U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci
projednání dědictví po JUDr. A. S., zemřelém dne, za účasti 1) A. P.,
zastoupené advokátem, a 2) K. S., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 54 D 97/2006, o dovolání A. P. proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2009, č.j. 7
Co 945/2007-1301, takto:
I. Dovolání A. P. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání A. P. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
23.6.2009, č. j. 7 Co 945/2007-1301, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního
soudu v Českých Budějovicích ze dne 16.3.2007, č.j. 54 D 97/2006-1155, ve věci
samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo
shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť
odvolací soud při posouzení otázky, zda je A. P. účastnicí řízení o dědictví po
JUDr. A. S. jako právní nástupkyně JUDr. J. S., postupoval v souladu s
ustálenou judikaturou soudů (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
29.4.2009, sp. zn. 21 Cdo 4952/2007).
Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2009, sp. zn. 21 Cdo 4952/2007,
kterým bylo v posuzovaném případě zrušeno usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 23. května 2007, č.j. 7 Co 945/2007-1190, je přesto na
místě zopakovat, že při projednání dědictví se vždy vychází z právních předpisů
účinných v době smrti zůstavitele (srov. zejm. § 873 obč.zák.). I v současné
době se proto v řízení o dědictví po A. S., zemřelém dne, postupuje podle
ustanovení Obecného zákoníku občanského (dále též jen „o.z.o.“), vyhlášeného
císařským patentem ze dne 1.6.1811 č. 946 Sb. z. s., který byl pro území
Republiky československé recipován zákonem č. 11/1918 Sb., ve znění pozdějších
předpisů; v řízení před soudem prvního stupně pak i podle císařského patentu ze
dne 9.8.1854 č. 208 ř.z. (nesporného patentu), popřípadě (v otázkách tímto
patentem neupravených) podle zákona č. 100/1931 Sb., o základních ustanoveních
soudního řízení nesporného. Dovolání je třeba v tomto případě i v současné době
projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č.
30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“). V řízení o
dědictví (tj. v nesporném řízení), vedeném podle těchto právních předpisů, není
na místě, aby soud sám rozhodl o dědickém právu po zemřelém dědici zůstavitele;
závěr o dědickém právu má v takovém případě učinit soud v řízení o dědictví po
dědici zůstavitele (k tomu srov. zejm. ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zákona č.
100/1931 Sb. upravujícího postup soudu při řešení tzv. „předurčujících otázek“,
závisí-li rozhodnutí nesporného soudce na předchozím zjištění práva nebo
právního poměru). V posuzovaném případě však ani nebylo potřebné, aby otázka
právního nástupnictví po dědici zůstavitele Dr. J. S. byla nově řešena, bylo-li
logicky na místě vycházet z pravomocného rozhodnutí o dědickém právu po Dr. J.
S. vydaného v Rakouské republice (v Rakouské republice bylo dědictví po JUDr.
A. S. projednáno Okresním soudem v Murau pod sp. zn. A 29/50 a rozhodnutím
tohoto soudu ze dne 29.11.1951 bylo celé toto dědictví odevzdáno univerzálnímu
dědici JUDr. J. S.; dědictví po Dr. J. S. bylo projednáno Okresním soudem v
Judenburgu pod sp. zn. A 251/65 a rozhodnutím tohoto soudu ze dne 27.7.1967
bylo celé toto dědictví odevzdáno univerzálnímu dědici K. S., a to podle závěti
Dr. J. S. ze dne 24.11.1960 a jejího dodatku ze dne 4.6.1965). Vhodné je také
připomenout, že i Ústavní soud ČR opakovaně ve svých rozhodnutích dospěl k
závěru, že „k přechodu vlastnického práva u majetku hlubocké větve S. na zemi
Českou došlo ex lege účinností zákona č. 143/1947 Sb. dnem 13.8.1947“ (srov.
např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16.10.2008, sp.zn. II. ÚS 2491/08),
snad s výjimkou tzv. S. hrobky v katastrálním území D. u T. (k tomu srov. nález
Ústavního soudu ČR ze dne 7.1.2009, sp.zn. I. ÚS 2477/08).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání A. P. - aniž by se mohl věcí dále
zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
JUDr. Roman Fiala,
v. r.
předseda senátu