21 Cdo 4144/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce S. E., zastoupeného Mgr. Vladimírem Zimou, advokátem se
sídlem v Pardubicích, Na Drážce č. 1549, proti žalovaným 1) PACTUM, s.r.o. se
sídlem v Praze 4, Bělčická č. 3184/24, IČO 65412095, 2) JUDr. J. V., jako
správkyni konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci se sídlem ve
Zruči nad Sázavou, Okružní č. 600, IČO 00013587, oběma zastoupeným JUDr. Zorou
Švabíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Novoborská č. 374/29, 3)
Podnikatelské Komunální a.s. se sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží č. 28/235,
IČO 61860204 a 4) 1. REALITY VIDCARE s.r.o. se sídlem v Olomouci, Sokolská č.
21/576, IČO 27769062, zastoupenému Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v
Olomouci, Fibichova č. 1141/2, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u
Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 12/2009, o dovolání žalovaných 1)
a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2010 č.j. 20 Co
33/2010-100, takto:
Dovolání žalovaných 1) a 2) proti výrokům rozsudku krajského soudu, kterým byl
změněn rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba proti žalovanému 3), a
kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 3),
se odmítá; v ostatních výrocích se rozsudek krajského soudu zrušuje a věc se v
tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Kutné Hoře dne 12.1.2009 proti
žalovaným 1), 2) a 3) domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná "veřejná
dobrovolná dražba uskutečněná dražebníkem PACTUM, s.r.o., IČO 65412095, se
sídlem Praha 10, 28. pluku 1055/18 dne 14.10.2008 na Obecním úřadu ve Zruči nad
Sázavou, jíž mělo dojít k vydražení pozemku označeného jako stavební parcela
parc.č. 1828, pozemku označeného jako pozemková parcela parc.č. 1829, oba v
katastrálním území Zruč nad Sázavou, a budovy s číslem popisným 594 postavené
na pozemku označeném jako stavební parcela parc.č. 1828 v katastrálním území
Zruč nad Sázavou, část obce Zruč nad Sázavou, obec Zruč nad Sázavou". Žalobu
odůvodnil mimo jiné tím, že byl účastníkem uvedené veřejné dobrovolné dražby,
kdy žalovaný 1) byl dražebníkem, žalovaný 2) byl navrhovatelem dražby a
žalovaný 3) byl zapsán v době konání dražby ohledně nemovitostí, jež měly být
jejím předmětem, v katastru nemovitostí jako jejich vlastník. Dražba byla
provedena na základě dražební vyhlášky ze dne 26.8.2008, která k vykazuje vady
spočívající v tom, že v ní není stanovena určitým způsobem lhůta, v níž dojde k
předání předmětu dražby vydražiteli, výše odměny dražebníka vybírané od
vydražitele nebo způsob jejího určení, její splatnost, či ujednání, že dražba
bude provedena pro vydražitele bezúplatně, a v popisu předmětu dražby je
uvedeno, že předmětem dražby nejsou vyjmenovaná "zařízení", která mají být ve
vlastnictví nájemce předmětu dražby; popis předmětu dražby je proto neurčitě
vymezen "z hlediska neurčitých formulací u věcí movitých". V protokolu o
provedení dražby pak nejsou uvedeny údaje o vydražiteli a není ani vydražitelem
podepsán či uveden důvod, proč k podpisu nedošlo.
Okresní soud v Kutné Hoře - poté, co usnesením ze dne 14.4.2009 č.j. 5 C
12/2009-60 připustil ve smyslu ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř., aby do řízení
přistoupil žalovaný 4), jenž byl vydražitelem předmětu dražby - rozsudkem ze
dne 7.10.2009 č.j. 5 C 12/2009-75 určil, že "veřejná dobrovolná dražba
uskutečněná dražebníkem žalovaným 1) PACTUM, s.r.o., se sídlem Praha 10, 28.
pluku 1055/18, IČO 65412095, dne 14.10.2008 na Městském úřadu ve Zruči nad
Sázavou, v jíž mělo dojít k vydražení pozemku označeného jako stavební parcela
parc.č. 1828 a pozemku označeného jako pozemková parcela parc.č. 1829, oba v
katastrálním území Zruč nad Sázavou a budovy s čp. 594 postavené na pozemku
označeném jako stavební parcela parc.č. 1828 v katastrálním území Zruč nad
Sázavou, část obce Zruč nad Sázavou, obec Zruč nad Sázavou - je neplatná", a
rozhodl, že žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení částku 24.220,- Kč k rukám advokáta Mgr. Vladimíra Zimy a že "ve
vztahu k žalovanému 4) se žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení". Z
výsledků dokazování dovodil, že v dražební vyhlášce nebyly podmínky odevzdání
předmětu dražby vydražiteli uvedeny v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 písm.
j) zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), když byly z hlediska
časového okamžiku uvedeny obecným odkazem na jiná ustanovení zákona, upravující
okamžik přechodu vlastnictví k předmětu dražby na vydražitele. Podmínky
odevzdání předmětu dražby totiž musí být v dražební vyhlášce uvedeny "konkrétně
s přihlédnutím na každý specifický případ", v předmětné vyhlášce však "nejsou
konkretizovány podmínky odevzdání předmětu dražby", není zde uveden "žádný
termín nebo lhůta, do kdy dojde k předání předmětu dražby, ani to nelze
konkrétněji z odst. VIII. dražební vyhlášky dovodit". Žalobcem namítané
neuvedení výše odměny vybírané od vydražitele nebo způsobu jejího určení, její
splatnosti či ujednání o tom, že dražba bude provedena pro vydražitele
bezúplatně, v dražební vyhlášce není podle názoru soudu prvního stupně v
rozporu se zákonem, když "z dražební vyhlášky ze dne 26.8.2008 vyplývá, že
předmětem dražby byly toliko nemovitosti", a uvedený zákonný požadavek se týká
toliko případů dražeb movitých věcí, neboť jen v takových případech může být
odměna dražebníkem (vůbec) vybírána od vydražitele. Žalobce byl účastníkem
napadené veřejné dobrovolné dražby, a proto je aktivně legitimován k podání
žaloby ta byla podána ve stanovené prekluzívní lhůtě 3 měsíců od jejího konání.
To, že návrh na přistoupení vydražitele do řízení (který se řízení z hlediska
věcné legitimace jako nerozlučný procesní společník musí účastnit) byl ze
strany žalobce podán až po jejím uplynutí, zde není právně významné;
přistoupením tohoto účastníka do řízení "tento nedostatek při podání žaloby byl
zhojen". Naléhavý právní zájem soud prvního stupně nezkoumal, neboť "je dán
přímo ze zákona".
K odvolání žalovaných 1), 2) a 3) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne
3.3.2010 č.j. 20 Co 33/2010-100 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
žalobu ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) zamítl; "v dalším" jej potvrdil a
rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalovaní 1) a 2) jsou
povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.284,- Kč k
rukám advokáta Mgr. Vladimíra Zimy a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 4)
se žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Poté, co dovodil, že
otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není třeba se zabývat,
neboť podání žaloby má oporu v ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a že žaloba byla podána včas, i když "nikoliv i
proti vydražiteli", avšak tento "nedostatek pasivní legitimace byl přistoupením
žalovaného 4) zhojen", dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k
závěru, že nebylo povinností dražebníka uvést v dražební vyhlášce výši odměny
vybírané od vydražitele nebo způsob jejího určení, její splatnost či ujednání o
tom, že dražba bude provedena pro vydražitele bezúplatně, když od vydražitele
je dražebník oprávněn vybírat odměnu toliko v případě dražeb movitých věcí a v
projednávané věci přitom byla předmětem dražby nemovitost. Při zjištění, že v
dražební vyhlášce bylo v popisu předmětu dražby uvedeno, že předmětem dražby
nejsou vyjmenované součásti budovy (např. elektroinstalace, podhledový strop,
osvětlení, umyvadla, bezpečnostní štítky zámků dveří, bezpečnostní mříže,
ohřívače vody, pákové baterie), jež dražbou nepřejdou na vydražitele, přičemž
jde o součást nemovitosti ve smyslu ustanovení 120 odst. 1 občanského zákoníku,
však uzavřel, že popis předmětu dražby v dražební vyhlášce je v rozporu se
zákonem. Z hlediska podmínek odevzdání předmětu dražby vydražiteli uvedených v
dražební vyhlášce odvolací soud dovodil, že - jestliže je v ní uvedeno, že
"jde-li o nemovitost, předává předmět dražby vydražiteli za účasti dražebníka
bývalý vlastník, v katastru nemovitostí byl jako vlastník nemovitostí zapsán
žalovaný 3), nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN,
a.s. v likvidaci a navrhovatelem dražby byla žalovaná 2) jako správkyně
konkursní podstaty tohoto úpadce - nelze z dražební vyhlášky dovodit, "kdo bude
u předání nemovitosti vystupovat jako bývalý vlastník nemovitosti"; podmínky
předání předmětu dražby vymezené v dražební vyhlášce jsou proto neurčité, byť v
dražební vyhlášce "nemusí být uveden přesný termín, kdy bude nemovitost předána
vydražiteli", neboť "podmínky předání předmětu dražby však musí být v dražební
vyhlášce uvedeny určitě a srozumitelně tak, aby každému dražiteli bylo zřejmé,
s kým bude po provedené dražbě jednat". S ohledem na to, že "předmět dražby byl
vymezen v dražební vyhlášce v rozporu se zákonem, a podmínky předání předmětu
dražby byly vymezeny neurčitě", nebyly splněny podmínky ustanovení § 20 zákona
č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
Ve vztahu mezi žalobcem a
žalovaným 3) odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v
řízení není věcně pasivně legitimován, když není ani navrhovatelem dražby,
vlastníkem nebo nositelem jiného práva k předmětu dražby, je-li odlišný od
navrhovatele dražby, dražebníkem či vydražitelem a nemá ani postavení osoby
uvedené v ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů). To, že byl v katastru nemovitostí veden jako vlastník předmětu
dražby, nezakládá žalovanému 3) věcnou legitimaci v řízení, neboť předmět
dražby byl sepsán žalovanou 2) do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v
likvidaci a zpeněžen cestou veřejné dobrovolné dražby.
Namítají nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, že věci,
uvedené v dražební vyhlášce jako "movité věci a zařízení", které nejsou
předmětem veřejné dobrovolné dražby, mají být součástí dražených nemovitostí.
Podle odvolatelů jde o samostatné věci, jejichž vlastník byl odlišný od
vlastníka dražených nemovitostí. Samostatnými movitými věcmi jsou i "zařízení",
jako rozvody elektro vedené v lištách, akumulační kamna, kamerový systém,
venkovní světelné reklamy s přívody elektřiny vedenými v lištách, která si
"nájemce na své náklady se souhlasem vlastníka nainstaloval pro účely
provozování své specifické podnikatelské činnosti". Uvedené věci "nepatří k
nemovitosti natolik neodmyslitelně, že by nebylo možné je považovat za věci
odlišné". Mohou být od budovy fakticky odděleny, aniž by se tím budova
znehodnotila. Nic nebrání vlastníku či jinému uživateli, aby mohl užívat
původní elektro rozvody ve zdech, příp. centrální vytápění v budově. Kdyby však
uvedená zařízení byla součástí budovy, přešla by jako její součást jejím
vydražením na vydražitele "automaticky", bez ohledu na obsah dražební vyhlášky.
Část dražební vyhlášky, která by tak "pojednávala o jednotlivých součástech
budovy odchylně od zákona", je podle názoru odvolatelů "právně bezvýznamná a
nemá žádný účinek". Vydražitel se stává vlastníkem předmětu dražby, včetně jeho
součástí. Odvolatelé rovněž nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu,
podle něhož jsou podmínky předání předmětu dražby vydražiteli v dražební
vyhlášce vymezeny neurčitě co do označení, kým bude předmět dražby vydražiteli
předán. Pod pojmem "bývalý vlastník" užitým v dražební vyhlášce nutno chápat, v
souladu s ustanovením § 17 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), správce konkursní podstaty jako osobu s dispozičním oprávněním k
majetku sepsanému do konkursní podstaty úpadce. Z dražební vyhlášky proto lze
dovodit, "kdo bude u předání nemovitosti vystupovat jako bývalý vlastník
nemovitosti"; v tomto směru proto dražební vyhláška není neurčitá. Žalovaní 1)
a 2) dovozují přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a
navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do
dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze
dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání
jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník,
kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto
rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je
výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze
posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v
úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost,
že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma,
kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání
tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření
nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým
rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň
způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon
1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
V řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby jsou pasivně věcně legitimováni
- nejsou-li žalobci - její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k
předmětu dražby, je-li navrhovatelem dražby od nich odlišná osoba, oprávněná
podle zvláštního právního předpisu předmět dražby zcizit [srov. § 17 odst.4
zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)], dražebník a vydražitel,
popřípadě jejich právní nástupci; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky
považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst.2 o.s.ř.
(srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006
sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Byla-li věc sepsána do konkursní podstaty
úpadce a je-li navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby správce konkursní
podstaty (za účelem zpeněžení předmětu dražby z konkursní podstaty), není
vlastník v řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby pasivně věcně
legitimován, ledaže by byl předmět dražby účinně ještě před provedením dražby
vyloučen z konkursní podstaty.
Výrokem rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního
stupně tak, že se zamítá žaloba ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3),
dovolatelům [žalovaným 1) a 2)] nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na
jejich právech, neboť žalovaný 3) jako vlastník předmětu dražby, která byla
sepsána do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci a která byla
dána do dražby žalovanou 2), není v projednávaném sporu pasivně věcně
legitimován a netvoří s ostatními žalovanými nerozlučné společenství ve smyslu
ustanovení § 91 odst.2 o.s.ř. Žalovaní 1) a 2) nemají (nemohou mít) ve vztahu k
měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu a k rozhodnutí o náhradě nákladů
řízení mezi žalobcem a žalovaným 3) žádný skutečný zájem, aby byla zrušena. K
podání dovolání tedy nejsou oprávněni (subjektivně legitimováni), a proto
Nejvyšší soud ČR jejich dovolání proti uvedeným výrokům rozsudku odvolacího
soudu podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaní 1) a 2) subjektivně přípustným dovoláním napadají rozsudek odvolacího
soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně o určení neplatnosti
veřejné dobrovolné dražby ze dne 14.10.2008 ve vztahu mezi žalobcem a
žalovanými 1), 2) a 4) potvrzen. Dovolání proti tomuto výroku rozsudku
odvolacího soudu podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. není přípustné,
a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl
odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku odvolacího
soudu zde tedy může být přípustné, jen jestliže jsou splněny předpoklady
uvedené v ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) a § 241a
odst.3 se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právních
otázek, kdy jsou splněny náležitosti dražební vyhlášky u veřejné dobrovolné
dražby spočívající v uvedení "podmínek odevzdání předmětu dražby vydražiteli" a
"označení a popisu předmětu dražby a jeho příslušenství". Protože uvedené
právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny a protože jejich posouzení
bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), představuje napadený
rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce
zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaných
1) a 2) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve
věci samé ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je
opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době - vzhledem k době konání veřejné
dražby dne 14.10.2008 - posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb.,
nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., 56/2006 Sb.,
315/2006 Sb., 110/2007 Sb. a 296/2007 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve
znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "zákon o veřejných dražbách").
Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv
bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby,
navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou
oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž
návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může
navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil
od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která
je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1
a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v §
26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-
li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání
dražby, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo
jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k
okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě
cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V
případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke
zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila ustálená judikatura
soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21
Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn.
21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud;
neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení
podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou.
Konání veřejné dobrovolné dražby dražebník vyhlásí dražební vyhláškou, v níž
mimo jiné uvede označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, práv a
závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, pokud podstatným
způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby, popis stavu, v němž se předmět
dražby nachází, jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu, a je-li předmětem dražby
kulturní památka, i tuto skutečnost [srov. § 20 odst. 1 písm. d)/ zákona o
veřejných dražbách], a podmínky odevzdání předmětu dražby vydražiteli [srov. §
20 odst. 1 písm. j) zákona o veřejných dražbách].
Označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství je podstatnou náležitostí
dražební vyhlášky proto, že má přímý vliv na řádný průběh následné dražby, na
úspěšné vydražení jejího předmětu a na cenu dosaženou vydražením (tedy na
dosažení cíle veřejné dražby); proto musí být obsaženo v dražební vyhlášce a je
třeba na jeho formální stránku klást zvýšený důraz. Označení a popis předmětu
dražby a jeho příslušenství musí být provedeno způsobem, nevzbuzujícím z
hlediska určitosti a srozumitelnosti pochybnosti u kteréhokoliv účastníka
dražby o tom, co má být předmětem dražby.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy mimo jiné zjištěno
(správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatelé nezpochybňují), že v
dražební vyhlášce byl předmět dražby označen jako "soubor věcí nemovitých,
včetně součástí a příslušenství" - budova čp. 594 na parcele č. 1828 a pozemky
parc.č. 1828 a 1829, to vše v k.ú., části obce a obci Zruč nad Sázavou.
Současně je v dražební vyhlášce uvedeno, že věci movité nejsou předmětem dražby
a že "předmětem dražby dále nejsou uvedená zařízení (jsou ve vlastnictví
nájemce)", kdy tato "zařízení" jsou v dražební vyhlášce taxativně vyčtena a
představují např. rozvody elektro (v lištách), podhledový strop, osvětlení,
umyvadla, bezpečnostní štítky zámků dveří, bezpečnostní mříže, ohřívače vody,
pákové baterie.
Je správný závěr odvolacího soudu, že (nejméně některá) uvedená "zařízení"
představují součást dražené budovy.
Podle ustanovení § 120 odst. 1 občanského zákoníku je součástí věci vše, co k
ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc
znehodnotila.
Součástí věci je - jak vyplývá z citovaného ustanovení - vše, co k ní podle
její povahy fyzicky a funkčně náleží a co od ní nemůže být odděleno, aniž by se
tím hlavní věc znehodnotila; neoddělitelností se tu rozumí nemožnost separace
jak fyzická (technická), tak i funkční.
Právní institut součásti věci vyjadřuje skutečnost, že předmětem právních
vztahů jsou rovněž hmotné předměty, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny
relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Okolnost, zda
jde o samostatnou věc nebo o součást věci hlavní, závisí na jejich vzájemné
sounáležitosti a na míře jejich oddělitelnosti. Zatímco první z uvedených
hledisek je chápáno spíše subjektivně, neboť "to, co k věci podle její povahy
náleží", se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem
vztahujících se ke konkrétní věci, míra sounáležitosti se posuzuje podle povahy
té věci, která je považována za věc podstatnější (určující) a tedy ve vztahu
více věcí za věc hlavní, a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém
(technickém) a funkčním. Od vlastností věci hlavní se pak odvíjí závěr, zda
jiná relativně samostatná věc k ní "patří" natolik neodmyslitelně, že nemůže
již být považována za věc odlišnou. Požadavek ustanovení § 120 odst.1
občanského zákoníku "nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila",
samozřejmě nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v
důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Pojem
"odděleno" zahrnuje řadu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci
(např. vybourání vestavěných oken domu), přes zásahy, které neničí podstatu
věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí
věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici
součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení
kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její
oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením přitom nemusí být jen
ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty
jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické
či jiné; znehodnocením se tu rozumí každý stav, kdy hlavní věc v porovnání se
stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně
nebo mu nemůže sloužit vůbec (srov. například názory vyjádřené v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 25 Cdo 770/98, který byl uveřejněn v
časopisu Právní rozhledy č. 10/2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
31.10.2001 sp. zn. 20 Cdo 2369/1999, který byl uveřejněn pod č. 22 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2002).
Při shora uvedených východiscích pak nutno dospět k závěru, že "zařízení" jako
"rozvody elektro (v lištách), podhledový strop, osvětlení, umyvadla,
bezpečnostní štítky zámků dveří, bezpečnostní mříže, ohřívače vody, pákové
baterie" jsou natolik funkčně spjata s budovou, v níž jsou umístěna, že jejich
oddělení by pro tuto věc hlavní představovalo jak znehodnocení peněžní (hodnota
budovy by se vlivem zhoršení její funkčnosti snížila), tak funkční (prostory v
budově by nemohly svému účelu sloužit tak kvalitně, jak tomu je s jejich
využitím), a představují tak, jak správně uzavřel odvolací soud, její součást
ve smyslu ustanovení § 120 odst. 1 občanského zákoníku. Okolnost, že tato
"zařízení" byla vybudována v budově nákladem jiného subjektu, než-li vlastníka,
je při uvedeném právním posouzení právně nevýznamná.
To, že v dražební vyhlášce u veřejné dražby dobrovolné je součást dražené věci
uvedena jako "zařízení", které není předmětem dražby, ještě samo o sobě nevede
k závěru, že by takový předmět dražby byl označen v dražební vyhlášce vnitřně
rozporně, a tedy neurčitě a nesrozumitelně, a že proto působí neplatnost
veřejné dobrovolné dražby.
Veřejná dobrovolná dražba je dražbou prováděnou na návrh vlastníka předmětu
dražby nebo osoby, které pro účely této dražby zákon přiznává postavení
vlastníka (srov. § 17 odst. 1 a odst. 4 zákona o veřejných dražbách). Vlastník
předmětu dražby, v rámci výkonu svých vlastnických oprávnění (srov. § 123
občanského zákoníku), je od předmětu dražby oprávněn oddělit i jeho součást a
navrhnout dražit předmět dražby bez některé takové součásti. Tomu pak
samozřejmě musí odpovídat i popis předmětu dražby v dražební vyhlášce. Jestliže
v okamžiku nabytí vlastnictví k předmětu dražby vydražitelem (srov. § 30 odst.
1 zákona o veřejných dražbách) bude faktický stav předmětu dražby od jeho
popisu v dražební vyhlášce odlišný (avšak stále půjde o totožný předmět), může
to, bude-li tím vydražitel poškozen, zakládat odpovědnost navrhovatele dražby
za vady předmětu dražby, nebo odpovědnost dražebníka za škodu (srov. § 63 odst.
1 a 4 zákona o veřejných dražbách a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2010
sp.zn. 21 Cdo 534/2009). Z hlediska popisu předmětu dražby v dražební vyhlášce
je významné, zda z ní bylo (mohlo být) všem potencionálním účastníkům veřejné
dobrovolné dražby zřejmé, co má být jejím předmětem, tedy jaká "věc, podnik
nebo jeho část nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, byt nebo nebytový prostor
ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu a převoditelné majetkové
právo" (srov. § 17 odst. 3 zákona o veřejných dražbách) jako způsobilý předmět
právních vztahů.
V projednávané věci je jako předmět dražby v dražební vyhlášce označována
budova, tedy věc v právním slova smyslu a způsobilý předmět dražby (srov. § 119
odst. 1, 2 a § 120 odst. 2 občanského zákoníku, § 17 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách). To, že je současně popisována bez určitých svých (vyjmenovaných)
součástí, neurčitost vymezení (popisu) předmětu dražby nezakládá, neboť stále
jde o budovu jako jedinou věc. Proto nelze souhlasit se závěrem odvolacího
soudu, že takové označení předmětu dražby, jako podstatné náležitosti dražební
vyhlášky, je v rozporu s požadavky zákona [§ 20 odst. 1 písm. d/ zákona o
veřejných dražbách], neboť by snad mělo působit nejistotu, co vlastně má být
předmětem dražby, a tím mařit dosažení jejího cíle (jejího zdárného průběhu).
Naopak, je třeba uzavřít, že zákonná podmínka uvedená v ustanovení § 20 odst. 1
písm. d) zákona o veřejných dražbách v podobě (řádného) označení a popisu
předmětu dražby a jeho příslušenství v dražební vyhlášce byla, co do označení a
popisu uvedené budovy, naplněna; důvod neplatnosti veřejné dražby dobrovolné v
uvedeném směru dle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách proto nemůže být
dán.
Uvedení podmínek odevzdání předmětu dražby vydražiteli v dražební vyhlášce [§
20 odst. 1 písm. j) zákona o veřejných dražbách] v sobě zahrnuje uvedení
takových okolností a na takové minimální kvalitativní úrovni, které účastníku
dražby (potenciálnímu vydražiteli) umožní získat odpovídající představu, jakým
způsobem se (z "technického hlediska") uchopí držby předmětu dražby v případě,
že se stane vydražitelem. Tomuto požadavku odpovídá nejméně uvedení subjektu,
na který se vydražitel má obrátit s požadavkem, aby mu držbu předmětu dražby
předal, příp. místa, kde tak může učinit (s tím, že jinak jde o místo sídla - u
právnické osoby, místa podnikání, příp. bydliště - u fyzické osoby, takového
subjektu), a dále (u nemovitostí, podniku nebo jeho organizační složky) i
uvedení toho, jakým způsobem vydražitel osvědčí svou totožnost a to, že je
vydražitelem (srov. § 32 odst. 1, 2 zákona o veřejných dražbách). Uvedení
časového okamžiku není nezbytné, neboť nejpozději je vydražitel oprávněn chopit
se držby s nabytím vlastnictví k předmětu dražby (držba je projevem a složkou
vlastnického práva), tedy v okamžiku definovaném ustanovením § 30 zákona o
veřejných dražbách; ustanovení § 32 odst. 1, 2 zákona o veřejných dražbách pak
výslovně stanoví, že k předání předmětu dražby dojde "bez zbytečného odkladu"
(u nemovitostí, podniku nebo jeho organizační složky po předložení potvrzení o
vlastnictví a doložení totožnosti vydražitele).
Současně je třeba vzít v úvahu, že uvedená náležitost dražební vyhlášky má
pouze "technicistní, logistický" charakter; v tomto směru nejde o tak
podstatnou náležitost dražební vyhlášky, jejíž porušení by mělo obecně mít
přímý vliv na řádný průběh následné dražby. Proto porušení této zákonné
podmínky zásadně nepůsobí neplatnost následné veřejné dobrovolné dražby.
Vydražitel totiž má vždy možnost nejpozději v okamžiku, kdy se stane vlastníkem
předmětu dražby, požádat o odevzdání předmětu dražby dražebníka či jinou osobu,
která předmět držby drží, příp. si tuto držbu na tom, kdo do ní bude
neoprávněně zasahovat, vynutit obecnými prostředky ochrany vlastnického práva
(zejména vindikační žalobou dle § 126 odst. 1 občanského zákoníku).
V projednávané věci navíc bylo v tomto směru zjištěno, že čl. VIII. dražební
vyhlášky stanoví: "jestliže nabyl vydražitel vlastnictví k předmětu dražby, dle
§ 29 a § 30 zák.č. 26/2000 Sb., je dražebník povinen předat vydražiteli předmět
dražby a listiny, které osvědčují vlastnictví a jsou nezbytně nutné k nakládání
s předmětem dražby nebo osvědčují jiná práva vydražitele vůči předmětu dražby.
Jde-li o nemovitost, předává předmět dražby vydražiteli za účasti dražebníka
bývalý vlastník. O předání předmětu dražby bude sepsán protokol Předání
předmětu dražby, který podepíše dražebník, bývalý vlastník a vydražitel". Z
dražební vyhlášky je také zřejmé, že nemovitosti, které byly předmětem dražby,
jsou sepsány v konkursní postatě úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci, a je v ní
výslovně uvedeno, že navrhovatelem dražby je správce konkursní podstaty
uvedeného úpadce, který "je oprávněn zpeněžit předmět dražby na základě
ustanovení § 14 a § 27 zákona o konkursu a vyrovnání" s tím, že své oprávnění
dokládá (v dražební vyhlášce konkrétně označeným) usnesením soudu o prohlášení
konkursu na majetek uvedeného úpadce a (označeným) rozsudkem, "kterým bylo
potvrzeno, že předmět dražby náleží do konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s.
v likvidaci", a výpisem z obchodního rejstříku úpadce.
Z výše uvedeného plyne, že každému účastníku dražby a následnému vydražiteli
muselo být z dražební vyhlášky bez dalšího zjevné, že "bývalým vlastníkem" je
osoba, která v době veřejné dobrovolné dražby fakticky vykonává oprávnění
vlastníka předmětu dražby (neboť jen taková osoba je oprávněna držbu předmětu
dražby následně předat). Touto osobou byla v době dražby žalovaná 2) jako
správce konkursní podstaty úpadce SÁZAVAN, a.s. v likvidaci, v jehož konkursní
podstatě byly nemovitosti (předmět dražby) sepsány a jako součást této
konkursní podstaty byly zpeněžovány [srov. též § 14 odst. 1 písm. a) a § 27
odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Pojem "bývalý
vlastník" užívá ostatně výslovně též zákon o veřejných dražbách v ustanovení §
32 odst. 2 upravujícím předání předmětu dražby, je-li jím nemovitost. Současně
pro poměry dané věci však bylo zřejmé, že tento pojem, který obsahovala i
dražební vyhláška, nutno vyložit ve vazbě na § 17 odst. 4 zákona o veřejných
dražbách, a rozumět pod ním právě správce konkursní podstaty, který byl též
navrhovatele předmětné veřejné dobrovolné dražby. Neplatnost napadené veřejné
dobrovolné dražby ani z tohoto důvodu není dána.
Protože rozsudek odvolacího v potvrzujícím výroku není správný, Nejvyšší soud
České republiky jej proto v tomto výroku, jakož i v akcesorických výrocích o
náhradě nákladů řízení, zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.)
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první
o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu