21 Cdo 3802/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Annou Doležalovou, advokátkou se
sídlem v Plzni, Jablonského č. 604/7, proti žalovaným 1) Property Mojmírova 11,
a.s. se sídlem v Praze 10, Orelská č. 6, IČO 27866866, zastoupené Mgr. Martinem
Žižkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 846/1, 2)
Infocredit s.r.o. se sídlem v Dobřichovicích, Palackého č. 70, IČO 25643517, a
3) INTERCORP LTD se sídlem v Londýně, Halley Street, Suite B, Spojené
království Velké Británie a Severního Irska, o neplatnost veřejné nedobrovolné
dražby, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Jezuitská č. 4,
vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 227/2007, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. prosince 2011
č. j. 6 Co 1990/2011-308, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 14. března
2011 č. j. 6 C 227/2007-234 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Písku k
dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou dne 19.9.2007 u Okresního soudu v Písku proti
žalovaným 1) a 2) domáhal určení, že nedobrovolná veřejná dražba uskutečněná
dne 7.9.2007 v Dobřichovicích žalovanou 2) jako dražebníkem, jejímž předmětem
byla nemovitost ve vlastnictví žalobce, a to "stavba B. p. - občanská
vybavenost na pozemku parc. č. st., vše zapsáno na LV pro obec a k.ú. P.", je
neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná 2) [jako dražebník]
uskutečnila na návrh žalované 3) [jako věřitelky pohledávky, zajištěné
zástavním právem zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 4.11.1993]
nedobrovolnou dražbu nemovitostí, při níž se vydražitelem stala žalovaná 1), že
mu však nebylo doručeno oznámení o dražbě podle ustanovení § 40 zákona č.
26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a že podal dne 2.8.2007 k Okresnímu
soudu v Písku žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě,
že však žalovaná 2) přesto dražbu provedla, i když byla podle názoru žalobce
povinna od ní upustit; provedená veřejná nedobrovolná dražba je tedy neplatná.
Okresní soud v Písku - poté, co bylo usnesením ze dne 6. 10. 2009 č. j. 6 C
227/2007-104 potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
16. 12. 2009 č. j. 6 Co 3088/2009-122 na návrh žalobce učiněný při jednání dne
2.4.2009 připustil, aby do řízení přistoupila žalovaná 3) - rozsudkem ze dne
16.4.2010 č.j. 6 C 227/2007-159 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný (správně
žalobce) je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 31.915,40Kč
k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky, žalované 2) 33.545,20 Kč k rukám advokáta
Mgr. Lukáše Raidy a žalované 3) 26.040,-Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Plocka a
že "Okresní státní zástupce Písek nemá právo na náhradu nákladů řízení".
Dovodil, že se žalobce dovolal neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby v
trojměsíční prekluzívní lhůtě [§ 48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů)] jen vůči žalovaným 1) a 2). Protože vůči žalované 3),
která do řízení přistoupila na návrh žalobce dodatečně, nebyla tato lhůta
zachována [k přistoupení žalované 3) do řízení došlo až po jejím uplynutí],
nemůže být žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby úspěšná. Skutečnost,
že žalobce podal u soudu žalobu o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné
dražbě podle ustanovení § 166 občanského zákoníku, není podle soudu prvního
stupně "pro tento spor" rozhodující.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
7.10.2010 č.j. 6 Co 1984/2010-190 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že,
byla-li žaloba o neplatnost veřejné dražby podána u soudu do tří měsíců ode dne
jejího konání, právo na vyslovení neplatnosti veřejné dražby nezaniklo, i když
žaloba nesměřovala proti všem osobám, které se z hlediska věcné legitimace musí
řízení zúčastnit, a i když se staly účastníky řízení až na návrh podaný po
uplynutí této lhůty. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování věci soudem prvního
stupně byli účastníky řízení všichni, jejichž práv a povinností se výsledek
dražby týká, nebyla důvodem k zamítnutí žaloby okolnost, že žalovaná 3)
vstoupila do řízení až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 48 odst. 3
zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud uložil
soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval "uplatněnými důvody
neplatnosti provedené dražby" a aby "své rozhodnutí řádně zdůvodnil".
Okresní soud v Písku poté rozsudkem ze dne 14.3.2011 č.j. 6 C 227/2007-234
žalobu opět zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů
řízení žalované 1) 91.850,80 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky, žalované
2) 108.317,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Lukáše Raidy a žalované 3) 74.040,-Kč k
rukám advokáta Mgr. Petra Plocka a že "Okresní státní zástupce nemá právo na
náhradu nákladů řízení". Po provedeném dokazování dospěl nejprve k závěru, že
dražebník sice zaslal žalobci oznámení o dražbě bez označení osoby příjemce
datem narození a že proto písemnost mohl převzít také otec žalobce, avšak
"každopádně dražebník oznámení v souladu s § 40 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb.,
žalobci zaslal" a provedená dražba tedy nemůže být z tohoto důvodu neplatná.
To, že byla podána žaloba o nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě, o
níž nebylo do dne provedení dražby soudem rozhodnuto, nezpůsobuje podle soudu
prvního stupně její neplanost, neboť důvody neplatnosti veřejné nedobrovolné
dražby jsou taxativně vypočteny v zákoně č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů) a skutečnost, že dražba byla provedena, ačkoliv o žalobě o
nepřípustnost prodeje zástavy ve veřejné dražbě dosud nebylo rozhodnuto, mezi
nimi není uvedena. Důvodnou neshledal ani námitku, že by žalovaná 2) neměla
způsobilost provádět dražby, neboť je "doloženo zprávou MěÚ Černošice, že
žalované 2) byla udělena koncese s předmětem podnikání dne 31.10.2000 na dobu
neurčitou".
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
22.12.2011 č.j. 6 Co 1990/2011-308 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a
rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1)
31.165,-Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Žižky a žalované 2) 33.807,-Kč k rukám
advokáta Mgr. Lukáše Raidy a že "krajské státní zastupitelství nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení". Odvolací soud nejprve dovodil, že žalobce
"byl o záměru konání nedobrovolné dražby informován již tím, že převzal
dražební vyhlášku, a, pokud nepřevzal oznámení o dražbě, nezpůsobuje to
neplatnost konání dražby". Neplatnost napadené veřejné nedobrovolné dražby
nelze úspěšně dovozovat ani z toho, že dražba byla provedena, i když žalobce
podal žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě; podání
takové žaloby nemá za následek, že by dražebník byl povinen upustit od konání
dražby, ale že se "dražba ve stanoveném termínu nekoná", a ustanovení § 166
odst.3 občanského zákoníku je zvláštním právním předpisem k ustanovením § 48
odst.3 až 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), přičemž
žaloba o neplatnost dražby "přichází v úvahu až po jejím provedení, kdežto §
166 občanského zákoníku přichází v úvahu před provedením (zahájením)
nedobrovolné dražby". Protože žalobce podal žalobu o určení nepřípustnosti
prodeje zástavy ve veřejné dražbě až dne 2.8.2007 teprve poté, co obdržel
oznámení o nedobrovolné dražbě, nemůže být žaloba důvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první
řadě, že napadená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná už proto, že mu
oznámení o dražbě nejen nebylo doručeno, ale ani zasláno v souladu s požadavky
ustanovení § 11 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Veřejná
nedobrovolná dražba ze dne 7.9.2007 je neplatná také proto, že byla vykonána
dříve, než bylo rozhodnuto o žalobě o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve
veřejné dražbě; probíhající řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy
podle ustanovení § 166 odst. 3 občanského zákoníku sice není výslovně uvedeno
mezi důvody neplatnosti dražby podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000
Sb. (ve znění pozdějších předpisů), nicméně je třeba dovodit, že "objektivně
představuje důvod neplatnosti vyplývající ze samotného § 166 občanského
zákoníku jako speciálního ustanovení k zákonu o veřejných dražbách", neboť,
"pokud by bylo možno dražbu platně dokončit v době, kdy je podána žaloba na
nepřípustnost prodeje zástavy, ztrácel by tento institut svůj význam". Žalobce
dále odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k tomu, že "v paralelně
probíhajícím sporu o existenci zástavního práva byla zástavní smlouva shledána
neplatnou", a dovozuje, že soud může vyslovit neplatnost veřejné dražby "nejen
z důvodů, které byly za řízení tvrzeny, ale které vyšly za řízení jinak najevo,
i když je žádný z účastníků neoznačil". Žalobce přípustnost dovolání dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby
dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl nebo dovolací
řízení zastavil pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalované, neboť
žalovaná 3) byla ke dni 28.8.2012 zrušena bez právního nástupce.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť
napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně ve svém
rozsudku ze dne 14.3.2011 č. j. 6 C 227/2007-234 rozhodl ve věci samé shodně
jako v rozsudku ze dne 16.4.2010 č. j. 6 C 227/2007-159, který byl usnesením
odvolacího soudu ze dne 7.10.2010 č. j. 6 Co 1984/2010-190 zrušen. Dovolání
žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné
jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §
241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3
o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam,
může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá -
srov. § 241a odst. 2 a 3 a § 242 odst. 3 o.s.ř.), že ve prospěch pohledávky
žalované 3) [původně Investiční banky a.s.] bylo na základě zástavní smlouvy ze
dne 4.11.1993 zřízeno zástavní právo. Poté, co upozornil žalobce dopisem ze dne
3.3.2006 "o zamýšleném výkonu práva věřitele na provedení dražby nedobrovolné"
a co mu odeslal "oznámení o dražbě nedobrovolné dle § 40 zákona č. 26/2000 Sb.
ze dne 21.6.2007, žalovaný 2) provedl dne 7.9.2007 veřejnou nedobrovolnou
dražbu předmětných nemovitostí; vydražitelem se stal žalovaný 1). Dopis ze dne
3.3.2006 a oznámení ze dne 21.6.2007 byly žalobci odeslány na adresu "P., N. č.
2282", kde bydlí rovněž jeho otec J. L. Žalobce podal dne 2.8.2007 u soudu
prvního stupně proti žalovaným 2) a 3) žalobu o určení nepřípustnosti prodeje
zástavy ve veřejné dražbě, o níž nebylo do dne konání veřejné nedobrovolné
dražby rozhodnuto.
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení
právní otázky, zda způsobuje neplatnost veřejné nedobrovolné dražby skutečnost,
že dražebník vykonal dražbu ještě před uplynutím lhůty uvedené v ustanovení §
166 odst.2 občanského zákoníku (§ 166 odst.3 občanského zákoníku). Protože tato
právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena a protože její posouzení
bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený
rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti
rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že
napadená veřejná nedobrovolná dražba byla provedena dne 7.9.2007 - podle zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č.131/1982
Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č.
116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994
Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č.
227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999
Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č.
229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002
Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb.,
zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 480/2004 Sb. a č.
554/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a zákonů č. 359/2005 Sb.,
č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006
Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006 Sb. a č. 443/2006 Sb., tedy podle občanského
zákoníku účinného do 31.12.2007 (dále jen "obč. zák.") a - za předpokladu, že
smlouva o provedení předmětné dražby byla uzavřena počínaje dnem 1.9.2006
(srov. Čl. II zákona č. 315/2006 Sb.) - zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb., č. 257/2004 Sb., č.
181/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb. a č. 110/2007
Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31.12.2007
(dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel
právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy; totéž právo má
zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen
částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky (srov. § 165 odst.1
obč. zák.).
Nestanoví-li zákon jiný způsob zpeněžení, lze zástavu zpeněžit na návrh
zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. §
154 a § 165a odst.1 větu první obč. zák.).
Zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě se řídí (primárně) občanským zákoníkem a
(subsidiárně, v otázkách občanským zákoníkem neupravených) též právní úpravou
tzv. dražeb nedobrovolných obsaženou v zákoně o veřejných dražbách. Ve veřejné
nedobrovolné dražbě lze zástavu zpeněžit - jak vyplývá z ustanovení § 36 odst.1
zákona o veřejných dražbách - jen tehdy, byla-li zástavnímu věřiteli zajištěná
pohledávka přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným
rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem nebo
vykonatelným exekutorským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené
zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím,
jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů
nedoplatků.
Dražebník zašle ve lhůtě sjednané ve smlouvě o provedení dražby písemné
oznámení o dražbě zástavnímu dlužníkovi, zástavci, dlužníkovi a dražebním
věřitelům (srov. § 40 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Oznámení o dražbě
musí obsahovat označení dražebníka, navrhovatele dražby a předmětu dražby a
dále i důvod, pro který je navrhováno provedení dražby (srov. § 40 odst. 2
zákona o veřejných dražbách). Je-li zástavci doručeno oznámení o dražbě, jsou
neplatné právní úkony učiněné zástavcem, jimiž by po doručení takového
upozornění předmět dražby zcizil, zatížil, uzavřel nájemní smlouvu nebo jimiž
by vznikly vůči předmětu dražby nové závazky snižující jeho hodnotu nebo
omezující možnost nakládat s předmětem dražby, ledaže nebyl předmět dražby
vydražen nebo dražba byla zmařena a nekoná se opakovaná dražba, upustil-li
dražebník od dražby nebo byla-li dražba neplatná; to platí obdobně též na
právní úkony zástavního dlužníka (srov. § 40 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách).
Ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své
právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi
o určení nepřípustnosti prodeje zástavy (srov. § 166 odst.1 obč. zák.); tuto
žalobu lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě,
nejpozději však 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby (srov. § 166 odst.2
obč. zák.), veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí této lhůty a, byla-li v
této lhůtě podána žaloba o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné
dražbě, lze ji vykonat až poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto
(srov. § 166 odst.3 obč. zák.). Nelze-li provést dražbu v původně uveřejněném
termínu v důsledku podání žaloby o určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle
ustanovení § 166 odst.1 obč. zák., neupustí dražebník od dražby, ale dražba se
ve stanoveném termínu nekoná; dražba bude v tomto případě provedena do 90 dnů
poté, co se dražebník dozvěděl o tom, že žaloba byla pravomocně zamítnuta nebo
odmítnuta, popřípadě že bylo řízení o žalobě pravomocně zastaveno (srov. § 46a
odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv
bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem,
zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem,
může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník
neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby
osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky
uvedené v ustanoveních § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst.
1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 zákona o veřejných dražbách nebo
byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení
neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena
dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim
dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení
neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení § 48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv
bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby,
dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud
vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních §
15 odst. 1 až 3, § 39, 42, § 43 odst. 1 až 3, 5 až 7, § 44, § 47 odst. 1 až 12
a v § 49 zákona o veřejných dražbách. Důvodem vyslovení neplatnosti
nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška
dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební
vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby
uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná nedobrovolná dražba je - jak správně uvedl odvolací soud - neplatná,
jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud
nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 odst.3 nebo
4 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může
vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn
některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně vypočteny v
ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o
určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto
ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti
osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána
v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Z uvedeného v první řadě vyplývá, že dražebník je povinen zaslat zákonem
určeným osobám oznámení o veřejné nedobrovolné dražbě; s doručením oznámení
zástavci a zástavnímu dlužníku jsou spojeny právní účinky inhibitoria ve vztahu
k předmětu dražby vymezené ustanovením § 40 odst. 3 zákona o veřejných dražbách
a od doručení oznámení rovněž běží (prekluzívní) lhůta k podání žaloby o
nepřípustnost prodeje zástavy jako předmětu veřejné nedobrovolné dražby podle
ustanovení § 166 obč. zák.
Důvodem neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby není - jak se uvádí v
ustanovení § 48 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách - skutečnost, že
dražební vyhláška nebyla doručena dlužníkovi, zástavci nebo zástavnímu
dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal.
Uvedené ovšem platí jen tehdy, jestliže dražebník při zaslání (odeslání)
dražební vyhlášky svým konáním nebo opomenutím nezapříčinil, že vyhláška nebyla
(nemohla být) adresátům vůbec doručena.
V projednávané věci žalobce namítal, že písemné oznámení o dražbě ze dne
21.6.2007 mu nebylo (nemohlo být) doručeno, protože v poštovní zásilce je
obsahující byl neúplně (nepřesně) označen adresát; držitel poštovní licence
proto zásilku odevzdal otci žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce se o veřejné
nedobrovolné dražbě dozvěděl a že podal ve lhůtě uvedené v ustanovení § 166
odst.2 obč. zák. žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné
nedobrovolné dražbě (žalobce podal žalobu u soudu dne 2.8.2007, tedy dříve než
uplynulo 7 dnů přede dnem konání dražby stanoveným na 7.9.2007), je případné
pochybení dražebníka při odeslání písemného oznámení o dražbě žalobci
obsoletní, neboť nemělo vliv na uplatnění žalobcových práv při prodeji zástavy
ve veřejné nedobrovolné dražbě. Za této situace bylo pro rozhodnutí
projednávané věci významné vyřešení otázky, jaký má vliv na platnost veřejné
nedobrovolné dražby provedené (vykonané) dne 7.9.2007 skutečnost, že v té době
ještě nebylo o žalobě rozhodnuto.
S názorem odvolacího soudu, podle kterého porušení povinností uložených v
ustanoveních § 166 odst.3 obč. zák. a § 46a odst.1 zákona o veřejných dražbách
ze strany dražebníka nemá vliv na platnost veřejné nedobrovolné dražby,
dovolací soud nesouhlasí. Uvádí-li se v ustanovení § 166 odst.3 obč. zák., že
veřejnou dražbu lze provést (vykonat) až poté, co bude o včasné žalobě o určení
nepřípustnosti prodeje zástavy soudem pravomocně rozhodnuto, a předepisuje-li
ustanovení § 46a odst.1 zákona o veřejných dražbách, že dražbu nelze provést
(vykonat) v původně uveřejněném termínu v důsledku včasného podání žaloby o
určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě, je nutno
- s přihlédnutím k účelu a smyslu ustanovení § 166 odst.3 obč. zák. a § 46a
odst.1 zákona o veřejných dražbách - dovodit, že včasné podání žaloby o určení
nepřípustnosti prodeje zástavy u soudu má za následek, že zástava není (po dobu
trvání překážky) způsobilým předmětem veřejných nedobrovolných dražeb a že tedy
při takové dražbě došlo k vydražení z dražeb vyloučeného předmětu dražby, což
je důvodem neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst.3
zákona o veřejných dražbách.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že veřejná nedobrovolná
dražba, kterou dražebník provedl (vykonal), ačkoliv tomu bránil zákaz uvedený v
ustanovení § 166 odst.3 obč. zák., je podle ustanovení § 48 odst.3 zákona o
veřejných dražbách neplatná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na chybném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky proto podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího
soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně
(Okresnímu soudu v Písku) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
K námitce žalované 1), podle které byla žalovaná 3) ke dni 28.8.2012 zrušena
bez právního nástupce, což by mělo být důvodem pro "zastavení dovolacího řízení
pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalované", je třeba uvést, že zánik
této právnické osoby dosud nebyl v řízení přede soudy prokázán (srov. též
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.8.2013 sp. zn. 21 Cdo 1012/2013).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226, § 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu