21 Cdo 4124/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce FISHR, spol. s. r. o. se sídlem v Praze 4, Věkova č. 1605/49, IČ
00675920, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4,
Na Zámecké č. 7, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Daliborem Vančurou,
advokátem se sídlem v Nymburku, Palackého č. 115/27, o 47.796,50 Kč s úrokem z
prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 29 Co 565/2006-224, vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 92/2007, o dovolání žalovaného proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. června 2008, č. j. 11 Cmo
16/2008-38, takto:
Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2007, č. j. 29 Co 565/2006-224, k
odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4.
2006, č. j. 8 C 845/2002-160, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 47.796,50
Kč s 8% úrokem z prodlení od 21. 4. 2001 do zaplacení a rozhodnuto, že žalobce
je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 14.512,- Kč k rukám
advokáta JUDr. Dalibora Vančury a státu - České republice „na účet Okresního
soudu v Nymburce“ 596,- Kč. Krajský soud v odůvodnění rozsudku – mimo jiné –
uvedl, že jednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v
nepřítomnosti žalobce, když žádost jeho zástupce o odročení jednání došlou v
odpoledních hodinách den před jednáním odvolacího soudu nehodnotil jako včasnou
a když pracovní neschopnost jednatele společnosti s ručením omezeným jako
účastníka řízení nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání; o
nevyhovění žádosti o odročení jednání žalobce (jeho zástupce advokáta JUDr.
Tomáše Chlosta) informoval faxem, v němž uvedl, že „jednatel žalobce nebyl
odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho
výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem“. Následně (tentýž den) žalobce
faxovým podáním sdělil soudu, že vypovídá plnou moc zástupci advokátovi JUDr.
Tomáši Chlostovi a znovu požádal o odročení jednání; také tuto žádost žalobce
považoval krajský soud za bezdůvodnou.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce z důvodu uvedeného v
ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobu pro zmatečnost. Namítá, že odvolací
soud jednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., když vyhodnotil
včas podanou omluvu jednatele žalobce za nevčasnou a nepřihlédl k ní, a
dovozuje, že tímto nesprávným postupem odvolacího soudu mu byla odňata možnost
jednat před soudem. Zdůrazňuje, že jednatel žalobce Ing. Břetislav Chvála byl v
pracovní neschopnosti od 6. 2. 2007, že tedy dříve než tohoto dne nemohl
prostřednictvím zástupce žalobce požádat o odročení jednání z důvodu jeho
nemoci. Plnou moc svému zástupci žalobce odvolal proto, že „trval na osobní
účasti jednatele, který byl v pracovní neschopnosti, při jednání soudu“.
Zdůrazňuje, že každý účastník má právo na projednání a rozhodnutí v jeho věci
za jeho přítomnosti, přičemž jeho právo na soudní ochranu a účast při jednání
je dána čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2007, č. j. 36 C 92/2007-17,
žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit
žalovanému na náhradě nákladů řízení 11.468,63 Kč k rukám „právního zástupce
žalované strany“. Vycházel ze zjištění, že krajský soud nařídil k projednání
odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006,
č. j. 8 C 845/2002-160, jednání na den 7. 2. 2007 (ve 14.30 hod.), že k tomuto
odvolacímu jednání předvolal pouze zástupce žalobce advokáta JUDr. Tomáše
Chlosta, že žalobce se dne 6. 2. 2007 prostřednictvím svého zástupce z neúčasti
u tohoto jednání omluvil z důvodu nemoci jednatele Ing. Břetislava Chvály a
požádal o jeho odročení s tím, že se chce jednání osobně zúčastnit, že odvolací
soud mu sdělil, že jeho žádosti nebude vyhověno, protože je zastoupen
advokátem, že na toto sdělení žalobce reagoval tak, že v odpoledních hodinách
dne 6. 2. 2007 odvolacímu soudu faxem oznámil, že vypověděl plnou moc svému
zástupci advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi, a znovu požádal o odročení
odvolacího jednání. Soud prvního stupně dovodil, že krajský soud postupoval v
původním řízení správně, když jednatele žalobce k jednání konanému dne 7. 2.
2007 nepředvolal, a že „následná nepřítomnost – nebo i nemoc – žalobce je za
takových okolností nepodstatná pro výsledek sporu a s ohledem na právní
zastoupení advokátem nijak nekrátí práva účastníka“. Zdůraznil, že žalobce je
právnickou osobou, že osoba jednatele je nahraditelná a zastupitelná a že nemoc
jednatele nemůže být posuzována stejně jako nemoc účastníka fyzické osoby.
Postup žalobce spočívající v „odvolání advokáta“ těsně před jednáním, považoval
za účelový (zejména za situace, kdy je žalobce v řízení o zmatečnost opět
„odvolaným advokátem“ zastoupen); podle názoru soudu prvního stupně byl advokát
povinen i po odvolání plné moci učinit všechny neodkladné úkony podle
ustanovení § 20 odst. 4 zákona č. 201/2006 Sb., o advokacii. Žalobci tedy
podle soudu prvního stupně nebyla odňata možnost jednat před soudem („naopak se
této možnosti žalobce zbavil sám“).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2008, č. j. 11
Cmo 16/2008-38, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobě pro
zmatečnost vyhověl. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a z
toho, že krajský soud při odvolacím jednání dne 7. 2. 2007 zopakoval dokazování
ve smyslu ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř., dospěl odvolací soud na rozdíl od
soudu prvního stupně k závěru, že „jednáním ve věci a rozhodnutím bez
přítomnosti žalobce je rozhodnutí odvolacího soudu napadené žalobou pro
zmatečnost postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o.
s. ř.“. Zdůraznil, že žalobce svou nepřítomnost u odvolacího jednání řádně a
včas omluvil onemocněním jednatele Ing. Břetislava Chvály, který se do této
doby aktivně účastnil všech jednání u soudu, a že v době konání odvolacího
jednání nebyl zastoupen, když předtím advokátovi JUDr. Tomáši Chlostovi
vypověděl plnou moc a o tomto postupu soud informoval, že tedy žalobce nemohl
realizovat svá procesní práva prostřednictvím zástupce, a to přesto, že ve věci
bylo prováděno dokazování; žalobce tak byl zkrácen na svých právech (být
přítomen u provedeného dokazování ve smyslu ustanovení § 122 o. s. ř., vyjádřit
se k provedeným důkazům ve smyslu ustanovení § 123 o. s. ř.). Snahu žalobce o
odročení odvolacího jednání z důvodu náhlého onemocnění jednatele žalobce Ing.
Břetislava Chvály neposuzoval jako obstrukční jednání k oddálení soudního
rozhodnutí či vymáhání povinnosti s odůvodněním, že „žalobce se žalobou domáhal
peněžitého plnění, v řízení před okresním soudem neuspěl a jeho hlavním zájmem
bylo v odvolacím řízení dosáhnout kladného výsledku, tedy aby jeho žalobě bylo
vyhověno“. Odkaz soudu prvního stupně na ustanovení § 20 odst. 4 zákona č.
201/2006 Sb., o advokacii, označil za nepřípadný, neboť neodkladné úkony k
odvrácení újmy na právech nebo oprávněných zájmech klienta je advokát povinen
činit jen za předpokladu, že sám odstoupil od smlouvy o poskytování právních
služeb, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. S poukazem na
ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 133 odst. 1 obchodního zákoníku
dovozuje, že za situace, kdy podle výpisu z obchodního rejstříku statutárním
orgánem žalobce byli v době jednání Krajského soudu v Praze dne 7. 2. 2007 tři
jednatelé, nemohla pracovní neschopnost jednoho z jednatelů (Ing. Břetislava
Chvály) způsobit nemožnost osobní účasti žalobce při tomto jednání. Nesouhlasí
ani se závěrem odvolacího soudu, že žalobce svou neúčast u odvolacího soudu
řádně a včas omluvil; omluvu nepovažuje jednak za včasnou, neboť nařízené
jednání již nebylo možno odvolat, jednak za řádnou, neboť žalobce účelově
odvolal plnou moc zástupci, čímž sám způsobil, že nebyl v řízení zastoupen. Má
proto zato, že nemoc jednoho z jednatelů žalobce nemůže být důležitým důvodem,
který by byl způsobilý účast žalobce u jednání odvolacího soudu omluvit; je
vnitřní věcí žalobce, aby zajistil, aby jeho jednatelé byli řádně informováni
ve věci vedeného soudního sporu. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení
vrchního soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod
12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o
usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal napadené
usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné.
V posuzovaném případě žalobce v žalobě pro zmatečnost napadl rozsudek Krajského
soudu v Praze ze dne 7. února 2007, č. j. 29 Co 565/2006-224, kterým byl
potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C
845/2002-160, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 47.796,50 Kč s 8% úrokem
z prodlení od 21. 4. 2001 do zaplacení, z důvodu uvedeného v ustanovení § 229
odst. 3 o. s. ř. a z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc
posuzovaly.
Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. účastník může žalobou pro zmatečnost
napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení,
kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení
nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný
účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud
věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z
obsahu spisu a z provedených důkazů.
Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov.
například usnesení býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.1992 sp. zn. 2 Cdo
19/92, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1993, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997 sp.
zn. 2 Cdon 1420/96, které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní
judikatura, roč. 1997) rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení
realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává. O zmatečnost ve smyslu
ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup
nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími
obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v
průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu.
Z ustálené judikatury soudů se dále podává, že soud odejme účastníku možnost
jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. mimo jiné v
případě, že věc projedná v nepřítomnosti účastníka nebo bez výslovného návrhu
účastníka v nepřítomnosti jeho zástupce, jestliže z důležitého důvodu (tkvícího
v jejich osobách) požádali o odročení jednání (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1996 sp. zn. 3 Cdon 1021/96, které bylo
uveřejněno pod č. 62 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001 sp. zn. 20 Cdo 1358/99, které bylo
uveřejněno pod č. 79 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Po účastníku
(zástupci), který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, nelze spravedlivě
požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti,
jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání
zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat
„důležitý důvod“; příčina toho, proč se účastník (zástupce) nemůže zúčastnit
jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu
vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů
aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod
považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale
i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v
dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za
důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení
jednání, se tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje jak
okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na
jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice,
účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem
(jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze
považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům
účastníka (jeho zástupce) - za důležitou.
Důležitým důvodem způsobilým omluvit neúčast účastníka u jednání ve smyslu
ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. je podle ustálené judikatury soudů také nemoc
účastníka řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001,
sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, které bylo uveřejněno pod č. 124 v časopise Soudní
judikatura, roč. 2001).
K výkladu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. byl v soudní praxi přijat rovněž
právní názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21
Cdo 3358/2007, které bylo uveřejněno pod č. 21 v časopise Soudní judikatura,
roč. 2009), že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení
jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního
případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést
k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový
důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a
účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím,
sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a
zvyšování nákladů s tím spojených.
S názorem odvolacího soudu, že snahu žalobce o odročení odvolacího jednání z
důvodu náhlého onemocnění jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály nelze
posuzovat jako obstrukční jednání a s jeho závěrem, že „jednáním ve věci a
rozhodnutím bez přítomnosti žalobce je rozhodnutí odvolacího soudu napadené
žalobou pro zmatečnost postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v ustanovení § 229
odst. 3 o. s. ř.“, dovolací soud nesouhlasí.
K jednání předseda senátu odvolacího soudu předvolá účastníky a všechny,
jejichž přítomnosti je třeba (§ 211 a § 115 odst.1 o. s. ř.).
Za právnickou osobu jedná před soudem její statutární orgán; tvoří-li
statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda,
popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen [srov. § 21 odst. 1 písm. a) o. s.
ř.] nebo její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen
[srov. § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za
právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1. 1. 2001 (podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) je samostatně
(autonomně na hmotném právu) obsažena v občanském soudním řádu a že tedy
hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou
především v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku, nelze použít při
posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení,
ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení § 21 o.s.ř.
nebo ze zvláštních právních předpisů (srov. například právní názor vyjádřený v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2005 sp. zn. 29 Odo 963/2003, které bylo
uveřejněno pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více
jednatelů; je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z
nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak (srov. §
133 odst. 1 obchodního zákoníku).
Podle ustanovení § 24 odst. 1 věty první o. s. ř. se účastník může dát v řízení
zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. Svá procesní práva a povinnosti pak
vykonává prostřednictvím tohoto zástupce. Zástupce, kterému byla účastníkem
udělena plná moc pro celé řízení (advokátům lze - jak vyplývá z ustanovení § 25
odst. 1 věty druhé o. s. ř. - udělit pouze plnou moc pro celé řízení), je
oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení činit účastník. Má-li účastník
zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci; má-
li však účastník v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci,
ale i jemu (§ 49 odst. 1 o. s. ř.).
V žalobou pro zmatečnost napadené věci žalobce při odvolacím jednání před
Krajským soudem v Praze nařízeném na den 7. 2. 2007 ve 14,30 hod. neměl osobně
něco vykonat (například vypovídat jako účastník řízení ve smyslu ustanovení §
131 o. s. ř., neboť výslech jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály byl
proveden u jednání Okresního soudu v Nymburce dne 3. 6. 2003). Postačovalo
proto, aby předvolání žalobci k jednání před krajským soudem bylo doručeno jen
jeho zástupci na základě plné moci advokátu JUDr. Tomáši Chlostovi (k čemuž
došlo dne 7. 12. 2006) a nikoliv rovněž žalobci.
Jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce, sp.zn. 8 C 845/2002,
žalobce (prostřednictvím svého zástupce advokáta JUDr. Tomáše Chlosta) faxovým
podáním ze dne 6. 2. 2007, které došlo odvolacímu soudu téhož dne v odpoledních
hodinách, požádal o odročení jednání nařízeného na den 7. 2. 2007 s
odůvodněním, že „dnešního dne do AK bylo doručeno faxem potvrzení o pracovní
neschopnosti jednatele žalobce Ing. Břetislava Chvály, který následně
telefonicky sdělil, že trvá na své účasti při odvolacím jednání, neboť hodlá
přednést a doplnit podané odvolání“; zároveň tímto omluvil i nepřítomnost svého
zástupce advokáta u toho jednání. Krajský soud v Praze rovněž faxem dne 6. 2.
2007 (ve 14,18 hod.) zástupci žalobce sdělil, že žádosti o odročení jednání
jako nedůvodné nelze vyhovět, neboť „jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem
předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho výslech a žalobce je
řádně zastoupen advokátem“. Následným faxovým podáním ze dne 6. 2. 2007 (v 15,
17 hod.) advokát JUDr. Tomáš Chlost sdělil soudu, že „jednatel společnosti
FISHR s. r. o. mu dnes s okamžitou platností odvolal plnou moc k jednání“, a
odvolání plné moci provedené rovněž faxem dne 6. 2. 2007 (v 15,17 hod.)
připojil. Žalobce (jeho jednatel Ing. Břetislav Chvála) faxovým podáním ze dne
6. 2. 2007 (v 15,22 hod.) požádal znovu o odročení jednání z důvodů „náhlého
akutního onemocnění jednatele Ing. Břetislava Chvály“. Za této situace Krajský
soud v Praze dne 7. 2. 2007 projednal odvolání žalobce proti rozsudku Okresního
soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006, č. j. 8 C 845/2002-160, a rozhodl o něm v
nepřítomnosti žalobce.
V projednávané věci je nepochybné, že nemoc účastníka řízení by bylo možné
pokládat za důležitý důvod, pro který soud nařízené jednání odročí. Krajský
soud v Praze dne 7. 2. 2007 však věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti
žalobce - jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 8 C
845/2002, a odůvodnění jeho rozsudku – mimo jiné proto, že pracovní neschopnost
jednatele společnosti s ručením omezeným jako účastníka řízení (žalobce)
nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání, neboť – jak výslovně uvedl
- „jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud
nebude provádět jeho výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem“.
Dovolací soud – na rozdíl od názoru odvolacího soudu – postup žalobce,
spočívající v tom, že odvolal plnou moc svému zástupci advokátovi JUDr. Tomáši
Chlostovi, který zvolil poté, co krajský soud nevyhověl žádosti o odročení
jednání nařízeného na den 7. 2. 2007 z důvodu nemoci jeho jednatele Ing.
Břetislava Chvály, pokládá za záměrnou procesní obstrukci sledující zmaření
nařízeného jednání; ostatně žalobce v žalobě pro zmatečnost výslovně tvrdí, že
k odvolání plné moci svému zástupci přistoupil jen proto, že „trval na osobní
účasti jednatele, který byl v pracovní neschopnosti, při jednání soudu“.
Přihlédl rovněž k tomu, že – jak vyplývá z obsahu spisu Okresního soudu v
Nymburce, sp. zn. 8 C 845/2002 – žalobce (jeho jednatel Ing. Břetislav Chvála)
obdobně postupoval již v průběhu původního řízení před okresním soudem, když u
jednání dne 11. 4. 2006 do protokolu odvolal plnou moc tomuto svému zástupci
jen z toho důvodu, „aby se u soudu mohl vyjádřit osobně“; plnou moc advokátovi
JUDr. Tomáší Chlostovi v uvedené věci znovu udělil dne 2. 8. 2006 v souvislosti
s podáním odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4.
2006, č. j. 8 C 845/2002-160. Soud prvního stupně také správně poukázal na to,
že žalobce je v řízení o zmatečnost „opět odvolaným advokátem zastoupen“.
Z uvedeného vyplývá, že Krajský soud v Praze, který dne 7. 2. 2007 projednal
odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 4. 2006,
č. j. 8 C 845/2002-160, a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalobce (§ 101 odst. 3
o. s. ř.), tím žalobci neodňal možnost jednat před soudem ve smyslu § 229 odst.
3 o. s. ř.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky
jej (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) zrušil a věc vrátil
Vrchnímu soudu v Praze dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty
za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu