USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. U., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Soňou Šamalovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 37/24, proti žalovanému UNIPETROL RPA, s. r. o. se sídlem v Litvínově, Záluží č. 1, IČO 27597075, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 33 C 708/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. dubna 2018, č. j. 10 Co 185/2017-262, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 4. 2018, č. j. 10 Co 185/2017-262, rozhodl, že rozsudek okresního soudu [Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 9. 2016, č. j. 33 C 708/2009-179, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 12. 2016, č. j. 33 C 708/2009-194, jímž bylo určeno, že skončení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci dopisem ze dne 13. 7. 2009, nazvaným „Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro porušení právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb.)“, je neplatné, a rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.800,- Kč k rukám „zástupkyně“ žalobce] se zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok I.) a že v dalším řízení věc projedná a rozhodne jiný senát okresního soudu (výrok II.).
Dovolání žalobce proti výroku II. usnesení odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť usnesení, jímž bylo [v návaznosti na výrok I. o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení - § 219a odst. 1 písm. a), § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] rozhodnuto, že v dalším řízení věc projedná a rozhodne jiný senát okresního soudu (§ 221 odst. 2 o. s. ř.), není – samo o sobě – rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani žalobcem namítané vady řízení ve vztahu k výroku II. usnesení odvolacího soudu a tvrzení o jeho nepřezkoumatelnosti, neboť vada řízení, která by mohla mít – kdyby byla důvodná – za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti výroku II. usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Protože se tímto rozhodnutím řízení nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Mojmír Putna