohledávky ve výši 880 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z této částky za období od 27. 1. 2016 do zaplacení a pohledávky ve výši 107 196,60 Kč dle výroku II.
rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 12. 2017, č. j. 50 C 36/2017-64. K odvolání původní zástavní dlužnice (která v odvolacím řízení zemřela) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 15 Co 111/2022-100, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že žalobu na nařízení soudního prodeje zástavy (specifikovaného bytu spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu) k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 107 196,60 Kč zamítl (výrok I.), a ve zbývající části usnesení soudu I.
stupně potvrdil (výrok II.). Proti výroku II. usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání a současně navrhl odložit vykonatelnost výroku II. usnesení odvolacího soudu. Návrh odůvodnil tím, že „mu neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozí závažná újma“, neboť „v bytě, který je zástavou, jež má být v řízení prodána, má své bydliště, ve kterém se trvale zdržuje a žije“.
„Jestliže bude nařízen výkon rozhodnutí o soudním prodeji zástavy tím, že byt, ve kterém bydlí, bude prodán třetí osobě, bude nenapravitelně zasaženo do jeho soukromého života, do jeho práva pokojně užívat svůj majetek.“
Podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. K předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, (mimo jiné) patří, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. Závažnost újmy se zde poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uveřejněné pod č.
5/2019 v časopise Soudní judikatura). Protože neprodleným výkonem (exekucí) napadeného výroku usnesení odvolacího soudu by mohla být dovolateli způsobena závažná (jen stěží odstranitelná) újma, a protože odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) podle ustanovení § 243 o. s. ř. odložil vykonatelnost usnesení odvolacího soudu ve výroku II. do doby, než bude o dovolání pravomocně rozhodnuto. Přihlédl přitom i k tomu, že z obsahu dovolání je seznatelné (zjistitelné), že bylo podáno včas, oprávněnou osobou za splnění podmínky advokátního zastoupení a neplatí pro ně žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu
Napadené usnesení odvolacího soudu se tak od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1145/2007, nijak neodchyluje. Rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení zásadní otázky, za jakých okolností lze nařídit soudní prodej zástavy, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.
s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž soudy vycházely při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy, a předestírá-li vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „soudní prodej zástavy byl nad rámec vlastní jistiny a jejího příslušenství nařízen i pro pohledávky zástavního věřitele ze smluvních pokut, bez limitace jejich výší a dobu vzniku podle zástavní smlouvy“, že „pohledávka na smluvní pokutě ve výši 25.000,- Kč a na smluvní pokutě ve výši 880.000,- Kč vyplývají z Dohody o vypořádání závazku ze dne 9.
4. 2013, která není zajištěna zástavním právem“, „rovněž pohledávka na zákonném úroku z prodlení z jednotlivých částek vyjma jistiny… nemůže být zajištěna v celém rozsahu“, že „ze zástavní smlouvy je zřejmé, že zajištěná pohledávka je od počátku nižší, než jak ji uvádí zástavní věřitel“, že „zástavní věřitel neosvědčil výši vzniklé pohledávky a jejího příslušenství“)] a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.
10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, podle nichž je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení.
V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.