21 Cdo 382/2017-133 21 Cdo 384/2017-133
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci péče o nezletilou N. F., zastoupenou městem Kyjov, se sídlem městského úřadu v Kyjově, Masarykovo náměstí č. 30/1, jako opatrovníkem, dceru I. G., zastoupené JUDr. Marií Šlampovou, advokátkou se sídlem v Kyjově, Masarykovou náměstí č. 39/17, a J. F., zastoupeného Mgr. Jiřím Adamcem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Za Poštou č. 112, o úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 0 P 708/2015, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2016 č. j. 38 Co 302/2016-108, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2016, č. j. 38 Co 302/2016-110, takto:
I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2016 č. j. 38 Co 303/2016-110 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce práva na ustanovení advokáta srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Jestliže otec namítá, že řízení bylo postiženo vadou spočívající v tom, že mu v průběhu odvolacího řízení byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a v tom, že byl soud nesprávně obsazen, nejde o námitku nesprávného právního posouzení věci, která je jediným dovolacím důvodem, jež zákon v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. připouští. Námitkou vady řízení se dovolací soud v souladu s ustanovením § 242 odst. 3 o. s. ř. může zabývat jen tehdy, je-li dovolání přípustné. O takový případ však v projednávané věci nejde. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2016 č. j. 38 Co 302/2016-108 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce výkladu ustanovení § 469 z. ř. s. a k problematice subjektu způsobilého zastávat roli opatrovníka dítěte a jeho označení srov. usnesení Nejvyššího ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1288, 1295, 1296, 1297, 1677/2016 schválené k uveřejnění ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Pokud otec dále namítá, že řízení bylo dále postiženo vadou spočívající v tom, že mu v průběhu odvolacího řízení byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a v tom, že byl soud nesprávně obsazen, nejde o námitku nesprávného právního posouzení věci, která je jediným dovolacím důvodem, jež zákon v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. připouští. Námitkou vady řízení se dovolací soud v souladu s ustanovením § 242 odst. 3 o. s. ř. může zabývat jen tehdy, je-li dovolání přípustné. O takový případ však v projednávané věci nejde. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu