21 Cdo 4275/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) M. S. a b) R. S., obou zastoupených advokátem, proti žalované I. Š., zastoupené advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 80/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. července 2006 č.j. 11 Co 533/2005-58, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne 15.4.2004 domáhali, aby žalované bylo uloženo vyklidit \"dům č.p. 1682 s parc.č. 3951/1 - zahrada o výměře 225 m2, č. 3951/2 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 96 m2 a č. 3951/3 - zahrada o výměře 65 m2 v obci a k.ú. T.\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že se stali podílovými spoluvlastníky uvedených nemovitostí na základě platně provedené veřejné dražby ze dne 30.4.2003, že žalovaná dosud nemovitosti \"neoprávněně užívá a odmítá je vyklidit\", ačkoliv \"byla k jejich vyklizení již 2x vyzvána\", a že tak \"brání žalobcům v užívání jejich nemovitostí a způsobuje jim značnou škodu\".
Žalovaná namítla, že žalobci nejsou vlastníky předmětných nemovitostí, neboť veřejná dražba, v níž měli nemovitosti získat, je neplatná; žalovaná proto podala žalobu o neplatnost veřejné dražby a o určení svého vlastnického práva, o níž dosud řízení, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 3 C 38/2005, nebylo skončeno. Žalovaná dále tvrdí, že jí \"svědčí nadále nájemní právo k nemovitostem, neboť s tímto právem byla nemovitost v dražbě prodána\".
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 9.3.2005 č.j. 3 C 80/2004-35 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 6.006,- Kč. Po provedeném dokazování nejprve posoudil jako předběžnou otázku, zda \"dražba, na základě níž žalobci vydražili předmětné nemovitosti, je platná\", a dospěl k závěru, že \"s ohledem na nedostatek aktivní legitimace na straně žalované v řízení vedeném pod sp. zn. 3 C 38/2005 došlo k prekluzi práva oprávněných osob podat návrh na neplatnost dražby ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb.\" a že proto nebylo potřebné zabývat se dalšími námitkami o neplatnosti veřejné dražby. Žalobci jsou tedy vlastníky předmětných nemovitostí a žalovaná není jejím nájemcem, protože \"podnájemní smlouva ze dne 28.1.1999\" byla uzavřena \"účelově, neboť žalovaná jako fyzická osoba na straně pronajímatele dala do podnájmu sobě coby podnikatelce předmětné nemovitosti\". Protože žalovaná užívá nemovitosti bez právního důvodu, je povinna je vyklidit.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11.7.2006 č.j. 11 Co 533/2005-58 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.745,95 Kč k rukám advokáta. Shodně se soudem prvního stupně se \"jako předběžnou otázkou zabýval platností veřejné dobrovolné dražby uvedených nemovitostí\" a dovodil, že žaloba o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby ze dne 30.4.2003, nyní projednávaná u soudu prvního stupně pod sp. zn. 3 C 38/2005, byla podána u soudu dne 30.5.2003 proti dražebníku a navrhovateli dražby a proti vydražitelům (žalobcům) byla \"rozšířena\" až \"po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty\" a že tedy \"nebyly v zákonné lhůtě tří měsíců ode dne konání dražby žalovány jako nerozluční společníci všechny osoby, které žalovány být měly\", což muselo mít za následek zamítnutí žaloby o určení neplatnosti veřejné dražby a o určení vlastnického práva žalované. Žalobci jsou tedy aktivně legitimováni k podání žaloby na vyklizení předmětných nemovitostí a žalovaná tím, že bez jejich souhlasu, proti jejich vůli a bez právního důvodu nemovitosti užívá, do jejich vlastnického práva neoprávněně zasahuje.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že rozsudek odvolacího soudu ze dne 11.7.2006 č.j. 11 Co 203/2006-185, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18.7.2005 č.j. 3 C 38/2005-131 o zamítnutí její žaloby o neplatnost dobrovolné dražby a určení vlastnického práva, napadla dovoláním, a ohledně platnosti veřejné dražby ze dne 30.4.2003 znovu opakuje, že \"dražba byla jen simulována, neboť dražebník nebyl oprávněn dražbu provést, nebyl zapsán ke dni konání dražby v obchodním rejstříku\", že oba žalobci nebyli účastníky dražby, že žalovaná \"byla aktivně legitimována\" k podání žaloby o určení neplatnosti dražby a že žalobu podala \"v zákonné lhůtě \". Žalovaná se domnívá, že \"podání žaloby s návrhem na určení vlastnictví, které trvá, protože veřejná dražba byla nulitní jako úkon simulovaný osobou, která ze zákona nesplňovala podmínky být dražebníkem, není návrhem ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách\", nemusí tedy \"splňovat specifické podmínky ustanovení zákona o veřejných dražbách a je ji možné posuzovat jen z hlediska ustanovení § 80 o.s.ř.\", že \"řízení je postiženo vadami\", neboť, ačkoliv žalobci \"nikdy v průběhu řízení netvrdili, že by měla \" v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 3 C 38/2005 \"nedostatečně označit žalované, nebo dokonce některé z nich vynechat\", odvolací soud \"takovou námitku sám doplnil a nesprávně dovodil, že by mohla být oprávněná\", že \"soudy nesplnily svou povinnost uloženou jim ustanoveními § 118 odst. 1 a 2 o.s.ř. a nevyzvaly ji, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností, naopak zamítly její návrh na doplnění dokazování\" a že \"nebyla ani poučena dle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř.\". Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy zjištěno, že žalobci předmětné nemovitosti vydražili do jejich podílového spoluvlastnictví ve veřejné dobrovolné dražbě, kterou dne 30.4.2003 provedl na návrh Ing. V. K. jako správce konkursní podstaty úpadce J. J. dražebník J. H. (vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 28.5.2003 č.j. Z-3318/2003-410, provedené podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách), a že žaloba, kterou se žalovaná domáhala určení neplatnosti této veřejné dražby a určení svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem, byla zamítnuta rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 18.7.2005 č.j. 3 C 38/2005-131, potvrzeným rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11.7.2006 č.j. 11 Co 203/2006-185.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\") se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a § 132 odst.1 občanského zákoníku]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu.
Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1 až 3, § 19, § 20, § 21, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2006 sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby, v řízení o vydání (vyklizení) předmětu dražby nebo v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví k předmětu dražby.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byla žaloba žalované o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby ze dne 30.4.2003 zamítnuta, vycházely soudy v souladu se zákonem (i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů) ze závěru, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Na jeho správnosti nic nemění ani to, že žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11.7.2006 č.j. 11 Co 203/2006-185 dovolání, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto; kdyby jejímu dovolání bylo vyhověno a kdyby v její prospěch vyznělo také v dalším řízení soudy přijaté konečné rozhodnutí, může rozsudky soudů vydané v tomto řízení napadnout žalobou na obnovu řízení, podanou z důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemůže mít z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání žalované není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu