21 Cdo 3012/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, proti žalované UNEX a.s. se sídlem v Uničově, Brníčko č. 1032, IČO 45192049, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 505/118, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 571/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2015 č.j. 16 Co 197/2015-159 doplněnému usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2016 č.j. 16 Co 197/2015-165, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dušana Dvořáka, advokáta se sídlem v Brně, Hlinky č. 505/118.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.12.2015 č.j. 16 Co 197/2015-159, doplněnému usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2016 č.j. 16 Co 197/2015-165, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce a povahy lhůty k němu určené v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 5/68, který byl uveřejněn pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2003 sp. zn. 21 Cdo 131/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.3.1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.5.2002 sp. zn. 21 Cdo 1436/2001, který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolání žalobce navíc neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.) [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp.zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu