21 Cdo 4619/2014

21 Cdo 4619/2014

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v

právní věci žalobkyně L. S., zastoupené JUDr. Michalem Sýkorou, advokátem se

sídlem v Praze 5, Pod Hybšmankou č. 3090/28, proti žalované Kooperativa

pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 8, Pobřežní č.

665/21, IČO 47116617, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 119/2012, o dovolání žalobkyně

proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2014, č. j. 23 Co

28/2014-160, takto:

I. Dovolání žalobkyně se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dopisem ze dne 24. 2. 2012, doručeným dne 27. 5. 2012, žalovaná sdělila

žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr „z důvodu organizačních změn“,

neboť „rozhodnutím vedení společnosti a ředitele Agentury severní Čechy se ruší

kancelář agentury v Kadani ke dni 30. dubna 2012, v této souvislosti dojde k

převedení druhu práce pojišťovacího poradce specialisty, kterou vykonává, do

kanceláře Chomutov“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně změnu místa výkonu práce

odmítla, byla jí dána výpověď z pracovního poměru „ve smyslu ustanovení § 52

písm. b) zákoníku práce“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru

je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní úkon, kterým s ní byl

rozvázán pracovní poměr, je neurčitý, nesrozumitelný a v důsledku toho i

neplatný, jelikož „skutkové vymezení výpovědi neodpovídá zákonnému důvodu

uvedenému ve výpovědi, nehledě na to, že ani skutkový důvod výpovědi

neexistuje“. Poukázala na to, že žalovaná na svých webových stránkách nabízela

„volné pracovní místo pojišťovacího poradce mj. i do Kadaně, a to dne 24. 2. 2012 – tedy v den sepsání výpovědi, ale i téměř 1,5 měsíce po tomto okamžiku –

např. dne 10. 4. 2012. Stejně tak žalovaná hledala nové zaměstnance i dne 3. 2. 2012 – tedy před předáním výpovědi, a to v době, kdy došlo k rozhodnutí o

zrušení (či přemístění) pobočky v Kadani“. Žalobkyně má za to, že pobočka,

resp. kancelář v Kadani „nebyla nikdy zrušena ani přemístěna, svou činnost tam

přinejmenším vykonávala po skončení výpovědní doby (minimálně do 10. 5. 2012)“,

jelikož zástupce žalobkyně dne 10. 5. 2012 uzavřel v tamní kanceláři pojišťovny

pojistnou smlouvu, přičemž jako zástupce pojistitele je ve smlouvě uvedena

osoba užívající razítko s textem „Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna

Insurance Group, Kancelář Kadaň, Mírové náměstí 67, 432 01 Kadaň“. Domnívá se,

že „napadený právní úkon svým obsahem a účelem odporuje zákonu a je i v rozporu

s dobrými mravy, neboť je diskriminační“, a to z důvodu častých dotazů na to,

kdy žalobkyně půjde do důchodu. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. 8. 2013, č. j. 23 C 119/2012-121,

žalobu zamítnul a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů

řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že u žalované došlo k

organizační změně, respektive k zavedení podnikatelského modelu „frančíza“,

spočívajícího v tom, že již nejsou pojišťovací agenti zaměstnáváni v rámci

pracovní smlouvy, ale na základě smlouvy o obchodním zastoupení. Změna, která

proběhla na základě „podnikatelské vize“, tj. spolupráce s výhradními

pojišťovacími zprostředkovateli, kteří jsou osobami samostatně výdělečně

činnými (dále též jen „OSVČ“), je zcela v souladu se zákonem č. 38/2004 Sb., o

pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných

událostí. Z pohledu pracovněprávního se jedná o organizační změnu spočívající

ve změně místa výkonu práce z Kadaně do Chomutova.

V současnosti v kadaňské

kanceláři pracují na základě smlouvy o obchodním zastoupení pracovníci, kteří

jsou OSVČ, tedy nikoliv zaměstnanci, kteří by byli v pracovněprávním vztahu se

žalovanou. K námitce žalobkyně, že razítko na smlouvě o cestovním pojištění,

kterou dne 10. 5. 2012 uzavřel její právní zástupce, vedoucí partnerské

kanceláře uvedla, že v té době neměla k dispozici nové razítko této partnerské

kanceláře a v zájmu vyjít klientům vstříc bylo použito razítko původní. Tato

skutečnost nemá vliv na platnost smlouvy, neboť pojistná smlouva nebyla

sjednána se zaměstnancem žalované, ale s OSVČ, která se žalovanou spolupracuje

na základě smlouvy o obchodním zastoupení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č. j. 23 Co 28/2014-160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl, že žádný

z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel z toho, že

výpovědní důvod uvedený zaměstnavatelem (žalovanou) byl dostatečně určitý a

skutkově popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným výpovědním důvodem. Bylo

prokázáno, že rozhodnutím žalované došlo ke změně podnikatelské strategie a v

souvislosti s tím také ke změně provozování podnikatelské činnosti v

jednotlivých pobočkách, tj. i v kadaňské kanceláři. V případě, že žalobkyně z

ekonomických i osobních důvodů jí nabízenou stejnou pracovní pozici v Chomutově

nepřijala, nemohou mít tyto její pohnutky vliv na platnost výpovědi ve vztahu k

tvrzenému výpovědnímu důvodu. U žalované došlo ke změně podnikatelské strategie

a žalovaná nebyla vedena pouze zájmem ukončit pracovní poměr s některými

zaměstnanci včetně žalobkyně. S ohledem na všechny okolnosti nelze říci, že by

výpověď doručená žalobkyni byla v rozporu s dobrými mravy či že by se ze strany

žalované jednalo o výkon práv na újmu zaměstnanců, který by měl za následek

neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Dotazy směřující na to, kdy žalobkyně

odejde do důchodu, nepochybně představují běžnou komunikaci mezi nadřízenými a

podřízenými, v níž nelze spatřovat postup naplňující znaky diskriminace.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že výpověď z

pracovního poměru nesplňuje zákonné požadavky na „skutkové vymezení výpovědi“ a

„neodpovídá zákonnému důvodu uvedenému ve výpovědi“. Nesprávné právní posouzení

věci spatřuje v tom, že žalovaná na pobočku v Kadani (kterou přemisťovala)

aktivně hledala nové zaměstnance a na svých webových stránkách nabízela volné

pracovní místo pojišťovacího poradce do Kadaně. Dovolatelka má za to, že

kancelář v Kadani stále funguje a že pouze „formálně“ došlo k jejímu zrušení,

„fakticky však zůstala zachována a její činnost je vykonávána prostřednictvím

fyzických osob – podnikatelů, namísto fyzických osob zaměstnaných na základě

pracovního poměru“. Jednání žalované je v rozporu s ustanovením § 5 písm. e)

zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění, podle něhož se

nelegální prací rozumí mj. výkon závislé práce fyzickou osobou mimo

pracovněprávní vztah. Tím, že žalobkyni nebyla nabídnuta práce jako OSVČ, ale

pouze práce v Chomutově a společně s častými dotazy na její odchod do

starobního důchodu, sledovala tím žalovaná ukončit s žalobkyní spolupráci z

důvodu důchodového věku žalobkyně. Je zřejmé, že jednání žalované je v rozporu

s dobrými mravy, jehož cílem bylo ukončit s žalobkyní spolupráci a její

„pojistný kmen“ předat současné vedoucí partnerské kanceláře v Kadani. Namítá

rovněž, že senát, který o věci dne 27. 5. 2013 jednal, byl složen z předsedkyně

senátu – JUDr. Novotné a přísedících – p. Š. a PhDr. M. a že dne 5. 8. 2013 v

téže věci rozhodoval senát složený z předsedkyně senátu – JUDr. Novotné a

přísedících – p. Š. a p. V., ačkoliv z přílohy k rozvrhu práce soudu je zřejmé,

že p. Š. je zařazena do senátu 7 T a p. V. do senátu 8 T. Navrhla, aby dovolací

soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu

prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl, neboť dovoláním

napadený rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím správným. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního

řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede

dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku

odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné

lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání

přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na

vyřešení otázky hmotného práva [naplnění předpokladů výpovědi z pracovního

poměru podle ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce], která dosud nebyla v

rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal

napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§

243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není

opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že

žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 24. 2.

2012, která jí byla doručena dne 27. 2. 2012 - podle zákona č. 262/2006 Sb.,

zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007

Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009

Sb., č. 427/2010 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb. a č. 466/2011 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do

30. 6. 2012 (dále jen „zák. práce“). Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost

skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení

§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobkyně

byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 3. 1997, ve

znění pozdějších dodatků, jako pojišťovací poradce specialista. Dne 7. 1. 2012

přijala žalovaná rozhodnutí, podle kterého byla ke dni 30. 4. 2012 zrušena

kancelář v Kadani s tím, že tato její činnost bude dále vykonávána v rámci

„podnikatelské vize“ na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené s

jednotlivými OSVČ. Žalobkyni byl nabídnut stejný druh práce, tj. poradce

specialista, s místem výkonu práce v Chomutově, což odmítla. Dopisem ze dne 24. 2. 2012, doručeným dne 27. 2. 2012, byla žalobkyni dána výpověď z pracovního

poměru z důvodu, že se „ruší kancelář agentury v Kadani ke dni 30. dubna

2012“. Podle ustanovení § 50 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci

výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Dá-li zaměstnavatel

zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby

jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně

měněn (§ 50 odst. 4 zák. práce). Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvod výpovědi musí být v písemné výpovědi

z pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody,

které vedou zaměstnavatele k tomu, že rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr,

aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl tímto právním úkonem projevit, tj. který zákonný důvod výpovědi uvedený v ustanovení § 52 zák. práce uplatňuje, a

aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění

hmotněprávní podmínky platné výpovědi z pracovního poměru je tedy třeba, aby

výpovědní důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v

nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného výpovědního důvodu tak, aby

později nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu rozvazuje se

zaměstnancem pracovní poměr. Podle ustanovení § 52 písm. a) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci

výpověď, ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část. Podle ustanovení § 52 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci

výpověď, přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část. Žalovaná ve výpovědi z pracovního poměru žalobkyni uvedla jako výpovědní důvod

skutečnost, že „rozhodnutím vedení společnosti a ředitele Agentury severní

Čechy se ruší kancelář agentury v Kadani ke dni 30.

dubna 2012“, že „v této

souvislosti dojde k převedení druhu práce pojišťovacího poradce specialisty do

kanceláře Chomutov“ a že „vzhledem k tomu, že změnu místa výkonu práce odmítla,

dává jí výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. b) zákoníku

práce“. Z toho plyne, že výpovědní důvod byl žalovanou dostatečně konkretizován

uvedením skutečností, v nichž spatřuje naplnění výpovědního důvodu (u žalované

došlo k organizační změně mající za následek zrušení kadaňské kanceláře a také

tím, že žalobkyni bylo nabídnuto vykonávat stejnou práci v jiném místě, což

žalobkyně odmítla). I když žalovaná nesprávně právně v dopise ze dne 24. 2. 2012 kvalifikovala výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. b) zák. práce,

odvolací soud v souladu se zákonem dovodil, že výpovědní důvod [správně podle

ustanovení § 52 písm. a) zák. práce] byl dostatečně konkretizován a tudíž

nemohly vzniknout pochybnosti o tom, ze kterého důvodu žalovaná s žalobkyní

rozvázala pracovní poměr. V projednávané věci žalobkyně mimo jiné namítá, že kancelář žalované v Kadani

stále funguje a že pouze „formálně“ došlo k jejímu zrušení. Pro posouzení věci

je tak významné, zda žalovaná nadále provozuje svoji kancelář v Kadani

prostřednictvím osob, které tuto činnost vykonávají jako závislou práci. Pak by

totiž zrušení části žalované (kanceláře v Kadani) bylo jen simulovaným

(předstíraným) právním úkonem (jednáním). Právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv

nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 4 a 4a

zák. práce, § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“). Sama okolnost, jak je právní úkon (i dvoustranný)

označen, není pro jeho posouzení rozhodná. Rozhodující je posouzení obsahu

projevu vůle, tedy zjištění, co bylo skutečně projeveno. Podmínkou zároveň je,

že vůle musí být svobodná a vážná, projev určitý a srozumitelný, jinak je

právní úkon neplatný [§ 4 a 4a zák. práce, § 37 obč. zák.]. Zatímco pracovní

poměr je charakterizován tím, že zaměstnanec vykonává činnost podle pokynů

zaměstnavatele, ve stanovené pracovní době, na jeho riziko a jejím cílem je

plnění úkolů zaměstnavatele, je předmětem „podnikatelského“ vztahu soustavná

činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní

odpovědnost za účelem dosažení zisku (§ 2 odst. 1 obch. zák.) - srov. rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 2137/2004, uveřejněný

pod číslem 30/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zákoník práce vychází z konceptu, podle něhož závislá práce může být vykonávána

výlučně v pracovněprávním vztahu. S tím koresponduje také ustanovení § 5 písm. e) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, podle něhož se nelegální prací

rozumí mj. výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Základním definičním znakem závislé práce, který ji odlišuje od

občanskoprávních a obchodněprávních vztahů, je skutečnost, že tato práce je

vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami.

Zaměstnanec je především povinen vykonávat práci osobně a nemůže se nechat při

výkonu práce zastupovat, plnit povinnosti ze smlouvy nemůže za zaměstnance

třetí subjekt. Pracovní vztah rovněž zakládá závazek loajality zaměstnance vůči

zaměstnavateli. Zaměstnavatel má naproti tomu zejména povinnost chránit zdraví

zaměstnance a jeho bezpečnost při práci. Závislá práce je vždy vykonávána

jménem zaměstnavatele za mzdu, plat nebo odměnu za práci v pracovní době nebo

jinak dohodnuté nebo stanovené době na pracovišti zaměstnavatele, popř. na

jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Podstatným kritériem pro rozlišení pracovněprávního vztahu od občanskoprávního

či obchodněprávního je také smluvní vůle stran, tj. zda chtěly svůj vzájemný

vztah upravovat jako závislou práci (tj. pracovněprávní vztah), nebo naopak

chtěly vůči sobě zůstat ve vztahu nezávislém (tj. občanskoprávním či

obchodněprávním). Právní řád tuto smluvní volnost stranám poskytuje (samozřejmě

při splnění stanovených zákonných podmínek) a smluvní vztahy pracovněprávní,

občanskoprávní. Pojišťovací činnost je možné vykonávat též formou zprostředkovatelské činnosti

podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných

likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (dále též jen

„zákon o zprostředkovatelích“), podle kterého ji může provozovat fyzická osoba,

též jakožto „výhradní pojišťovací agent“, za splnění stanovených předpokladů

(srov. § 4 odst. 1 zákona o zprostředkovatelích). Podle ustanovení § 6a zákona

o zprostředkovatelích vykonává výhradní pojišťovací agent zprostředkovatelskou

činnost v pojišťovnictví na základě písemné smlouvy jménem a na účet jedné

pojišťovny. Je ve své činnosti vázán vnitřními předpisy pojišťovny, jejímž

jménem a na jejíž účet jedná; bylo-li tak dohodnuto, je oprávněn vybírat

pojistné nebo zprostředkovávat plnění z pojistných smluv. Pojišťovací agent je

odměňován pojišťovnou, jejímž jménem a na jejíž účet jedná. Musí být zapsán do

registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené zákonem o

zprostředkovatelích pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. Pojišťovna, jejímž jménem a na jejíž účet výhradní pojišťovací agent jedná,

odpovídá za škody způsobené touto jeho činností. Pro činnost výhradního

pojišťovacího agenta jinak platí obdobná úprava týkající se vázaného

pojišťovacího zprostředkovatele stanovená v zákoně o zprostředkovatelích a ve

zvláštních právních předpisech. Z obsahu spisu vyplývá, že J. P. odkoupila od společnosti Kooperativa

pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group veškerý movitý majetek, který se

nacházel v nebytových prostorách bývalé kadaňské pobočky a dne 27. 4. 2012

uzavřela (na straně nájemce) se společností Česká spořitelna, a. s. (na straně

pronajímatele) smlouvu o nájmu nebytových prostor, těch, ve kterých se do dne

30. 4. 2012 nacházela pobočka společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna

Insurance Group.

V uvedených prostorách vykonává spolu s dalšími osobami na

základě smlouvy se žalovanou činnost výhradního pojišťovacího agenta, jejímž

předmětem je vyhledávání zájemců o pojištění a uzavírání pojistných smluv

jménem pojišťovny a na její účet, včetně „tzv. stálé péče o osoby, s nimiž

uzavřeli pojistné smlouvy, za účelem jejich udržení pro pojišťovnu“. Podle

obsahu smluv s žalovanou jednotliví obchodní zástupci (výhradní pojišťovací

agenti) vykonávají v prostorách uvedené „partnerské kanceláře“ svou činnost na

účet společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group. Jak již bylo výše uvedeno závislá práce je vždy vykonávána jménem

zaměstnavatele za mzdu, plat nebo odměnu za práci v pracovní době nebo jinak

dohodnuté nebo stanovené době na pracovišti zaměstnavatele, popř. na jiném

dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele. V projednávané věci tomu tak není. Žalovaná se ve smlouvě o obchodním zastoupení zavázala „poskytnout obchodnímu

zástupci za jeho činnost vykonávanou na základě smlouvy provizi ve výši a za

podmínek stanovených v příloze č. 1 smlouvy“. Provizi, jejíž výše je odvislá od

množství a obsahu obchodních případů vyřízených (provedených) obchodním

zástupcem (výhradním pojišťovacím agentem), však nelze považovat za pravidelně

vyplácenou mzdu. Činnost obchodních zástupců nebyla vykonávaná ani v prostorách

žalované, neboť šlo o prostory České spořitelny, které si pronajala J. P. (jeden z obchodních zástupců), ani na náklady žalované (provozní náklady si

nesli sami). Obchodní zástupci, jakožto výhradní pojišťovací agenti, tak

nevykonávali (nevykonávají) pro žalovanou závislou práci ve smyslu ustanovení §

2 zák. práce. Oproti tomu naplnili podmínky stanovené zákonem o pojišťovacích

zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí, jelikož činnost v

pojišťovnictví vykonávají na základě písemné smlouvy (o obchodním zastoupení)

jménem a na účet pojišťovny Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance

Group, jsou vázáni vnitřními předpisy pojišťovny, jsou oprávněni vybírat

pojistné na základě zplnomocnění pojišťovnou a jsou odměňováni prostřednictvím

provizí, jejichž podmínky výplaty jsou stanoveny v příloze č. 1 smlouvy o

obchodním zastoupení. Všichni uvedení výhradní pojišťovací agenti jsou rovněž

zapsáni v registru vedeném Českou národní bankou. Nelze tedy jejich výkon práce

považovat ani za nelegální práci podle ustanovení § 5 písm. e) zákona o

zaměstnanosti. Souhlasit proto lze s odvolacím soudem v tom, že u žalované

došlo ke změně podnikatelské strategie a že žalovaná nebyla vedena pouze zájmem

ukončit pracovní poměr s některými zaměstnanci včetně žalobkyně. S odvolacím soudem lze souhlasit i v tom, že dotazy směřující na to, kdy

žalobkyně odejde do důchodu, nepochybně představují běžnou komunikaci mezi

nadřízenými a podřízenými, v níž nelze spatřovat postup naplňující znaky

diskriminace. Dovolatelka dále namítá, že senát, který o věci dne 5. 8. 2013 rozhodoval,

nerozhodoval ve složení, které vyplývá z přílohy k rozvrhu práce Obvodního

soudu pro Prahu 1. Naznačuje tedy, že řízení může být postiženo vadou uvedenou

v ustanovení § 229 odst.

1 písm. f) o. s. ř. Zjistí-li dovolací soud buď z vlastní iniciativy nebo z podnětu dovolatele, že

řízení trpí zmatečnostmi uvedenými v ustanoveních § 229 odst. 1, § 229 odst. 2

písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., zákon mu umožňuje, aby zrušil napadené

rozhodnutí, neboť jde o takové vady, které představují porušení základních

principů ovládajících řízení před soudem, že napadené rozhodnutí nemůže už z

tohoto důvodu obstát. Existence takových vad se však musí podávat z obsahu

spisu (musí z něj vyplývat) a nelze o nich ani provádět dokazování. V

projednávané věci však z obsahu spisu zmatečnostní vada (ani ta tvrzená

dovolatelkou) nevyplývá. To ale neznamená, že by se účastník řízení nemohl

domáhat zrušení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím včas podané žaloby

pro zmatečnost. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je - z hlediska

uplatněných dovolacích důvodů - věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by

rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §

229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3

o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §

243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §

243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před

středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo zamítnuto, na náhradu

nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné

náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2016

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu