U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci
žalobce Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem v
Praze 2, Lazarská č. 11/6, proti žalované České republice - Krajskému
ředitelství policie Plzeňského kraje se sídlem v Plzni, Nádražní č. 2, IČO
75151529, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v
Plzni-město pod sp. zn. 19 C 90/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 2011 č.j. 56 Co 41/2011-96, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28.4.2011 č.j.
56 Co 41/2011-96, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze
dne 16.11.2009 č.j. 19 C 90/2009-63 ve věci samé [tj. ve výroku, kterým byla
zamítnuta žaloba o určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 23.10.2008
daná žalovanou žalobci podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je neplatná],
není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno
přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený
rozsudek odvolacího soudu nemá (nemůže mít) po právní stránce zásadní význam ve
smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
I když žalobce v dovolání uvedl, že „je přesvědčen, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“, a že „z
hlediska skutkových zjištění nerozporuje závěry soudu“, „rozchází se však v
právním posouzení tohoto skutkového stavu“, z obsahu samotného dovolání (z
vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci
odvolacím soudem, nýbrž že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž
rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází [že v rámci
„reorganizace“ Policie ČR účinné od 1.1.2009 „bylo (před dáním výpovědi)
přijato rozhodnutí o organizačních změnách“, kterým „došlo ke zrušení Okresního
ředitelství Domažlice a Klatovy, včetně jejich ekonomických oddělení“, a tedy i
žalobcem zastávané funkce vedoucího ekonomického oddělení Okresního ředitelství
Domažlice, že při (tehdejším) Krajském ředitelství policie Západočeského kraje
„bylo zřízeno nové pracovní místo“ vedoucího ekonomického oddělení, „které
geograficky zahrnuje oblast původního Okresního ředitelství Domažlice a
Okresního ředitelství Klatovy“, jehož pracovní náplň však „nebyla totožná“ s
náplní žalobcem zastávané funkce, tedy „se nejedná o stejné pracovní místo“, a
že proto „v důsledku toho se práce, kterou byl žalobce povinen konat podle
pracovní smlouvy, stala nepotřebnou“ a „lze tak učinit závěr o nadbytečnosti
žalobce“]. Podstatou námitek dovolatele je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům
odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil) přihlížel a
jak provedené důkazy hodnotil (namítá-li, že odvolací soud v napadenému
rozsudku „činí závěry, které nemají oporu v provedeném dokazování“, a „hodnotí
jako dostatečný důkaz rozhodnutí Policejného prezidenta o konkrétní organizační
změně týkající se i pracovního místa žalobce datované v prosinci, tedy až poté,
kdy byla žalobci doručena výpověď“), a také skutečnost, že soudy nepřihlédly ke
všem okolnostem, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci
významné, zdůrazňuje-li, že pozice „nového“ vedoucího ekonomického oddělení „je
nadále zařazena do 10. platové třídy“ a že jejím obsazením paní N., která má
oproti žalobci „nižší vzdělání a žádné zkušenosti v takovéto vedoucí pozici“,
„k žádné efektivní a odůvodnitelné změně nedošlo“. Žalobce současně v dovolání
předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (že žalovaná „nedoložila žádné
rozhodnutí, které by založilo tvrzenou organizační změnu týkající se žalobce“,
že ke zrušení jím zastávaného pracovního místa nedošlo, neboť „po účinnosti
organizační změny jeho pracovní pozice i nadále existuje, v organizační
struktuře zaměstnavatele zůstala, a to se stejnou náplní, která vyplývá z jeho
pracovní smlouvy“, a že proto „příčinná souvislost mezi jeho nadbytečností a
přijatým rozhodnutím o organizační změně neexistuje“), na nichž pak buduje své
vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že žalovanou
uplatněný výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce není dán].
Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor
na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková
zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.
Namítá-li dovolatel ve prospěch svých úvah, že „pouhé geografické rozšíření
působnosti nově zřízené pozice“ u Krajského ředitelství policie Západočeského
kraje oproti „původní“ žalobcem zastávané pracovní pozici u Okresního
ředitelství policie Domažlice neznamená „minimálně nutnou míru odlišnosti
pracovní náplně“ odůvodňující závěr o nadbytečnosti žalobce, potom nebere
dostatečně v úvahu odlišnost a hierarchii jednotlivých vnitřních organizačních
jednotek Policie České republiky (útvarů policie – srov. § 3 zákona č. 283/1991
Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném do 31.12.2008, nyní § 6 zákona
č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění účinném od 1.1.2009).
Zásadně totiž nelze ztotožňovat druh práce podle pracovní smlouvy u jedné
organizační jednotky (útvaru) s druhem práce (byť třeba i obdobným) u odlišné
organizační jednotky (útvaru) s podstatně rozsáhlejší územní (teritoriální)
působností.
Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího
důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolací důvod
podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku
odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k
okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.
nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. § 237 odst. 3, část věty za
středníkem, o.s.ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci
samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání
přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud
České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat -
podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo
odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. října 2012
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu