21 Cdo 3530/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce E. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D., s. p.,
zastoupenému advokátkou, o odškodnění nemoci z povolání, o žalobě na obnovu
řízení podané žalobcem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C
161/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18.
dubna 2007, č.j. 23 Co 169/2007-70, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 10.5.2004, č.j. 14 C 138/2001-135
zamítl žalobu, kterou se žalobce na odškodnění nemoci z povolání (syndromu
karpálního tunelu a ulnarisové neuropatie) domáhal zaplacení bolestného ve výši
3.000,- Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 12.000,- Kč a
náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1.9.1999 do
30.9.2001 ve výši 508.620,- Kč a \"peněžního důchodu\" ve výši 18.002,- Kč od
1.10.2001, a rozhodl, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z výsledků
dokazování, zejména zprávy Krajské hygienické stanice S. k., znaleckého posudku
z oboru zdravotnictví, odvětví nemocí z povolání, podaného Institutem
postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, a znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví neurologie, podaného MUDr. Ing. S. P., CSc., dospěl k
závěru, že u žalobce nebyla \"zjištěna, a to ani v době ukončení pracovního
poměru u žalovaného (v srpnu 1998) a ani v současné době, žádná porucha zdraví,
kterou by bylo možné klasifikovat v souladu s přílohou k nařízení vlády č.
290/1995 Sb. jako nemoc z povolání\". I když jedním z faktorů, které vedou k
současné manifestaci bolestivých příznaků vycházejících ze změn na páteři,
mohla být \"namáhavost práce\", jsou diagnostikované změny na pohybovém aparátu
\"obecného charakteru, nejedná se o profesní poškození uvedená v seznamu nemocí
z povolání, ale zhoršující se pracovní zátěží uvedené v příloze 1 vyhlášky č.
19/1991 Sb. Na uvedených závěrech nic nemění podle názoru okresního soudu ani
posudek znalce Doc. MUDr. E. H., CSc. z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní
úrazy a nemoci z povolání a hygieny práce, nebo jeho dodatečné vyjádření k
posudkům zpracovaným za řízení, neboť \"zpracovatelé ústavního znaleckého
posudku\" a znalec MUDr. Ing. S. P., CSc. se s těmito závěry \"dostatečně
vypořádali\" a soud v posudcích zpracovaných za řízení \"neshledal žádné
podstatné rozpory, pro které by neměl důvod z vypracovaných posudků vycházet\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.11.2004, č.j. 23 Co
396/2004-159 rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že České republice -
Krajskému soudu v Praze se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Po zjištění, že
žalobci byl po rozsudku okresního soudu přiznán invalidní důchod \"pro obecná
onemocnění, která jsou uvedena v kapitole VI oddíl B položka 10 písmeno c)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)\", jež
\"označuje mnohočetné onemocnění periferních nervů, které je obecným onemocněním
\", shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že spolu s těžkým onemocněním
páteře žalobce \"trpěl oběma těmito onemocněními již v roce 1998\", že \"již
tehdy mu tato onemocnění bránila ve výkonu práce\" a že \"již v roce 1998 by
musel být právě pro tato onemocnění přeřazen na jinou práci\". Požadované
odškodnění proto žalobci nenáleží.
Žalobce se nyní domáhá \"povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v
Příbrami pod sp. zn. 14 C 138/2001\". Žalobu zdůvodnil tím, že po právní moci
\"původního rozhodnutí\" se objevily \"skutečnosti a důkazy, které bez své viny
nemohl použít v původním řízení a mohou mu přivodit příznivější rozhodnutí ve
věci\". Tímto \"důkazem\" je lékařská zprávy Doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne
5.10.2005, z níž vyplývá, že u žalobce \"došlo k poškození na zdraví v
souvislosti s jeho dřívější prací v hornictví\". Uvedená zpráva zpochybňuje
závěry soudu v původním řízení a žalobce \"znovu opakuje, že právě poruchy
vasomotoriky jsou rovněž typické pro práci, při které je zaměstnanec exponován
nadlimitními vibracemi\". Tomu odpovídá zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc., podle
níž je prokázána existence syndromu karpálního tunelu, \"dnes již lehčího
stupně, avšak v době, kdy žalobce vykonával u žalovaného práci za podmínek, při
nichž vzniká nemoc z povolání, tento syndrom musel být v daleko pokročilejším
stupni\".
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 27.9.2006, č.j. 14 C 161/2006-41
žalobu na \"povolení obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami
pod sp. zn. 14 C 138/2001\" zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žalobce si nechal ještě před zahájením
původního řízení vypracovat posudek znalcem Doc. MUDr. E. H., CSc., že v
původním řízení byl vypracován posudek znalcem MUDr. Ing. S. P., CSc. a že
\"lékařská zpráva předložená žalobcem pro účely obnovy řízení nemůže být
důkazem, který nemohl být proveden v původním řízení\". Důvody pro povolení
obnovy řízení proto nebyly naplněny.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29.11.2006, č.j. 23 Co
507/2006-51 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že při svém rozhodování nebyl správně
obsazen, když ve věci rozhodl samosoudce, ačkoliv v původním řízení bylo
rozhodováno o sporu z pracovněprávního vztahu (odškodnění nemoci z povolání) a
soud prvního stupně měl tedy o žalobě na obnovu řízení rozhodnout v senátu.
Okresní soud v Příbrami poté znovu usnesením ze dne 18.1.2007, č.j. 14 C
161/2006-58 žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Opětovně dovodil, že \"lékařská zpráva
předložená žalobcem pro účely obnovy řízení nemůže být důkazem, který nemohl
být proveden v původním řízení\". Otázka \"existence či neexistence nemoci z
povolání\" je podle soudu prvního stupně \"především otázkou znaleckou\" a v
původním řízení byli znalci Doc. MUDr. E. H., CSc. a MUDr. Ing. S. P., CSc.
vyslechnuti. Znalec MUDr. Ing. S. P., CSc. se ztotožnil se závěry \"posudkového
lékaře v řízení o přiznání invalidního důchodu žalobci z obecných příčin\",
neboť \"již v roce 1998 se u žalobce projevovala obecná onemocnění, která mu
bránila ve výkonu práce a již pro tato onemocnění by musel být v té době
přeřazen na jinou práci\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18.4.2007, č.j. 23 Co
169/2007-70 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud
dovodil, že žalobce se domáhá obnovy řízení z důvodu uvedeného v ustanovení §
228 odst. 1 písm. a) o.s.ř., když jím předložená lékařská zpráva Doc. MUDr. E.
H., CSc. byla vydána až po skončení původního řízení v roce 2005, a zdůraznil,
že žalobce již k původní žalobě přiložil znalecký posudek Doc. MUDr. E. H.,
CSc., na základě kterého dovozoval, že trpí nemocí z povolání, že znaleckými
posudky vypracovanými v průběhu původního řízení, jež vzaly v úvahu i závěry
Doc. MUDr. E. H., CSc., bylo prokázáno, že u žalobce se nejedná o nemoc z
povolání, i když \"jako jeden z faktorů, který vedl k manifestaci bolestivých
příznaků vycházejících ze změn na páteři, byla připuštěna namáhavost práce ve
vynucených polohách\". Odvolací soud uzavřel, že lékařská zpráva Doc. MUDr. E.
H., CSc. ze dne 5.10.2005 \"není pro žalobce ve srovnání s původním řízením
důkazem novým, když v podstatě obdobné závěry činil Doc. MUDr. E. H., CSc. v
původním řízení\", a \"tento důkaz nemůže pro žalobce přivodit příznivější
rozhodnutí ve věci, neboť všemi námitkami se již soudy obou stupňů zabývaly v
původním řízení a na základě znaleckého dokazování byl učiněn závěr, že žalobci
byl přiznán plný invalidní důchod a nebyl schopen vykonávat původní práci pro
obecná onemocnění\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
samotná skutečnost, že lékařskou zprávu ze dne 5.10.2005 zpracoval Doc. MUDr.
E. H., CSc., který zpracoval na žalobcovu žádost také \"prvotní\" znalecký
posudek ze dne 6.4.2001, nemůže \"sama o sobě znamenat diskvalifikaci takového
důkazu k prokázání zákonného důvodu pro povolení obnovy řízení\". Lékařská
zpráva ze dne 5.10.2005 \"zpochybňuje závěry znalce MUDr. Ing. S. P., CSc. v
původním řízení\" a může \"podstatným způsobem oslabit i věrohodnost znalce a
jím zpracovaného posudku, ze kterého soud vycházel v původním řízení\"; podle
žalobce \"právě zjištěné poruchy vasomotoriky jsou rovněž typické pro práci,
při které je zaměstnanec exponován nadlimitními vibracemi, jak uvádí ve své
zprávě Doc. H., který uzavírá, že k poškození zdraví došlo v souvislosti s
dřívější prací žalobce v hornictví, kdy je prokázána existence syndromu
karpálního tunelu, dnes již lehčího stupně, avšak v době, kdy žalobce vykonával
práci u žalovaného, tento syndrom musel být v daleko pokročilejším stupni,
neboť postupem času odeznívá za předpokladu, že riziková práce již není
vykonávána\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., za zásadní po právní stránce považuje zejména \"otázku, zda
lze k prokázání důvodu obnovy řízení použít jako listinný důkaz odborné
vyjádření zpracované týmž znalcem, jehož znalecký posudek byl použit v původním
řízení\", a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a
aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl,
příp. zamítl. Souhlasil s právním názorem soudů obou stupňů, že lékařská zpráva
Doc. MUDr. E. H. z 5.10.2005 není ve srovnání s původním řízením důkazem \"novým
\", když v podstatě obdobné závěry činil Doc. MUDr. E. H., CSc. již v původním
řízení a že proto tento důkaz nemůže ani pro žalobce přivodit příznivější
rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1
písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu
řízení [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.],
nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto,
že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil
[§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §
238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst. 1 písm.
a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v
nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a
§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže
jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení
jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§
238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně rozhodl
ve svém usnesení ze dne 18.1.2007 č.j. 14 C 161/2006-58 stejně jako v usnesení
ze dne 27.9.2006, č.j. 14 C 161/2006-41, které bylo usnesením odvolacího soudu
ze dne 29.11.2006, č.j. 23 Co 507/2006-51 zrušeno. Dovolání žalobce proti
usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem [238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní
otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2
a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu
v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř., dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek
přípustný.
Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. může účastník napadnout žalobou
na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo
rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které
bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za
podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o.s.ř. též před odvolacím soudem,
pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou, jak vyplývá z citovaného ustanovení,
důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy,
nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve
srovnání s původním řízením nové) a jestliže pro něho mohou přivodit
příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v
případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato
existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl,
a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost
tvrzení. Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové
skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již
známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu
uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako
pravděpodobný.
Z důvodu dovolatelem nastolené otázky, zda \"lze k prokázání důvodu obnovy
řízení použít jako listinný důkaz odborné vyjádření zpracované týmž znalcem,
jehož znalecký posudek byl použit v původním řízení\", nemůže mít napadené
usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, a to již proto, že
odvolací soud věc z tohoto pohledu, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení,
neposuzoval. Závěr odvolacího soudu, že lékařská zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc.
ze dne 5.10.2005 nepředstavuje způsobilý důvod obnovy řízení, nevyplynul z
toho, že Doc. MUDr. E. H., CSc. zpracoval na žalobcovu žádost \"prvotní\"
znalecký posudek ze dne 6.4.2001, ale je založen na posouzení, že nejde o nový
důkaz a že jeho provedení nemůže pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve
věci.
Při zkoumání, zda lékařská zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne 5.10.2005 je
novým důkazem, jehož provedení by mohlo pro žalobce přivodit příznivější
rozhodnutí ve věci, odvolací soud vycházel z výše uvedené ustálené judikatury
soudů. Správně zdůraznil, že otázka, zda žalobce trpí syndromem karpálního
tunelu, byla prostřednictvím důkazů posuzována již v původním řízení, přičemž
se soudy v původním řízení vypořádaly se všemi námitkami, jakož i to, že
žalobce nebyl schopen vykonávat původní práci pro obecná onemocnění, pro něž mu
byl přiznán invalidní důchod, aniž by lékařská zpráva byla s to na tomto závěru
cokoliv změnit. Dovozuje-li žalobce z lékařské zprávy Doc. MUDr. E. H., CSc. ze
dne 5.10.2005 nesprávnost posudků, jimiž byl proveden důkaz v původním řízení a
na nichž soudy v původním řízení založily svá rozhodnutí ve věci, přehlíží, že
se nejedná o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k
nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud při svém rozhodnutí postupoval v souladu s
ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam. Dovolání žalobce proti tomuto usnesení proto
není přípustné ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud České republiky podle
ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za
zastupování advokátkou ve výši 1.750,- Kč [srov. § 10 odst. 1 a 3, § 14 odst.
1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001
Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce
náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č.
68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.050,- Kč;
náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a paušální částky náhrady výdajů
k nákladům řízení nepatří, neboť advokátka, která žalovaného zastupovala, v
rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č.
235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006
Sb. nepředložila soudu - jak je zřejmé z obsahu spisu - osvědčení o registraci
plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně. Protože dovolání
žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému
nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.050,- Kč je
žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení
zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu