21 Cdo 4744/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně P. V., zastoupené Mgr. Ondřejem Lněničkou, advokátem se
sídlem v Praze 1, Újezd č. 409/19, proti žalovaným 1) BENZINA, státní podnik "v
likvidaci" se sídlem v Praze 10, Třebohostická č. 987/5, IČ 00012033,
zastoupenému JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60,
2) MEXX CLANROY a.s. (dříve Clanroy Sales, a.s. nebo CLANROY a.s.) se sídlem v
Praze 10, Šrobárova č. 1869/14, IČ 26426927, 3) České republice - Ministerstvu
průmyslu a obchodu v Praze 1, Na Františku č. 32, o neplatnost veřejné
dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C
233/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
12. září 2007 č.j. 58 Co 322/2007-73, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího
řízení 5.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana
Brože, advokáta se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60; jinak žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná dobrovolná
dražba "pozemku parcelní číslo 363/8 o výměře 3776 m2, ostatní plocha -
manipulační, ležícího v katastrálním území Úvaly u Prahy, obci Úvaly, kterou
organizoval žalovaný 2), a jež se konala dne 17.2.2005". Žalobu zdůvodnila
zejména tím, že na návrh žalovaného 1), který měl k výše uvedenému pozemku,
jehož vlastníkem byl žalovaný 3), "právo hospodaření", provedl žalovaný 2) jako
dražebník na základě dražební vyhlášky ze dne 14.2.2004 č.j. 140/2005 dne
17.2.2005 veřejnou dobrovolnou dražbu, při níž se vydražitelem prodávaného
pozemku stala žalobkyně. Žalobkyně následně zjistila, že pozemek, který
odpovídal údajům v dražební vyhlášce ze dne 14.12.2004, v potvrzení o nabytí
vlastnictví ze dne 28.4.2005 a v protokolu ze dne 11.5.2005, neexistuje, neboť
"v katastru nemovitostí není v katastrálním území Úvahy u Prahy, obci Úvaly
evidována nemovitost, kterou by bylo možné bez dalšího označit jako pozemek
parc. č. 363/8 o výměře 3776 m2, ostatní plocha - manipulační", když označení
pozemků v těchto listinách neodpovídá požadavkům ustanovení § 5 odst.1 zákona
č. 344/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a že v bodě 3. dražební vyhlášky
bylo uvedeno, že "pozemek je situován u ulice Klánovická", avšak "ve
skutečnosti je pozemek její součástí". Žalobkyně má za to, že není možné
navrhnout ani provést dražbu neexistující věci a že je tedy třeba určit
neplatnost dražby. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 5.12.2006 č.j. 6 C 233/2005-37
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně
a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 7.875,- Kč k rukám advokáta Mgr. Ondřeje
Lněničky. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že žalobkyně jako účastnice
dražby je aktivně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách. Z
provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že na základě smlouvy ze
dne 14.12.2004 o provedení dražby uzavřené mezi žalovaným 1) jako navrhovatelem
dražby a žalovaným 2) jako dražebníkem vydražila žalobkyně dne 17.2.2005
"nemovitosti vedené na LV č. 1598 pro k.ú. Úvaly, a to konkrétně pozemek č. 363/8 o výměře 3.776 m2 , ostatní plocha - manipulační, situovaný u ulice
Klánovické, poblíž sportovního hřiště", že dne 28.4.2005 bylo žalobkyni vydáno
potvrzení o nabytí vlastnictví takto označeného pozemku a takový pozemek jí byl
dne 11.5.2005 předán, že "dne 7.3.2005 byla vyhlášena platnost obnoveného
katastrálního operátu v k.ú. Úvaly, v jehož souvislosti došlo k přečíslování
původní parcely PK 363/8 a ke změně výměr" a byly "nově vytvořeny pozemky parc. č. 2554/2 o výměře 2.055 m2, č. 3461/3 o výměře 11 m2 a 3462/3 o výměře 1.817
m2 v podstatě kopírující hranice původního pozemku PK 363/8" a že žalobkyně je
vedena jako vlastnice těchto pozemků. Z výpovědi znalce Ing. Karly Lišky CSc. a
kopie snímku katastrální mapy ke dni 4.6.2003 vyplývá, že "pozemek č. 363/8 je
přilehlý k ulici Klánovická, ne tedy, že těleso komunikace je jeho součástí".
Soud prvního stupně uzavřel, že "pokud byl předmětný pozemek označen parc.č. 363/8, nebylo z tohoto označení zřejmé, že se jedná o pozemek ve zjednodušené
evidenci" a že se "nemělo jednat o pozemek ve zjednodušené evidenci, na kterém
mělo být z jakékoliv části umístěno těleso pozemní komunikace, ale o pozemek k
této komunikaci přilehlý"; předmětný pozemek nebyl v dražební vyhlášce řádně
popsán a označen a žalobě bylo ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 ve spojení s
ustanovením § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách vyhověno. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.9.2007 č.j. 58
Co 322/2007-73 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a
rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy
obou stupňů žalovanému 1) 22.714,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Brože a
žalovanému 2) 3.000,- Kč a že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Odvolací
soud odmítl názor soudu prvního stupně, že by žalobkyně jako vydražitel byla
aktivně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dobrovolné
dražby. S odvoláním na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21
Cdo 32/2005, podle něhož "vydražitel nemůže mít skutečný zájem na vyslovení
neplatnosti dražby, podle jejíhož výsledku v souladu se svým očekáváním, pro
které se dražby vůbec zúčastnil, nabývá vlastnictví k předmětu dražby, i kdyby
dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení § 24 odst. 3 zákona skutečně
postižena", dospěl k závěru, že žalobkyně jako vydražitel nabyla vlastnické
právo k předmětu dražby a její vlastnické právo bylo zaznamenáno do katastru
nemovitostí, že není aktivně legitimována k podání žaloby a že žaloba proto
musela být zamítnuta. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobkyně podala dovolání. Namítá, že
odvolací soud "mechanicky aplikoval rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 32/2005",
neboť nebylo přihlédnuto k odlišnostem, když v posuzované věci bylo "předmětem
dražby něco, co po právu vůbec neexistovalo", a že "vyloučením práva
vydražitele napadnout dražbu žalobou na vyslovení její neplatnosti by došlo až
k odepření ústavním pořádkem České republiky garantovaného práva na soudní
ochranu". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nesouhlasí s názorem
žalobkyně, že by "předmětem dražby bylo něco, co po právu vůbec neexistovalo",
když dražený pozemek byl v dražebních listinách popsán dostatečně určitě a
srozumitelně a že zákon č. 26/2000 Sb. v ustanovení § 20 odst. 1 písm. d)
nestanoví, že by "pozemek, jež bude předmětem dražby, musel být v dražební
vyhlášce či jiné dražební listině označen v souladu se zákonem č. 344/1992
Sb.". Jelikož žalobkyně nebyla výsledkem dražby nijak poškozena a byla zapsána
jako vlastník draženého pozemku, "nelze jí v této věci přiznat zákonnou možnost
dovolávat se toho, že byla oprávněna k podání žaloby v této věci".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a
další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal
rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že
napadená veřejná dražba byla provedena dne 17.2.2005 - podle zákona č. 26/2000
Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a
č. 257/2004 Sb., tedy ve znění účinném do 10.5.2005 (dále jen "zákona o
veřejných dražbách"). Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo
jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k
okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě
cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V
případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke
zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo
20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud;
neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení
podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou. I když vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší
podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost
veřejné dražby podle ustanovení buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo
pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), vydražitel nenabývá vlastnictví nebo
jiné právo k předmětu dražby, jestliže není možné spolehlivě (jednoznačně) - s
přihlédnutím ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co
vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem; v takovém případě je
legitimován (každý, jehož právní sféry se výsledek dražby dotýká) domáhat se ve
smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř.
žalobou určení, zda tu právní vztah nebo
právo je či není (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 9.10.2007 č.j. 21 Cdo 2690/2006). K žalobě o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby jsou
oprávněni (věcně legitimováni) - jak se uvádí v ustanovení § 24 odst.3 zákona o
veřejných dražbách - každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel. Účastníkem dražby se rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za
účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách
[§ 2 písm.c) zákona o veřejných dražbách], dražebními věřiteli jsou zástavní
věřitelé, věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny omezením převodu
nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správy sociálního
zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění
(srov. § 36 odst.3 zákona o veřejných dražbách) a za navrhovatele se považuje
osoba, která za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje
provedení dražby [§ 2 písm.b) zákona o veřejných dražbách]. Vydražitel je v zákoně o veřejných dražbách definován jako "účastník dražby,
jemuž byl udělen příklep" [§ 2 písm.k) tohoto zákona]. Zákon o veřejných
dražbách při vymezení pojmů v § 2 a také v dalších ustanoveních důsledně
rozlišuje mezi účastníkem dražby a vydražitelem. Tím, že v ustanovení § 24
odst.3 poskytuje oprávnění (věcnou legitimaci) k žalobě kromě dražebního
věřitele a navrhovatele jen účastníku dražby, vyjadřuje zákon o veřejných
dražbách současně jednoznačný záměr vyloučit z tohoto oprávnění vydražitele. I
když vydražitel - logicky vzato - musel být účastníkem dražby (podle ustanovení
§ 23 odst.9 zákona o veřejných dražbách se příklep udělí účastníkovi dražby,
který učinil nejvyšší podání), nelze dále přehlédnout, že udělením příklepu se
jeho právní postavení v dražbě změnilo. Na rozdíl od ostatních, v dražbě
neúspěšných účastníků dražby, kteří mohli být případnými nedostatky
(pochybeními) v provedení dražby dotčeni ve svých právech, vydražitel nemá
(nemůže mít) - objektivně vzato - opravdový zájem na vyslovení platnosti
dražby, podle jejíhož výsledku nabývá (v souladu se svým očekáváním, pro které
se dražby vůbec zúčastnil) vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby; i
kdyby dražba byla nedostatky vypočtenými v ustanovení § 24 odst.3 zákona o
veřejných dražbách skutečně postižena, opravdový zájem na určení neplatnosti
dražby samozřejmě nemůže spočívat v tom, že si vydražitel svůj záměr nabýt
vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby dodatečně (po udělení příklepu)
rozmyslel nebo že nemá finanční prostředky potřebné k úhradě ceny dosaženou
vydražením ve stanovené lhůtě, neboť vyslovení neplatnosti dražby nemůže být
právním prostředkem k nepřípustnému (v rozporu se zákonem) odvrácení následků
plynoucích pro obmeškalého vydražitele z ustanovení § 28 odst. 3 a 4 zákona o
veřejných dražbách.
Judikatura soudů proto již dříve dospěla k závěru, že
vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) k žalobě o určení
(vyslovení) neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 24 odst.3
o veřejných dražbách (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). V projednávané věci žalobkyně vydražila nemovitost a byla zapsána do katastru
nemovitostí jako její vlastník; žalobkyně nebyla předmětnou veřejnou
dobrovolnou dražbou, nepřesností v označení pozemku a ani provedenými
pozemkovými úpravami nijak dotčena na svých právech a nemůže mít tedy opravdový
zájem na vyslovení neplatnosti dražby. Rozmyslela-li si dodatečně svůj záměr
nabýt k nemovitosti vlastnické právo, nejde o okolnost, která by pro platnost
veřejné dobrovolné dražby mohla být významná. Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen
některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky
dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem
o.s.ř. zamítl. V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) náklady, které spočívají v odměně za
zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. § 8, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,-
Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997
Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.),
celkem ve výši 4.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát
JUDr. Jan Brož osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 1) za
dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální
částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a
náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši
960,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle
ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 1) tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna náhradu
nákladů řízení v celkové výši 5.760,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který
žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaným 2) a 3) v dovolacím řízení náklady nevznikly. Vzhledem k tomu, že
žalobkyně nemá na náhradu svých nákladů s ohledem na výsledek řízení právo,
bylo ve smyslu ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1
části věty před středníkem o.s.ř.