21 Cdo 4599/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka, v
exekuční věci oprávněné Matco, s. r. o. se sídlem v Praze, Letenská č. 121/8,
IČO 26425033, zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Sekyrovou, advokátkou se sídlem
Praze, Letenská č. 121/8 proti povinné L. H., pro 3.854,90 Kč s příslušenstvím,
vedené u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov,
pod sp. zn. 137 EX 13960/08, o dovolání zástavní věřitelky MAXIM Invest s. r.
o. se sídlem v Pardubicích, Bělehradská č. 289, IČO 27489159, zastoupené JUDr.
Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí č.
135/19, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 31. července 2014, č. j. 18 Co 214/2014-143, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení vydané Mgr. E. K., exekutorskou kandidátkou
pověřenou soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad
Brno-venkov, ze dne 8. dubna 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, se ruší a věc se
vrací soudnímu exekutorovi, JUDr. Petru Kociánovi, Exekutorský úřad
Brno-venkov, k dalšímu řízení.
K návrhu oprávněné Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 15. 3. 2008, č.
j. 12 Nc 20344/2008-5, nařídil exekuci na majetek povinné podle platebního
rozkazu téhož soudu ze dne 22. 9. 2008, č. j. 33 RO 1938/2008-13, k uspokojení
pohledávky oprávněné ve výši 12.916,- Kč, úroku 0,1 % denně z této částky od 5.
9. 2004 do zaplacení, částky ve výši 1.021,- Kč a nákladů předcházejícího
řízení ve výši 12.619,- Kč a nákladů exekuce; provedením exekuce pověřil
soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov.
Usnesením ze dne 7. 1. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-115, Mgr. E. K., exekutorské
kandidátky pověřené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad
Brno-venkov, byl vydražiteli D. E., (dále jen „vydražitel“), udělen příklep na
vydražené nemovité věci, nacházející se ve společném jmění povinné a jejího
manžela, M. H., (dále jen „manžel povinné“), a to na pozemku, o výměře 550 m2,
zahrada, zapsaném v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro
Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, pro obec O., katastrální
území O., na listu vlastnictví č. 753, za nejvyšší podání 73.333,- Kč.
Usnesením ze dne 8. 4. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, Mgr. E. K., exekutorské
kandidátky pověřené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, soudní exekutor
(resp. exekutorská kandidátka) rozhodl po provedeném rozvrhovém jednání, že z
rozdělované podstaty ve výši 73.333,- Kč se uspokojí pohledávka soudního
exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, na nákladech
exekučního řízení ve výši 13.420,- Kč, k hotovému zaplacení, pohledávka
oprávněného ve výši 53.455,- Kč, k hotovému zaplacení a pohledávka zástavní
věřitelky (zde dovolatelky) k částečné úhradě ve výši 6.458,- Kč, k hotovému
zaplacení, čímž byla rozdělovaná podstata zcela vyčerpána. Uvedl, že do první
skupiny podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) náleží
pohledávka soudního exekutora pověřeného provedením této exekuce na nákladech
exekuce ve výši 13.420,- Kč, když celkové náklady činí částku ve výši 17.895,-
Kč, z níž bylo jinými způsoby provedení exekuce vymoženo 4.475,- Kč. Do druhé
skupiny podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. b) o. s. ř. nenáleží žádná
pohledávka a do třetí skupiny podle ustanovení § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
patří pohledávka oprávněné ve výši 53.455,- Kč, když celková výše pohledávky
oprávněné činí částku ve výši 67.326,- Kč (12.916,- Kč jistiny,
kapitalizovaného úroku ke dni dražby, částky 1.201,- Kč a nákladů
předcházejícího řízení ve výši 12.619,- Kč), z níž bylo jinými způsoby
provedení exekuce vymoženo 13.871,- Kč, a pohledávka zástavní věřitelky (zde
dovolatelky) ve výši 6.458,- Kč, jejíž celková výše činí 588.018,35 Kč. Pro
pořadí pohledávek ve třetí skupině je v případě pohledávky oprávněné
rozhodující datum podání návrhu na nařízení exekuce, tedy den 5. 12. 2008, a v
případě pohledávky zástavní věřitelky je rozhodující datum doručení exekučního
příkazu zřízením exekutorského zástavního práva katastrálnímu úřadu, tedy den
10. 2. 2009.
Ještě před tím, než bylo v dané věci rozhodnuto o odvolání zástavní věřitelky
proti usnesení soudního exekutora (resp. exekutorské kandidátky) ze dne 8. 4.
2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, tzn. ještě před tím, než toto rozhodnutí
nabylo právní moci, bylo u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích vyhláškou ze dne 3. 6. 2014, č. j. KSPA 53 INS 15318/2014-A-2/celk.
2, proti manželu povinné zahájeno insolvenční řízení. Krajský soud v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 17. 7. 2014, č. j. KSPA 53 INS
15318/2014-A-8, povolil řešení úpadku dlužníka (manžela povinné) oddlužením a
insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože, usnesením ze dne 22. 9. 2014,
č. j. KSPA 53 INS 15318/2014-B-4, poté schválil způsob řešení oddlužení formou
splátkového kalendáře.
Usnesením ze dne 31. 7. 2014, č. j. 18 Co 214/2014-143, Krajský soud v Hradci
Králové, pobočka v Pardubicích, usnesení soudního exekutora (resp. pověřené
exekutorské kandidátky soudního exekutora) potvrdil. Dospěl k závěru, že
odvoláním napadené usnesení je věcně správné, neboť v projednávané věci šlo o
prodej nemovité věci, „přičemž pro pořadí jednotlivých pohledávek je podle ust.
§ 337c odst. 5 o. s. ř. u pohledávek oprávněného rozhodující den, kdy k soudu
výkonu rozhodnutí došel návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí a u
pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva (§ 337c odst.
5 písm. a/ a d/ o. s. ř.)“. Názor zástavní věřitelky, podle kterého se pořadí
pohledávek oprávněné mělo řídit datem exekučního příkazu k prodeji nemovitých
věcí, je aplikovatelný pouze pro případy přikázání pohledávky z účtu u
peněžního ústavu, kdy se pořadí pohledávek, pro něž byl nařízen výkon
rozhodnutí, řídí dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí, eventuálně u srážek ze mzdy, kde se pořadí pohledávek řídí
dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí.
Usnesení odvolacího soudu napadla zástavní věřitelka dovoláním, v němž namítá,
že v projednávané věci nelze porovnávat výkon rozhodnutí s exekucí, neboť u
výkonu rozhodnutí oprávněný mimo jiné navrhuje přímo způsob jeho provedení,
kdežto u exekuce nikoliv. Je tedy „proti logice, aby se pořadí řídilo dnem
podání návrhu na exekuci, protože jednak není zřejmé, zda exekuce bude nařízena
a jednak není zřejmé, zda budou postiženy nemovité věci, když exekuce může být
vedena i jinými způsoby a jejich výběr závisí na soudním exekutorovi". U
oprávněné by se proto pořadí její pohledávky mělo řídit datem vydání exekučního
příkazu, tj. dnem 30. 3. 2009, neboť „exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu
rozhodnutí podle občanského soudního řádu“, nikoliv dnem podání návrhu na
nařízení exekuce (5. 12. 2008). Pohledávka oprávněné by tedy měla být až za
pohledávkou zástavního věřitele (dovolatelky), pro jejíž pořadí je rozhodující
datum doručení exekučního příkazu zřízením exekutorského zástavního práva
katastrálnímu úřadu, k němuž došlo již dne 10. 2. 2009. Navrhuje, aby dovolací
soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora JUDr. Petra
Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov (resp. jím pověřené exekutorské
kandidátky), ze dne 8. 4. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, zrušil a věc vrátil
soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení
odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (aplikaci ustanovení § 46
odst. 7 exekučního řádu, za situace, že k zahájení insolvenčního řízení na
povinného nebo jeho manžela došlo před právní mocí rozvrhového usnesení), která
nebyla doposud v judikatuře dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena,
přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení
jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je
opodstatněné.
Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a
způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „insolvenční zákon“), po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí či
exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný
majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze
jej však provést. Již nařízená exekuce tedy po zahájení insolvenčního řízení
nemůže být provedena a soudní exekutor je povinen do majetkové podstaty vydat
insolvenčnímu správci podle ustanovení § 206 téhož zákona všechny věci a práva,
které doposud zajistil.
Jestliže exekutor zpeněžil majetek povinného v dražbě, tzn., prováděl-li proti
povinnému (a vzhledem k tomu, že dražená nemovitá věc byla ve společném jmění
povinné a jejího manžela, tak i proti manželu povinné) exekuci prodejem
nemovitých věcí (obdobně též prodejem movitých věcí či prodejem závodu, dříve
podniku) a tyto nemovité věci byly pravomocným usnesením o příklepu „prodány“
vydražiteli, a po právní moci usnesení o příklepu, avšak ještě před vydáním
rozvrhového usnesení, nastanou účinky zahájení insolvenčního řízení na majetek
povinného (nebo jeho manžela), exekutor po zaplacení nejvyššího podání
vydražitelem již takové rozhodnutí nemůže vydat a postupuje podle ustanovení §
46 odst. 7 (dříve odst. 6) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „ex.řád“) - k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
24. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011 a ve vztahu k nákladům exekuce usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014.
Podle ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu je-li exekuční řízení podle zvláštního
právního předpisu přerušeno nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci
nelze provést, exekutor nečiní žádné úkony, jimiž se provádí exekuce, pokud
zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu správci nebo v rámci likvidace dědictví do
likvidační podstaty exekutor vydá vymožené plnění bezodkladně po právní moci
usnesení, kterým rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání vymoženého plnění
insolvenčnímu správci nebo do likvidační podstaty. Toto usnesení má vzhledem k
zástavním právům váznoucím na vydražené nemovité věci účinky rozvrhového
usnesení podle § 337h odst. 1 až 3 o. s. ř., tzn., že dnem právní moci tohoto
usnesení zanikají.
V posuzované věci byl usnesením ze dne 7. 1. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-115,
vydaným Mgr. E. K., exekutorskou kandidátkou pověřenou soudním exekutorem JUDr.
Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, udělen vydražiteli příklep na
nemovité věci, nacházející se ve společném jmění povinné a jejího manžela.
Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 24. 1. 2014. Podstatné v této věci
je, že účinky zahájení insolvenčního řízení na majetek manžela povinného
nastaly dne 3. 6. 2014 (srov. shora citovanou vyhlášku Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 6. 2014, č. j. KSPA 53 INS
15318/2014-A-2/celk. 2), tzn., sice až po vydání rozvrhového usnesení (ze dne
8. 4. 2014), avšak ještě před tím než v důsledku suspenzivních účinků odvolání
proti němu podanému nabylo právní moci.
Provedení rozvrhu podle ustanovení § 336q a násl. o. s. ř. brání dle ustanovení
§ 109 odst. 1 písm. c) zahájené insolvenční řízení, kdy účinky zahájení
insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se
oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku (srov. § 109
odst. 4 insolvenčního zákona). K účinkům zahájení insolvenčního řízení je soud
(soudní exekutor) při provádění výkonu rozhodnutí (exekuci) povinen přihlížet z
úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že předmětem dražby byla nemovitá věc ve
společném jmění povinné a jejího manžela, činí tak nejen ve vztahu k povinné,
ale i ve vztahu k jejímu manželu, neboť z pohledu insolvenčního řízení případný
výtěžek z dražby za situace, kdy insolvenční soud schválil způsob řešení
oddlužení formou splátkového kalendáře, představuje tzv. jiný mimořádný příjem
dlužníka (zde manžela povinné), který je povinen ve smyslu ustanovení § 412
odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona použít k mimořádným splátkám nad rámec
splátkového kalendáře. V opačném případě by tím docházelo k nepřípustnému
zvýhodňování některých věřitelů a jejich uspokojování mimo rámec insolvenčního
řízení (srov. ustanovení § 5 insolvenčního zákona).
Jestliže soudní exekutor po právní moci usnesení o příklepu zjistí účinky
zahájení insolvenčního řízení nesmí v exekučním řízení pokračovat, a to nejen
vydáním rozvrhového usnesení, ale ani jeho doručováním, případně takové
rozhodnutí nemůže nabýt právní moci. Při rozhodování odvolacího soudu o
odvolání proti rozvrhovému usnesení se tím rozumí, že je na odvolacím soudu,
aby takové usnesení (zcela či částečně) zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení
příslušnému soudnímu exekutorovi, event. jej změnil a sám ve věci v souladu s
ustanovením § 46 odst. 7 ex. řádu rozhodl. Rozsah, v jakém by exekuční výtěžek
měl být do insolvenčního řízení vydán, tj. v jakém by rozvrhové usnesení mělo
být zrušeno, event. nahrazeno rozhodnutím odvolacího soudu, je odvislý od
stanoveného způsobu řešení úpadku a postavení věřitelů a jejich pohledávek v
insolvenčním řízení.
V posuzované věci byl schválen způsob oddlužení formou splátkového kalendáře.
Odvolací soud však z úřední povinnosti nepřihlédl k zahájenému (nyní
probíhajícímu) insolvenčnímu řízení na manžela povinné, byť dražená nemovitá
věc byla ve společném jmění povinné a jejího manžela, a rozhodl o zástavní
věřitelkou podaném odvolání tak, že rozvrhové usnesení exekutorské kandidátky
potvrdil, na místo, aby eventuálně ve smyslu ustanovení § 46 odst. 7 ex. řádu
rozhodl o vydání exekučního výtěžku insolvenčnímu správci nebo dlužníku
(manželu povinné), a postupoval proto v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1
písm. c) insolvenčního zákona.
V rozvrhovém usnesení exekutorská kandidátka rozhodla po provedeném rozvrhovém
jednání tak, že z rozdělované podstaty bude uspokojena pohledávka soudního
exekutora na nákladech exekučního řízení, pohledávka oprávněné a pohledávka
zástavní věřitelky (zde dovolatelky), kterou zástavní věřitelka rovněž
přihlásila do probíhající insolvence na manžela povinné. V insolvenčním řízení
i zajištění věřitelé, pokud chtějí být uspokojení ze zajištění, uplatňují své
pohledávky (ve shodě s dikcí § 166 insolvenčního zákona) přihláškou pohledávky
(k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11.
2011, sen. zn. 29 NSCR 16/2011, uveřejněné pod číslem 54/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), přičemž je třeba, aby se zajištění věřitel v
přihlášce pohledávky dovolal, tj. mimo jiné uvedl, že zajištění uplatňuje,
jinak není v insolvenčním řízení k zajištění přihlíženo. Zástavní věřitelka
však do insolvenčního řízení svou pohledávku přihlásila jako nezajištěnou, z
uvedeného důvodu je proto na místě zrušit rozvrhové usnesení zcela, tj. i ve
vztahu k její pohledávce, která v insolvenčním řízení nemá přednostní právo
uspokojení a bude uspokojována v řadě s dalšími pohledávkami ostatních věřitelů
podle svého pořadí.
Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je nesprávné; Nejvyšší
soud České republiky je proto zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a s ohledem na
to, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro
usnesení soudního exekutora (resp. exekutorské kandidátky), zrušil Nejvyšší
soudu i toto usnesení vydané Mgr. E. K., exekutorskou kandidátkou pověřenou
soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, ze dne
8. 4. 2014, č. j. 137 EX 13960/08-128, a věc vrátil soudnímu exekutorovi, JUDr.
Petru Kociánovi, Exekutorský úřad Brno-venkov, k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2
věta druhá o. s. ř., § 52 odst. 2 ex. řádu). Právní názor vyslovený v tomto
usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud nejen o
náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech
původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.), nebude-li o náhradě nákladů
rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu