21 Cdo 3600/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně D. K., zastoupené Mgr. Jaroslavem Benešem advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 727, proti žalovanému Statutárnímu městu Most se sídlem v Mostě, Radniční č. 1, IČO 00266094, zastoupenému Mgr. Drahomírou Kouteckou, advokátkou se sídlem v Litvínově, nám. Míru č. 336, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 14 C 26/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 8. března 2012, č. j. 9 Co 868/2011-194, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Drahomíry Koutecké, advokátky se sídlem v Litvínově, nám. Míru č. 336.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2012, č. j. 9 Co 868/2011-194, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 6. 2011, č. j. 14 C 26/2008-131, ve věci samé (ve výroku, jímž byla žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dne 26. 9. 2007 zamítnuta) a změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.358,- Kč k rukám zástupkyně žalovaného Mgr. Drahomíry Koutecké, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád [ve znění do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“, když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Námitky žalobkyně – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího osudu vychází, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle jejího názoru pro posouzení věci významné. K okolnostem, uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a žalobkyně je proto povinna nahradit žalovanému náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátkou ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokátky vznikly žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalovaného, advokátka Mgr. Drahomíra Koutecká, osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalobkyně je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalovanému zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2014
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu