21 Cdo 3099/2023-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní č. 1820, proti žalovaným 1) KOPPA, v. o. s. se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Mozartova č. 679/21, IČO 25428578, a 2) PROKONZULTA, a. s. se sídlem v Brně, Křenová č. 299/26, IČO 26307367, o určení neplatnosti veřejné dražby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 165/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. ledna 2023, č. j. 15 Co 100/2022-167, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
165/2019-112 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. a III.).
2. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a uzavřel, že „…bylo prokázáno, že žádná veřejná dražba (ať už nedobrovolná nebo dobrovolná) se toho dne (podle tvrzení v žalobě dne 3. 4. 2019 – pozn. dovolacího soudu) nekonala, když se konala pouze e-aukce, na základě které byly následně uzavírány kupní smlouvy…“, a proto důvody pro vyslovení neplatnosti dražby „…ve smyslu § 48 odst. 3, odst. 4 zákona o veřejných dražbách tak v tomto případě nebyly splněny…“.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce; přípustnost dovolání odvíjí od názoru, že „…rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu…“, když „…oba obecné soudy ve svých rozhodnutích nesprávně použily ve věci dispozičního práva správkyně k prodeji movitého majetku ustanovení IZ vylučovací žaloba (zřejmě myšleno „o vylučovací žalobě“ – pozn. dovolacího soudu)…“.
4. Žalovaná 1) poukázala na skutečnost, že nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání, žalovaná 2) se k dovolání nevyjádřila.
5. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nepostačuje, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2004 v časopise Soudní judikatura, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
9. K založení přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud. Otázku předpokladů přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
10. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
11. Dovolatel, v kontextu shora uvedeného rozboru, nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, a dovolání v projednávané věci výše uvedeným požadavkům nevyhovuje.
12. Dovolatel při své argumentaci přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že pakliže žalobce požadoval (podle žalobních tvrzení), aby bylo určeno, že veřejná dražba, konaná dne 3. 4. 2019, je neplatná, a pakliže bylo zjištěno, že „… žádná veřejná dražba (ať už nedobrovolná nebo dobrovolná) se toho dne nekonala, když se konala pouze e-aukce, na základě které byly následně uzavírány kupní smlouvy…“, není možno žalobě na určení neplatnosti veřejné dražby (podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) vyhovět; jinak řečeno, otázka, zda insolvenční správkyně byla či nebyla oprávněna nakládat se sepsaným majetkem (zbraněmi), nebyla (a nemohla být) vůbec řešena, a veškerá argumentace (mnohdy ne zcela srozumitelná) se zcela míjí s nosnými důvody, na kterých je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Ze stejného důvodu jsou nepřípadné odkazy dovolatele na judikaturu Nejvyššího soudu (ve věcech insolvenčního práva).
13. Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka (polemika), která jako jediná se k nosnému důvodu žaloby vztahuje, a to, že „...je třeba postavit najisto jako liché tvrzení odvolacího soudu, že v řízení však bylo prokázané, že žádná veřejná dražba (ať už nedobrovolná nebo dobrovolná) se toho dne nekonala, když se konala pouze e-aukce, na základě které byly následně uzavírány kupní smlouvy…“, neboť dovolatel pouze vyslovuje (prostý) nesouhlas se skutkovým závěrem soudů, aniž by tento nesouhlas dával do kontextu s právní otázkou, která by mohla založit přípustnost dovolání.
14. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je
nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011). 15. Pro úplnost dovolací soud dodává, že k podání dovolatele ze dne 21. 8. 2023 nemohl přihlédnout, neboť bylo učiněno po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). 16. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu (podle obsahu dovolání) „v celém rozsahu“, tedy ve výrocích, jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení; dovolání proti těmto výroku není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 17. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 3. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu