21 Cdo 4646/2017-189
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v
právní věci žalobce T. M., zastoupeného JUDr. Vladimírem Horským, advokátem se
sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy č. 177/1, proti žalovanému Severočeské doly
a. s. se sídlem v Chomutově, Boženy Němcové č. 5359, IČO 49901982, o neplatnost
okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod
sp. zn. 12 C 101/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 20. ledna 2017 č. j. 12 Co 463/2016-144, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2017 č. j. 12 Co 463/2016-144 podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu
ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §
237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v
dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které
bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které
bylo uveřejněno pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2014, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013); má-li být
dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky
hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo
procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument,
že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen
je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a
od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím
soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9.
2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013); má-li být dovolání přípustné proto, že
„dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o
způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno,
jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury
dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.
2013 sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti
dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena
jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení
(nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného
nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit
(srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen.
zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)], a v
dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu