21 Cdo 4468/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce P. U., zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se
sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v
Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 2020/6, IČO 26863154, Dolu
Darkov v Karviné - Dolech čp. 2179, o 352.704,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 97/2009, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2010 č.j. 16 Co 104/2010-49,
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
26.976,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marie
Piekarzové, advokátky se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 21.9.2009 domáhal,
aby mu žalovaný zaplatil 352.704,- Kč s úrokem z prodlení od 16.9.2009 do
zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalovaného od roku 1997
jako "horník v přípravách" a že dne 22.3.2008 utrpěl pracovní úraz, pro který
byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti a pro který mu byl přiznán částečný
invalidní důchod. Dne 5.2.2009 vystavil MUDr. František Cibulka lékařský
posudek, podle něhož se žalobce stal neschopným pro práci v podzemí, a dne
18.3.2009 vydal "odborné stanovisko", v němž uvedl, že hlavní "příčinou trvalé
nezpůsobilosti je následek po pracovním úrazu z 22.3.2008" a že "na změně
zdravotního stavu se podílí i obecná nemoc". Žalovaný rozvázal se žalobcem
pracovní poměr výpovědí ze dne 6.5.2009 "podle § 52 zákoníku práce ze
zdravotních důvodů", podle níž pracovní poměr účastníků skončil dnem 31.7.2009.
Žalobce je přesvědčen, že má nárok na odstupné podle ustanovení § 67 zákoníku
práce ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku, neboť žalovaný s ním rozvázal
pracovní poměr "na základě lékařského a odborného stanoviska, ve kterém bylo
uvedeno, že důvodem rozvázání pracovního poměru je pracovní úraz ze dne
22.3.2008".
Žalovaný namítal, že z lékařského posudku "není jednoznačné", zda žalobcova
"neschopnost k výkonu dosavadní práce je daná pouze následky pracovního úrazu
nebo obecného onemocnění", když v "odborném stanovisku ze dne 18.3.2009" se
uvádí, že žalobce se "stal dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce
horník ražení havíř přípravy v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne
22.3.2008, když na změně zdravotního stavu se podílí i obecná nemoc".
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 1.4.2010 č.j. 24 C 97/2009-32
žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 352.704,- Kč s úrokem z prodlení, který
vyčíslil, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení 69.358,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Piekarzové. Z provedených
důkazů dovodil, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán výpovědí ze dne
6.5.2009 podanou žalovaným podle "§ 52 zákoníku práce - zdravotní důvody" s
odkazem na lékařský posudek ze dne 5.2.2009, který "stanovil, že žalobce pozbyl
dlouhodobě způsobilost k výkonu práce horníka v ražení a havíře v přípravách, a
to, jak vyplývá z odborného stanoviska, v příčinné souvislosti s pracovním
úrazem ze dne 22.3.2008", a že výpověď z pracovního poměru je třeba pokládat za
platný právní úkon, neboť "nebyla prohlášena (určena) za neplatnou pravomocným
rozhodnutím soudu vydaným v občanském soudním řízeni o žalobě podané podle
ustanovení § 72 zákoníku práce". Ve výpovědi použitý důvod nelze podle soudu
prvního stupně dodatečně měnit a ani "dodatečně přezkoumávat"; v případě, že
zaměstnavatelova výpověď je vadná "pro neurčité vymezení výpovědního důvodu,
avšak nebyla pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena (určena) za neplatnou" a
pracovní poměr podle ní skončil, je způsobilým podkladem pro poskytnutí
odstupného jen tehdy, lze-li z ní bez pochybnosti dovodit aspoň to, že k
rozvázání pracovního poměru došlo z výpovědního důvodu podle ustanovení § 52
písm.a) až d) zákoníku práce". I když ve výpovědi z pracovního poměru ze dne
6.5.2009 nebyl "jednoznačně" vymezen její důvod a i když ani lékařský posudek
ze dne 5.2.2009 "nestanoví konkrétní zdravotní důvod, pro který žalobce pozbyl
způsobilost konat dosavadní práci", je třeba podle názoru soudu prvního stupně
přihlédnout k odbornému stanovisku ze dne 18.3.2009 a k jeho vzájemným
souvislostem s lékařským posudkem a výpovědí z pracovního poměru, z nichž
vyplývá, že žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce v
příčinné souvislosti s pracovním úrazem a že z tohoto důvodu byl se žalobcem
rozvázán pracovní poměr. Žalobce má proto právo na požadované odstupné ve výši
dvanáctinásobku průměrného výdělku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4.8.2010 č.j. 16
Co 104/2010-49 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 54.192,- Kč k
rukám advokátky JUDr. Marie Piekarzové. Na základě skutkových zjištění soudu
prvního stupně dovodil, že žalobci sice byla dána výpověď z pracovního poměru
"ze zdravotních důvodů podle ustanovení § 52 zákoníku práce bez bližší
konkretizace", že však je nepochybné, že k výpovědi došlo na základě lékařského
posudku ze dne 5.2.2009, v němž byl obsažen "posudkový závěr, že žalobce na
základě výsledků lékařské prohlídky ze dne 5.2.2009 pozbyl dlouhodobě zdravotní
způsobilost k výkonu práce horníka v ražení - havíře v přípravách", a že k
tomuto posudkovému závěru vydává stejný lékař, který vydal posudek (MUDr.
František Cibulka), odborné stanovisko ze dne 18.3.2009. Podle názoru
odvolacího soudu je třeba "při hodnocení toho, z jakého důvodu byl se žalobcem
rozvázán pracovní poměr" vycházet "ze vzájemných souvislostí vyplývajících z
odborného stanoviska, lékařského posudku a výpovědi z pracovního poměru", z
nichž vyplývá, že k rozvázání pracovního poměru účastníků výpovědí došlo z
výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce. Žalobci proto
přísluší požadované odstupné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že pro
rozvázání pracovního poměru je rozhodující nezpůsobilost zaměstnance "vykonávat
práci ze zdravotních důvodů", zatímco pro právo na odstupné je významné, z
"jakého zdravotního důvodu nesmí zaměstnanec konat dosavadní práci". V
projednávané věci z lékařského posudku ze dne 5.2.2009 a ani z odborného
vyjádření ze dne 18.3.2009 "jednoznačně nevyplývá, z jakých zdravotních důvodů
nesmí žalobce konat dosavadní práci"; soudy proto nemohly v souladu se zákonem
dospět k jednoznačnému závěru, že "jediným a rozhodujícím důvodem pro nemožnost
výkonu dosavadní práce jsou následky pracovního úrazu", aniž by byl o tom podán
důkaz znaleckým posudkem, jak žalovaný v průběhu řízení opakovaně uváděl.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že soudy
správně vycházely ze "vzájemných souvislostí vyplývajících z odborného
stanoviska lékaře závodní preventivní péče" a přihlédly též ke znaleckému
posudku MUDr. Františka Stoklásky, v němž bylo - pro řízení o odškodnění
žalobcova pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C
176/2009 - uvedeno, že "hlavní a rozhodující příčinou trvalé nezpůsobilosti k
výkonu práce žalobce je následek po pracovním úrazu", a že žalobci byl přiznán
částečný invalidní důchod pro následky pracovního úrazu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán
rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti
rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů
uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) a § 241a
odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 občanského soudního řádu ve věci samé po právní stránce
zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel
v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost
zjištění soudů v tomto směru žalovaný nezpochybňuje a ani, jak vyplývá z
ustanovení § 241a odst.2 a § 242 odst.3 o.s.ř., přezkumu v dovolacím řízení
nepodléhá), že žalovaný dal žalobci, který u něho pracoval jako "horník ražení
havíř přípravy" dopisem ze dne 6.5.2009 výpověď z pracovního poměru podle
"ustanovení § 52 zákoníku práce - zdravotní důvody" a že žalovaný výpovědní
důvod spatřoval v tom, že žalobce byl na "základě pravomocného lékařského
posudku ze dne 5.2.2009 vystaveného Karvinskou hornickou nemocnicí, oddělení
závodní preventivní péče, uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu
dosavadní práce v podzemí dolu". Výpověď z pracovního poměru byla žalobci
doručena dne 12.5.2009, žaloba o určení její neplatnosti u soudu nebyla podána
a pracovní poměr účastníků podle ní skončil dnem 31.7.2009.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že
žalobce se domáhá odstupného, na které mu (podle jeho názoru) vzniklo právo při
skončení pracovního poměru účastníků, k němuž došlo výpovědí žalovaného danou
dopisem ze dne 6.5.2009 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve
znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb.
a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., zákonů č. 121/2008
Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb. a č. 382/2008 Sb., tedy
podle zákoníku práce ve znění účinném do 13.9.2009 (dále jen "zák. práce").
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, nesmí-li
zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní
péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek
přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z
povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném
rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné
expozice [srov. § 52 písm.d) zák. práce], nebo pozbyl-li zaměstnanec vzhledem
ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní
preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský
posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci [srov.
§ 52 písm.e) zák. práce]. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí
důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným
důvodem, jinak je výpověď neplatná; důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn
(srov. § 50 odst.4 zák. práce).
Není-li zaměstnanec schopen pro svůj (nepříznivý) zdravotní stav dále konat
dosavadní práci, může mu zaměstnavatel dát výpověď z pracovního poměru podle
ustanovení § 52 písm.d) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní
práci podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo
rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pro
pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí,
nebo podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat
dosavadní práci, protože pozbyl podle lékařského posudku vydaného zařízením
závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který
lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní
práci. I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru
výpovědí zaměstnancův (nepříznivý) zdravotní stav a i když podkladem pro podání
výpovědi z pracovního poměru je v obou případech lékařský posudek vydaný
zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu,
který lékařský posudek přezkoumává, je třeba důsledně oba výpovědní důvody
odlišovat (a nezaměňovat je), neboť spočívají v rozdílných skutkových
okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.
Dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože
zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní
práci, musí - jak vyplývá z ustanovení § 50 odst.4 věty první zák. práce - ve
výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních)
skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v
ustanovení § 52 písm.d) zák. práce nebo zda zaměstnavatel přistoupil k výpovědi
z důvodu popsaného v ustanovení § 52 písm.e) zák. práce, jinak je výpověď z
pracovního poměru neplatná.
I když je výpověď z pracovního poměru postižena vadou, která způsobuje její
neplatnost, jde podle již ustálené judikatury soudů o neplatné rozvázání
pracovního poměru, jen jestliže byla neplatnost výpovědi uplatněna u soudu
nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto
rozvázáním, a jestliže neplatnost byla určena pravomocným rozhodnutím soudu (§
72 zák. práce). Nebyla-li neplatnost výpovědi z pracovního poměru určena
pravomocným rozhodnutím soudu, právo na určení neplatnosti výpovědi z
pracovního poměru zanikne (§ 330 zák. práce) a soud musí v případném jiném
řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil
platně (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn.
6 Cz 5/68, který byl uveřejněn pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1969, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn.
2 Cdon 475/96, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč.
1997); důvodem neplatnosti postižená výpověď z pracovního poměru tím má (ve
svých důsledcích) stejné právní účinky jako platný pracovněprávní úkon.
V projednávané věci je nepochybné, že výpověď z pracovního poměru, kterou
žalovaný dal žalobci dopisem ze dne 6.5.2009, je sice postižena důvodem
neplatnosti, neboť v ní nebyl, v rozporu s ustanovením § 50 odst.4 větou první
zák. práce, důvod výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s
jiným důvodem, že však nebyla u soudu uplatněna (ve smyslu ustanovení § 72 zák.
práce) neplatnost rozvázání pracovního poměru provedená tímto právním úkonem a
že se proto na rozvázání pracovního poměru účastníků (a na výpověď z pracovního
poměru) hledí jako na platné. Za tohoto stavu věci soudy řešily právní otázku,
zda (a za jakých předpokladů) má právo na odstupné zaměstnanec, s nímž
zaměstnavatel platně rozvázal pracovní poměr výpovědí, v níž nebyl výpovědní
důvod vymezen v souladu s požadavky ustanovení § 50 odst.4 věty první zák.
práce. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího
soudu vyřešena. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného
proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou
zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm.a) až c) zák. práce
nebo dohodou z týchž důvodů, a zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní
poměr podle ustanovení § 56 zák. práce, přísluší při skončení pracovního poměru
odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku (srov. § 67 odst.1 větu
první zák. práce). Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru
výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm.d)
zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru
odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku (srov. § 67 odst.1
větu druhou zák. práce); to však neplatí, byl-li se zaměstnancem rozvázán
pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením
závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který
lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo
pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své
odpovědnosti podle ustanovení § 367 odst.1 zák. práce (srov. § 67 odst.1 větu
třetí zák. práce).
Rozvázal-li zaměstnavatel se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí, vyplývá z
ustanovení § 67 odst.1 zák. práce, že zaměstnanec má právo na odstupné, jen
jestliže podle této výpovědi skončil pracovní poměr účastníků a jestliže (s
výjimkou případů uvedených v ustanovení § 67 odst.1 větě třetí zák. práce) k
výpovědi došlo z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm.a) až d) zák. práce.
Vzhledem k tomu, že pracovní poměr skončí - jak uvedeno již výše - na základě
každé výpovědi z pracovního poměru podané zaměstnavatelem, která nebyla
pravomocným soudního rozhodnutí určena neplatnou, že platnost výpovědi z
pracovního poměru nemůže být posuzována (ani jako otázka předběžná) v jiném
řízení, než které by bylo zahájeno žalobou podanou podle ustanovení § 72 zák.
práce (a v každém jiném soudním řízení mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem musí
soud vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil platně), a že ve
výpovědi použitý důvod nesmí být dodatečně měněn (srov. § 50 odst.4 větu druhou
zák. práce, je třeba dovodit, že výpověď z pracovního poměru podaná podle
ustanovení § 52 písm.a) až d) zák. práce je ve smyslu ustanovení § 67 odst.1
zák. práce podkladem pro poskytnutí odstupného, i když použité výpovědní důvody
ve skutečnosti nebyly naplněny, a že v případě výpovědi z pracovního poměru
podané podle ustanovení § 52 písm.e) až g) zák. práce zaměstnanci nepřísluší
odstupné, i kdyby (snad) skutečnou příčinou skončení pracovního poměru byla
některá ze skutečností vyjmenovaných v ustanoveních § 52 písm.a) až d) zák.
práce.
Požadavek, podle něhož má zaměstnanec při rozvázání pracovního poměru výpovědí
zaměstnavatele právo na odstupné podle ustanovení § 67 odst.1 zák. práce, jen
jestliže k výpovědi došlo z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm.a) až d)
zák. práce, se uplatní - jak je nepochybné již ze znění ustanovení § 67 odst.1
zák. práce - i tehdy, skončil-li pracovní poměr na základě výpovědi
zaměstnavatele, která sice byla postižena důvodem neplatnosti, neboť v ní důvod
výpovědi nebyl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným
důvodem, avšak nebyla pravomocným soudním rozhodnutí určena jako neplatná. Za
tohoto stavu věci může mít zaměstnanec, který neuplatnil u soudu neplatnost
rozvázání pracovního poměru (ačkoliv správně měl a mohl), právo na odstupné
podle ustanovení § 67 odst.1 zák. práce jen tehdy, jestliže z výpovědi z
pracovního poměru lze - navzdory vadám, kterými je postižena - dovodit (za
pomoci výkladu projevu vůle ve smyslu ustanovení § 35 odst.2 občanského
zákoníku), že k rozvázání pracovního poměru došlo z některého z výpovědních
důvodů uvedených v ustanoveních § 52 písm. a) až d) zák. práce.
Dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem též v tom, že v projednávané věci lze
"ze vzájemných souvislostí" vyplývajících z lékařského posudku Karvinské
hornické nemocnice a.s. ze dne 5.2.2009, z "odborného stanoviska" Karvinské
hornické nemocnice a.s. ze dne 18.3.2009 a z výpovědi z pracovního poměru dané
dopisem žalovaného ze dne 6.5.2009, v níž se důvod výpovědi označuje jako
"ustanovení § 52 zákoníku práce - zdravotní důvody", dospět k závěru, že k
rozvázání pracovního poměru účastníků výpovědí došlo proto, že žalobce nebyl
schopen dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz ze dne 22.3.2008, tedy z
výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm.d) zákoníku práce.
Při výkladu projevu vůle obsaženého v dopisu žalovaného ze dne 6.5.2009 nelze
nepřihlédnout rovněž k náležitostem, jaké má obsahovat lékařský posudek
vydávaný zařízením závodní preventivní péče.
Lékařský posudek, který je zařízením závodní preventivní péče vydáván "pro
účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů", má obsahovat - jak je zřejmé z
bodu 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve
znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb. -
identifikační údaje posuzované osoby, zaměstnavatele, příslušného
zdravotnického zařízení a lékaře, který posudek vydal, účel vydání posudku,
údaje o pracovním zařazení posuzované osoby, druhu práce, režimu práce a
zdravotních a bezpečnostních rizicích práce, za kterých je vykonávána, a míře
těchto rizik, označení nemoci z povolání (jde-li o lékařský posudek ve věci
nemoci z povolání), posudkový závěr, poučení o možnosti podat návrh na
přezkoumání posudku a datum vydání posudku; je-li účelem posudku posouzení
zdravotní způsobilosti, má být z posudkového závěru lékařského posudku zřejmé,
zda posuzovaná osoba a) je zdravotně způsobilá, nebo b) je zdravotně způsobilá
s podmínkou (zdravotní způsobilostí s podmínkou se rozumí například použití
nezbytného zdravotnického prostředku posuzovanou osobou nebo jiné omezení
posuzované osoby kompenzující její zdravotní omezení; v posudku se vždy tato
podmínka vymezí), nebo c) je zdravotně nezpůsobilá, anebo d) pozbyla dlouhodobě
zdravotní způsobilost.
I když pro závěr, že zaměstnanec není zdravotně způsobilý dále konat dosavadní
práci, je - jak uvedeno výše - významné rovněž to, zda příčinou jeho zdravotní
nezpůsobilosti jsou pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z
povolání nebo zda zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní
práce z jiných ("obecných") příčin, právní úprava náležitostí lékařské posudku
s takovým rozlišováním v posudkovém závěru - jak vyplývá z výše uvedeného -
neuvažuje; z lékařských posudků proto i z tohoto důvodu vždy není jednoznačně
(bez dalšího) patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k
dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení § 52
písm.d) zák. práce nebo zda je výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm.e)
zák. práce.
V projednávané věci z obsahu lékařského posudku vydaného Karvinskou hornickou
nemocnicí a.s. dne 5.2.2009 není (v rozporu se zákonem) jednoznačně patrno, pro
jakou příčinu žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu
dosavadní práce. Soudy proto i z tohoto pohledu důvodně zohlednily vzájemné
souvislosti všech rozhodných skutečností.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno),
že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v
ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229
odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou
náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 22.180,- Kč [srov. § 3 odst.
1, bod 5, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve
znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006
Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši
300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č.
235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb.
a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 22.480,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně
žalobce advokátka JUDr. Marie Piekarzová osvědčila, že je plátcem daně z
přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení
vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů
rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 4.496,-
Kč (srov. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto,
dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a §
142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 26.976,- Kč
nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám
advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do
3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Ljubomír Drápal,
v. r.
předseda senátu