21 Cdo 3618/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce WHITBY DEVELOPMENTS LIMITED se sídlem 412 Lake Road,
Takapuna, Auckland, Nový Zéland, registrační číslo společnosti 1510277,
zastoupeného Mgr. Kamilou Klvačovou, advokátkou se sídlem v Brně, Gajdošova č.
7, proti žalovanému Manhattan Development s.r.o. se sídlem v Praze 8, U
Libeňského pivovaru č. 63/2, IČO 28227948, zastoupenému Mgr. Pavlem Markem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 19, o 1.641.059,90 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 33/2006,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června
2010 č.j. 15 Co 534/2009-118, takto :
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Mgr. M. I. jako správce konkursní podstaty úpadce BOBY-REVUE, a.s., IČO
60744545, podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 20.6.2005 žalobu proti
obchodní společnosti MANHATTAN Development a.s., IČO 63079224, jíž se domáhal,
aby mu zaplatila 1.641.059,90 Kč s úrokem z prodlení 2% p.a. od 21.4.2005 do
zaplacení. Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že zapsal do konkursní podstaty
úpadce budovu čp. 558 na pozemku parc.č. 1081/3 v k.ú. Ponava, obec Brno (dále
též jen "předmětná budova"), která byla následně na jeho návrh zpeněžena ve
veřejné dražbě dobrovolné konané dne 23.9.2003, a že vydražitelem se stala
obchodní společnost MANHATTAN Development a.s., IČO 63079224; vydražitel dne
9.12.2003 doplatil cenu dosaženou vydražením a téhož dne 9.12.2003 předmětnou
budovu převzal. V předmětné budově se nacházely nebytové prostory, ohledně
nichž byly uzavřeny smlouvy o jejich pronájmu; v období ode dne 23.9.2003 do
dne 9.12.2003 činil na nájemném, které vybral správce konkursní podstaty
úpadce, čistý výnos (po odpočtu nákladů na jeho dosažení) částku 1.476.995,-
Kč. Protože vydražitel měl za to, že mu výnos z nájemného náleží, podala
společnost MANHATTAN Development a.s. proti správci konkursní podstaty úpadce
žalobu o zaplacení této částky s příslušenstvím. Správce konkursní podstaty v
průběhu řízení touto žalobou uplatněnou pohledávku dne 18.4.2005 (včetně
kapitalizovaného úroku z prodlení 40.951,- Kč a nákladů řízení 123.113,90 Kč)
uhradil, avšak jen z důvodu, aby "mohlo řádně pokračovat konkurzní řízení
ohledně úpadce, nikoliv proto, že by tuto pohledávku uznával, na což v
souvislosti s platbou částky také upozornil, např. již přípisem z 6.3.2005".
Správce konkursní podstaty se domnívá, že vydražiteli ve skutečnosti plnil bez
právního důvodu, když "nájemné, jako užitek vyplývající z vlastnictví
nemovitosti, za dobu ode dne konání dražby do doplacení ceny dosažené
vydražením", připadá do konkursní podstaty. Vydražitel totiž nabývá vlastnické
právo až zaplacením této ceny, vlastnické právo proto do té doby svědčí
"dosavadnímu vlastníku", aniž by bylo významné že vydražitel nabude vlastnické
právo "zpětně k okamžiku udělení příklepu".
Obvodní soud pro Prahu 1 - poté, co usnesením ze dne 6.10.2005 č.j. 31 Ro
483/2005-11 rozhodl, že v řízení bude na místě žalobce nadále jednáno s
obchodní společností DEMI STAR, a.s., IČO 26898128, která žalobou uplatněnou
pohledávku vydražila ve veřejné dražbě dobrovolné konané dne 27.6.2005 -
rozsudkem ze dne 20.7.2007 č.j. 16 C 33/2006-51 žalobu zamítl a rozhodl, že
obchodní společnost DEMI STAR, a.s., IČO 26898128, je povinna zaplatit obchodní
společnosti MANHATTAN Development a.s., IČO 63079224, na náhradě nákladů řízení
84.525,70 Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Linharta. Dovodil, že obchodní
společnost MANHATTAN Development a.s., IČO 63079224, se stala na základě
veřejné dražby dobrovolné konané dne 23.9.2003 zaplacením ceny dosažené
vydražením vlastníkem předmětné budovy ke dni konání dražby a že jí "od tohoto
okamžiku náleží právo brát užitky, které z ní plynuly". I když nebezpečí škody
na věci přechází na vydražitele až po zaplacení ceny dosažené vydražením dnem
předání předmětu dražby, je tu rozhodující, že "podmínka zaplacení kupní ceny,
bez které by k přechodu vlastnictví nedošlo, je stanovena na ochranu původního
vlastníka pro případ, že by vydražitel nezaplacením dražbu zmařil", a že z ní
nelze "vyvozovat jiná omezení vlastnických práv, tedy ani práva na užitky";
kdyby zákonodárce měl "v úmyslu oddělit právo na braní užitků od práva
vlastnického, takovéto omezení (by) jistě v zákoně přímo vyjádřil". Protože
vydražitel měl právo na užitky z předmětné budovy již za dobu od 23.9.2003,
nevzniklo mu na úkor konkursní podstaty úpadce bezdůvodné obohacení.
Poté, co bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24.8.2009 č.j. 16 C
33/2006-85 rozhodnuto, že v řízení bude na místě žalobce nadále jednáno s
obchodní společností WHITBY DEVELOPMENTS LIMITED, které byla žalobou uplatněná
pohledávka postoupena smlouvou ze dne 7.1.2008, a co bylo usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 5.5.2010 č.j. 15 Co 534/2009-108 rozhodnuto, že v řízení
bude nadále na straně žalované namísto společnosti MANHATTAN Development a.s.,
IČO 63079224 jednáno se společností Manhattan Development s.r.o, IČO 28227948,
"z důvodu fúze společností sloučením", Městský soud v Praze k odvolání žalobce
rozsudkem ze dne 15.6.2010 č.j. 15 Co 534/2009-118 potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů odvolacího řízení 85.236,- Kč k rukám advokáta JUDr. Aleše Linharta.
Dospěl se soudem prvního stupně - vycházeje z jeho skutkových zjištění - ke
shodnému závěru, že právo na užitky z předmětu dražby přechází na "nabyvatele
věci" (vydražitele předmětu dražby) "s nabytím vlastnictví k ní". Z toho, že na
vydražitele přechází ze zákona nebezpečí škody na předmětu dražby dnem předání
předmětu dražby, nelze podle odvolacího soudu (při absenci výslovné úpravy)
dovodit, že by to mělo platit rovněž pro přechod práva na užitky z předmětu
dražby; proto i při vydražení věci ve veřejné dobrovolné dražbě "platí úprava §
590 občanského zákoníku, tedy že užitky z věci přecházejí na nabyvatele věci s
nabytím vlastnictví k ní". Odvolací soud dále zdůraznil, že navrhovatel veřejné
dobrovolné dražby "počítá od počátku s tím, že dražbou dojde ke změně vlastníka
věci, neboť toho chce dražbou dosáhnout", že, dojde-li k udělení příklepu, "má
navrhovatel dražby informaci, že kupující projevil vážný zájem o věc", a že,
zaplatí-li vydražitel cenu věci, stane se vlastníkem ke dni udělení příklepu.
Původní vlastník (navrhovatel dražby) proto nemůže být "po dobu plynutí lhůty k
zaplacení ceny dosažené vydražením v dobré víře o tom, že mu věc po udělení
příklepu vlastnicky náleží", a nemá proto právo na užitky po tuto dobu ani coby
oprávněný držitel předmětu dražby. Postavení navrhovatele dražby v období mezi
udělením příklepu a doplacením kupní ceny vydražitelem lze podle názoru
odvolacího soudu "srovnat s postavením schovatele, který věc drží se souhlasem
vlastníka, jemuž je povinen ji posléze vydat, a to i s jejími užitky"; má
přitom právo na náhradu nákladů, které na věc vynaložil. Odvolací soud uzavřel,
že "z platné právní úpravy nelze ani výkladem dovodit nárok navrhovatele dražby
na užitky věci za období mezi udělením příklepu a doplacením ceny věci".
Protože žalobce (jeho předchůdce) "plnil po právu", žalovanému (jeho právnímu
předchůdci) nevzniklo bezdůvodné obohacení, které by byl povinen vydat žalobci.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu o tom, kdo má "právo na užitky věci v období mezi
udělením příklepu licitátora a doplacením ceny dosažené vydražením, resp. zda
je původní vlastník po shora uvedené období v pozici oprávněného držitele".
Dovozuje, že vydražitel se stává originálním vlastníkem předmětu dražby na
základě přechodu vlastnického práva, jehož skutková podstata se skládá ze dvou
na sobě závislých právních skutečností, a to udělení příklepu a úhrady ceny
dosažené vydražením. Do doby uhrazení ceny dosažené vydražením svědčí
vlastnické právo dosavadnímu vlastníku předmětu dražby, s předáním věci zároveň
dojde k přechodu nebezpečí nahodilé zkázy předmětu dražby na vydražitele, a
(až) tím na něho přechází právo na užitky. Žalobce současně poukazuje na to, že
při výkladu zastávaném odvolacím soudem by vydražitel v onom mezidobí "měl
právo na užitky maximální a naopak odpovědnost za případnou škodu, tzn.
nebezpečí škody na věci nese původní vlastník, který navíc nemůže délku této
doby jakýmkoli způsobem ovlivnit". I kdyby uvedený výklad zastávaný dovolatelem
byl chybný, žalobce (konkursní podstata úpadce) "měl nárok na užitky věci jako
oprávněný držitel". Samotný "akt dražby bez doplacení ceny dosažené vydražením
neznamená nic", původní vlastník se po celou dobu "musí chovat jako vlastník" a
musí mít tedy nutně přesvědčení, že je vlastníkem předmětu dražby. Je "v pozici
vlastníka nemovitosti". Proto rovněž jako oprávněný držitel má právo na plody a
užitky po dobu takové oprávněné držby mezi příklepem a doplacením ceny dosažené
vydražením. Žalobce dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil
a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě,
shledá-li je přípustným, zamítl. Ztotožnil se se závěry soudů v tom, že
vydražitel předmětu dražby nabývá vlastnictví k předmětu dražby ke dni udělení
příklepu za předpokladu, že je mu příklep udělen a že uhradí cenu dosaženou
vydražením. Žalovaný (jeho právní předchůdce) se proto stal vlastníkem
předmětné budovy k okamžiku udělení příklepu, tedy ke dni 23.9.2003, a má právo
na užitky předmětné budovy též po dobu do 9.12.2003. Užitky věci přecházejí na
jejího nabyvatele spolu s nabytím vlastnictví; nároky bývalého vlastníka v
období mezi udělením příklepu vydražiteli a zaplacením ceny dosažené vydražením
nutno posuzovat analogicky jako nároky schovatele, který věc drží se souhlasem
vlastníka, jemuž je povinen ji posléze vydat, a to i s jejími užitky, přičemž
má právo na náhradu nákladů, které na věc účelně vynaložil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b)
o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl
vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti
rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné (z pohledu dovolatelem
uplatněných dovolacích důvodů) významné vyřešení právní otázky, kdo má právo na
užitky předmětu dražby, který byl vydražen ve veřejné dražbě dobrovolné, v
období mezi udělením příklepu licitátora a zaplacením ceny dosažené vydražením.
Protože uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena a protože
její posouzení bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující),
představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru,
že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolatel nezpochybňuje a
ani, jak vyplývá z ustanovení § 241a odst.2 a § 242 odst.3 o.s.ř., přezkumu
dovolacího soudu nepodléhá), že na návrh správce konkursní podstaty úpadce
BOBY-REVUE, a.s., IČO 60744545, provedla obchodní společnost PROKONZULTA,
s.r.o., IČO 25332953, dne 23.9.2003 veřejnou dražbu dobrovolnou předmětné
budovy a že vydražitelem předmětu dražby se stala obchodní společnost MANHATTAN
Development a.s., IČO 63079224 (právní předchůdce žalovaného), která zaplatila
cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) dne 9.12.2003 a téhož dne předmět
dražby převzala. Čistý výnos předmětné budovy za rozhodné období od 23.9.2003
do 9.12.2003, představovaný příjmy z nájmu nebytových prostor, po odečtení
nákladů na jejich dosažení, činil (podle dohody vydražitele a správce konkursní
podstaty úpadce) částku 1.476.995,- Kč, jež byla příjmem konkursní podstaty
úpadce. Protože si žalovaný (jeho právní předchůdce) činil na výnos nájemného
za dobu od 23.9.2003 do 9.12.2003 nárok, správce konkursní podstaty úpadce mu
dne 18.4.2005 zaplatil celkem 1.641.059,90 Kč; ještě předtím mu dopisem ze dne
6.3.2005 sdělil, že požadované plnění s příslušenstvím, představovaným úroky z
prodlení v kapitalizované výši 40.951,- Kč a náklady uvedeného soudního řízení,
vydražiteli uhradí, že však takto hrazenou pohledávku "považuje za
neexistující, neuznává ji a nemůže vyloučit, že platba bude v budoucnu vymáhána
jako bezdůvodné obohacení".
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 26/2000
Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb.,
tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 30.4.2004 (dále též jen
"zákon o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách - veřejné jednání,
jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na
osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné
jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena,
dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a
vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1
zákona o veřejných dražbách). Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila
ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází
vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy (jak je tomu
například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o
převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické
osoby, ve znění pozdějších předpisů). Z ustanovení § 2 písm. a) zákona o
veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného
práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost (srov. § 132
odst. 1 občanského zákoníku), a to příklep licitátora. To, že vlastnictví nebo
jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku
udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu
dosaženou vydražením, vyjadřuje, že jde o nabytí vlastnického práva k předmětu
dražby (jeho přechod na vydražitele) na základě tzv. složené (komplexní) právní
skutečnosti, a to udělení příklepu a úhrady ceny dosažené vydražením
(nejvyššího podání). Tato právní skutečnost nastane (je dovršena) uskutečněním
všech jejích složek, a to ve vymezené lhůtě [srov. § 29 odst. 2 až 4 zákona o
veřejných dražbách, § 2 písm. n) a § 24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách],
tedy (až) úhradou ceny dosažené vydražením. To, že tato úhrada má zpětné účinky
nabytí vlastnictví k předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu, nic nemění na
tom, že právní skutečnost, jež má za následek přechod vlastnického práva k
předmětu dražby, nastane (je dovršena) právě až provedením úhrady ceny dosažené
vydražením (zaplacením nejvyššího podání) ve stanovené lhůtě. Dokud nebyla cena
dosažená vydražením uhrazena, nenastávají ani zpětné právní účinky přechodu
vlastnického práva k okamžiku udělení příklepu. Popisovanou právní situaci lze
(do jisté míry) připodobnit ke vzniku vlastnického práva k nemovitostem
evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy o převodu vlastnického
práva (srov. § 133 odst. 2 občanského zákoníku, § 2 odst. 2 a 3 zákona č.
265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Dokud není cena dosažená vydražením uhrazena (a tedy do doby, než dojde k
přechodu vlastnického práva k předmětu dražby na základě uděleného příklepu),
vydražitel není oprávněn se (zatím) ujmout držby předmětu dražby. Uvedený závěr
nepochybně vyplývá z ustanovení § 32 odst. 1 a 2 zákona o veřejných dražbách,
která předání předmětu dražby vydražiteli vážou na předpoklad, že vydražitel
včasnou úhradou ceny dosažené vydražením dovršil tuto složenou právní
skutečnost. Současně samozřejmě nelze pominout zpětné účinky nabytí
vlastnického práva vydražitelem k předmětu dražby již k okamžiku udělení
příklepu (na základě dovršení shora uvedené složené právní skutečnosti) a to,
že nabytí vlastnictví vydražitelem vylučuje, aby mohl být vlastníkem předmětu
dražby dosavadní (bývalý) vlastník (navrhovatel veřejné dobrovolné dražby). Z
okolnosti, že vydražitel se nesmí v období mezi udělením příklepu a uhrazením
ceny dosažené vydražením ujmout držby předmětu dražby, je třeba dovodit, že
sice je v tomto období vlastníkem předmětu dražby, že však jde jen o jakési
"holé" vlastnictví, které ho neopravňuje předmět dražby držet, užívat a
požívat. Postavení dosavadního (bývalého) vlastníka v období od udělení
příklepu vydražiteli ve veřejné dražbě do uhrazení ceny dosažené vydražením
vůči předmětu dražby lze vyjádřit jako zvláštní právní vztah (sui generis)
vymezený právní úpravou obsaženou v zákoně o veřejných dražbách,
charakterizovaný tím, že vůči předmětu dražby sice není ani vlastníkem (to
vylučuje vlastnické právo vydražitele, byť nabyté se zpětnými účinky), ani
oprávněným držitelem (pro absenci dobré víry, že mu předmět dražby patří), ba
ani jeho detentorem (své právo k předmětu dražby neodvozuje od vlastníka věci),
avšak smí (a musí) předmět dražby ovládat (byť nikoliv ho držet pro sebe), nese
nebezpečí škody na předmětu dražby a součástí tohoto práva dosavadního
vlastníka je také (protože nemůže náležet vydražiteli) právo požívat plody a
užitky předmětu veřejné dražby. Jestliže tedy v uvedeném období dosavadní
vlastník, v souladu se svým právním postavením k předmětu dražby, nabude plodů
či užitků předmětu dražby, nevzniká mu tím bezdůvodné obohacení, neboť k tomu
měl právě popsaný právní důvod.
Ve prospěch uvedeného závěru svědčí - jak již zmíněno výše - také to, že
nebezpečí škody na předmětu dražby a odpovědnost za škodu způsobenou v
souvislosti s předmětem dražby nese dosavadní vlastník, a to až do dne předání
předmětu dražby vydražiteli, případně do počátku prodlení vydražitele s
převzetím předmětu dražby, když tyto následky mohou nastat nejdříve vždy s
nabytím vlastnického práva vydražitelem, tedy v období od udělení příklepu do
uhrazení ceny dosažené vydražením (srov. § 32 odst. 1, 2 a 5 zákona o veřejných
dražbách). Uvedené nepochybně vylučuje jako přípustný výklad, že by dosavadní
vlastník nesoucí nebezpečí škody na předmětu dražby a odpovědnost za škodu
způsobenou v souvislosti s předmětem dražby neměl mít zachováno právo na jeho
plody a užitky.
Shora popsaný závěr podporují rovněž závěry přijaté Nejvyšším soudem při řešení
otázky, kdo má právo na užitky věci v období mezi jejím nabytím kupní smlouvou
a následným účinným odstoupením od ní (s účinky ex tunc). Nejvyšší soud již ve
svém rozsudku ze dne 29.1.2008 sp. zn. 30 Cdo 68/2007 uvedl, že, s přihlédnutím
k závěru vyjádřenému ve stanovisku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.12.1982 sp.
zn. Cpj 40/82, uveřejněném pod č. 22 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1983, je "kupující zásadně do zrušení smlouvy v dobré víře,
neboť do té doby užívá věc jako její vlastník" a že "za tuto dobu není zásadně
povinen poskytnout organizaci [resp. vlastníku] náhradu za užívání věci a není
proto povinen nahradit jí to, oč se hodnota věci jejím užíváním snížila, pokud
nejsou dány podmínky pro uplatnění práva na náhradu škody" (srov. rovněž
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.2.2010 sp.zn. 28 Cdo 3606/2009). V
projednávané věci lze za takový užitek předmětu dražby považovat i její "výnos"
v podobě příjmů z pronájmu nebytových prostor v ní se nacházejících.
Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že užitky, které vznikly z předmětu
dražby v době od udělení příklepu ve veřejné dobrovolné dražbě podle zákona č.
26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů do uhrazení ceny dosažené vydražením,
náleží dosavadnímu (bývalému) vlastníku předmětu dražby.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu třeba rovněž vytknout,
že při právním posouzení věci pominul, že část žalobou uplatněné pohledávky
představuje částku 123.113,90 Kč s příslušenstvím, která měla být právním
předchůdcem žalobce zaplacena právnímu předchůdci žalovaného jako "náhrada
nákladů řízení" vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 36 C 30/2005,
ačkoliv v tomto rozsahu nejde o užitky "předmětu dražby" a o to, komu na ně v
rozhodném období svědčí právo. Je nutno se proto zabývat také tím, zda žalovaný
(jeho právní předchůdce) měl k přijetí plnění v uvedeném rozsahu (jiný) právní
titul, byť by se jednalo např. o příslušenství pohledávky "na užitky" (srov. §
121 odst. 3 občanského zákoníku). V tomto rozsahu je proto právní posouzení
věci odvolacím soudem neúplné, a tudíž rovněž nesprávné.
Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
věta prvá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Soudu prvního stupně - jak vyšlo za dovolacího řízení - lze vytknout, že
usnesením ze dne 24.8.2009 č.j. 16 C 33/2006-85 rozhodl, že v řízení bude na
místě žalobce nadále jednáno s obchodní společností WHITBY DEVELOPMENTS
LIMITED, které byla žalobou uplatněná pohledávka postoupena smlouvou ze dne
7.1.2008, ačkoliv k takovému rozhodnutí o procesním nástupnictví podle
ustanovení § 107a o.s.ř. byl - vzhledem k tomu, že bylo navrženo až po rozsudku
soudu prvního stupně ze dne 20.7.2007 č.j. 16 C 33/2006-51 v době, kdy již
probíhalo odvolací řízení, zahájené podáním odvolání proti rozsudku soudu
prvního stupně - příslušný odvolací soud (srov. též právní názor uvedený v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.11.2007 sp. zn. 26 Cdo 272/2007, které bylo
uveřejněno pod č. 79 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008).
Vzhledem k tomu, že pro vstup společnosti WHITBY DEVELOPMENTS LIMITED do řízení
byly splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 107a o.s.ř.,
nepovažoval dovolací soud uvedený nedostatek za vadu řízení, která by mohla mít
(ve smyslu ustanovení § 242 odst.3 o.s.ř.) za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci samé. Nejvyšší soud ČR proto k této vadě řízení při svém rozhodování
nepřihlédl.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu