21 Cdo 3243/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce Ing. M. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. K.,
zastoupenému advokátem, o 145.396,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního
soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 9 C 266/2001, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. února 2007, č.j. 16 Co
237/2006-121, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne
12. dubna 2006, č.j. 9 C 266/2001-95 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu
ve Frýdku - Místku k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou dne 1.7.1999 u Okresního soudu ve Frýdku - Místku
domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na doplatku mzdy za měsíc červen 1998 5.000,-
Kč, na odstupném při skončení pracovního poměru 40.000,- Kč, na \"účtenky za
benzín v hotovosti\" 2.000,- Kč a \"na náhradách za ujeté km\", neboť \"firma
si u něho jako stavbyvedoucího objednala autodopravu soukromým motorovým
vozidlem\", 143.396,- Kč. Podáními ze dne 28.10.1999, ze dne 31.3.2000 a ze dne
24.8.2000, která byla učiněna u Okresního soudu ve Frýdku - Místku ve dnech
1.11.1999, 4.4.2000 a 28.8.2000, své požadavky ohledně dvou posledně uvedených
nároků upřesnil nejprve tak, že \"s ohledem na náročnost práce\" mu bude
žalovaný platit navíc za každý odpracovaný den 400,- Kč počínaje dnem 2.5.1996,
že částka byla posléze snížena na 300,- Kč denně a že částka 143.396,- Kč
vznikla vynásobením částky 300,- Kč počtem 478 celkem odpracovaných dnů a od
výsledné částky 143.400,- Kč bylo odečteno 4,- Kč \"aby tato částka nebyla tak
kulatá\", a posléze tak, že částku 145.396,- Kč se 17% úrokem z prodlení od
1.11.1998 do zaplacení požaduje \"jako cenu za služby a náklady poskytované
žalovanému v době od 2.5.1996 do 31.1.1998 na základě ústní dohody uzavřené v
souladu s ustanovením § 269 odst.1 obchodního zákoníku\", přičemž \"předmět
smlouvy blíže konkretizuje objednávka autodopravy\". Žalobcův nárok o 145.396,-
Kč se 17% úrokem z prodlení od 1.11.1998 do zaplacení Okresní soud ve Frýdku -
Místku usnesením ze dne 22.10.2001, č.j. 14 C 115/99-55a vyloučil k
\"samostatnému řízení\".
V průběhu řízení žalobce k odůvodnění žaloby o 145.396,- Kč se 17% úrokem z
prodlení od 1.11.1998 do zaplacení uvedl, že u žalovaného pracoval od 2.5.1996
jako vedoucí stavby a že s účinností od 2.5.1996 s ním uzavřel smlouvu o
autorském dozoru podle ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku, podle
které \"měl zajišťovat autorský dozor při provádění staveb realizovaných
žalovaným\". Kromě mzdy ve výši 15.000,- Kč měsíčně se s ohledem \"k delším
směnám, nutnosti práce o sobotách a nedělích\" a převážení zaměstnanců a
materiálu vlastním automobilem se žalovaným dohodl, že mu bude platit 400,- Kč
za každý odpracovaný den; posléze byla tato částka snížena na 300,- Kč denně.
Pracovní poměr účastníků skončil dne 30.6.1998 a v tento den se žalobce se
žalovaným dohodl, že si \"žalovaný u něho objednává autodopravu\" vozidlem
žalobce a že žalovaný za to zaplatí žalobci 145.396,- Kč. Posléze žalobce
uvedl, že mu žalovaný měl platit 400,- Kč denně bez sobot a nedělí za
\"autorský dozor\", přičemž později byla tato částka snížena na 300,- Kč denně
a zahrnovala \"všechno, včetně jízd vlastním automobilem žalobce\".
Okresní soud ve Frýdku - Místku nejprve usnesením ze dne 22.4.2002, č.j. 9 C
266/2001-25 z důvodu \"částečného\" zpětvzetí žaloby zastavil řízení \"v
rozsahu zaplacení úroku z prodlení ve výši 5% z částky 145.396,- Kč za období
od 1.11.1998 do zaplacení\" a rozsudkem ze dne 31.1.2003, č.j. 9 C 266/2001-51
žalobu o 145.396,- Kč s 12% úrokem z prodlení od 1.11.1998 do zaplacení zamítl
a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení
27.115,- Kč k rukám advokáta. Z provedených důkazů zjistil, že žalobce pracoval
u žalovaného v pracovním poměru od 2.5.1996 do 30.6.1998 za mzdu, která byla
dohodnuta ve výši 15.000,- Kč měsíčně, že žalobce za trvání pracovního poměru
používal \"na jízdy z práce, v průběhu práce a do práce vlastní automobil\",
přičemž \"spotřebovaný benzín mu byl žalovaným hrazen, aniž by byly požadavky
žalobce žalovaným kontrolovány co do výše či důvodnosti\", že žalobce
odpracoval u žalovaného během trvání pracovního poměru 478 pracovních dnů a že
dne 2.5.1996 účastníci uzavřeli smlouvu o autorském dozoru, aniž by byla
písemně dohodnuta \"odměna za práci autorského dozoru\". Podle názoru soudu
prvního stupně žalobce neprokázal své tvrzení, že by \"uzavřel se žalovaným
ústní smlouvu, dle které se žalovaný zavázal platit mu v poslední verzi 300,-
Kč denně po dobu odpracovaných 478 dnů mínus 4,- Kč\", a to \"ať za tvrzený
autorský dozor nebo za souběžně a následně samostatně prováděnou práci
stavbyvedoucího nad rámec dohodnuté odměny v pracovní smlouvě\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25.7.2005, č.j. 15
Co 1046/2004-70 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Odvolací soud dovodil, že žalobce \"vylíčil rozhodující skutečnosti
tak, že mezi účastníky vznikl pracovněprávní vztah, sjednaná měsíční mzda
neodpovídala náročnosti práce, proto došlo k dohodě stran o jejím zvýšení o
300,- Kč za každý odpracovaný den za práci večer, v noci, o víkendech, za
používání vlastního vozidla žalobce pro potřeby zaměstnavatele a k dohodě o
náhradě spotřebovaných pohonných hmot\", a vytknul soudu prvního stupně, že byl
při projednání a rozhodnutí věci nesprávně obsazen, neboť namísto senátu
rozhodoval samosoudce. Současně soudu prvního stupně uložil, aby postavil
\"najisto, jaká je skutková podstata předmětu řízení\"; za \"tím účelem\" soud
prvního stupně usnesením \"nepřipustí změnu žaloby\", jestliže žalobce
\"uplatněný nárok nově opíral o smlouvu o autorském dozoru a o objednávku
autodopravy, když z obsahu žalobcova odvolání jednoznačně plyne, že tyto
skutečnosti již netvrdí\", a bude se zabývat \"posouzením žalobcova odvolání
podle jeho obsahu, zda se žalobce tímto podáním domáhá stejného plnění na
základě jiného skutkového stavu než ho vylíčil v žalobě\", a v kladném případě
se usnesením \"vysloví k přípustnosti této změny žaloby\".
V dalším řízení Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 5.1.2006, č.j.
9 C 266/2001-82 nepřipustil \"změnu žaloby - skutkových tvrzení, že nárok
uplatněný žalobou se opírá o smlouvu o autorském dozoru a o objednávku
autodopravy\", usnesením vyhlášeným při jednání dne 12.4.2006 připustil \"změnu
skutkových tvrzení žalobce a rozšíření žaloby o úrok z prodlení ve znění podání
žalobce z 20.2.2006\" (v tomto podání žalobce uvádí, že u žalovaného odpracoval
celkem 3.107 \"přesčasových hodin\" a že požadovaná částka 145.396,- Kč \"zcela
neodpovídá hodinové mzdě včetně příplatků\", a požádal přisouzení 20% úroku z
prodlení z částky 145.396,- Kč od 1.11.1998 do zaplacení) a rozsudkem ze dne
12.4.2006, č.j. 9 C 266/2001-95 žalobu o 145.396,- Kč s 20% úrokem z prodlení
od 1.11.1998 do zaplacení zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit
žalovanému na náhradě nákladů řízení 59.003,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního
stupně dospěl k závěru, že nárok na zaplacení částky 145.396,- Kč \"jako
nezaplacené mzdy z titulu přesčasových hodin, které mu žalovaný nezaplatil v
období květen - září 1996 v rozsahu 723 přesčasových hodin, v období říjen 1996
až duben 1997 v rozsahu 592 přesčasových hodin, v období květen - listopad 1998
(správně 1997) v rozsahu 1.003,5 přesčasových hodin, v období prosinec 1997 až
červen 1998 v rozsahu 788,5 přesčasových hodin\" nelze žalobci přiznat, neboť
je promlčen. Žalobce totiž - po připuštění změny žaloby - požaduje \"zcela jiný
nárok než v původně uplatněné žalobě\". Protože poprvé uvedl, že se domáhá
zaplacení částky 145.396,- Kč \"z titulu přesčasových hodin\", teprve v
odvolání proti předchozímu rozsudku soudu prvního stupně, které bylo doručeno
soudu prvního stupně dne 29.4.2003, protože mzda za přesčasovou práci, jíž se
žalobce domáhá, byla splatná nejpozději do konce července 1998 a protože lhůta
k uplatnění nároku činí 3 roky, vznesl žalovaný námitku promlčení důvodně.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.2.2007, č.j. 16
Co 237/2006-121 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil,
aby zaplatil žalobci 145.396,- Kč s 20% úrokem z prodlení od 1.11.1998 do
zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení před soudem prvního stupně 58.440,- Kč a na náhradě nákladů
odvolacího řízení 26.310,- Kč, vše k rukám advokáta. Odvolací soud nejprve
vylíčil tvrzení uváděná žalobcem v průběhu řízení a uzavřel, že žalobce \"od
počátku řízení požaduje stále stejné plnění na základě stejného skutkového
základu\", neboť žalovaný, jak žalobce tvrdil, \"nechtěl svým zaměstnancům
proplácet přesčasové hodiny a práci o sobotách a nedělích z toho důvodu, že
chtěl ušetřit mzdové náklady a odvody, proto se se zaměstnanci domlouval jinak,
používal jiné způsoby odměňování, což se stalo i v případě žalobce\", který v
průběhu řízení uváděl tomu odpovídající údaje (o tzv. objednávce autodopravy
apod.); podání žalobce ze dne 20.2.2006 tedy není změnou žaloby, žaloba podaná
žalobcem u soudu prvního stupně dne 1.7.1999 a \"upřesněná podáními\" ze dne
28.10.1999, dne 31.3.2000 a dne 18.1.2002 splňuje náležitosti žaloby a nárok jí
uplatněný nemůže být promlčen. Odvolací soud dále dovodil, že žalobce požaduje
částku 145.396,- Kč na základě \"dohody o mzdě za práci konanou pro žalovaného
\", podle které mělo být žalobci placeno \"kromě částky 15.000,- Kč čistého
měsíčně ještě 400,- Kč denně za každý odpracovaný den\" s tím, že \"tato mzda
bude zahrnovat také příplatky za práci o sobotách a nedělích a za práci
přesčas, zároveň je podmíněna používáním osobního vozidla žalobce pro účely
žalovaného\" a že \"částka 400,- Kč denně byla následně dohodou ze dne
30.6.1998 snížena na částku 300,- Kč za každý odpracovaný den\" a výsledná
částka 143.400,- Kč byla snížena o 4,- Kč a \"zaokrouhlena na 143.396,- Kč\".
Při úvaze o tom, zda uvedené tvrzení bylo dokazováním prokázáno, odvolací soud
přihlédl k tomu, že \"ústní dohodě o zvýšení mzdy nebyl přítomen nikdo jiný než
žalobce a žalovaný\" a že ze stavebních deníků je zřejmý rozsah doby, po níž se
na stavbě pracovalo, a uvěřil tvrzení žalobce, neboť svou \"účastnickou výpověď
nikdy neměnil\", na základě \"objednávky o autodopravě dokumentoval (jakkoliv
krkolomnou) dohodu mezi účastníky o zvýšení mzdy a hodnověrně vysvětlil vznik
objednávky autodopravy tím, že žalovaný s ním odmítl uzavřít dohodu o zvýšení
mzdy a zároveň chtěl mít objednávku autodopravy pro daňové a jiné finanční účely
\". Za nevěrohodná označil odvolací soud tvrzení žalovaného o tom, že by
\"objednávka autodopravy byla sepsána samotným žalobcem na nevyplněném
formuláři, opatřeném dříve razítkem a podpisem žalobce\", a při hodnocení jeho
údajů vzal též v úvahu, že žalovaný nedoložil tvrzení, že by platil žalobci na
mzdě kromě částky 15.000,- Kč dalších 5.000,- Kč měsíčně. Odvolací soud
uzavřel, že žalobci náleží další \"dohodnutá mzda\" ve výši 145.396,- Kč spolu
s 20% úroky z prodlení od 1.11.1998.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí v
první řadě se závěrem odvolacího soudu o tom, že by žalobcovo podání ze dne
20.2.2006 nebylo změnou žaloby. Předmětem řízení byl až do 22.2.2006 \"pouze
12% úrok z prodlení\" a k \"rozšíření žaloby\" o dalších 8% úroků z prodlení
došlo teprve podáním žalobce ze dne 20.2.2006, čímž nepochybně došlo ke změně
\"žalobního návrhu\", když jinak by přisouzení 20% úroku z prodlení
představovalo nepřípustné překročení žaloby; odvolací soud navíc ve vztahu k
nově (podáním ze dne 20.2.2006) uplatněným úrokům z prodlení nepřihlédl k
žalovaným vznesené námitce promlčení. Rozhodnutí odvolacího soudu o žalobcově
nároku je podle žalovaného založeno \"pouze na tvrzeních žalobce a na jedné
zfalšované listině, označené jako objednávka autodopravy\". Žalovaný poukazuje
na to, že žalobce byl jako jeho zaměstnanec \"odměňován v rozsahu písemného
ujednání z pracovní smlouvy\" a podle jeho požadavků mu byl proplácen v jeho
osobním automobilu spotřebovaný benzín, že nebylo prokázáno tvrzení žalobce,
podle kterého měl se žalovaným uzavřít \"ústní smlouvu, dle které se žalovaný
zavázal platit mu v poslední verzi 300,- Kč denně po dobu odpracovaných 478 dnů
minus 4,- Kč, že ve smlouvě o autorském dozoru nebyla dohodnuta výše odměny a
že listina označená jako \"objednávka autodopravy\" je \"co do svého obsahu
naprosto neurčitá\". Žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že důkazy vyhodnotil v
rozporu s ustanovením § 132 o.s.ř. a že jeho závěry nemají oporu v provedeném
dokazování. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že listina označená
jako \"objednávka dopravy\" byla vystavena žalovaným a že žalovaný proti její
pravosti \"3 roky nic nenamítal\" a zpochybnil ji teprve v dopise ze dne
13.5.2002. Úroky z prodlení ve výši 20% žalobce upřesnil v podání ze dne
20.2.2006 a jejich přiznání žalobci je v souladu se zákonem, neboť soud
usnesením připustil změnu žaloby a žalovaný proti nim nevznesl žádné námitky.
Žalobce od počátku uplatňoval pracovněprávní nárok a z předložených \"úkolových
listů a kopií stavebních deníků\" je zřejmé, že žalobce odpracoval u žalovaného
3.107 přesčasových hodin; žalobcův nárok proto nemůže být promlčen. Dohoda o
\"odměně 300,- Kč denně\" byla podle žalobce v řízení prokázána; žalobce v této
souvislosti poukazuje na to, že \"vysokoškolsky vzdělaný člověk, který pro
žalovaného zabezpečoval takový rozsah prací a služeb, asi nebude mít mzdu
15.000,- Kč\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.), po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §
242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit žalobu; změněnou žalobu je
třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni při
jednání, při němž ke změně došlo (§ 95 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřipustí změnu
žaloby, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro
řízení o změněné žalobě; v takovém případě pokračuje soud v řízení o původní
žalobě po právní moci usnesení (§ 95 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustálené judikatury soudů jde o změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95
o.s.ř. nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě
nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v
původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné
plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového
stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě.
V projednávané věci žalobce požadoval po žalovaném - ve vztahu k nároku, který
soud prvního stupně usnesením ze dne 22.10.2001, č.j. 14 C 115/99-55a vyloučil
k \"samostatnému řízení\" - zaplacení částky 145.396,- Kč. Poté, co žalobu
podanou u soudu prvního stupně dne 1.7.1999 doplnil podáními ze dne 28.10.1999,
ze dne 31.3.2000, ze dne 24.8.2000 a ze dne 18.1.2002 a ústně do protokolu při
jednání u soudu prvního stupně dne 12.12.2002, žalobce na výzvu soudu prvního
stupně obsaženou v usnesení ze dne 28.12.2005, č.j. 9 C 266/2001-79, aby v
zájmu odstranění vad jeho podání \"jednoznačně vylíčil rozhodující skutečnosti
\", v podání ze dne 20.2.2006, které bylo u soudu prvního stupně učiněno dne
23.2.2006, uvedl, že zaplacení částky 145.396,- Kč požaduje z důvodu mzdy za
3.107 přesčasových hodin, které odpracoval u žalovaného za dobu od května 1996
do června 1998. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který považoval údaje
obsažené v podání žalobce ze dne 20.2.2006 za \"změnu skutkových tvrzení\"
představující změnu žaloby ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř., odvolací soud
obsah uvedeného podání za změnu žaloby ve vymezení skutkového základu věci
nepokládal.
Dovolací soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožňuje. I když žalobce
uváděl o skutkovém základu věci rozličné údaje, odvolací soud správně
zdůraznil, že svůj požadavek na zaplacení částky 145.396,- Kč od počátku
dovozuje z ústní dohody se žalovaným, podle níž mu mělo být placeno kromě
částky 15.000,- Kč měsíčně dalších 400,- Kč (dodatečně snížených na 300,- Kč)
za každý odpracovaný den (tato \"odměna\" měla zahrnovat též příplatky za práci
o sobotách a nedělích a za práci přesčas a byla podmíněna používáním jeho
osobního automobilu pro pracovní účely). Na tom nic nemění okolnost, že v
průběhu řízení tuto dohodu v souvislosti se skutkovým základem věci promítal -
zřejmě v souvislosti s formou tvrzeného poskytnutí této částky - do
\"objednávky autodopravy\" nebo do \"výkonu autorského dozoru\" anebo (nakonec)
do mzdy za \"přesčasové hodiny\". Protože tyto údaje vyjadřují jen žalobcův
názor na právní charakteristiku skutkového děje (tzv. právní důvod žaloby),
který neslouží k označení skutkového základu věci a který žalobce není povinen
uvádět, neboť není součástí vymezení předmětu řízení, představovalo žalobcovo
podání ze dne 20.2.2006 v tomto směru jen (kromě údaje o právním důvodu žaloby)
podrobnější vylíčení rozhodných skutečností a nikoliv změnu žaloby ve smyslu
ustanovení § 95 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u soudu prvního stupně dne 1.7.1999,
dospěl odvolací soud dále ke správnému závěru, že tímto dnem žalobce uplatnil u
soudu svůj nárok na zaplacení částky 145.396,- Kč (§ 261 odst. 1 a § 263 odst.
1 zákoníku práce) a že také podle tohoto dne je třeba posuzovat - bez ohledu na
další žalobcova podání a jím provedené změny údajů o tzv. právním důvodu žaloby
- důvodnost žalovaným vznesené námitky promlčení.
Žalobce požadoval kromě nároku na zaplacení 145.396,- Kč též nárok na úroky z
prodlení z této částky (§ 256 odst. 2 zákoníku práce). Původně uplatnil nárok
na úroky z prodlení za dobu ode dne 1.11.1998 do zaplacení ve výši 17%, podáním
ze dne 1.3.2002 vzal žalobu o úroky z prodlení za tuto dobu ve výši 5% zpět
(soud prvního stupně usnesením ze dne 22.4.2002, č.j. 9 C 266/2001-25 řízení v
tomto rozsahu zastavil) a nakonec podáním ze dne 20.2.2006 uplatnil požadavek
na úroky z prodlení za stejnou dobu v celkové výši 20%. Z uvedeného vyplývá, že
podáním ze dne 20.2.2006 žalobce změnil žalobu tak, že kromě úroků z prodlení
ve výši 12% za dobu ode dne 1.11.1998 do zaplacení požadoval po žalovaném
zaplacení dalších úroků za stejnou dobu ve výši 8%. Usnesením vyhlášeným při
jednání dne 12.4.2006 soud prvního stupně tuto změnu žaloby připustil a
žalovanému je třeba přisvědčit v tom, že žalobce uplatnil svůj nárok na další
úroky z prodlení ve výši 8% za dobu ode dne 1.11.1998 do zaplacení u soudu
teprve dnem 23.2.2006 (v tento den došlo soudu prvního stupně podání žalobce ze
dne 20.2.2006) a že proto podle tohoto data měla být ve smyslu ustanovení § 261
odst. 1 a § 263 odst. 1 zákoníku práce posuzována důvodnost námitky promlčení
vznesené žalovaným proti tomuto nároku.
V posuzovaném případě je nepochybné, že procesní povinnost tvrdit a prokázat [§
101 odst. 1 písm. a) a § 120 odst. 1 věta první o.s.ř.] splnění všech
předpokladů pro vznik nároku na zaplacení \"dlužné mzdy\" ve výši 145.396,- Kč
měl za řízení před soudy žalobce. Se závěrem odvolacího soudu, že všechny
potřebné skutečnosti byly prokázány, dovolací soud nesouhlasí.
Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně
(§ 213 odst. 1 o.s.ř.).
K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková
zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne,
ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke
skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné
důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 213 odst. 3
o.s.ř.). Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které
dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu
věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a
jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno
žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (§ 213 odst. 4 o.s.ř.). Opakuje-li
odvolací soud dokazování podle ustanovení § 213 odst. 3 o.s.ř., provede
dokazování sám (§ 213a odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud doplní dokazování podle
ustanovení § 213 odst. 4 o.s.ř. buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního
stupně nebo dožádaného soudu (§ 213a odst. 2 o.s.ř.).
Soud prvního stupně - jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku ze dne 12.4.2006,
č.j. 9 C 266/2001-95 - dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadované plnění
právo, neboť jeho nárok na zaplacení částky 145.396,- Kč je promlčen; při svém
rozhodování proto vycházel pouze z důkazů, potřebných pro posouzení, zda
žalovaný uplatnil proti tomuto žalobcově nároku důvodně námitku promlčení, a z
ostatních provedených důkazů neučinil žádná skutková zjištění.
Odvolací soud, který dovodil, že nárok žalobce na zaplacení částky 145.396,- Kč
není promlčen, mohl při zjišťování skutkového stavu věci vycházet - jak je
nepochybné z ustanovení § 213 odst. 3 a 4 o.s.ř. - jen z těch důkazů, které
byly provedeny před soudem prvního stupně a které odvolací soud sám zopakoval,
nebo z účastníky navržených důkazů, které soud prvního stupně neprovedl a o něž
odvolací soud doplnil dokazování buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního
stupně nebo dožádaného soudu. Odvolací soud - jak vyplývá z protokolů o jednání
ze dne 14.11.2006 a ze dne 22.2.2007 - provedl dokazování jen listinami, a to
originály stavebních deníků v počtu 5 kusů za léta 1996 až 1999, doklady o
vyplacených mzdách žalobci za dobu od ledna do listopadu 1997, přehledem
odpracovaných dnů od 2.5.1996 do 30.6.1998, dohodou o rozvázání pracovního
poměru mezi účastníky, \"objednávkovým listem\", pracovní smlouvou a
rekapitulací přesčasových hodin. Těmito důkazy nebyly (a ani nemohly být)
prokázány všechny skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že žalobce má
proti žalovanému nárok na zaplacení částky 145.396,- Kč; žalovanému lze proto
přisvědčit v tom, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Odvolací soud při svém rozhodování vycházel kromě listinných důkazů též z
účastnické výpovědi žalobce a žalovaného. I když byli žalobce a žalovaný
vyslechnuti před soudem prvního stupně, postupoval odvolací soud v rozporu s
ustanovením § 213 odst. 3 o.s.ř., jestliže z těchto důkazů zjišťoval skutkový
stav věci, ačkoliv z nich soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění
a odvolací soud jejich výpovědi nezopakoval. Hodnocení těchto důkazů provedené
odvolacím soudem navíc nelze považovat za plně odpovídající požadavkům
ustanovení § 132 o.s.ř.; i kdyby žalobce opravdu \"hodnověrně\" vysvětlil
\"vznik objednávky autodopravy\", neměly zůstat stranou pozornosti odvolacího
soudu mimo jiné rozdílné údaje žalobce zejména o době vzniku této objednávky a
údaje o jiných právních důvodech jeho nároku (např. odměna za autorský dozor),
při hodnocení věrohodnosti tvrzení žalovaného o výplatě dalších 5.000,- Kč
měsíčně měl odvolací soud přihlédnout mimo jiné zejména k tomu, že žalovaný měl
vyplácet žalobci kromě mzdy ve výši 15.000,- Kč měsíčně čistého též
\"proježděný benzín\" v osobním automobilu žalobce a že žalovaný zvýšil žalobci
(podle žalobcova tvrzení) jeho mzdu od 1.3.1998 na 20.000,- Kč měsíčně, a
odvolací soud měl náležitě zhodnotit též všechny podstatné rozdíly v údajích
obou účastníků, které uvedli v průběhu celého (dlouhotrvajícího) řízení, aniž
by vysvětlili jejich příčiny. Závěr odvolacího soudu o tom, že tvrzení žalobce
byla prokázána, tedy nemůže obstát.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud
České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem
o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí
i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky též
toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r
.
předseda senátu