21 Cdo 3973/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Šebka, Ph.D. v
právní věci zástavní věřitelky České spořitelny, a.s. se sídlem v Praze 4,
Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti zástavnímu dlužníkovi F. Š.,
zastoupenému JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem v Dačicích,
Komenského č. 6/V, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě
pod sp. zn. 12 Nc 4005/2008, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení
Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 6. května 2009 č.j. 54 Co
81/2009-118, takto:
I. Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Zástavní věřitelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Jihlavě dne 9.5.2008
domáhala, aby soud nařídil k uspokojení její pohledávky ve výši 9.077.179,- Kč
soudní prodej zástavy, a to nemovitostí označených jako "stavební parcela č.
st. 461/1 o výměře 2.291 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a parcela č. 7330/29 o
výměře 228 m2, ostatní plocha, zapsaných na listu vlastnictví č. 1436 pro obec
Telč, k.ú. Telč - Staré město, okres Jihlava, vedeném u Katastrálního úřadu pro
Vysočinu, Katastrální pracoviště Telč". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že
poskytla dlužníkovi EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. kontokorentní úvěr za účelem
financování provozu firmy ve výši 9.000.000,- Kč na základě smlouvy o
kontokorentním úvěru ze dne 18.9.2006 ve znění dodatku č. 1 ze dne 28.11.2006,
že dlužník poskytnutý úvěr čerpal, avšak nesplatil jej v dohodnutém termínu ke
dni 31.8.2007, a že ke dni 30.4.2008 dluží na jistině 8.328.201,85 Kč a "na
sankčním úroku z prodlení" 678.977,14 Kč, celkem tedy 9.077.179,- Kč. Na
základě zástavní smlouvy ze dne 28.11.2006 bylo zřízeno k předmětným
nemovitostem zástavní právo, a to k zajištění "veškeré pohledávky na splacení
jistiny" a "veškeré budoucí pohledávky z poskytnutého úvěru"; vklad zástavního
práva do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím katastrálního úřadu s
právními účinky ke dni 15.12.2006.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 16.7.2008 č.j. 12 Nc 4005/2008-50
žalobě vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu
věřiteli na náhradě nákladů řízení 14.781,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava
Nejtka. Dospěl k závěru, že zástavní věřitelka doložila smlouvu o
kontokorentním úvěru ze dne 18.9.2006 a dodatek č. 1 k této smlouvě ze dne
28.11.2006, na základě kterých poskytla dlužníkovi EKOPLAST ŠTANCL s.r.o.
kontokorentní úvěr ve výši 9.000.000,- Kč, že pohledávka byla zajištěna
zástavním právem k předmětným nemovitostem a že neuhrazená výše pohledávky
činila ke dni 30.4.2008 celkem 9.077.179,- Kč. Námitku zástavního dlužníka o
tom, že zástavní smlouva je neplatná pro rozpor s ustanovením § 196a obchodního
zákoníku, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že se "jí může soud zabývat
až ve druhé fázi, tj. ve vykonávacím řízení".
Po vyhlášení usnesení soudu prvního stupně J. H. podáním ze dne 23.7.2008,
doručeným soudu prvního stupně dne 28.7.2008, sdělil, že "vstupuje jako
vedlejší účastník do řízení mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, a
to na straně žalující", že poskytl dlužníkovi EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. na základě
smlouvy o úvěru ze dne 28.2.2008 úvěr ve výši 14.000.000,- Kč, že k zajištění
této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k "domu čp. 8 na pozemku p.č.
461/1, účel využití objekt občanské vybavenosti, který je zapsán v katastru
nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, KP Telč na LV č. 3040 pro
k.ú. a obec Telč, část obce Telč - Staré město", a k "pozemku p.č.st. 461/1 o
výměře 2.291 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, který je zapsán v
katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, KP Telč na LV č.
1436 pro k.ú. a obec Telč", a že dlužník EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. svůj závazek
vrátit úvěr řádně neplní. K uspokojení své pohledávky ve výši 15.200.000,- Kč,
smluvní pokuty 0,5% z částky 14.000.000,- Kč za každý den prodlení od 1.5.2008
do dne nabytí právní moci usnesení, úroku z prodlení 10,50% p.a. z částky
15.200.000,- Kč od 1.5. do 30.6.2008, úroku z prodlení 10,75% z částky
15.200.000,- Kč od 1.7. do 23.7.2008 a úroku z prodlení z částky 15.200.000,-
Kč "odpovídající ročně výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého
kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních
bodů, do zaplacení" J. H. požadoval, aby soud nařídil prodej zástavy, a to k
"pozemku p.č.st. 461/1 o výměře 2.291 m2, druh pozemku zastavěná plocha a
nádvoří, který je zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro
Vysočinu, KP Telč na LV č. 1436 pro k.ú. a obec Telč".
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě nejprve usnesením ze dne 23.2.2009 č.j.
54 Co 81/2009-105 zamítl návrh zástavního dlužníka, kterým se domáhal přerušení
řízení, a odmítl odvolání, které podal J. H. proti usnesení soudu prvního
stupně ze dne 16.7.2008 č.j. 12 Nc 4005/2008-50, a poté usnesením ze dne
6.5.2009 č.j. 54 Co 81/2009-118 zamítl návrh J. H. "na přerušení odvolacího
řízení do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem v Jihlavě na
základě žaloby J. H. proti žalovaným Česká spořitelna, a.s., F. Š., EKOPLAST
ŠTANCL s.r.o. a L. Š. na určení neexistence zástavního práva, podané dne
6.5.2009", a k odvolání zástavního dlužníka usnesení soudu prvního stupně ze
dne 16.7.2008 č.j. 12 Nc 4005/2008-50 potvrdil ve výroku o nařízení prodeje
zástavy a změnil tak, že "o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi zástavním
věřitelem a zástavním dlužníkem se nerozhoduje"; současně rozhodl, že "J. H.
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Ve věci nařízení soudního
prodeje zástavy ve prospěch zástavní věřitelky shodně se soudem prvního stupně
dovodil, že při rozhodování o nařízení prodeje zástavy zkoumá soud "výlučně
existenci zajištěné pohledávky, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním
dlužníkem" a že postačuje, jsou-li tyto skutečnosti doloženy listinami. Námitky
o neplatnosti úvěrové a zástavní smlouvy pro nedostatek zmocnění osob, které
jednaly za zástavní věřitelku, stejně jako námitky týkající se způsobu určení
výše úroků z prodlení, považoval odvolací soud za bezvýznamné. Právo dovolávat
se překročení oprávnění jednat za právnickou osobu má pouze ten, k jehož tíži
bylo (případné) překročení učiněno, zástavní smlouva nemůže být neplatná pro
rozpor s ustanovením § 196a obchodního zákoníku, neboť šlo o zajištění
pohledávky ze smlouvy o úvěru "mezi společností na jedné straně a peněžním
ústavem na straně druhé", z kontokorentního účtu částečně čerpala prostředky i
zástavní věřitelka (byla oprávněna inkasovat své pohledávky na zaplacení úroků
či úroků z prodlení dle článků smlouvy) a lze vzít za doloženou pohledávku
zástavní věřitelky z jí předloženého výpisu z knih zástavní věřitelky.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně o nařízení soudního prodeje zástavy, podal
zástavní dlužník dovolání. Namítá, že zástavní věřitelka nedoložila skutečnosti
uvedené v ustanovení § 200z odst.1 občanského soudního řádu. Opakuje svá
tvrzení učiněná již za řízení před soudy o tom, že smlouva o úvěru a zástavní
smlouva jsou neplatné právní úkony, neboť "není zřejmé, zda osoby podepisující
za zástavní věřitelku měly podpisové právo (Ing. E. Š., ředitelka pobočky a
Ing. I. H., firemní poradce) a zda nepřekročily své oprávnění či zda ho vůbec
měly", že smlouva o úvěru je neplatná rovněž proto, že "výše úrokové sazby byla
jen na vůli jedné ze smluvních stran" a že "k jejímu uzavření nedala souhlas
valná hromada spol. EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. dle § 196a odst. 1 obchodního
zákoníku", a že "smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena v
příčinné souvislosti se spácháním trestného činu úvěrového podvodu, když
pracovníci zástavní věřitelky odčerpávali částky bez vědomí a souhlasu
zástavního dlužníka z kontokorentního úvěru". Přípustnost dovolání zástavní
dlužník dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a
navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil
a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že zástavní dlužník podal
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., že J. H., který se nestal ani vedlejším
účastníkem "na straně žalující" (ve smyslu ustanovení § 93 o.s.ř.), ani hlavním
interventem (ve smyslu ustanovení § 91a o.s.ř.), neboť se svým podáním ze dne
23.7.2008 domáhal nařízení prodeje zástavy ve prospěch své pohledávky (a o této
jeho žalobě dosud nebylo rozhodnuto), nepodal dovolání proti usnesení
odvolacího soudu a není tudíž účastníkem tohoto dovolacího řízení, a že k
podání J. H. ze dne 12.12.2009, kterým za dovolacího řízení požadoval, aby
nastoupil na místo dosavadní zástavní věřitelky, neboť zajištěná pohledávka
byla nejprve (dne 19.10.2009) postoupena na společnost EAST ART GmbH se sídlem
Zug 6000, Baarerstrase 135, Švýcarsko, a posléze (20.10.2009) na J. H., nelze
přihlédnout, protože jednak ustanovení § 107a o.s.ř. pro dovolací řízení
neplatí (srov. § 243c odst.1 o.s.ř., jednak J. H. není k návrhu na povolení
procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o.s.ř. legitimován, přezkoumal
napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Zástavní dlužník dovoláním napadá výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237
odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé
nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu tedy může
být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Podle ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li
zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je
zástavním dlužníkem.
Podle ustanovení § 200z odst. 2 o.s.ř. ve věci může být rozhodnuto bez nařízení
jednání jen za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. nebo tehdy,
jsou-li skutečnosti uvedené v odst.1 doloženy listinami vydanými nebo ověřenými
státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
Podle ustanovení § 200za odst. 3 o.s.ř. podle vykonatelného usnesení o nařízení
prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí
prodejem zástavy.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění
pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že
v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §
152 občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas
splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li
splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své
pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy
(srov. § 165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh
zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov.
§ 165a odst. 1 občanského zákoníku).
Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení
o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní
věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením
soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným
usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která
začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle
ustanovení § 251 a násl. o.s.ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí
se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí
prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o.s.ř.).
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy
soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku,
zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem.
Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1
o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí
být v řízení o soudním prodeji zástavy - jak správně uvádí odvolací soud -
prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li
listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin
nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel
uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo
veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení
prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že
žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje
zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003
sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2004).
To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v
ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje
jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy
nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení
nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním
prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci
řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto
výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím
návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o.s.ř.)
nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle
ustanovení § 267 o.s.ř.
Ze zákonného požadavku, aby zajištěnou pohledávku doložil zástavní věřitel,
vyplývá (logicky vzato), že v řízení o soudním prodeji zástavy může být
doloženo jen to, že zástavnímu věřiteli vznikla pohledávka a že je zajištěna
zástavou, jejíž prodej navrhuje, jakož i závěr, že zástavní dlužník může v
tomto řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda tyto skutečnosti byly zástavním
věřitelem opravdu doloženy.
V projednávané věci soudy výše popsaným způsobem postupovaly. Zástavní
věřitelka doložila smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 18.9.2006 ve znění
dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 28.11.2006, podle které poskytla dlužníkovi
EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. kontokorentní úvěr ve výši 9.000.000,- Kč, zástavní
smlouvu k nemovitostem ze dne 28.11.2006, která zajišťuje veškeré pohledávky
vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy a která byla vložena do katastru
nemovitostí s právními účinky vkladu práva ke dni 15.12.2006, a výpisem z
katastru nemovitostí okolnost, kdo je zástavním dlužníkem (vlastníkem zástavy).
Námitky zástavního dlužníka týkající se neplatnosti smlouvy o kontokorentním
úvěru a zástavní smlouvy z důvodu, že "není zřejmé, zda osoby podepisující za
zástavní věřitelku měly podpisové právo, zda nepřekročily své oprávnění či zda
ho vůbec měly", a že "k uzavření smlouvy o úvěru nedala souhlas valná hromada
dlužníka spol. EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. podle § 196a odst. 1 obchodního zákoníku"
považoval odvolací soud v souladu se zákonem za nedůvodné, neboť uvedené
smlouvy podepisovali za zástavní věřitelku Ing. E. Š., ředitelka pobočky a Ing.
I. H., firemní poradce, tedy zaměstnanci zástavní věřitelky, pro něž byly
uvedené právní úkony vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé, které se
týkaly předmětu činnosti zástavní věřitelky a podle nichž zástavní věřitelka
jednala, a - jak uvedl odvolací soud - právo dovolávat se překročení oprávnění
jednat za právnickou osobu má ten, k jehož tíži bylo toto překročení učiněno, a
ustanovení § 196a obchodního zákoníku se netýká "obecně uzavření smlouvy o
úvěru mezi společností na jedné straně a peněžním ústavem na straně druhé". V
souladu se zákonem nebylo přihlédnuto ani k údajům zástavního dlužníka, že
"smlouva o úvěru je neplatná rovněž proto, že výše úrokové sazby byla jen na
vůli jedné ze smluvních stran" a že "pracovníci zástavní věřitelky odčerpávali
částky bez vědomí a souhlasu zástavního dlužníka z kontokorentního úvěru". Soud
v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení
§ 200z odst.1 o.s.ř. doloženo zástavní právo k zástavě, totiž - jak dovodila
judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2010
sp. zn. 21 Cdo 3754/2009) - přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen
tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo. Okolnosti, z
nichž zástavní dlužník dovozuje neplatnost smluv, za řízení najevo nevyšly;
navíc, ze smlouvy o kontokorentním úvěru vyplývá, že v čl. II, v bodě 1. je
sjednáno úročení úvěru a že v čl. II v bodě 3. je sjednán způsob placení úroků
z úvěru, podle něhož je banka oprávněna sama inkasovat své pohledávky na
zaplacení úroků z prodlení podle čl. II, bodu 1. nebo smluvních sankcí podle
čl. IX, bodu 2.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud rozhodl projednávanou věc v souladu s
ustálenou judikaturou soudů, že usnesení odvolacího soudu ve věci samé nemůže
mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání
přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.
Protože dovolání zástavního dlužníka směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud jeho dovolání podle
ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť zástavní dlužník s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých
nákladů nemá právo a zástavní věřitelce v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu