21 Cdo 496/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce P. H., proti žalovanému F. s.r.o., zastoupenému advokátem,
o úpravu potvrzení o zaměstnání a o 59.252,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 117/2001, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne
23. března 2004 č.j. 23 Co 505/2003-102 takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu), aby žalovanému bylo
uloženo upravit \"potvrzení při změně zaměstnání\" ze dne 6.4.2001 tak, že v
něm budou uvedeny \"důvod ukončení pracovního poměru podle § 54 odst.1b
zákoníku práce\" a \"výše průměrného hrubého výdělku podle pracovní smlouvy ve
výši 13.500,- Kč\", a aby mu žalovaný zaplatil na cestovních náhradách 2.237,-
Kč, na \"přeplatku na daních\" za rok 2000 2.390,- Kč, na mzdě za měsíc únor
2001 částku 13.500,- Kč, na mzdě za měsíc březen 2001 částku 7.977,- Kč, na
náhradě mzdy za nevyčerpanou dovolenou (10,5 dne) částku 6.148,- Kč a na
náhradě mzdy \"za výpovědní dobu\" 27.000,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím,
že pracovní poměr u žalovaného, který vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne
1.2.1999 dnem 15.2.1999, dne 6.4.2001 okamžitě zrušil podle ustanovení § 54
odst.1 písm.b) zákoníku práce. Při skončení pracovního poměru mu však žalovaný
vydal \"potvrzení o změně při zaměstnání\" s nesprávně uvedeným důvodem
ukončení pracovního poměru a s \"vypočtenými výdělky neodpovídajícími pracovní
smlouvě\". Přes žádost dosud žalovaný \"nevyrovnal\" ani uvedené peněžité
nároky žalobce.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 15.1.2003 č.j. 7 C 117/2001-78
zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby řízení \"ohledně zaplacení přeplatku na
daních ve výši 2.390,- Kč, ohledně zaplacení části mzdy za únor a březen 2002 a
části náhrady dovolené ve výši 12.051,- Kč v hrubé mzdě a ohledně zaplacení
částky 270,- Kč z titulu náhrady cestovních nákladů\", žalovanému uložil, aby
\"opravil potvrzení při změně zaměstnání ze dne 6.4.2001 vydané žalobci, v
důvodech ukončení pracovního poměru, pracovní poměr byl zrušen okamžitým
zrušením ze strany žalobce dle § 54 odst.1 písm. b) zák. práce, a v údajích o
hrubém a čistém měsíčním výdělku, který činil dle pracovní smlouvy 13.500,- Kč
hrubého\", a aby zaplatil žalobci \"cestovní náhrady ve výši 1.967,- Kč\" a
částku 42.959,- Kč \"v hrubé mzdě\", a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit
žalobci na náhradě nákladů řízení 3.370,- Kč. Z provedených důkazů dovodil, že
pracovní poměr účastníků nebyl skončen dohodou (jak se uvádí v potvrzení o
zaměstnání ze dne 6.4.2001), neboť žalobce na návrh žalovaného směřující k
uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru nepřistoupil, nýbrž okamžitým
zrušením pracovního poměru, které žalobce dal žalovanému dopisem ze dne
4.4.2001 (doručeným žalovanému dne 5.4.2001) podle ustanovení § 54 odst.1
písm.b) zákoníku práce z důvodu nevyplacení mzdy za měsíc únor 2001. Požadavek
na úpravu potvrzení o zaměstnání ze dne 6.4.2001 je podle soudu prvního stupně
důvodný rovněž v údaji o výši hrubé mzdy žalobce, která podle pracovní smlouvy
činila 13.500,- Kč. Na peněžitých nárocích soud prvního stupně uložil
žalovanému, aby zaplatil žalobci na náhradě mzdy podle ustanovení § 54 odst.3
zákoníku práce částku 27.000,- Kč, na doplatku mzdy za únor 2001 částku 8.500,-
Kč, na doplatku mzdy za březen 2001 částku 5.022,- Kč, na náhradě za
nevyčerpanou dovolenou částku 2.437,- Kč a na cestovních náhradách částku
1.967,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
rozsudkem ze dne 23.3.2004 č.j. 23 Co 505/2003-102 rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil ve výrocích, kterými bylo žalobě vyhověno s tím, že uvedl
\"správné znění výroku o úpravě potvrzení o zaměstnání\" [tak, že zní:
\"Žalovaný je povinen upravit potvrzení o změně zaměstnání ze dne 6.4.2001
vydané žalobci, a to v důvodech o ukončení pracovního poměru tak, že pracovní
poměr byl zrušen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnance dle
§ 54 odst.1 písm.b) zákoníku práce a dále v údajích o hrubém a čistém měsíční
výdělku tak, že hrubý výdělek zaměstnance činil dle pracovní smlouvy 13.500,-
Kč měsíčně\"], a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že
žalovaný požádal o odročení jednání před odvolacím soudem nařízeného na den
23.3.2004 bezdůvodně (skutečnost, že jednatel žalovaného Ing. J. K., CSc. se
měl v týdnu od 22.3. do 26.3.2004 podrobit dlouhodobě plánovanému \"většímu
stomatologickému zákroku s pracovní neschopností\", není důležitým důvodem k
odročení jednání, neboť žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání již dne
3.2.2004 a měl \"tudíž dostatek času si zařídit své záležitosti tak, aby
některý z pracovníků žalovaného, který by mohl být pověřen statutárním
zástupcem žalovaného k zastupování žalovaného u jednání, se mohl k nařízenému
jednání dostavit\"), dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně \"netrpí
žádnými vadami, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci\",
vychází ze zjištěného skutkového stavu věci a spočívá na správných právních
závěrech. Námitku žalovaného, který soudu prvního stupně vytknul, že dne
15.1.2003 ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoliv svoji neúčast řádně
omluvil, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že předvolání k jednání nařízenému
na den 15.1.2003 žalovaný obdržel dne 6.1.2003, že v omluvě provedené jeho
pracovnicí R. S. při jednání dne 15.1.2003 není obsažena žádost o odročení
jednání a že ani nebylo prokázáno, že by R. S. vůbec byla oprávněna za
žalovaného jednat před soudem; soud prvního stupně tedy věc projednal v
nepřítomnosti žalovaného v souladu se zákonem. K výhradám žalovaného týkajících
se zjištění skutkového stavu věci odvolací soud nepřihlédl proto, že byly
založeny na nových skutečnostech, které nebyly uplatněny před soudem prvního
stupně a které nelze podřadit pod ustanovení § 205a odst.1 o.s.ř., a že tedy
nejsou ve smyslu ustanovení § 213 odst.3 o.s.ř. způsobilým podkladem pro
rozhodnutí o odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčených
výrocích shledal odvolací soud za správný s tím, že výrok o úpravě potvrzení o
zaměstnání upravil tak, aby \"lépe odpovídal ust. § 60 odst.1 zákoníku práce a
aby z tohoto výroku srozumitelně a jasně vyplývalo, jakým způsobem má být
provedena změna potvrzení o zaměstnání\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá v první
řadě, že \"s průběhem soudního řízení\" před soudem prvního stupně byl u
žalovaného podrobně seznámen jen jeho jednatel Ing. J. K., CSc., který
\"disponoval i listinami a důkazními návrhy, které chtěl uplatnit\" při jednání
dne 15.1.2003, že v účasti na jednání mu zabránily akutní zdravotní obtíže, pro
které musel vyhledat lékařskou pomoc v Nemocnici P. a které mu znemožnily
\"pověřit kohokoliv jiného plnou mocí k účasti na nařízeném jednání, eventuelně
předat zástupci nejen plnou moc, ale i podrobnou informaci a pokyny pro postup
v řízení\", a že \"jediným řešením bylo telefonicky vyrozumět administrativní
pracovnici žalovaného R. S., aby soud vyrozuměla o této nepředpokládané
překážce, která brání jednateli v účasti na nařízeném jednání a požádat o
odročení jednání\". Za těchto okolností neměla být věc soudem prvního stupně
dne 15.1.2003 projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalovaného, neboť R. S.
se \"k soudu dostavila a neúčast žalovaného omluvila, i když je otázkou, zda
jako osoba práva neznalá zdůraznila ty skutečnosti, které měly vést k odročení
jednání\", a hodnocení situace ze strany odvolacího soudu je \"formální\".
Žalovaný dále odvolacímu soudu vytýká, že nevyhověl jeho žádosti o odročení
jednání nařízeného na den 23.3.2004, při němž chtěl žalovaný \"především
zdůraznit akutnost zdravotních obtíží, které zabránily jednateli žalovaného
účastnit se jednání před Okresním soudem v Pardubicích dne 15.1.2003 a
vyloučily tak možnost učinit jiná opatření pro zastoupení žalovaného a navržení
potřebných důkazů\"; žalovaný přitom žádost o odročení jednání doložil
lékařským potvrzením ošetřujícího lékaře a v důsledku postupu odvolacího soudu
byl zkrácen na svých procesních právech. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje
z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky
soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při
splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda soud prvního stupně
věc při jednání dne 15.1.2003 projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v
souladu s ustanovením § 101 odst.3 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný omluvil
neúčast osoby oprávněné za něj jednat před soudem, aniž by požádal o odročení
jednání.
Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil.
Podle ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník
k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud
věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z
obsahu spisu a z provedených důkazů.
V rozhodovací činnosti soudů byl přijat a je nadále jako správný přijímán
právní názor, že omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího
žádostí o odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.1996 sp. zn. 2 Cdon 369/96,
které bylo uveřejněno pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998) a že
tedy účastník, který chce zabránit tomu, aby soud věc projednal a rozhodl bez
jeho účasti, musí nejen svou nepřítomnost při jednání spočívající v důležitém
důvodu omluvit, ale také požádat o odročení jednání. Odvolací soud - jak
vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - uvedenou právní otázku posoudil v
souladu s ustálenou judikaturou soudů, a proto napadený rozsudek nemůže mít z
hlediska této právní otázky zásadní význam a dovolání žalovaného proti němu
nemůže být přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
K námitkám žalovaného, v nichž poukazuje na to, že jednatel Ing. J. K., CSc.
uložil R. S., aby omluvila jeho neúčast při jednání u soudu prvního stupně dne
15.1.2003 a požádala o odročení jednání, že \"je otázkou\", zda R. S. \"jako
osoba práva neznalá\" u soudu prvního stupně \"zdůraznila ty skutečnosti, které
měly vést k odročení jednání\", je třeba uvést, že R. S. při jednání dne
15.1.2003 nejen omluvila neúčast jednatele žalovaného při jednání, ale současně
soudu doručila \"rekapitulaci sporu, kterou jednatel vypracoval pro potřeby
soudu\" (ve spise založenou na č.l. 72 a 73), a že ani z této \"rekapitulace\"
- kromě toho, že zpochybňuje tvrzení žalovaného obsažené v dovolání, že akutní
zdravotní obtíže jednateli Ing. J. K., CSc. znemožnily \"pověřit kohokoliv
jiného plnou mocí k účasti na nařízeném jednání, eventuelně předat zástupci
nejen plnou moc, ale i podrobnou informaci a pokyny pro postup v řízení\" -
nevyplývá žádost žalovaného o odročení jednání.
Žalovaný dále v dovolání namítal, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o
odročení jednání nařízeného na den 23.3.2004, ačkoliv svou žádost doložil
důležitým důvodem (lékařským potvrzením o tom, že jednatel žalovaného Ing. J.
K., CSc. se má v týdnu od 22.3. do 26.3.2004 podrobit dlouhodobě plánovanému
\"většímu stomatologickému zákroku s pracovní neschopností\"), tedy že - řečeno
jinak slovy zákona - řízení před odvolacím soudem je postiženo zmatečností
podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř., neboť mu byla nesprávným postupem
odvolacího soudu odňata možnost jednání před soudem.
Uvedenou námitkou se dovolací soud nemohl zabývat. Zmatečnosti (včetně
zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst.3 o.s.ř.) nejsou podle právní úpravy
účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř. -
způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle
ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst.2 písm.a) a b) a § 229 odst.3 o.s.ř.
přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z
ustanovení § 242 odst.3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání
přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není, neboť - jak
uvedeno výše - dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není
přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Má-li žalovaný
opravdu za to, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost
jednání před soudem, může svou námitku uplatnit (samozřejmě za předpokladu, že
mu dosud neuplynula lhůta) prostřednictvím žaloby pro zmatečnost.
Protože dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné,
Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c)
o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť
žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu