U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci
dědictví po J. N., zemřelém dne 12. ledna 2006, za účasti 1) J. N., zastoupené
JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dýšinská č. 476, 2)
Z. N., zastoupené JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem v Brně, Mendelovo
nám. č. 2a, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 198/2006, o
dovolání J. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2012,
č. j. 24 Co 95/2012-466, takto:
Dovolání J. N. se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání J. N. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2012, č. j.
24 Co 95/2012-466, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze
dne 25.1.2012, č.j. 27 D 198/2006-418, není přípustné podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012,
neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede
dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) - dále jen
„o.s.ř.“], neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl jinak než ve svém
dřívějším usnesení proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu,
který dřívější rozhodnutí zrušil (odvolací soud usnesením ze dne 8.6.2009, č.j.
24 Co 366/2008-220, zrušil dřívější usnesení soudu prvního stupně ze dne
16.4.2008, č.j. 27 D 198/2006-150, pro vady řízení, aniž jej zavázal právním
názorem pro rozhodnutí ve věci samé). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení
odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
J. N. v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu jejího dovolání (srov. § 41
odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má
být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím
soudem nezpochybňuje. Podstatou jejích námitek je nesouhlas se závěrem
znaleckého posudku o obvyklé ceně členského podílu v bytovém družstvu pro účely
určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalého
manžela a rozhodnutí podle ust. § 175l odst. 1 o.s.ř. Polemizuje tak se
skutkovým zjištěním, z nějž usnesení odvolacího soudu (i soudu prvního stupně)
v tomto směru vychází, a předkládá vlastní skutkový závěr, že znalkyně
ustanovená soudem „mohla svévolně snižovat hodnotu členského podílu oceňovaného
objektu z titulu subjektivně přiřknutých vad bez očekávání jakékoliv relevantní
reakce ze strany soudu“. Takové dovolací námitky nepředstavují uplatnění
dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale
dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.
Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání J. N. podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími
důvody podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé
již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 části věty za středníkem o.s.ř. - při
posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř., přihlédnuto.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že z hlediska závěru odvolacího soudu i soudu
prvního stupně o tom, že při stanovení obvyklé ceny členského podílu v bytovém
družstvu pro účely určení obvyklé ceny dědictví a rozhodnutí o dědictví soudem
(obdobně též při určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění zůstavitele a
pozůstalého manžela a rozhodnutí podle ust. § 175l odst. 1 o.s.ř.), je nutno
vycházet z ceny, kterou by bylo možné za převod takového členského podílu v
rozhodné době, tj. v době smrti zůstavitele, a místě dosáhnout, je rozhodnutí
odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (k tomu srov. např.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, nebo
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.9.2004, sp. zn. 30 Cdo 791/2004), která
vychází z takto určené ceny i při vypořádání rozvodem zaniklého společného
jmění manželů (dříve bezpodílového spoluvlastnictví manželů) a na níž dovolací
soud nemá důvod cokoliv měnit.
Protože dovolání J. N. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší
soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože se tímto usnesením dovolacího soudu řízení ve věci nekončí, bude
rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých za dovolacího řízení v konečném
rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2015
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu