21 Cdo 3754/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci zástavního věřitele České republiky - Ministerstva financí se sídlem v
Praze 1, Letenská č. 15, proti zástavnímu dlužníkovi KATRON s.r.o. se sídlem v
Praze 10 - Kolovratech, K Vrbě č. 524/12, IČO 26687968, zastoupenému Mgr.
Lubošem Havlem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 404/30a, o soudní
prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 0 Nc
3603/2005, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. června 2009 č.j. 73 Co 233/2008-196,
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad
Labem k dalšímu řízení.
Česká konsolidační agentura podala dne 31.3.2005 u Okresního soudu v Jablonci
nad Nisou žalobu, kterou se domáhala k uspokojení pohledávky ze smlouvy o úvěru
č. 1080-97-042 ze dne 3.6.1997 ve výši 195.301.328,18 Kč nařízení soudního
prodeje zástavy, a to "nemovitostí: budovy bez č.p. na pozemku parc. č. 510/7,
pozemku parc.č. 506, pozemku parc.č. 510/7, pozemku parc.č. 510/8, pozemku
parc.č. 510/9, pozemku parc.č. 510/10, pozemku parc.č. 510/11, pozemku parc.č.
510/12, pozemku parc.č. 510/13, pozemku parc.č. 510/14, pozemku parc.č. 598/2,
zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký
kraj, Katastrálním pracovištěm Jablonec nad Nisou, pro obec Jablonec nad Nisou,
katastrální území Mšeno nad Nisou, na listu vlastnictví č. 873". Žalobu
zdůvodnila zejména tím, že INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a.s. poskytla na
základě smlouvy č. 1080-97-042 obchodní společnosti SP-KARTON, s.r.o., IČO
25266381 dne 4.6.1997 úvěr na nákup akcií společnosti Karton Jablonec n. N.,
a.s., který byl splatný do 31.12.1998, a že k zajištění pohledávky z úvěru bylo
na základě zástavní smlouvy, uzavřené mezi INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKou, a.s. a
společností KARTON Jablonec n. N., a.s., IČ0 46712089, dne 5.12.1997, zřízeno k
předmětným nemovitostem zástavní právo. Dlužník nesplácel poskytnutý úvěr řádně
a včas a ke dni 4.6.2001 uznal písemně svůj závazek ve výši celkem
165.140.011,69 Kč. Na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000 přešla
uvedená pohledávka z INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKy, a.s. na ČSOB, a.s., která
uzavřela s Českou konsolidační agenturou dne 24.1.2002 smlouvu o postoupení
předmětné pohledávky. Česká konsolidační agentura se domáhá uspokojení této
pohledávky ze zástavy.
Zástavní dlužník namítal, že zástavní právo platně nevzniklo, neboť mělo
sloužit k zajištění pohledávky z úvěru, který byl poskytnut za účelem nákupu
akcií společnosti KARTON Jablonec n. N., a.s., v rozporu s ustanovením § 161e
odst.1 obchodního zákoníku.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou - poté, co usnesením ze dne 6.2.2008 č.j. 0
Nc 3603/2005-111 rozhodl, že v řízení bude nadále pokračovat na straně
zástavního věřitele s "ČR - Ministerstvem financí, Letenská 15, Praha" -
usnesením ze dne 1.4.2008 č.j. 0 Nc 3603/2005-145 žalobě vyhověl a rozhodl, že
zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů
řízení 3.000,- Kč. Dospěl k závěru, že "v řízení byla bezpečně zjištěna
existence i výše zajištěné pohledávky, existence zástavního práva, které
vzniklo na základě předmětné zástavní smlouvy, i osoba zástavního dlužníka". K
námitkám zástavního dlužníka soud nepřihlédl, neboť "tyto byly již pravomocně
vyřešeny v nalézacím řízení o určení, že zástavní právo neexistuje".
K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v
Liberci usnesením ze dne 19.6.2009 č.j. 73 Co 233/2008-196 usnesení soudu
prvního stupně potvrdil ve výroku o nařízení soudního prodeje zástavy a změnil
ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že se "o nákladech řízení u okresního
soudu nerozhoduje". Dovodil, že předloženými listinami byly doloženy zajištěná
pohledávka, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, a že jsou
proto naplněny všechny podmínky pro nařízení soudního prodeje zástavy ve smyslu
ustanovení § 200z občanského soudního řádu. V řízení o soudním prodeji zástavy
nemůže být "důvodně uplatňován rozpor zástavní smlouvy s ustanovením § 161e
odst. 1 obchodního zákoníku" a "odvolací soud nemohl přihlížet k námitkám
zástavního dlužníka a k judikátu Nejvyššího soudu, neboť nebylo dosud
pravomocně rozhodnuto v nalézacím řízení o určení neplatnosti zástavní smlouvy".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítá,
že zástavní věřitel nedoložil zástavní právo k předmětným nemovitostem, neboť
předložená zástavní smlouva ze dne 5.12.1997 je pro rozpor s ustanovením § 161e
odst.1 obchodního zákoníku absolutně neplatná a není proto "způsobilá osvědčit
zástavní právo". Podle názoru dovolatele je zástavní smlouva neplatná též pro
neurčitost, neboť z ní není zřejmé, co je "předmětem zástavy" a budova bez č.p.
na pozemku parc. č. 510/7 není v zástavní smlouvě vůbec uvedena. Pro rozhodnutí
o žalobě nebylo rovněž podstatné, zda již bylo pravomocně skončeno řízení o
určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, neboť
Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 10.3.2009 č.j. 21 Cdo 3085/2008-130
neplatnost zástavní smlouvy řešil a dovodil, že se jedná o neplatný právní
úkon. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a
aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. se
nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Zástavní dlužník dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237
odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé
nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu tedy může
být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Soudy v projednávané věci vycházely ze zjištění, že INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ
BANKA, a.s. se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 32, IČO 45316619,
poskytla podle smlouvy o úvěru ze dne 3.6.1997 č. 1080-97-042 společnosti SP -
KARTON, s.r.o. se sídlem v Jablonci nad Nisou, S.K.Neumanna č. 1, IČO 25266381,
úvěr za účelem koupě akcií společnosti KARTON Jablonec n. N., a.s. se sídlem v
Jablonci nad Nisou, S.K.Neumanna č.1, IČO 46712089, a že k zajištění této
pohledávky uzavřela se společnosti KARTON Jablonec n. N., a.s. se sídlem v
Jablonci nad Nisou, S.K.Neumanna č.1, IČO 46712089, smlouvu o zřízení
zástavního práva ze dne 5.12.1997 č. 1080-97-042/ZS k předmětným nemovitostem,
podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo. Ve sporu vedeném
mezi účastníky u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 209/2005
o určení, že předmětné nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, dospěl
Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 10.3.2009 č.j. 21 Cdo 3085/2008-130 k
závěru, že společnost KARTON Jablonec n. N., a.s. tím, že zajistila úvěr
poskytnutý na koupi jejích akcií, porušila ustanovení § 161e odst.1 obchodního
zákoníku (ve znění účinném od 1.7.1996 do 31.12.2000) a že smlouva o zřízení
zástavního práva ze dne 5.12.1997 je proto ve smyslu ustanovení § 39 občanského
zákoníku absolutně neplatným právním úkonem (srov. též právní názor vyjádřený v
rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2009 sp. zn. 29 Cdo 3633/2007, který
byl uveřejněn pod č. 65 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí významné vyřešení otázky, zda lze ve
smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. doložit zástavní právo k zástavě
smlouvou o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvou), z jejíhož obsahu je
bez dalšího nepochybné, že jde o absolutně neplatný právní úkon. Uvedená právní
otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší
soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání zástavního dlužníka proti usnesení
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
I když bylo zástavní právo zřízeno v době do 31.8.1998, řídí se podle ustálené
judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1999
sp. zn. 31 Cdo 1181/99, uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21
Cdo 2525/99, uveřejněné pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
roč. 2001, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2002 sp. zn. 21 Cdo
1162/2001, uveřejněné pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
roč. 2003) uspokojení zajištěné pohledávky v době po 1.1.2002 právní úpravou
účinnou od 1.1.2002, vzniklo-li právo (nárok) na uspokojení ze zástavy v době
po 1.9.1998.
Podle ustanovení § 200y odst. 1 o.s.ř. řízení o soudním prodeji zástavy je
zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního
prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní
prodej zástavy.
Podle ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li
zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je
zástavním dlužníkem.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění
pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že
v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §
151a odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 a nyní § 152
občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas
splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li
splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své
pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy
(srov. § 165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh
zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov.
§ 165a odst. 1 občanského zákoníku).
Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení
o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní
věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením
soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným
usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která
začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem ;zástavy podle
ustanovení § 251 a násl. o.s.ř. je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí
se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí
prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o.s.ř.).
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy
soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku,
zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem.
Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1
o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí
být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro
nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy
osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň
jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami
vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může
soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez
slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až
spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno
pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v
ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje
jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy
nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení
nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním
prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci
řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto
výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím
návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o.s.ř.)
nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle
ustanovení § 267 o.s.ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004
sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).
Dokládá-li zástavní věřitel zástavní právo k zástavě uzavřenou smlouvou o
zřízení zástavního práva (zástavní smlouvou), je nepochybné, že je vždy
významné pro závěr o zástavním právu (kromě jiných okolností) též to, zda jde o
platný právní úkon; na základě neplatné smlouvy o zřízení zástavního práva
(zástavní smlouvy) totiž zástavní právo vzniká - i kdyby podle takové smlouvy
došlo ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nebo kdyby nastal jiný
modus zástavního práva - jen tedy, jsou-li splněny předpoklady uvedené v
ustanovení § 151d odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000
nebo v ustanovení § 161 odst.1 občanského zákoníku (nyní platného) anebo v
jiných případech stanovených právními předpisy.
Z uvedeného vyplývá, že soud při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 200z
odst.1 o.s.ř. doloženo zástavní právo k zástavě, vždy přihlíží též k důvodu
neplatnosti smluv, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byl důvod neplatnosti smlouvy o zřízení
zástavního práva ze dne 5.12.1997 zřejmý bez dalšího (zástavní právo bylo v
rozporu s ustanovením § 161e odst.1 obchodního zákoníku zřízeno k zajištění
pohledávky z úvěru, poskytnutého na nákup akcií zástavce a zástavního dlužníka
KARTON Jablonec n. N., a.s., což bylo výslovně uvedeno jako účel úvěru ve
smlouvě ze dne 4.6.1997 č. 1080-97-042), dovolatel důvodně odvolacímu soudu
vytýká, že k němu nepřihlédl. Přihlédnutí k tomuto důvodu neplatnosti nebránila
ani okolnost, že "nalézací řízení o určení neplatnosti zástavní smlouvy" do
doby rozhodování odvolacího soudu nebylo skončeno, neboť byl dovozen jako
závazný právní názor dovolacího soudu v jiné věci mezi týmiž účastníky.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné Nejvyšší soud ČR je podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle
ustanovení § 243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ústí nad
Labem k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.), a neopomene přitom přihlédnout k právnímu
názoru, vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21
Cdo 1520/2009.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr.
Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu