21 Cdo 4652/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele AVERSEN ENTERPRISES LIMITED se sídlem Simis, 12, KITI, P.C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, registrační číslo 107986, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, proti zástavní dlužnici D. V., zastoupené Mgr. Pavlem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Mohelnici, Okružní č. 10, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 Nc 503/2008, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2009, č. j. 56 Co 196/2009-111, takto:
I. Dovolání zástavní dlužnice se odmítá. II. Zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč k rukám JUDr. Petra Voříška, advokáta se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání zástavní dlužnice proti výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2009, č. j. 56 Co 196/2009-111, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 4. 2009, č. j. 18 Nc 503/2008-78, ve věci samé (s tím upřesněním, že „se nařizuje prodej zástavy, spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální ? nemovitostí zapsaných na LV č. 3498 pro k. ú. a obec Mohelnice u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk, to je budovy č. p. 911 na pozemku parc. č. 52/2, budovy č. p. 912 na pozemku parc. č. 53, pozemku parc. č. 52/2-zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 53-zastavěná plocha a nádvoří, pro pohledávku zástavního věřitele za dlužníkem Ing. M. V. ve výši 2.327.043,07 Kč s úrokem ve výši 8,9% ročně ze stejné částky od 16. 12. 2008 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 3% ze stejné částky od 16. 12. 2008 do zaplacení“), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (odvolací soud pouze „upřesnil“ výrok usnesení soudu prvního stupně), není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
I když zástavní dlužnice v dovolání uvedla, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a „§ 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ a že uplatňuje – vedle dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. – dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., právní závěry odvolacího soudu (závěr soudu o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) nezpochybňuje. Namítá-li zástavní dlužnice, že – jak vyplývá z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) – „čistě formalistickým přístupem krajského soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem a tímto postupem soudu došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod“, uplatňuje tím zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že v řízení jí byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem. Zmatečnosti však nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.). Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, které bylo uveřejněno pod č. 82 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006]. Uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání zástavní dlužnice proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání zástavní dlužnice směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly zástavnímu věřiteli v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s jeho vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. § 7 písm.f), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce zástavního věřitele advokát JUDr. Petr Voříšek osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které zástavnímu věřiteli za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 435,- Kč. Protože dovolání zástavní dlužnice bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby zástavnímu věřiteli tyto náklady nahradila. Zástavní dlužnice je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.610,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který zástavního věřitele v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
K zaplacení náhrady nákladů řízení soud nestanovil lhůtu k plnění; přiznané náhrady nákladů řízení se zástavní věřitel může ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci domáhat jen z výtěžku zpeněžení zástavy, dosaženého jejím prodejem, a nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku zástavního dlužníka je nepřípustné (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod poř. č. 67, ročník 2011).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu