U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v
právní věci žalobkyň a) L. B., b) O. P., c) J. P., a d) A. G., všech
zastoupených Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem v Havířově - Městě,
Národní třída č. 856/1, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Lukášem
Kratochvílem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Solná č.
1472/5, o mzdu a odstupné, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C
83/2011, o dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. června 2013 č. j. 16 Co 123/2013-75, takto:
I. Dovolání žalobkyň se odmítá.
II. Každá žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 847,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
Mgr. Lukáše Kratochvíla, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Solná
č. 1472/5.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2013
č. j. 16 Co 123/2013-75, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Karviné
ze dne 21. 3. 2013 č. j. 24 C 83/2011-63 ve výroku o náhradě nákladů řízení
tak, že žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení
před soudem prvního stupně částky 16.100,- Kč [žalobkyně a)], 16.550,- Kč
[žalobkyně b)], 16.860,- Kč [žalobkyně c)] a 17.480,- Kč [žalobkyně d)], a
kterým bylo každé žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
odvolacího řízení 1.240,- Kč, není vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d)
o. s. ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým
bylo ve vztahu ke každé žalobkyni rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím
50.000,- Kč (tento limit je třeba posuzovat u každé žalobkyně samostatně, neboť
v tomto řízení jedná každá z nich sama za sebe ve smyslu ustanovení § 91 odst.
1 o. s. ř.), a protože peněžité plnění přiznané výrokem o náhradě nákladů
řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění z
pracovněprávního vztahu, o který šlo ve věci samé, neboť ve výroku o náhradě
nákladů řízení se zvláštní povaha tohoto vztahu dovolující prolomení
stanoveného limitu nijak neprojevuje (srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyň podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu