21 Cdo 3461/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jitky Dýškové v právní
věci žalobkyně J. T., zastoupené JUDr. Martinem Frimmlem, Ph.D., advokátem se
sídlem v Brně, Cihlářská č. 19, proti žalovanému FOCUS - METAL, s.r.o. se
sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova č. 399/11, IČO 62303414, zastoupené
Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská
č. 774, o určení neplatnosti zástavní smlouvy a o určení, že nemovitosti nejsou
zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn.
14 C 450/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 20. dubna 2011 č.j. 8 Co 97/2011-157, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne
3.12.2010 č.j. 14 C 450/2009-117 se - s výjimkou výroků o určení neplatnosti
zástavní smlouvy - zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v
Novém Jičíně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně dne 14.9.2009
proti obchodní společnosti VLAMA Trading s.r.o. se sídlem ve Valašském
Meziříčí, Havlíčkova č. 234/1, IČO 25872796 (dále jen "VLAMA Trading s.r.o.")
domáhala určení, že zástavní smlouva ze dne 14.4.2006 uzavřená účastníky o
zřízení zástavního práva "k nemovitostem domu čp. 2125 postaveném na pozemku
parc. č. st. 1980, pozemku parc. č. st. 1980, pozemku parc. č. 509/34 a pozemku
parc. č. 509/35, vše v k.ú. Nový Jičín - Horní Předměstí", je neplatná, a že
VLAMA Trading s.r.o. "nemá zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví
žalobkyně, a to domu čp. 2125 postaveném na pozemku parc. č. st. 1980, pozemku
parc. č. st. 1980, pozemku parc. č. 509/34 a pozemku parc. č. 509/35, vše v
k.ú. Nový Jičín - Horní Předměstí". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se
dozvěděla dne 17.8.2009 z výpisu z katastru nemovitosti, že uvedené
nemovitosti, které má ve vlastnictví, jsou zatíženy zástavním právem zřízeným
na základě zástavní smlouvy ze dne 14.4.2006. Žalobkyně však tuto zástavní
smlouvu neuzavřela, její podpis na této smlouvě není "pravým podpisem",
žalobkyně se s advokátem JUDr. Bohdanem Serafinem, který měl ověřit její podpis
na zástavní smlouvě, "nikdy nesetkala", a podala "trestní oznámení na neznámého
pachatele, který padělal její podpis". Žalobkyně dále poukazuje na to, že
"ověřovací doložka advokáta" neobsahuje náležitosti předepsané "vyhláškou č.
190/1996 Sb., podle které musí advokát prohlásit, že smluvní strany, jejichž
totožnost zjistil, před ním listinu podepsaly". Z uvedených důvodů není
zástavní smlouva ze dne 14.4.2006 platná a zástavní právo k předmětným
nemovitostem podle ní nevzniklo.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 3.12.2010 č.j. 14 C 450/2009-117 -
poté, co zjistil, že společnost VLAMA Trading s.r.o. postoupila pohledávku
zajištěnou sporným zástavním právem žalovanému a co usnesením vyhlášeným při
jednání konaném dne 23.3.2010 připustil, aby žalovaný do řízení "vstoupil na
místo žalované společnosti" VLAMA Trading s.r.o. - žalobě vyhověl a rozhodl, že
žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 35.246,- Kč k
rukám advokáta JUDr. Martina Frimmela, Ph.D. a že žalovaný je povinen zaplatit
České republice "na účet Okresního soudu v Novém Jičíně" na náhradě nákladů
řízení 2.427,- Kč. Dovodil nejprve, že žalobkyně má na požadovaném určení
naléhavý právní zájem, a z provedených důkazů (mimo jiné) zjistil, že zástavní
právo, zřízené podle zástavní smlouvy ze dne 14.4.2006 a vložené do katastru
nemovitostí s účinností ke dni 14.4.2006, zajišťovalo pohledávku společnosti
VLAMA Trading s.r.o. vůči manželu žalobkyně J. T. ze smlouvy o půjčce znějící
na částku 1.500.000,- Kč, že podpis žalobkyně na zástavní smlouvě - i když
advokát JUDr. Bohdan Serafin vypověděl, že podpis "sám ověřil" a vyhotovil o
tom "ověřovací doložku", a i když svědek J. F. a jednatel společnosti VLAMA
Trading s.r.o. Ing. T. K. uvedli, že byli přítomni, když žalobkyně zástavní
smlouvu "spolu s dalšími dokumenty" podepsala v Hotelu Praha - provedl její
manžel J. T. a "ověřil" ho zaměstnanec "advokátní kanceláře JUDr. Bohdana
Serafina" Ing. R. P. a že se závěrem znaleckého posudku Mgr. Radima Mončky,
podle něhož nejsou podpisy žalobkyně na zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006 a na
návrhu na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne
14.4.2006 "s větší pravděpodobností pravými spontánními podpisy", "přímo
koresponduje znalecký posudek - kriminalistická expertíza ručního písma ze dne
31.5.2010", v němž byl učiněn závěr, že podpisy žalobkyně obsažené na listinách
ze dne 14.4.2006 "byly vyhotoveny jinou osobou než žalobkyní" a že
"identifikační hodnota nalezených shodných znaků ve svém množství a vzájemných
kombinacích umožňuje stanovení kladného kategorického závěru zkoumání". Soud
prvního stupně uzavřel, že zástavní smlouva ze dne 14.4.2006 je neplatná, neboť
není "výrazem pravé a svobodné vůle" žalobkyně, a že proto podle ní nevzniklo
sporné zástavní právo.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.4.2011 č.j. 8
Co 97/2011-157 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení
neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 14.4.2006 zamítl; ve výroku o určení, že
žalovaný "nemá zástavní právo" k předmětným nemovitostem, ho potvrdil a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů a že ve výroku o náhradě nákladů řízení státu se rozsudek soudu
prvního stupně zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení. Oproti soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyně nemá naléhavý
právní zájem na určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 14.4.2006 a že proto
žaloba musela být v tomto směru zamítnuta. Ve věci určení, zda žalovaný "má
zástavní právo" k předmětným nemovitostem, se odvolací soud ztotožnil se
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a zdůraznil, že "kriminalistická
expertiza", která vzhledem ke koncentraci řízení provedené před soudem prvního
stupně ve smyslu ustanovení § 118b odst.1 o.s.ř. ke skončení prvního jednání
dne 12.1.2010 byla přípustným důkazem, neboť byla vypracována až dne 31.5.2010,
bez pochybností prokazuje, že žalobkyně zástavní smlouvu ze dne 14.4.2006
nepodepsala. Zástavní smlouva ze dne 14.4.2006 je tedy podle ustanovení § 37
odst.1 a § 40 odst.1 občanského zákoníku neplatným právním úkonem a zástavní
právo k předmětným nemovitostem podle ní nevzniklo.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně o určení, že žalovaný k předmětným nemovitostem "nemá
zástavní právo", podal žalovaný dovolání. Vytýká soudům, že posuzovaly, zda
podpis žalobkyně na zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006 je jejím "spontánním
podpisem", ačkoliv byl řádně ověřen advokátem JUDr. Bohdanem Serafinem, který
potvrdil, že "žalobkyně předmětnou zástavní smlouvu před ním podepsala" a že
"by podpis neověřil bez toho, aniž by viděl její osobní doklady, a bez toho,
aniž by viděl, jak smlouvu podepisuje". Podle názoru žalovaného je třeba
vyhodnotit, jaké jsou "účinky ověřování podpisů, jaký právní význam má ověřený
podpis advokátem, zda je účelem ověření podpisu ověřit jeho spontánnost, jak má
ověřující osoba zkoumat, zda podpis není záměrně jiný než běžný". Účelem
ověření podpisu přitom "není ověřit to, zda se jedná o spontánní podpis, ale
to, zda podpis učinila osoba totožná s osobou identifikovanou v platném úředním
průkaze". Žalovaný dále namítá, že soudy "přikládaly kriminalistické expertíze
důkazní váhu", i když nebyla "zadána soudem" a i když žalovaný k ní "neměl
možnost uplatňovat procesní práva", a že soudy nepřihlédly k údaji znalce Mgr.
Radima Mončky, podle něhož "k upřesnění jeho závěrů je nezbytné předložit
originály listin", které "nikdy neobdržel". Žalovaný dovozuje přípustnost svého
dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací
soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů "v napadené části" a aby věc v tomto
rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání žalovaného bylo "zamítnuto". Soudy v
projednávané věci neřešily důsledky ověření podpisu advokátem, ale to, zda
zástavní smlouvu žalobkyně podepsala, a dovolací námitky, které směřují proti
hodnocení provedených důkazů soudem, nejsou přípustné. Ověřovací doložka
advokáta JUDr. Bohdana Serafina nemá základní náležitosti (obsahuje pouze
prohlášení, že "ověřil podpis" a nevyplývá z ní, že by k podpisu došlo přímo
před ním). Není splněna ani podmínka, že by advokát smlouvu, na níž podpis
ověřoval, sám sepsal; nelze tedy důvodně dovozovat, že by na zástavní smlouvě
ze dne 14.4.2006 byl ověřený podpis žalobkyně. Ověření podpisů navíc "spadá
mezi tzv. vyvratitelné domněnky", připouštějící důkaz opaku, a to, že smlouvu
žalobkyně nepodepsala, bylo prokázáno. K důkazu kriminalistickou expertizou měl
žalovaný možnost se vyjádřit a mohl navrhnout výslech jejích zpracovatelů;
závěry expertizy jsou navíc v souladu se závěry v řízení opatřeného znaleckého
posudku a dalšími důkazy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem
prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné mimo jiné vyřešení
právních otázek, jaký má pro závěr o pravosti podpisu účastníka smlouvy na
listině význam skutečnost, že advokát učinil ve smyslu ustanovení § 25a zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii (ve znění pozdějších předpisů) prohlášení o
pravosti podpisu a který z účastníků občanského soudního řízení v takovém
případě nese ve sporu o pravost podpisu na listině břemeno tvrzení a břemeno
důkazní. Uvedené právní otázky dosud nebyly v judikatuře soudů vyřešeny.
Vzhledem k tomu, že jejich posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu
významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí,
které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto
dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu je
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu ve
smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo soudy mimo jiné (z pohledu uplatněných dovolacích
důvodů) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu
nepodléhá - srov. § 241a odst. 2 a § 242 odst.3 o.s.ř.), že dne 14.4.2006 byla
v písemné formě vyhotovena zástavní smlouva, jejímiž účastníky byli společnost
VLAMA Trading s.r.o. jako zástavní věřitel a žalobkyně jako zástavce a jejímž
předmětem bylo zajištění pohledávky zástavního věřitele z půjčky, kterou
poskytl manželu žalobkyně J. T. ve výši 1.500.000,- Kč; na listině se nachází
ověřovací doložka vyhotovená otiskem razítka s ručně dopsaným textem, v níž se
uvádí: "Advokátní kancelář, JUDr. Bohdan Serafin, Veleslavínova 4, 702 00
Ostrava, ČAK 09621, b. číslo 33. Prohlašuji, že jsem ověřil pravost podpisu",
současně je vyplněno jméno, příjmení, bydliště žalobkyně, číslo jejího OP a
uvedeno "V Ostravě dne 14.4.2006" a nečitelný podpis (tzv. "parafa") a razítko
advokáta JUDr. Serafina. Podpis jednatele společnosti VLAMA Trading s.r.o. Ing.
T. K. byl ověřen tak, že uznal svůj podpis na listině za vlastní před notářskou
tajemnicí A. K., pověřenou notářem JUDr. Milošem Vaiglem, která o tom na
listině dne 19.4.2006 vyhotovila legalizační doložku. Podle této zástavní
smlouvy bylo vloženo k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí zástavní
právo s právními účinky vkladu dne 14.4.2006.
Podle ustanovení § 134 o.s.ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými
státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou
zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo
prohlášení orgánu, který listinu vydat, a není-li dokázán opak, i pravdivost
toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
Ověřování pravosti podpisu (legalizaci) provádí v první řadě notáři; legalizací
notář ověřuje, že fyzická osoba před ním v jeho přítomnosti listinu
vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině se již nacházející před ním
uznala za vlastní (srov. § 74 odst. 1 větu první zákona č. 358/1992 Sb. (ve
znění pozdějších předpisů). Legalizaci provede notář ověřovací doložkou, kterou
buď vyznačí na listině, na níž je ověřovaný podpis, nebo ji vyhotoví samostatně
a poté pevně spojí s listinou, na níž je ověřovaný podpis. Ověřovací doložka
notáře se považuje za listinu o ověření; obsahuje-li všechny předepsané
náležitosti, je - jak se uvádí v ustanovení § 6 zákona č. 358/1992 Sb. (ve
znění pozdějších předpisů) - veřejnou listinou (srov. též právní názor
vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2007 sp. zn. 29 Odo
1178/2005, které bylo uveřejněno pod č. 51 v časopise Soudní judikatura, roč.
2007).
Ověřování pravosti podpisu (legalizaci) provádějí kromě notářů také orgány
uvedené v zákoně č. 21/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), tedy krajské
úřady, obecní úřady, újezdní úřady, držitel poštovní licence a Hospodářská
komora České republiky. Závěr, že fyzická osoba před ověřovací osobou z
některého z těchto orgánů listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině
uznala za vlastní, se uvede v ověřovací doložce. Vzhledem k tomu, že krajské a
obecní úřady provádějí legalizaci v rámci tzv. přenesené působnosti (při výkonu
státní správy) [srov. § 1 odst. 2 zákona č. 21/2006 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů)] a že újezdní úřad je správním úřadem [srov. § 35 odst. 1 zákona č.
222/1999 Sb. (ve znění pozdějších předpisů], jsou jimi vyhotovené ověřovací
doložky z pohledu ustanovení § 134 o.s.ř. veřejnými listinami, obsahují-li
všechny předepsané náležitosti.
Vyžadují-li právní předpisy "úřední ověření podpisu", je podle právní úpravy
účinné od 1.9.2004 advokát oprávněn nahradit takový požadavek svým prohlášením,
které má stejné účinky jako "úřední ověření podpisu" [srov. § 25a odst. 1
zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], a to za předpokladu, že
listinu sám sepsal a jednající osoba ji před advokátem vlastnoručně podepsala
(podle právní úpravy účinné do 31.3.2006) nebo že advokát listinu sám sepsal
nebo ji jednající osoba před advokátem vlastnoručně podepsala (podle právní
úpravy účinné od 1.4.2006). Prohlášení o pravosti podpisu musí být vyhotoveno
na samotné listině nebo na jiné listině s ní pevně spojené a musí obsahovat
náležitosti, uvedené v ustanovení § 25a odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů). Právní úprava účinná od 1.9.2009 připouští, že advokát
může být "při činění prohlášení o pravosti podpisu zastoupen advokátním
koncipientem, který vykonával právní praxi advokátního koncipienta po dobu
alespoň dvou let".
I když prohlášení advokáta (advokátního koncipienta) o pravosti podpisu, které
má předepsané náležitosti, má stejné právní účinky jako úřední ověření podpisu
vyžadované zvláštními právními předpisy, nejde z pohledu ustanovení § 134
o.s.ř. o veřejnou listinu, neboť je nevydávají soudy (jiné státní orgány) České
republiky a tato prohlášení ani zvláštní právní předpisy [zákon č. 85/1996 Sb.
(ve znění pozdějších předpisů) a ani jiný právní předpis] neprohlásily za
veřejnou listinu. V případě, že právní předpisy vyžadují, aby byl podpis
fyzické osoby "úředně ověřen", lze tedy takovému požadavku vyhovět nejen
legalizací provedenou notářem nebo orgány uvedenými v ustanovení § 3, 4 a 5
zákona č. 21/2006 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); "úřední ověření podpisu"
může být nahrazeno prohlášením advokáta (advokátního koncipienta) o pravosti
podpisu, které má sice - z pohledu zvláštních právních předpisu uvedených v
ustanovení § 25a odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) -
stejné právní účinky jako jimi vyžadované "úřední ověření podpisu", nejedná se
však - na rozdíl od ověřovacích doložek notářů nebo a ověřovacích doložek
učiněných ověřovacími osobami u krajských úřadů, obecních úřadu a újezdních
úřadů – o veřejnou listinu ve smyslu ustanovení § 134 o.s.ř.
Veřejné listiny - jak vyplývá z ustanovení § 134 o.s.ř. - potvrzují
(prokazují), že jde o nařízení nebo prohlášení toho, kdo listinu vydal, jakož i
toho, co je v listině osvědčeno nebo potvrzeno; ověřovací doložka, která je
veřejnou listinou, tedy prokazuje, že jde o ověření pravosti podpisu provedené
tím, kdo ověřovací doložku vydal, a že jde, nebyl-li dokazováním prokázán opak,
o podpis osoby, která se před ověřující osobou (v její přítomnosti) na listinu
vlastnoručně podepsala nebo která podpis na listině se již nacházející uznala
před ověřující osobou za vlastní.
Není-li pravost podpisu na smlouvě nebo jiné listině prokazována veřejnou
listinou (ověřovací doložkou, která je veřejnou listinou), zákon výslovně (v
ustanoveních § 133 až 135 o.s.ř.) neupravuje, jak mají být důkazy hodnoceny.
Soud proto postupuje podle ustanovení § 132 o.s.ř. vyjadřujícího zásadu volného
hodnocení důkazů; důkazy o pravosti podpisu na smlouvě nebo jiné listině proto
hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich
vzájemné souvislosti, a pečlivě přihlíží přitom ke všemu, co vyšlo za řízení
najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Podpis na smlouvě nebo na jiné listině, jenž nebyl ověřen doložkou, která by
byla veřejnou listinou, se v občanském soudním řízení považuje za pravý, dokud
pravost podpisu nebyla řádně a včas (do doby, do jejíhož uplynutím bylo v
řízení přípustné uplatňovat rozhodné skutečnosti) popřena. V případě, že
pravost "neověřeného" podpisu na smlouvě nebo jiné listině byla popřena, má
procesní povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska posouzení pravosti
podpisu a povinnost tvrzené skutečnosti prokázat [§ 101 odst.1 písm.a) a b) a §
120 odst.1 věta první a § 120 odst.3 o.s.ř.] ten z účastníků, který - jak je v
soudní praxi a právní teorii nepochybné - z objasnění této okolnosti vyvozuje
pro sebe příznivé právní důsledky, tedy, řečeno jinak, ten z účastníků, pro
něhož je zjištění této okolnosti na prospěch z hlediska (pro něho) úspěšného
výsledku řízení (úspěchu ve sporu).
V projednávané věci žalobkyně popřela pravost svého podpisu uvedeného na
zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006, na základě které bylo do katastru
nemovitostí vloženo zástavní právo. Protože zjištění, že zástavní smlouva ze
dne 14.4.2006 neobsahuje pravý podpis žalobkyně, může přivodit (přivodí) pro
žalobkyni příznivé důsledky ve sporu (umožní vyhovět její žalobě o určení, že
žalovaný "nemá" sporné zástavní právo), je za této situace odůvodněn závěr, že
žalobkyně má procesní povinnost tvrdit a prokázat, že zástavní smlouvu ze dne
14.4.2006 podepsal jejím jménem někdo jiný a že tedy tato smlouva není opatřena
jejím pravým podpisem.
Z uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že prohlášení advokáta JUDr. Bohdana
Serafina o pravosti podpisu žalobkyně na zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006 není
veřejnou listinou, i kdyby obsahovalo všechny náležitosti, požadované
ustanovením § 25a zákona č. 85/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů, účinném
do 31.12.2007). Uvedené prohlášení o pravosti podpisu je proto třeba považovat
(spolu s výpovědí JUDr. Bohdana Serafina a s dalšími důkazy) za jeden z
důkazních prostředků, pomocí kterých lze objasnit, zda podpis žalobkyně uvedený
na zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006 je "pravý" nebo "napodobený" jinou osobou.
Z hlediska zjištění pravosti podpisu žalobkyně na zástavní smlouvě ze dne
14.4.2006 soudy provedly též důkaz znaleckým posudkem Mgr. Radima Mončky z
"oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo", který dovodil, že podle
reprografických kopií, které mu byly předloženy ke zkoumání, nejsou podpisy
žalobkyně na zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006 a na návrhu na povolení vkladu
zástavního práva do katastru nemovitostí ze dne 14.4.2006 "s větší
pravděpodobností pravými spontánními podpisy, nýbrž podpisy napodobenými", a
který upozornil, že "k upřesnění závěru je nezbytné předložit originály
sporných listin". V řízení byl současně proveden důkaz listinou
(kriminalistickou expertizou ručního písma, kterou jako znalecký posudek pro
účely trestního řízení vypracoval odbor kriminalistické techniky a expertiz
Policie ČR), v niž byl obsažen závěr, že sporné podpisy žalobkyně na zástavní
smlouvě ze dne 14.4.2006 a na návrhu na vklad zástavního práva do katastru
nemovitostí ze dne 14.4.2006 "nejsou" jejími pravými podpisy.
Oproti závěrům znalce Mgr. Radima Mončka, podle kterých (jen) "s větší
pravděpodobností" nejde o pravý podpis žalobkyně, stojí v projednávané věci
prohlášení advokáta JUDr. Bohdana Serafina o pravosti podpisu žalobkyně na
zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006, potvrzené jeho výpovědí jako svědka, a
důkazy výpovědí svědka J. F. a jednatele společnosti VLAMA Trading s.r.o. Ing.
T. K., kteří vypověděli, že žalobkyně zástavní smlouvu "spolu s dalšími
dokumenty" podepsala za jejich přítomnosti v Hotelu Praha; "přiznání" manžela
žalobkyně J. T. o tom, že sám "napodobil podpis manželky" na zástavní smlouvě
ze dne 14.4.2006 a že "prohlášení advokáta" ve skutečnosti učinil Ing. R. P.,
přitom nelze pokládat - s ohledem na povahu věci a okolnosti případu - za
rozhodující a nezpochybnitelný důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Vzhledem k
tomu, že kriminalistickou expertizu ručního písma vypracovanou odborem
kriminalistické techniky a expertiz Policie ČR lze v projednávané věci pokládat
pouze za listinu a že důkaz touto expertizou představuje toliko důkaz listinou
(§ 129 o.s.ř.), nebylo možné odborné závěry odboru kriminalistické techniky a
expertiz Policie ČR (jakkoliv se mohly jevit jako přesvědčivé) považovat za
takový důkaz, pomocí kterého by žalobkyně unesla důkazní břemeno o tom, že její
podpis na zástavní smlouvě ze dne 14.4.2006 je "napodobenina jejího podpisu
provedená jinou osobou". S přihlédnutím k tomu, že pouhá reprografická kopie
podpisu může být jen obtížně způsobilým podkladem pro jednoznačné závěry o
pravosti vlastnoručního podpisu a že důkaz listinou nelze v občanském soudním
řízení řádně přezkoumat z hlediska odborného posouzení věci, měly soudy za této
situace zejména předložit znalci Mgr. Radimu Mončkovi originály zkoumaných
listin a požadovat "upřesnění" jeho odborných závěrů též s přihlédnutím k
údajům obsaženým v kriminalistické expertize ručního písma, vypracované odborem
kriminalistické techniky a expertiz Policie ČR; teprve poté bylo možné uzavřít,
zda žalobkyně prokázala své tvrzení o "padělání" svého podpisu na zástavní
smlouvě ze dne 14.4.2006. Protože soudy tímto způsobem nepostupovaly, zatížily
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž
dovolací soud přihlédl (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) a která zakládá závěr,
že napadený rozsudek odvolacího soudu není správný.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu ve věci samé (s
výjimkou dovoláním nenapadeného výroku o určení neplatnosti zástavní smlouvy),
jakož i v kcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §
243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že
důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky v odpovídajícím
rozsahu (tedy s výjimkou výroku o určení neplatnosti zástavní smlouvy) i toto
rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v
Novém Jičíně) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu