U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou
v exekuční věci oprávněné L. Š., roz. K., proti povinné Ing. E. K., zastoupené
JUDr. Ing. Ivanem Barabášem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č.
2116/15, pro výživné, o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2011, č. j. 69 Co 34/2011-213, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 Nc 4012/2009, o dovolání povinné
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č. j. 69 Co
417/2012-377, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Povinná podáním podaným u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 10. 10. 2011,
označeným jako „žaloba pro zmatečnost k rozsudku Městského soudu o exekuci“,
napadla usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Co
34/2011-213, jímž odmítl odvolání J. C. a Ing. J. O. (výrok I.), potvrdil
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 4. 2010, č. j. 67 Nc
4012/2009-13, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 11. 8. 2010, č. j.
67 Nc 4012/2009-29, a opravného usnesení ze dne 13. 1. 2011, č. j. 67 Nc
4012/2009-119, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 4.
2011, č. j. 69 Co 134/2011-170, ve výroku I. o nařízení exekuce pro dlužné
výživné za dobu od března 2002 do července 2007 ve výši 77.000,- Kč a pro
náklady exekuce a náklady oprávněné a změnil je tak, že pro dlužné výživné ve
výši 24.000,- Kč za dobu od srpna 2007 do 1. 10. 2009 a pro běžné výživné od 1.
11. 2009 ve výši 2.000,- Kč měsíčně návrh na nařízení exekuce v tomto rozsahu
zamítl (výrok II.); dále odmítl odvolání povinné proti výroku II. usnesení
soudu prvního stupně, kterým byla provedením exekuce pověřena soudní exekutorka
Mgr. Ivana Pýchová, Exekutorský úřad Praha 2.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 23. 7. 2012, č. j. 67 Nc
4012/2009-346, podání povinné ze dne 10. 10. 2011, označené jako „žaloba pro
zmatečnost k rozsudku městského soudu o exekuci“ ve vztahu k výroku ad. I. a
II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2011, č. j. 69 Co
34/2011-213, zamítl a ve vztahu k výroku ad III. tohoto usnesení je odmítl;
dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 3. 2013, č. j. 69
Co 417/2012-377, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná - aniž byla zastoupena
advokátem a aniž by doložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání - tzv.
blanketní dovolání, které postrádá náležitosti podle ustanovení § 241a odst. 2
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to, v
jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatelka spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a), vymezení důvodu
dovolání a čeho se dovolatelka domáhá (dovolací návrh); současně povinná
požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a následně o
osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) o dovolání
rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů účinných do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. Čl. II bod 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání trpí
vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 14. 2.
2014, č. j. 67 Nc 4012/2009-419, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 4.
2014, č. j. 67 Nc 4012/2009-448, osvobození od soudních poplatků pro dovolací
řízení povinné nepřiznal a zástupce z řad advokátů jí neustanovil. K odvolání
povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2015, č. j. 69 Co
149/2014-480, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že povinné ustanovil
pro dovolací řízení zástupcem advokáta JUDr. Ing. Ivana Barabáše a dále tak, že
jí pro dovolací řízení osvobodil od soudních poplatků. Toto rozhodnutí nabylo
ve výroku o ustanovení zástupce právní moci dne 8. 4. 2015.
Dalším usnesením ze dne 7. 4. 2015, č. j. 67 Nc 4012/2009-498, vyzval Obvodní
soud pro Prahu 4 dovolatelku, aby „během 3 měsíců od doručení usnesení
odvolacího soudu z 12. 2. 2015 prostřednictvím ustanoveného advokáta dovolání
proti uvedenému usnesení odůvodnila tak, aby to odpovídalo požadavkům podle §
241a s tím, že dovolací důvod musí být vymezen podle § 241 odst. 3 o. s. ř. a
musí být zřejmé, čeho se dovoláním domáhá“.
Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být vedle
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje,
v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o
tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které
neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen
po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna
podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla
dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před
uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu
až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Posledním dnem lhůty k doplnění dovolání v projednávané věci bylo podle
ustanovení § 241b odst. 3 věty druhé za středníkem o. s. ř. (pondělí) 8. 6.
2015, neboť usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015, č. j. 69 Co
149/2014-480, nabylo ve výroku o ustanovení zástupce právní moci dne 8. 4.
2015. V této lhůtě však dovolání doplněno nebylo (stalo se tak až podáním
sepsaným soudem ustanoveným zástupcem dovolatelky, které bylo doručeno soudu
prvního stupně dne 1. 7. 2015).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s.
ř. odmítl, neboť trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 část věty
druhé za středníkem a § 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) odstraněny a pro něž
nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, či usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem
21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na uvedeném nic nemění ani to, že soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 4.
2015, č. j. 67 Nc 4012/2009-498, vyzval povinnou, aby prostřednictvím jí
ustanoveného zástupce „odůvodnila“ dovolání ve lhůtě 3 měsíců od „doručení
usnesení odvolacího soudu z 12. 2. 2015“, neboť lhůta určená v ustanovení §
241b odst. 3 o. s. ř. k doplnění dovolání o jeho rozsah, o údaj o tom, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.
s. ř.), a o vymezení důvodu dovolání je lhůtou zákonnou a soud ji (za stavu,
kdy povinné byl ustanoven zástupcem pro dovolací řízení advokát) nemůže svými
úkony prolongovat (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.; z ustálené judikatury k
tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2014, sp. zn. 21
Cdo 3283/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu