21 Cdo 4326/2011

21 Cdo 4326/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Jiřího Doležílka v

právní věci žalobce Města Rožnov pod Radhoštěm se sídlem městského úřadu v

Rožnově pod Radhoštěm, Masarykovo náměstí č. 128, IČO 00304271, zastoupeného

Mgr. Thomasem Mumulosem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě,

Preslova č. 9, za účasti IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. se sídlem ve

Všechromech č. 26, IČO 60747641, zastoupeného JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem

se sídlem v Brně, Ječná č. 29a, a PNA FINANCIAL, a.s. se sídlem v Praze 5,

Hlubočepská č. 6, IČO 27755819, o zápis vlastnického práva do katastru

nemovitosti vkladem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C

238/2009, o dovolání IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. proti rozsudku Vrchního

soudu v Olomouci ze dne 16. března 2011 č.j. 1 Co 117/2010-224, takto:

Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. března

2010 č.j. 23 C 238/2009-66 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě

k dalšímu řízení.

Žalobce podal dne 24.3.2009 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální

pracoviště Valašské Meziříčí, návrh na povolení vkladu vlastnického práva podle

dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992, předávacího protokolu o

převodu pozemků ze dne 11.11.1992 a protokolu o převzetí bytového fondu ze dne

30.12.1992, kterými obchodní společnost SVAS, a.s. převedla na žalobce mimo

jiné "pozemky p.č. … a budovy č.p. na p.č.st., č.p. na p.č.st., č.p. na

p.č.st., č.p. na p.č.st. a č.p. na p.č.st., vše v k.ú. Rožnov pod Radhoštěm".

Uvedl přitom, že ještě před rozhodnutím o povolení vkladu bude třeba posoudit,

zda projednání návrhu nebrání překážka řízení podle ustanovení § 48 odst. 2

správního řádu, neboť město Rožnov pod Radhoštěm je již zapsáno jako vlastník

předmětných nemovitostí na základě návrhu doručeného bývalému Středisku

geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18.11.1992, a zda společnost SVAS, a.s. byla

oprávněna s nemovitostmi nakládat, neboť ani v její zakládací listině, ani v

privatizačním projektu nejsou uvedeny nemovitosti, které jsou předmětem

vkladového řízení (je v nich označen jen finanční objem základního jmění

společnosti). Podle žalobce je třeba rovněž vzít v úvahu, že k dispozici s

předmětnými nemovitostmi došlo v rámci realizace privatizačního projektu

společnosti TESLA Rožnov, a.s., podle něhož měly být tyto nemovitosti

bezúplatně převedeny do vlastnictví žalobce (ve schváleném privatizačním

projektu byly nemovitosti uvedeny na formuláři č. 4F jako samostatně

privatizovaná jednotka s označením Městský úřad Rožnov pod Radhoštěm).

Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí,

rozhodnutím ze dne 25.6.2009 č.j. V-815/2009-836-15 návrh žalobce na vklad

vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dospěl k závěru, že dohoda o

bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992 je ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c)

a d) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neurčitá a nebyla

učiněna v předepsané formě. Neurčitost této dohody spočívá podle názoru

katastrálního úřadu v tom, že neobsahuje označení předmětu převodu (je v ní

pouze uvedeno, že se "převádí bezúplatně majetek přesně specifikovaný v

přílohách 1 až 8 této dohody se všemi právy a povinnostmi k němu se

vztahujícími"). Listiny nazvané jako "specifikace pozemků, seznam pozemků

převáděných z LV na LV, předávací protokol o převodu pozemků ze dne 11.11.1992

a protokol o převzetí bytového fondu ze dne 30.12.1992", které žalobce

neoznačil jako přílohy dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992,

nejsou jako samostatné listiny způsobilé ke vzniku práva, které by bylo možné

vložit do katastru nemovitostí, když projevy vůle účastníků nejsou na téže

listině (§ 46 odst. 2 občanského zákoníku). Uvedené listiny navíc nebyly

nedílně spojeny s dohodou o bezúplatném převodu majetku ze dne 11.5.1992, čímž

nebyla dodržena zákonem předepsaná forma právního úkonu. V případě nemovitostí,

označených jako "budova č.p. na st.p.č. a budova č.p. na st.p.č. v k.ú. Rožnov

pod Radhoštěm", navíc není navržený vklad odůvodněn obsahem listin, neboť

nemovitosti nejsou v předložených listinách uvedeny [§ 5 odst. 1 písm. b)

zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)]. Katastrální úřad dodal,

že u všech nemovitostí tvořících předmět převodu je jako vlastník zapsán ke dni

podání návrhu na vklad jiný subjekt než převodce uvedený v dohodě o bezúplatném

převodu majetku ze dne 11.5.1992. Protože do stavu zápisu v katastru může

výrazným způsobem zasáhnout výsledek soudního řízení o určení vlastnického

práva, které je o předmětných nemovitostí vedeno, je již nadbytečné zamítat

návrh na vklad podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1992 Sb. (ve

znění pozdějších předpisů) pro překážku stavu zápisu v katastru nemovitostí.

Katastrální úřad rovněž uzavřel, že rozhodnutí o vkladu nebrání překážka řízení

ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu (překážka věci rozhodnuté), neboť ve věci

doposud nebylo učiněno rozhodnutí, které by splňovalo náležitosti rozhodnutí o

povolení vkladu do katastru nemovitostí. Podal-li žalobce "Žádost o provedení

změny zápisu vlastníka ze dne 16.11.1992" doručenou býv. Středisku geodézie ve

Valašském Meziříčí dne 18.11.1992 na základě privatizačního projektu TESLA

Rožnov a.s. č. 2938 schváleného usnesením vlády České republiky č. 199 ze dne

18.3.1992 v souladu s ustanoveními § 19 a § 21 zákona č. 92/1991 Sb. ve znění

zákona č. 92/1992 Sb., pak středisko geodézie podle této žádosti žalobce

doručené před účinností zákona č. 265/1992 Sb. provedlo zápis změn a jako

vlastníka zapsalo město Rožnov pod Radhoštěm pod položkou výkazu změn PVZ

648/92.

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 28.8.2009 se žalobce domáhal,

aby jeho návrhu na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem do

katastru nemovitostí bylo vyhověno. Uvedl, že sice v dohodě ze dne 11.5.1992

byl předmět této dohody skutečně specifikován jen finančním objemem převáděných

nemovitostí, avšak dohoda současně odkazovala na specifikaci obsaženou v

přílohách dohody; těmito přílohami lze rozumět protokoly ze dne 11.11.1992 a

30.12.1992. Obsah dohody ze dne 11.5.1992 společně s navazujícími protokoly ze

dne 11.11.1992 a 30.12.1992, které na dohodu výslovně odkazují, konkretizuje

nemovitosti, jež mají být předmětem převodu, zcela určitě a srozumitelně.

Žalobce je toho názoru, že protokoly ze dne 11.11.1992 a 30.12.1992 jsou jako

samostatné listiny způsobilé, aby na jejich základě vzniklo právo, které by

následně bylo vloženo do katastru nemovitosti, neboť obsahují všechny

náležitosti smlouvy o převodu nemovitostí, jsou podepsány statutárními orgány

obou smluvních stran, konkretizují převáděné nemovitosti a obsahují také shodný

projev vůle převodce a nabyvatele převést nemovitosti ze společnosti SVAS a.s.

na žalobce. Žalobce dále nesouhlasí s názorem katastrálního úřadu, že nebyl

splněn požadavek ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 265/1992 Sb. (ve

znění pozdějších předpisů), aby právní úkon byl učiněn v předepsané formě. K

porušení ustanovení § 46 odst. 2 občanského zákoníku by podle žalobce mohlo

dojít jen tehdy, kdyby projev vůle jedné smluvní strany byl na jiné listině než

projev vůle druhé smluvní strany, o to se však v posuzovaném případě nejedná,

neboť všechny předložené listiny byly oběma smluvními stranami podepsány a

"fyzické spojení těchto listin zákon nevyžaduje". Žalobce má dále za to, že byl

jako vlastník předmětných nemovitostí dne 4.1.1993 do katastru nemovitostí

zanesen nesprávně, neboť za účinnosti zákona č. 265/1992 Sb. ve znění

pozdějších předpisů nemůže být zápis vlastníka nemovitostí do katastru

nemovitostí proveden jinak než formou vkladu nebo formou záznamu, žádná z

těchto eventualit však nebyla naplněna.

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5.3.2010 č.j. 23 C 238/2009-66 jednak

zastavil řízení ve vztahu k "budově č.p. a p.č.st.a budově č.p. na p.č.st., vše

v katastrálním území Rožnov pod Radhoštěm, obec Rožnov pod Radhoštěm" a

vyslovil, že v tomto rozsahu rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj,

Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 25.6.2009 zn. V-815/2009-836-15 pozbývá své účinnosti, jednak povolil vklad vlastnického

práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce k "budově č.p. na p.č.st.,

budově č.p. na p.č.st., budově č.p. na p.č.st., pozemkům p.č.st., p.č.st.,

p.č.st., p.č.st., p.č.st., všechny nemovitosti zapsány u Katastrálního úřadu

pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, pro katastrální

území Rožnov pod Radhoštěm, obec Rožnov pod Radhoštěm" a vyslovil, že se tím

nahrazuje ve vztahu k těmto nemovitostem rozhodnutí Katastrálního úřadu pro

Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, ze dne 25.6.2009 zn. V-815/2009-836-15; současně rozhodl, že společnost IMMOBILIEN PIRKER REALITY,

s.r.o. je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.940,- Kč k rukám

advokáta Mgr. Thomase Mumulose. Poté, co zjistil, že žalobce doručil v roce

1992 býv. Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí žádost o provedení změny

zápisu vlastníka, dohodu o bezúplatném převodu z 11.5.1992, předávací protokol

o převodu pozemků ze dne 11.11.1992 a protokol o převzetí bytového fondu ze dne

30.12.1992 a že o této žádosti nebylo do konce roku 1992 rozhodnuto, soud

prvního stupně dovodil, že žalobce měl právo, aby se katastrální úřad jeho

požadavkem na zápis vlastnického práva zabýval a aby jej posoudil "v souladu s

aktuálními právními předpisy", neboť byl doplněn podáním řádného návrhu na

vklad ze dne 24.3.2009; soud prvního stupně proto posoudil podání žalobce

učiněná u býv. Střediska geodézie ve Valašském Meziříčí a následně dne

24.3.2009 u katastrálního úřadu "jako celek podle právních předpisů platných k

1.1.1993". Podle soudu prvního stupně společnost SVAS, a.s., i když nebyla

zapsána jako vlastník těchto nemovitostí v katastru nemovitostí, byla oprávněna

nakládat s předmětem převodu, neboť na ni jako nástupnickou organizaci zaniklé

TESLY Rožnov a.s. přešly nemovitosti, které byly do jejího majetku podle

privatizačního projektu vloženy, byla splněna písemná forma smlouvy podle

ustanovení § 46 odst. 2 občanského zákoníku, neboť jednotlivé listiny ze dne

11.11.1992 a ze dne 30.12.1992 i samostatně obstojí jako nabývací tituly,

smlouvy jsou dostatečně určité, neboť z nich vyplývá, co je předmětem převodu a

kdo je jeho účastníkem, a všechny listiny podepsal za právního předchůdce

společnosti IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. J. J., který byl členem

představenstva, a za žalobce starosta Ing. M. Š.. Protože "potřeba nedílného

spojení všech tří listin nebyla dána", protože "k podpisu listin byl J. J. oprávněn z titulu svého členství v představenstvu převodce" a "svým podpisem

stvrdil rozhodnutí tehdejšího jediného akcionáře SVAS, a.s.

a protože

nedostatek úředního ověření podpisů nemůže vést k zamítnutí návrhu na vklad

vlastnického práva, byly splněny všechny předpoklady pro vyhovění návrhu.

K odvolání IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. a PNA FINANCIAL, a.s. Vrchní soud

v Olomouci rozsudkem ze dne 16.3.2011 č.j. 1 Co 117/2010-224 potvrdil rozsudek

soudu prvního stupně (s výjimkou nenapadeného výroku o zastavení řízení) a

rozhodl, že IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. a PNA FINANCIAL, a.s. jsou

povinni zaplatit (každý z nich) žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení

částku 6.085,- Kč k rukám advokáta Mgr. Thomase Mumulose. Shodně se soudem

prvého stupně dovodil, že "o podání města Rožnov pod Radhoštěm doručeném

Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18.11.1992 nebylo příslušnými

orgány vydáno jakékoliv rozhodnutí ani vyvinuta jakákoliv činnost za účelem

jejího vyřízení", neboť "svévolným a protiprávním zápisem ze dne 4.1.1993

nemohlo dojít k naplnění ani ukončení zahájeného řízení o zápis změn a následně

vkladového řízení", a že proto je třeba "následná podání města Rožnov pod

Radhoštěm ze dne 27.7.2007 a 24.3.2009 posoudit jako podání, která hojila vady

původní žádosti", a uzavřel, že "kontinuita původního a následně vkladového

neukončeného řízení je zde jednoznačně dána". Žalobcův návrh na vklad

vlastnického práva bylo potřebné za této situace posoudit podle ustanovení § 5

zákona č. 265/1992 Sb. ve znění účinném ke dni 1.1.1993. Vzhledem k tomu, že

společnost SVAS, a.s. byla ke dni uzavření dohody ze dne 11.5.1992 a protokolů

ze dne 11.11.1992 a 30.12.1992 vlastníkem převáděných nemovitostí a nebyla

omezena v nakládání s předmětem smlouvy a že smlouva splňovala požadavky

určitosti podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku a byla učiněna v

předepsané písemné formě podle ustanovení § 46 občanského zákoníku, byly

splněny předpoklady pro vyhovění návrhu. Podle odvolacího soudu se smlouva

skládá ze tří částí, a to z dohody o bezúplatném převodu majetku ze dne

11.5.1992, z navazujícího předávacího protokolu o převodu pozemků ze dne

11.11.1992 a z navazujícího protokolu o převzetí bytového fondu ze dne

30.12.1992, přičemž každá listina byla podepsána zástupci obou účastníků, v

obou předávacích protokolech je vyjádřena vůle k bezplatnému převodu

nemovitostí (oba protokoly proto obstojí jako samostatné smlouvy o převodu

vymezených nemovitostí) a za SVAS, a.s. byla dohoda včetně navazujících

protokolů podepsána statutárním orgánem v souladu požadavky ustanovení § 20

odst. 1 občanského zákoníku. Protože J. J. byl v rozhodném období členem

tříčlenného představenstva SVAS, a.s. a protože v tomto období neměla

společnost upraven způsob podepisování a stanovy společnosti neupravovaly ani

způsob jednání za společnost, byl podle tehdy platného znění ustanovení § 191

odst. 1 obchodního zákoníku oprávněn jednat a podepisovat za společnost každý

člen představenstva samostatně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. dovolání. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný závěr o "transformaci řízení o

zápisu vlastnického práva do evidence nemovitostí do řízení o vkladu

vlastnického práva do katastru nemovitostí a uvedení obou řízení do kontinuity"

a má za to, že takový postup je v rozporu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění účinném ke dni 1.1.1993), podle něhož měly katastrální

úřady převzít všechny věci státního notářství, ve kterých probíhá řízení o

registraci smluv a do účinnosti zákona o nich nebylo vydáno rozhodnutí nebo

rozhodnutí nebylo doručeno. O takovou situaci se ovšem v projednávané věci

nejedná, neboť před státním notářstvím neprobíhalo řízení o registraci

předmětné smlouvy. Odvolací soud současně nerespektoval ustanovení § 15 odst. 3

zákona č. 265/1992 Sb., které umožňovalo podle tohoto zákona zapisovat právní

vztahy vzniklé před jeho účinností za předpokladu, že do dne účinnosti nebyl

podán návrh na registraci nebo návrh na zápis do evidence nemovitostí. Odvolací

soud nevzal v úvahu ani to, že řízení o návrhu žalobce na zápis do evidence

nemovitostí bylo ukončeno dne 4.1.1993 pod položkou výkazu změn č. 648/1992. I

když byl zápis proveden vadně, protože převodní listina měla být správně

registrována státním notářstvím, náprava takového vadného stavu odvolacímu

soudu nepřísluší. Odvolací soud dále nesprávně dovodil, že na předmětné

vkladové řízení je třeba aplikovat ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. (ve

znění účinném ke dni 1.1.1993), ačkoliv návrh na vklad podal žalobce dne

24.3.2009 a tímto způsobem "obešel" odvolací soud překážku, kterou tvoří dne

3.7.2007 zahájené vkladové řízení (V-2307/2007) a která brání vkladu

vlastnického práva žalobce s ohledem na princip priority ve vkladovém řízení. Odvolací soud nesprávně postupoval též při zkoumání platnosti "převodní

smlouvy", když shledal dostatečně určitou i dohodu o bezúplatném převodu

majetku ze dne 11.5.1992, neboť ji spojil s dalšími listinami ze dne 11.11.1992

a 30.12.1992. Uvedené listiny však nelze za doklady o převodu nemovitosti

považovat, neboť listina z 11.11.1992 je označena jako předávací protokol a

listina ze dne 30.12.1992 jako protokol o převzetí bytového fondu. Oba

předávací protokoly tak pouze deklarují fyzické předání majetku a nelze je

považovat za nedílnou součást dohody ze dne 11.5.1992. Nesprávné jsou podle

dovolatele rovněž závěry odvolacího soudu o podpisu J. J., neboť podle výpisu z

obchodního rejstříku v rozhodné době za společnost SVAS, a.s. jednali členové

představenstva společně, přičemž J. J. byl jen jedním ze členů představenstva. Dovolatel má za to, že "nedostatek týkající se statutárního orgánu jednajícího

jménem právnické osoby je vadou na straně subjektu právního úkonu, způsobuje

nedostatek formy z důvodu neuskutečněného projevu vůle a má za následek

absolutní neplatnost právního úkonu". Přípustnost dovolání dovozuje z

ustanovení § 237 odst. 1 písm.

Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto. Nesouhlasil s názorem dovolatele,

že by podání návrhu na zápis do evidence nemovitostí v době přede dnem 1.1.1993

v případě, kdy smlouva podléhala registraci, znemožňovalo vklad převáděného

práva do katastru nemovitostí po 1.1.1993, a naopak se domníval, že ve smyslu

ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)

se provede formou vkladu zápis i případech, které do té doby podléhaly

registraci, i když návrh na registraci ještě nebyl podán. Za nedůvodnou

považoval rovněž námitku, že smlouvu o převodu podepsal jen jeden z členů

představenstva, ačkoli podle zápisu v obchodním rejstříku měli za společnost

jednat všichni členové představenstva, neboť se jedná o otázku skutkovou,

kterou v dovolacím řízení nelze přezkoumat.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního

řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený

rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012

Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti

pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v

ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se

nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení

o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§

245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy -

jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního

řádu (§ 245 o.s.ř.) - v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno

rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.],

jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně

rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl

vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237

odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního

stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.

b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci

samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Účastník IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s.r.o. napadá dovoláním rozsudek odvolacího

soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle

ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto,

že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo

odvolacím soudem zrušeno. Dovolání společnosti IMMOBILIEN PIRKER REALITY,

s.r.o. proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění

předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu

ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy

rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka

posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2

písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán

uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo

jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu

ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní

význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání

označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena

již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci

samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,

jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §

237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve

věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil své rozhodnutí ve věci

na právním závěru, že návrh na povolení vkladu vlastnického práva podaný

žalobcem u katastrálního úřadu dne 24.3.2009 představoval jen doplnění a

upřesnění jeho žádosti o provedení změny zápisu vlastníka doručenou býv.

Středisku geodézie ve Valašském Meziříčí dne 18.11.1992, o níž nebylo dosud

řádně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že soudy při výkladu obsahu těchto podání

postupovaly v rozporu s judikatorně ustálenou praxí a že vyřešení této právní

otázky bylo pro rozhodnutí ve věci významné (určující), představuje napadený

rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce

zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání účastníka

IMMOBILIEN PIRKER REALITY, s. r.o. proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné

podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,

které provedl bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud

České republiky dospěl k závěru, že dovolání je i opodstatněné.

Podání procesněprávní povahy, k jakým nepochybně patří jak žádost o provedení

změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí vedené podle zákona č. 22/1964

Sb., tak i návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle

zákona č. 265/1992 Sb., je projev vůle, který je adresován příslušnému orgánu a

který směřuje k uplatnění těch práv, jež právní předpisy s takovým projevem

spojují.

Uvedená podání lze učinit jen písemně a výslovně a příslušný orgán je posuzuje

podle jejich obsahu, i když jsou nesprávně označena a i když jim účastník

přikládá jiný význam. Pro posouzení těchto podání je určující, o jaký úkon se z

tohoto hlediska jedná. Tímto způsobem se postupuje samozřejmě jen tehdy, je-li

podání dostatečně určité a srozumitelné a má-li předepsané náležitosti;

neumožňuje-li podání jednoznačný závěr o tom, co jím účastník vyjádřil, je

třeba jeho vady nejprve odstranit a teprve poté lze podání posoudit podle jeho

obsahu.

V projednávané věci soudy postupovaly v rozporu s uvedenými pravidly, jestliže

považovaly žalobcův návrh na povolení vkladu vlastnického práva učiněný u

katastrálního úřadu dne 24.3.2009 za "doplnění a upřesnění" jeho žádosti o

provedení změny zápisu vlastníka v evidenci nemovitostí ze dne 18.11.1992,

učiněné v době účinnosti zákona č. 22/1964 Sb. Z obsahu této žádosti zcela

určitě a srozumitelně vyplývá, že žalobce se domáhal zápisu svého vlastnického

práva v evidenci nemovitostí na základě toho, že "podle ustanovení § 19 zákona

č. 92/1991 Sb. se registrace přechodu vlastnického práva podle notářského řádu

nevyžaduje"; v tomto smyslu byla také tato žádost příslušným orgánem posouzena,

žádosti žalobce bylo vyhověno a žalobce byl jako vlastník nemovitostí zapsán ve

smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 22/1964 Sb. a § 6 odst. 1 vyhlášky č.

23/1964 Sb. do evidence nemovitostí, aniž by bylo významné, zda k zápisu došlo

do konce roku 1992 nebo až později (například dne 4.1.1993, čemuž nasvědčuje

poznámka na podané žádosti), neboť z ustanovení § 15 odst. 3 zákona č. 265/1992

Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že návrh na zápis do evidence

nemovitostí podaný přede dnem účinnosti tohoto zákona se provedl "podle

dosavadních předpisů", a aniž by bylo možné v tomto směru zohlednit, zda zápis

byl proveden v souladu se zákonem.

Návrh žalobce na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí

doručený Katastrálnímu úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálnímu pracovišti

Valašské Meziříčí, dne 24.3. 2009 je nepochybně návrhem na zahájení řízení o

povolení vkladu vlastnického práva, o němž lze rozhodnout podle zákona č.

265/1992 Sb. Z obsahu tohoto podání nelze v žádném případě dovodit, že by měl

(mohl) "doplňovat a upřesňovat" žalobcovu žádost o provedení změny zápisu

vlastníka v evidenci nemovitostí ze dne 18.11.1992. Rozsudek odvolacího soudu,

který vychází ze závěru, že řízení o povolení vkladu bylo zahájeno 1.1.1993,

tak spočívá na chybném právním posouzením věci.

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky

jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil.

Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu,

platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky

rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Krajskému soudu v

Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

V dalším řízení by nemělo zůstat nepovšimnuto, že naložení s předmětnými

nemovitostmi bylo předurčeno privatizačním projektem společnosti TESLA Rožnov,

a.s., podle něhož měly být tyto nemovitosti bezúplatně převedeny do vlastnictví

žalobce. I když privatizační projekt představuje pouze přípravnou fázi v

procesu privatizace a i když se teprve na jeho základě privatizace realizuje

právně závaznými formami (způsoby), má zcela zásadní význam při určení rozsahu

privatizovaného majetku, a to jak proto, že v rámci privatizace nelze převést

jiný majetek, než ten, který je v něm vymezen, tak i při určení subjektu, na

nějž má být privatizovaný majetek převeden, neboť majetek lze převést pouze na

toho, kdo je v něm jako nabyvatel uveden (srov. například rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 31.7.2000 sp. zn. 29 Cdo 1645/99 a rozsudek Nejvyššího soudu ze

dne 17.6.2008 sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, který byl uveřejněn pod č. 163 v

časopise Soudní judikatura, roč. 2008).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci

rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale

znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za

středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. března 2013

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu