21 Cdo 3093/2024-521
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně J. L., proti žalovanému Liboru Maněnovi, se sídlem v Pardubicích, Jiřího z Poděbrad č. 2593, IČO 11587067, zastoupenému JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 92, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 303/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. dubna 2024, č. j. 27 Co 48/2024-469,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Pardubicích soudní poplatek za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. dubna 2024, č. j. 27 Co 48/2024-469, který činí 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Žalobkyně podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 4. 2024, č. j. 27 Co 48/2024-469, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 1. 2024, č. j. 6 C 303/2004-363, kterým okresní soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 5. 2008, č. j. 23 Co 230/2008-290, neboť bylo podáno opožděně. 2. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. 3. Usnesení ze dne 3. 4. 2024, č. j. 27 Co 48/2024-469, je sice rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí (§ 237 o. s. ř.), avšak proti takovému rozhodnutí není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (objektivně) přípustné, neboť mimořádným opravným prostředkem, který v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. O nepřípustnosti dovolání byla žalobkyně poučena v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí. 4. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 5. Žalobkyně sice nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení. 6. V souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. žalobkyni rovněž vznikla ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), povinnost zaplatit soudní poplatek za podané dovolání. Soudnímu poplatku totiž podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, uveřejněné pod č. 73/2023 Sb. rozh. obč.). Žalobkyni byla proto uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) a § 11a ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků. 7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 1. 2025
JUDr. Pavel Malý předseda senátu