21 Cdo 3027/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobkyně MEGA TRUCKING BOHEMIA spol. s r.o. se sídlem v Ústí nad
Labem, Londýnská č. 13/2719, IČO 62245813, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou,
advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614/11, proti žalovanému R. C.,
zastoupenému JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, U
Jiskry č. 114/1, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u
Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 57/2012, o dovolání žalovaného
proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21.
ledna 2013 č.j. 36 Co 497/2012-50, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 21.
srpna 2012 č.j. 7 C 57/2012-40 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
České Lípě k dalšímu řízení.
Žalovaný dopisem ze dne 20.5.2012 sdělil žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje
pracovní poměr podle ustanovení § 56 odst.1 písm. b) zákoníku práce. Důvod k
tomuto opatření spatřoval v tom, že mu žalobkyně nevyplatila "část mzdy za
měsíc březen 2012 (splatnou dne 10.4.2012) v rozsahu minimálně čtyřiceti
odpracovaných hodin".
Žalobkyně se žalobou podanou dne 14.6.2012 u Okresního soudu v České Lípě
domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je
neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že ji žalovaný před okamžitým zrušením
pracovního poměru neseznámil s tím, že mu dluží mzdu, resp. její podstatnou
část, a že žalovanému ve skutečnosti "nic nedluží". Žalobkyně zaměstnávala
žalovaného jako "řidiče vnitrostátní a kamionové přepravy", místem výkonu práce
žalovaného byla její "provozovna v Č. L., ", a žalobkyně vysílala žalovaného
"na pracovní cesty podle předem stanoveného plánu, kdy je řádně placen a po
dohodě jsou již žalovanému řadu let poskytována za přesčasové hodiny náhradní
placená volna". Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 22.5.2012 k
"nástupu do zaměstnání s upozorněním na neplatnost okamžitého zrušení
pracovního poměru", žalovaný však výzvě nevyhověl. Místní příslušnost Okresního
soudu v České Lípě žalobkyně zdůvodnila "odkazem" na ustanovení § 87 odst.1
písm.a) občanského soudního řádu, neboť žalovaný, který má trvalé bydliště, má
své stálé pracoviště v Č. L.
Žalovaný namítl místní nepříslušnost Okresního soudu v České Lípě. Uvedl, že
nemá v obvodu tohoto soudu své stálé pracoviště, neboť pracovní poměr u
žalobkyně platně okamžitě zrušil, a že při určení místní příslušnosti by bylo
"absurdní neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru předpokládat". Místně
příslušným k projednání a rozhodnutí této věci je proto podle ustanovení § 84 a
§ 85 odst.1 občanského soudního řádu Okresní soud v Děčíně.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 21.8.2012 č.j. 7 C 57/2012-40
námitku žalovaného o své místní nepříslušnosti zamítl. I když námitku
nedostatku místní příslušnosti podala včas k ní oprávněná osoba, žalobkyně
podle názoru soudu prvního stupně využila možnosti podat žalobu podle místa
stálého pracoviště žalovaného, které "bylo určeno pracovní smlouvou". Vzhledem
k tomu, že žalovaný měl u žalobkyně (své zaměstnavatelky) "nejméně do
okamžitého zrušení pracovního poměru své stálé pracoviště", a že, je-li
"žalobou napadána platnost rozvázání pracovního poměru, nelze vycházet z toho,
že pracovní poměr byl již uvedeným způsobem zrušen", je dána místní příslušnost
Okresního soudu v České Lípě podle ustanovení § 87 občanského soudního řádu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
usnesením ze dne 21.1.2013 č.j. 36 Co 497/2012-50 potvrdil usnesení soudu
prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že "právní následky okamžitého zrušení
pracovního poměru jako jednostranného právního úkonu adresovaného druhému
účastníkovi pracovněprávního vztahu nastávají okamžikem, kdy byl řádně doručen
adresátu" (v projednávané věci tyto právní účinky nastaly dnem 21.5.2012), a že
"své účinky, spočívající ve skončení pracovního poměru, pozbývá okamžité
zrušení pracovního poměru jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým
bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné", odvolací soud
dospěl k závěru, že platnost okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného
dopisem žalovaného ze dne 20.5.2012 žalobkyně napadla "v zákonné lhůtě" žalobou
podanou podle ustanovení § 72 zákoníku práce" a že "za těchto okolností" nelze
mít "námitek" proti postupu žalobkyně, využila-li "práva zvolit soud podle
ustanovení § 87 odst.1 písm.a) občanského soudního řádu". Navíc, projednání a
rozhodnutí věci před Okresním soudem v České Lípě nepředstavuje z hlediska
procesní ekonomie nepřiměřené náklady či zátěž pro účastníky".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v Č.
L. bylo v pracovní smlouvě účastníků sjednáno místo výkonu práce žalovaného
jako "řidiče zahraniční kamionové dopravy" a že pracovní poměr účastníků byl
rozvázán okamžitým zrušením, k němuž došlo ještě "před podáním žaloby" a jehož
platnost žalobkyně zpochybňuje, a dovozuje, že v obvodu Okresního soudu v České
Lípě žalovaný "fakticky nikdy stálé pracoviště neměl". Žalovaný uzavírá, že
soudy chybně aplikovaly ustanovení § 87 odst.1 písm.a) občanského soudního
řádu, a navrhuje, aby dovolací soudu napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013
Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."). Po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se
nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
V projednávané věci soudy zkoumaly (na základě námitky žalovaného) otázku, v
jakých případech je dána tzv. na výběr daná místní příslušnost soudu podle
ustanovení § 87 odst.1 písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že tato otázka
procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech
souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného
je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný (§ 11 odst.1
věta první o.s.ř.).
Věcnou a místní příslušnost soudu stanoví zákon (srov. například § 9 o.s.ř.
nebo § 85 až 89 o.s.ř.); pro určení věcné a místní příslušnosti jsou přitom až
do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení
(srov. § 11 odst.1 větu druhou o.s.ř.). Kromě soudu určeného zákonem je věcně a
místně příslušným vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona
zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného
soudu (srov. § 11 odst.1 větu třetí o.s.ř.). Je-li místně příslušných několik
soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (§ 11 odst.2 o.s.ř.).
K řízení je místně příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje
(žalovaného), není-li stanoveno jinak (srov. § 84 o.s.ř.). Je-li pro řízení v
prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným
soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný
soud účastníka (§ 85a o.s.ř.).
Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v ustanovení §
85a o.s.ř., je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu má žalovaný své
stálé pracoviště [srov. § 87 odst.1 písm.a) o.s.ř.].
"Pracovištěm" je třeba pro účely určení místní příslušnosti rozumět prostor
(místo), kde žalovaný na základě pracovního, služebního nebo jiného jim
obdobného právního vztahu vykonává své zaměstnání nebo povolání (plní své úkoly
vyplývající z pracovního, služebního nebo jiného jim obdobného právního
vztahu). Pracoviště je ve smyslu ustanovení § 87 odst.1 písm.a) o.s.ř. "stálé",
jestliže právní vztah, v němž žalovaný plní své úkoly z pracovního, služebního
nebo jiného jim obdobného právního vztahu, nemá jen krátkodobou nebo
příležitostnou povahu a jestliže žalovaný na pracovišti vykonává své zaměstnání
(povolání) soustavně; "stálým pracovištěm" z hlediska ustanovení § 87 odst.1
písm.a) o.s.ř. proto není například prostor (místo), kde žalovaný působí na
základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr sjednaných jen na krátkou
dobu, kde je žalovaný jen na pracovní (služební) cestě, kam byl žalovaný
krátkodobě přeložen nebo dočasně přidělen, kde žalovaný pracuje v rámci výkonu
trestu odnětí svobody apod.
V případě, že žalovaný vykonává své zaměstnání (povolání) v pracovním poměru
sjednaném na dobu neurčitou nebo na dobu určitou a pracovní poměr nemá jen
přechodnou nebo příležitostnou povahu, je třeba od "stálého pracoviště" vždy
důsledně odlišovat jednak místo (místa) výkonu práce sjednané (sjednaná) v
pracovní smlouvě, jednak pravidelné pracoviště (§ 34a zákoníku práce). Místo
nebo místa výkonu práce, ve kterých má být podle pracovní smlouvy vykonávána
práce, vyjadřují jen prostory (místa), v nichž je zaměstnavatel oprávněn
přidělovat svému zaměstnanci práci a v nichž je zaměstnanec povinen podle
pokynů zaměstnavatele konat osobně práci, zatímco "stálým pracovištěm" je ve
smyslu ustanovení § 87 odst.1 písm.a) o.s.ř. jen takový určitý prostor (místo),
v němž žalovaný (jako zaměstnanec) skutečně (na základě přidělení
zaměstnavatele a podle jeho pokynů) soustavně pracuje; nemůže být proto
například stálým pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě,
jestliže z povahy vykonávané práce vyplývá, že žalovaný (jako zaměstnanec)
pravidelně vykonává práci na jiných (dalších) místech. Pravidelné pracoviště má
význam - jak vyplývá z ustanovení § 34a zákoníku práce - pro účely cestovních
náhrad, a z vymezení pravidelného pracoviště proto nelze činit žádné závěry o
tom, kde má žalovaný své "stálé pracoviště".
Pro určení místní příslušnosti má právní význam jen prostor (místo), kde
žalovaný měl své stálé pracoviště v době zahájení řízení. Místní příslušnost se
jako podmínka řízení - jak vyplývá z ustanovení § 11 odst.1 věty druhé o.s.ř. -
posuzuje jen podle okolností, které tu jsou v den, kterým bylo řízení zahájeno;
okolnosti, které tu byly před zahájením řízení nebo které se po zahájení řízení
změnily, jsou pro určení místní příslušnosti nerozhodné.
V projednávané věci z dosavadních poznatků soudů vyplývá, že podle pracovní
smlouvy účastníků ze dne 26.9.2001 žalovaný pracoval u žalobkyně jako "řidič
vnitrostátní a mezinárodní kamionové dopravy", že jako místo výkonu práce byla
v této pracovní smlouvě sjednána "provozovna Č. L." a že po okamžitém zrušení
pracovního poměru, které dal žalobkyni dopisem ze dne 20.5.2012, žalovaný pro
žalobkyni nevykonává práci.
S názorem soudů o tom, že žalovaný měl své stálé pracoviště na provozovně
žalobkyně v Č. L. a že pro určení místní příslušnosti podle ustanovení § 87
odst.1 písm.a) o.s.ř. není významné, že žalovaný již nepracuje pro žalobkyni,
je-li předmětem řízení neplatnost rozvázání pracovního poměru, dovolací soud
nesouhlasí.
Soudy v první řadě nevzaly náležitě v úvahu povahu druhu práce, který žalovaný
konal pro žalobkyni, z níž vyplývá, že provozovna žalobkyně v Č. L., sice mohla
(případně) představovat určení pravidelného pracoviště žalovaného ve smyslu
ustanovení § 34a zákoníku práce, avšak znemožňovala, aby žalovaný na této
provozovně žalobkyně soustavně vykonával své pracovní úkoly. Navíc, žalovaný po
okamžitém zrušení pracovního poměru přestal pro žalobkyni pracovat; v době
zahájení řízení (ke dni 14.6.2012) proto nemohl mít i z tohoto důvodu na
provozovně žalobkyně v Č. L., své stálé pracoviště. Na uvedeném závěru nic
nemůže změnit ani to, že žalobkyně napadá žalobou platnost okamžitého zrušení
pracovního poměru účastníků ze strany žalovaného a že by pracovní poměr
účastníků - kdyby bylo žalobě pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno - mohl
dále pokračovat. Z hlediska ustanovení § 11 odst.1 věty druhé o.s.ř. jsou totiž
rozhodné jen a právě okolnosti, které tu byly v den, kterým bylo zahájeno v
projednávané věci řízení; jestliže žalovaný k tomuto dni nevykonával v tomto
prostoru (místě) soustavně své zaměstnání (povolání), neboť měl za to, že
pracovní poměr účastníků již skončil, nemůže být podle tohoto prostoru (místa)
- bez ohledu na cokoliv jiného, včetně okolností uvažovaných soudy - založena
místní příslušnost soudu podle ustanovení § 87 odst.1 písm.a) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v souladu se zákonem.
Protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle
ustanovení § 243e odst.1 o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které
bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v České Lípě) k dalšímu řízení (§
243e odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst.1 část věty za středníkem a
věta druhá a § 226 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu