Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 3241/2008

ze dne 2009-06-24
ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3241.2008.1

21 Cdo 3241/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní

věci žalobkyně H. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) JUDr. P. M., 2)

Č. s., a.s., o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené

u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 232/2007, o dovolání žalobkyně proti

rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2008, č. j. 56 Co

681/2007-55, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31.1.2008, č.

j. 56 Co 681/2007-55, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze

dne 24.10.2007, č. j. 11 C 232/2007-40, ve věci samé, není přípustné podle

ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle

ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je

v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. Zhodnocení Nejvyššího

soudu SSR ze dne 22.5.1985, sp. zn. Cpj 13/85, uveřejněné ve Sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek pod č. 50, ročník 1985; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze

dne 29.1.1997, sp. zn. 2 Cdon 130/96, uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod

č. 4, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.10.2001, sp. zn. 22

Cdo 2474/2000, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy pod č. 1, ročník 2002;

rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.2.2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006,

uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 97, ročník 2007;

Zpráva Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.3.1975, sp. zn. Cpj 34/74, uveřejněná ve

Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26, ročník 1975; rozsudek

Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.1.2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněný ve

Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, ročník 2004) a nemá tedy po

právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle

ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b

odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem

o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých

nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2009

JUDr. Roman Fiala,

v. r.

předseda senátu