21 Cdo 47/2012-234
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. J., zastoupeného Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem se
sídlem v Plzni, nám. Republiky č. 204/30, proti žalovaným 1) L. B. a 2) R. M.,
zastoupené JUDr. Milanem Jebavým, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská č.
1274/8, o 111.160,50 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané
žalovanou 2) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. května 2009
č.j. 9 C 135/2007-103 ve znění usnesení ze dne 7. května 2010 č.j. 9 C
135/2007-110(123b), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 9 C
135/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14.
září 2011 č.j. 23 Co 244/2011-201, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16.
března 2011 (správně ze dne 21. února 2011) č.j. 9 C 135/2007-173 se zrušují a
věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 5.5.2009 č.j. 9 C 135/2007-103 ve
znění usnesení ze dne 7.5.2010 č.j. 9 C 135/2007-110(123b) uložil žalovaným,
aby zaplatili žalobci společně a nerozdílně 99.800,50 Kč s poplatkem z prodlení
a s úroky z prodlení, které vyčíslil, řízení o zaplacení dalších 11.360,- Kč s
poplatkem z prodlení a s úroky z prodlení zastavil a rozhodl, že žalovaní jsou
povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně
29.723,- Kč k rukám advokáta Mgr. M. B. Řízení v projednávané věci bylo
zahájeno žalobou, která došla obvodnímu soudu dne 18.1.2006, a podle ustanovení
§ 29 odst.2 občanského soudního řádu "z důvodu neznámého pobytu" byly
ustanoveny opatrovnicí žalovaného 1) usnesením ze dne 21.10.2008 č.j. 9 C
135/2007-91 advokátka Mgr. A. K. D. a opatrovnicí žalované 2) usnesením ze dne
21.10.2008 č.j. 9 C 135/2007-92 advokátka JUDr. M. A.; rozsudek obvodního soudu
nabyl - poté, co byl doručen zástupci žalobce advokátu Mgr. M. B. a oběma
opatrovnicím žalovaných - právní moci (podle potvrzení ve spise) dnem 14.7.2009.
Proti tomuto rozsudku obvodního soudu podala žalovaná 2) [v části, v níž jí
bylo uloženo zaplatit žalobci "částku 99.800,50 Kč spolu s příslušenstvím a
náklady řízení ve výši 29.723,-Kč"] u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 4.6.2010
žalobu pro zmatečnost. Důvod zmatečnosti spatřovala v tom, že jí byl v průběhu
řízení před obvodním soudem v rozporu s ustanovením § 29 odst. 3 občanského
soudního řádu ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, aniž by soud
řádně pátral po jejím pobytu ["soud učinil jen dotaz v evidenci obyvatelstva
ohledně trvalého pobytu žalované 2), ze kterého bylo zřejmé, že trvalý pobyt je
formálního charakteru na adrese ohlašovny Městské části Horní Měcholupy"].
Žalovaná 2) se o napadeném rozsudku dověděla dne 28.4.2010 při nahlížení do
spisu, kdy také rozsudek převzala. Žalovaná 2) navrhla, aby byl rozsudek
obvodního soudu (v napadeném rozsahu) zrušen.
Žalobce namítal, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně. Žalovaná 2) se
dozvěděla o napadeném rozsudku obvodního soudu již v době, kdy jí bylo doručeno
do vlastních rukou usnesení o nařízení exekuce, z něhož zjistila, kdo je
oprávněný, o jaký předmět řízení se jedná a jaká je spisová značka exekučního
titulu, navíc se žalovaná 2) v projednávané věci zúčastnila dne 23.10.2007
jednání u obvodního soudu a musela tedy - když jí následně bylo doručeno
usnesení o nařízení exekuce - "vědět, o jakou věc se jedná". Žalobce současně
poukázal na to, že žalovaná 2) "od ledna 2010 na dluh plnila dobrovolně
splátkami dohodnutými s exekutorem" a že "již dne 3.12.2009 žádala emailem
Exekutorský úřad Plzeň - město o zaslání předmětného rozsudku" obvodního soudu,
a dovozoval, že lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost začala běžet již dne
3.12.2009 nebo nejpozději 9.12.2009 a že marně uplynula dnem 3.3.2010,
nejpozději 9.3.2010.
Obvodní soud pro Prahu 3 - poté, co usnesením ze dne 13.7.2010 č.j. 9 C
135/2007-134, potvrzeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3.12.2010
č.j. 23 Co 525/2010-163, odložil vykonatelnost napadeného rozsudku "ve vztahu k
žalované 2)" - usnesením ze dne 16.3.2011 (správně ze dne 21.2.2011) č.j. 9 C
135/2007-173 zrušil rozsudek obvodního soudu "ve vztahu k žalované 2)" v části,
v níž bylo žalované 2) uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně se
žalovaným 1) 99.800,50 Kč s poplatkem z prodlení a s úroky z prodlení a na
náhradě nákladů řízení 29.723,-Kč. Soud prvního stupně dovodil, že lhůta pro
podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 234 odst.5 občanského soudního
řádu "mohla začít běžet teprve dnem následujícím po dni, kdy se žalovaná 2) při
nahlížení do spisu (a současném doručení rozsudku) měla možnost seznámit se s
obsahem napadeného rozsudku", a že žalovaná 2) podala žalobu pro zmatečnost
včas, neboť se "s obsahem rozsudku seznámila dne 28.4.2010". Žaloba pro
zmatečnost byla podle názoru soudu prvního stupně podána opodstatněně, neboť
žalované 2) byl v původním řízení ustanoven opatrovník "z důvodu neznámého
pobytu", ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady (nebylo
provedeno "hlubší šetření za účelem zjištění jejího faktického pobytu"), a že
proto je napadený rozsudek obvodního soudu postižen zmatečností podle
ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 14.9.2011 č.j. 23 Co
244/2011-201 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že zrušil rozsudek
obvodního soudu "ve vztahu k oběma žalovaným". Podle odvolacího soudu provedl
soud prvního stupně správně výklad pojmu uvedeného v ustanovení § 234 odst.5
občanského soudního řádu "dozvěděl se" a v souladu se zákonem uzavřel, že v
původním řízení nebyly dány předpoklady pro ustanovení opatrovníka žalované 2)
z důvodu jejího neznámého pobytu; odvolací soud současně zdůraznil, že při
podání žaloby pro zmatečnost "je nutno uvést všechny skutkové okolnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti i včasnosti této žaloby" a že proto při
zkoumání její včasnosti "je nutno vycházet z okamžiku, kdy žalovaná 2) měla
fakticky k dispozici obsah rozhodnutí, proti kterému pak podala žalobu pro
zmatečnost". Ke změně usnesení soudu prvního stupně odvolací soud přistoupil
proto, že napadeným rozsudkem bylo žalovaným "jakožto společným nájemcům bytu
uloženo uhradit z titulu nedoplatku nájemného náklady spojené s bydlením" a
"poplatky za služby z titulu bezdůvodného obohacení", že rozhodnutí obvodního
soudu "se dotýká i právních poměrů žalovaného 1)", neboť jde o "společný
závazek obou žalovaných", a že proto musel být napadený rozsudek obvodního
soudu zrušen - i když řízení o žalobě pro zmatečnost proběhlo před soudem
prvního stupně "bez faktického účastenství žalovaného 1)" - ve vztahu k oběma
žalovaným, neboť je třeba na věc analogicky pohlížet tak, jako by z právního
předpisu vyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že pro
počátek běhu lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 234
odst.5 občanského soudního řádu nebylo významné, kdy se žalovaná 2) seznámila
"s celým obsahem" napadeného rozsudku, ale kdy se "dozvěděla o jeho existenci",
a dovozuje, že žalovaná 2) se o "existenci rozsudku" dozvěděla již dne
3.12.2009 z "usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. J. P., jímž došlo ke zrušení
exekučního příkazu č.j. 134 EX 05112/09 ze dne 30.10.2009, když téhož dne
e-mailem žádala Exekutorský úřad Plzeň - město o zaslání rozsudku Obvodního
soudu pro Prahu 3 sp. zn. 9 C 135/2007", nejpozději však 9.12.2009, kdy jí bylo
doručeno do vlastních rukou usnesení o nařízení exekuce. Žalovaná 2) neměla
podle názoru dovolatele "otálet více jak 4 měsíce s nahlédnutím do spisu" a
její tvrzení, že se "o napadeném rozhodnutí dozvěděla až v okamžiku, kdy se s
ním detailně seznámila", je "účelové" a nelze "připustit výklad, který by dával
žalované 2) do ruky možnost, aby ovlivnila, kdy započne běh subjektivní lhůty
pro podání žaloby pro zmatečnost". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil
napadené usnesení a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Souhlasí s
názorem soudů obou stupňů ohledně počátku běhu lhůty pro podání žaloby pro
zmatečnost podle ustanovení § 234 odst.5 občanského soudního řádu a zdůrazňuje,
že nemohla podat "opravný prostředek, dokud neznala obsah napadaného
rozhodnutí, kdy právě z obsahu rozhodnutí, zejména z jeho odůvodnění, se teprve
dozvěděla, jakým způsobem bylo řízení vedeno a jaký opravný prostředek je možné
na tento případ aplikovat", a že tedy "teprve až po prostudování obsahu
rozsudku může žalovaná kvalifikovaně na takový rozsudek reagovat".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen o.s.ř.), neboť
napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona
č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení),
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.
1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237
odst. 1 písm. a) o.s.ř. je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) usnesení
odvolacího soudu s usnesením soudu prvního stupně. O nesouhlasná usnesení jde
tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma
soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů
těchto usnesení odlišné. Pro posouzení, zda jde o měnící usnesení odvolacího
soudu, není významné, jak odvolací soud formálně rozhodl; významný je obsahový
vztah usnesení soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a
povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (srov. například usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. 52
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné pod č. 7 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2000).
Odvolací soud "formálně" rozhodl o změně usnesení soudu prvního stupně, ačkoliv
odlišně vymezil práva a povinnosti jen v právních vztazích mezi žalobcem a
žalovaným 1); při vymezení práv a povinností v právních vztazích mezi žalobcem
a žalovanou 2) dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně. Z hlediska
přípustnosti dovolání žalobce tedy třeba považovat usnesení odvolacího soudu ve
výroku týkajícím se žalovaného 1) za měnící rozhodnutí a ve výroku týkajícím se
žalované 2) za rozhodnutí, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
Zatímco v prvním případě je dovolání žalobce přípustné podle ustanovení § 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., může být
dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o
žalobě pro zmatečnost ve vztahu k žalované 2), přípustné jen při splnění
předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se
nepřihlíží [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky,
které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
V posuzovaném případě bylo pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné vyřešení
právní otázky počátku běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost uvedené v
ustanovení § 234 odst.5 občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že uvedená
právní otázka nebyla dosud v rozhodnutí dovolacího soudu vyřešena a že její
posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující),
představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že
dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ve výroku týkajícím se
žalované 2) je přípustné podle ustanovení podle § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k
tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na
to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu žalobou pro
zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně
nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení
byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu
nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření
nebyly splněny předpoklady.
Podle ustanovení § 234 odst. 5 občanského soudního řádu lze žalobu pro
zmatečnost z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) občanského
soudního řádu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu
podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, se dozví ve smyslu ustanovení § 234
odst.5 občanského soudního řádu o napadeném rozhodnutí dnem, v němž získal
vědomost [dozvěděl se informace (skutečnosti)] o tom, že bylo nebo mohlo být
vyhlášeno (vydáno) v prvním nebo druhém stupni soudní rozhodnutí, kterým bylo
řízení skončeno, které nabylo právní moci a které může zakládat důvod
zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu. Pro
určení počátku běhu lhůty uvedené v ustanovení § 234 odst.5 občanského soudního
řádu tedy není významné, kdy ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, zjistil, že
bylo vydáno takové soudní rozhodnutí, popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno
nebo kdy jinak zjistil jeho obsah. Nemusí tu jít o zjištění (rozumí se jistota
v běžném slova smyslu), že rozhodnutí bylo vyhlášeno (vydáno) nebo že je
postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního
řádu; k tomu, aby začala běžet lhůta 3 měsíců k podání žaloby pro zmatečnost
podle ustanovení § 234 odst.5 občanského soudního řádu, postačuje, aby se ten,
kdo žalobu podává, dozvěděl (získal vědomost) o tom, že soudem mohlo být
vyhlášeno (vydáno) pravomocné soudní rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení v
prvním nebo druhém stupni, a že takové rozhodnutí mohlo být postiženo
zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu.
Uvedené samozřejmě nelze vykládat tak, že by žaloba pro zmatečnost měla být z
důvodu podle ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu podávána
jen na základě pouhé domněnky, že mohlo být v neprospěch účastníka vydáno
pravomocné rozhodnutí, které mohlo být postiženo takovou zmatečností. Lhůta 3
měsíců, během které musí být podána včasná žaloba pro zmatečnost z důvodu
uvedeného v ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu, však
neslouží jen k tomu, aby byla žaloba sepsána a podána u soudu, ale především k
provedení šetření potřebného ke zjištění, že bylo opravdu vydáno soudní
rozhodnutí, kterým bylo řízení v prvním nebo druhém stupni skončeno, které
nabylo právní moci a které může zakládat důvod zmatečnosti podle ustanovení §
229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu, a k posouzení, zda ochrana práva
prostřednictvím žaloby pro zmatečnost bude vskutku uplatněna.
K tomu, aby začala běžet lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost z důvodu
uvedeného v ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu, je
současně zapotřebí, aby se ten, kdo podává žalobu, o napadeném rozhodnutí
dozvěděl prokazatelně (skutečně). Ustanovení § 234 odst.5 občanského soudního
řádu nedává žádný prostor pro výklad, že by lhůta začala běžet jen na základě
předpokladu (jakkoliv by byl pravděpodobný), že ten, kdo podal žalobu pro
zmatečnost, mohl nebo musel o napadeném rozhodnutí k určitému datu vědět.
Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že pro určení počátku běhu
lhůty k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229
odst.1 písm.h) občanského soudního řádu není významné, kdy ten, kdo podává
žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vyhlášeno (vydáno) pravomocné soudní
rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a které může zakládat důvod zmatečnosti
podle ustanovení § 229 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu, popřípadě kdy
mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah; lhůta uvedená v
ustanovení § 234 odst.5 občanského soudního řádu běží ode dne, kdy se ten, kdo
žalobu podává, prokazatelně dozvěděl informace (skutečnosti) o tom, že takové
rozhodnutí bylo nebo mohlo být vydáno.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že účastníkem řízení o žalobě pro
zmatečnost podané žalovanou 2) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze
dne 5.5.2009 č.j. 9 C 135/2007-103 ve znění usnesení ze dne 7.5.2010 č.j. 9 C
135/2007-110(123b) byl kromě žalobce a žalované 2) také žalovaný 1) [srov. též
právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2010 sp. zn. 21
Cdo 4629/2009, které bylo uveřejněno pod č. 15 v časopise Soudní judikatura,
roč. 2012] a že soud nebyl při rozhodování o žalobě pro zmatečnost vázán
mezemi, v jakých se žalovaná 2) domáhala zrušení napadeného rozsudku
[analogicky ve smyslu ustanovení § 235d písm.d) občanského soudního řádu],
bylo-li předmětem původního řízení zaplacení dlužného nájemného a jeho
příslušenství za dobu trvání práva společného nájmu bytu manžely (srov. též
právní názor vyjádřený ve Stanovisku občanskoprávního kolegia býv. Nejvyššího
soudu ČSR ze dne 23.3.1988 sp. zn. Cpj 72/87, které bylo uveřejněno pod č. 16
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1988, a jehož závěry jsou
použitelné také při aplikaci současné právní úpravy), a že proto mohl zrušit
napadený rozsudek obvodního soudu také "ve vztahu k žalovanému 1)". Odvolacímu
soudu je však třeba vytknout, že - stejně jako soud prvního stupně - se
žalovaným 1) jako s účastníkem řízení nejednal (a nepředvolal ho ani k
odvolacímu jednání, které nařídil na 14.9.2011). Soudy tímto nesprávným
postupem odňaly žalovanému 1) možnost jednat před soudem; dovolací soud k této
zmatečnosti přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání (§ 242 odst.3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci, a že řízení je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; Nejvyšší soud České
republiky proto napadené usnesení zrušil (§ 243b odst. 1 část věty za
středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího
soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky
podle ustanovení § 243b odst. 2 věty druhá o.s.ř. zrušil rovněž toto rozhodnutí
a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 3) k dalšímu
řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243d odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2013
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu