21 Cdo 338/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. O., proti žalovanému Ř. s. a d. ČR, příspěvkové
organizaci, o zrušení rozhodnutí o snížení mzdy a o 83.575,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 71/2003,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března
2004 č.j. 11 Co 528/2003-31, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou dne 30.4.2003 u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal
\"vydání rozsudku\" o \"zrušení rozhodnutí žalované strany o snížení mzdy
žalobci dle platového výměru ze dne 8.2.2002 od samého začátku a potvrzení
platnosti platového výměru ze dne 27.3.2001\" a o uložení povinnosti žalovanému
\"doplatit žalobci částku, o kterou jeho měsíční mzda byla snížena zrušeným
rozhodnutím ze dne 8.2.2002, tj. o 2.000,- Kč hrubého, počínaje 1.2.2002 až do
právní moci rozsudku vč. 10% úroku ze zadržované částky\". Žalobu zdůvodnil
zejména tím, že pracuje u žalovaného jako \"referent odd. informatiky (odd.
OI)\" a že až do dne 1.2.2002 pobíral plat podle platového výměru ze dne
27.3.2001. Platovým výměrem ze dne 8.2.2002 mu žalovaný plat snížil (na osobním
příplatku) o 2.000,- Kč měsíčně, aniž by mu \"důvod snížení jakkoliv písemně
sdělil\". Žalobce má za to, že uvedené snížení platu je v rozporu se zákonem.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15.5.2003 č.j. 15 C 71/2003-3 žalobce
vyzval, aby žalobu \"doplnil\" tak, že \"přesně vyčíslí, jaké částky se domáhá
a za jaké období žádá úroky z prodlení\". Žalobce poté v podání ze dne
23.5.2003 a do protokolu u soudu prvního stupně dne 4.7.2003 uvedl, že požaduje
po žalovaném zaplacení částky 83.575,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 4 poté usnesením ze dne 11.8.2003 č.j. 15 C 71/2003-12
žalovanému ve smyslu ustanovení § 114b o.s.ř. uložil, aby se do 30 dnů od
doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil, a rozsudkem ze dne 3.10.2003 č.j.
15 C 71/2003-17 rozhodl, že se \"ruší rozhodnutí žalované strany o snížení mzdy
žalobci dle platového výměru ze dne 8.2.2002 od samého počátku a potvrzuje
platnost mzdového výměru ze dne 27.3.2001\" a že žalovaný je povinen zaplatit
žalobci 83.575,- Kč a na náhradě nákladů řízení 1.280,- Kč. Dospěl k závěru, že
žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil (lhůta k vyjádření marně uplynula dnem
17.9.2003) a ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom zabránil, a že jsou
splněny i ostatní předpoklady pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro uznání
podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.3.2004 č.j. 11
Co 528/2003-31 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že není
důvodná námitka žalovaného, podle které soudem prvního stupně \"nebyla
připuštěna v souladu s občanským soudním řádem změna petitu\" provedená
žalobcem a \"žalovaný nebyl o změně rozsahu žaloby informován\", neboť žalobce
\"svůj žalobní návrh nezměnil, ale na základě výzvy soudu k řádnému doplnění
návrhu dle § 43 o.s.ř. svůj neúplný návrh doplnil označením konkrétní finanční
částky, jíž se domáhá\", a \"takto doplněný (upřesněný) návrh soud žalovanému
doručil\", a že byly splněny všechny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání
podle ustanovení § 153a odst.3 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s
názorem odvolacího soudu, že žalobce svůj \"žalobní návrh\" ve smyslu
ustanovení § 95 o.s.ř. nezměnil, ale že na \"základě výzvy soudu k řádnému
doplnění návrhu dle § 43 o.s.ř. neúplný návrh doplnil označením konkrétní
finanční částky, jíž se domáhá\", a dovozuje, že na základě výzvy k odstranění
vad podání učiněné podle ustanovení § 43 o.s.ř. \"je možno odstranit pouze
kvalitativní vady podání a nikoli změnit podání po stránce kvantitativní\",
neboť ke \"změně výše částky žalobním petitem požadované je třeba, aby soud
rozhodl usnesením podle § 167 o.s.ř. o změně návrhu v souvislosti s § 95 o.s.ř.
\". Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c)
o.s.ř., neboť otázka, zda \"je přípustné navýšit částku požadovanou žalobním
petitem na základě výzvy předsedy senátu k doplnění podání, které neobsahuje
všechny požadované náležitosti podle § 43 o.s.ř., nebo je k tomuto navýšení
nutné usnesení o změně žaloby podle § 95 a § 167 o.s.ř.\", má po právní stránce
zásadní význam, a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil
a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce považuje dovolání žalovaného za nedůvodné. Uvedl, že \"s tvrzením
žalovaného o změně petitu v průběhu řízení nesouhlasí\", neboť \"podstata
petitu žalobce zůstala stejná od začátku řízení až do vydání pravomocného
rozsudku\", a že svůj nárok považuje za oprávněný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při
splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat
obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení § 42 odst.4 o.s.ř. a mimo jiné z
ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79 odst.1 větu druhou
o.s.ř.).
Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být
přesný, určitý a srozumitelný. Soud totiž musí za řízení zcela přesně vědět, o
čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v
ustanovení § 153 odst.2 o.s.ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim
jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní
petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do
výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo
(z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní
petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným
předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska)
vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení
sledoval. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá,
současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na
znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení § 79 odst.1 věta druhá o.s.ř žalobci
neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo
patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v
žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu
žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena
rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm.b) o.s.ř., aby
bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního
vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo
právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. nebo
podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo
právní skutečnost je či není). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z
žaloby patrno také to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce
svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést (opět určitě) alespoň v
přibližné výši. Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li -
bez ohledu na to, zda po stránce \"kvalitativní\" nebo \"kvantitativní\" -
neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby
žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba
doplnění nebo opravu provést (§ 43 odst.1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy
senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení
pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto
následku poučen (§ 43 odst.2 o.s.ř.) [srov. například právní názor vyjádřený v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 909/2003, které bylo
uveřejněno pod č. 152 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003].
Z ustálené judikatury soudů dále vyplývá, že ke změně žaloby ve smyslu
ustanovení § 95 o.s.ř. může dojít, jen jestliže tzv. žalobní petit nebo jiné
náležitosti žaloby nevykazují takové vady, které by bránily dalšímu pokračování
v řízení a o jejichž odstranění by tedy soud byl povinen se pokusit postupem
podle ustanovení § 43 o.s.ř. Trpí-li žaloba takovými vadami, musí být nejprve
odstraněny, neboť až poté lze posoudit, zda, popřípadě v čem žalobce mění svoji
žalobu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2001 sp. zn. 20 Cdo
688/99, které bylo uveřejněno pod č. 87 v časopise Soudní judikatura, roč.
2001).
V projednávané věci se žalobce žalobou podanou u soudu prvního stupně dne
30.4.2003 domáhal mimo jiné peněžitého plnění (dlužného platu), aniž by - jak
je nepochybné z obsahu žaloby - přesně, určitě a srozumitelně uvedl, jakou
částku mu žalovaný má zaplatit. Protože šlo o vadu tzv. petitu žaloby, která
bránila dalšímu pokračování v řízení, vyzval soud prvního stupně žalobce v
souladu s ustanovením § 43 o.s.ř., aby tuto vadu odstranil. Opravil-li následně
žalobce svou žalobu tak, že se po žalovaném domáhá zaplacení dlužného platu ve
výši 83.575,- Kč, představovalo jeho úkon odstranění nedostatku žaloby (v
intencích ustanovení § 43 o.s.ř.) a nikoliv - jak se domnívá žalovaný - změnu
žaloby, kterou by žalobce \"navyšoval částku požadovanou žalobním petitem\" a o
jejímž připuštění (ve smyslu ustanovení § 95 o.s.ř.) by soud mohl rozhodovat.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek nemá z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu (žalovaným označené právní otázky) po právní stránce zásadní
význam, neboť odvolací soud posoudil rozhodné okolnosti v souladu s ustálenou
judikaturou soudů. Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu
není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud
ČR je podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť
žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu