21 Cdo 2690/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobkyně A. Ž., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. D.,
zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního
soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 125/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2006 č.j. 27 Co 144/2006-149, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Obchodní společnost A. Z., a.s., se žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně
dne 11.7.2002 domáhala, aby bylo určeno, že je \"výlučným vlastníkem budovy -
zemědělské stavby na stavebních parcelách číslo st. 61/1 a parcelní číslo st.
61/2 v katastrálním území V., obec Ž.\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že
obchodní společnost 1. D., s.r.o. provedla dne 1.8.2001 v 10.00 hod. podle
zákona č. 26/2000 Sb. opakovanou dobrovolnou dražbu, jejímž předmětem byla
podle dražební vyhlášky a protokolu o průběhu veřejné dražby mimo jiné
\"nemovitost (stavba) na stavební parcele p.č. st. 61/1, která je zapsána v
katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem K. na LV pro k.ú. V., obec Ž.
\"; uvedenou nemovitost vydražil žalovaný. Vzhledem k tomu, že nemovitost byla
v dražební vyhlášce a v protokolu o průběhu veřejné dražby označena tak, že
nebylo \"zřejmé, co bylo předmětem dražby\" (ve skutečnosti stavba
\"administrativní budovy, včetně přístavby, stojí na stavebních parcelách 61/1
a 61/2 a jedná se o nedělitelný celek\"), došlo k tomu, že \"administrativní
budova\" je v katastru nemovitostí vedena současně jako vlastnictví žalobkyně i
žalovaného. Žalobkyně dovozuje, že provedená veřejná dražba je \"neplatná pro
neurčitost předmětu právního úkonu\" a že vydražená nemovitost je nadále v
jejím vlastnictví.
Okresní soud v Kladně - poté, co usnesením ze dne 18.10.2005 č.j. 8 C
125/2002-121 rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalobkyně místo
obchodní společnosti A. Z., a.s., zaniklé ke dni 31.8.2005, s obchodní
společností A. Ž., a.s. - rozsudkem ze dne 15.12.2005 č.j. 8 C 125/2002-132
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů řízení 12.257,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního stupně z provedených
důkazů zjistil, že předmětem veřejné dražby byl \"celek nemovitosti, stojící na
pozemku 61/2 (správně 61/1) a 61/2 bez čísla popisného\", o čemž žalovaný
\"jako zájemce o dražbu neměl žádnou pochybnost\" (nemovitost \"byla jako celek
v dražbě nabízena, znaleckým posudkem pro dražbu oceněna a cena, zaplacená v
dražbě, byla za celou nemovitost\"), dovodil, že žalobkyně má na požadovaném
určení naléhavý právní zájem, a uzavřel, že žalovaný v dražbě \"nemovitost
získal, vydražil a zaplatil\" a je tedy v jeho vlastnictví \"bez ohledu na to,
že pozemek označený jako 61/2 nebyl v dražební vyhlášce zmíněn\", neboť \"chyba
v označení pozemku neznamená neplatnost celé dražby\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13.4.2006 č.j. 27 Co
144/2006-149 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je
povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.950,- Kč k
rukám advokáta. Odvolací soud nejprve - s poukazem na právní názor vyjádřený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005 - dovodil, že
\"veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil
soud\", že \"neplatnost této dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení, než v
řízení podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako
otázku předběžnou\", a že soud \"může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné
dražby jen v případě, že byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež
jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách,
jestliže žalobu o určení neplatnosti podala osoba, která je k návrhu podle
tohoto ustanovení oprávněna (legitimována) a byla-li žaloba podána v
prekluzivní lhůtě uvedené v tomto ustanovení\", zjistil, že žaloba, kterou se
žalobkyně domáhala \"vyslovení neplatnosti dražby\", projednávaná v jiném
řízení, byla zamítnuta, a posléze uzavřel, že žalobkyně nemá na požadovaném
určení naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80
písm.c) o.s.ř. totiž \"může jít zásadně jen tehdy, jestliže by bez soudem
vysloveného určení (že právní vztah nebo právo existuje) bylo buď ohroženo
právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což znamená, že
musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání
rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž
by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro
nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě\". Žaloba o určení
vlastnického práva však nesmí být právním prostředkem pro \"zpochybňování aktů,
na základě nichž právo žalobce zaniklo\", jinak by nebyla \"nástrojem
prevence\", ale ve skutečnosti by směřovala \"k narušení právní jistoty na
straně nynějšího vlastníka\". Protože zpochybnění veřejné dobrovolné dražby ze
dne 1.8.2001 a \"jejích důsledků\" je možné pouze prostřednictvím žaloby o
určení neplatnosti podle § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, nemá
žalobkyně na požadovaném určení vlastnictví naléhavý právní zájem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Odvolacímu soudu v první řadě vytýká, že náležitě nepřihlédl k tomu, že
žalobkyně je i po provedení dražby vedena v katastru nemovitostí jako vlastník
vydražených nemovitostí, a že je proto zatížena \"povinnostmi vyplývajícími z
vlastnického práva, a to zejména v oblasti daňové\", zatímco nemovitosti ve
skutečnosti užívá žalovaný. Žalobkyně má za to, že \"s ohledem na stav zápisu v
katastru nemovitostí\" jí nemůže být upírán \"výkon vlastnického práva stejně
tak jako např. oprávnění předmětnou nemovitost zcizit\". Žalovaný, i když byl
do katastru nemovitostí zapsán \"v důsledku veřejné dražby dobrovolné jako
další výlučný vlastník předmětné nemovitosti\", nemohl po právu (s ohledem \"na
nedostatek identifikace předmětné nemovitosti\") své vlastnické právo nabýt.
Žalobkyně se žalobou v tomto řízení nedomáhala určení, v němž by měla být
posuzována prejudiciálně otázka neplatnosti dražby, ale určení, že je
\"výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti, tj. že její právo nikdy nezaniklo,
že existuje\", na kterém má s ohledem na uvedené okolnosti naléhavý právní
zájem. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení § 237 odst.1
písm.a) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a
aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. je mimo jiné založena na
rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu
prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné
pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a
povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků
odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, které nemělo
vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně
konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků.
Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 219 o.s.ř. nebo zda
postupoval podle ustanovení § 219a o.s.ř., popřípadě podle ustanovení § 220
o.s.ř., a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku (usnesení), není
sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení
§ 237 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků (srov. též právní
názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon
931/97, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1999).
Odvolací soud v napadeném rozsudku, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně, posoudil - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - rozdílně od soudu
prvního stupně otázku, zda žalobkyně má na požadovaném určení svého
vlastnického práva naléhavý právní zájem [§ 80 písm.c) o.s.ř.]; oproti soudu
prvního stupně, který dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý
právní zájem a že žaloba po věcné stránce není důvodná, neboť žalovaný v dražbě
\"nemovitost získal, vydražil a zaplatil\" a je tedy v jeho vlastnictví \"bez
ohledu na to, že pozemek označený jako 61/2 nebyl v dražební vyhlášce zmíněn\",
odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba musí být zamítnuta pro nedostatek
naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť ke \"zpochybnění\"
dobrovolné veřejné dražby může dojít jen prostřednictvím žaloby o neplatnost
dražby podle ustanovení § 24 zákona č. 36/2000 Sb. a žaloba o určení
vlastnictví není právním prostředkem pro \"zpochybňování aktů, na základě nichž
právo žalobce zaniklo\". Tím, že odvolací soud dovodil, že žalobkyně nemá na
požadovaném určení naléhavý právní zájem, ve svých důsledcích vymezil práva a
povinnosti mezi účastníky rozdílně od soudu prvního stupně. Z hlediska
přípustnosti dovolání proto rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí,
kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn; dovolání, které
proti němu podala žalobkyně, je tedy přípustné podle ustanovení § 237 odst.1
písm.a) o.s.ř. (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 21.8.2003 sp. zn. 29 Odo 224/2001, který byl uveřejněn pod č. 210 časopise
Soudní judikatura, roč. 2003).
Nejvyšší soud ČR poté přezkoumal ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. napadený
rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolatelka nezpochybňuje),
že na návrh správce konkursní podstaty úpadce A. Z. spol. s r.o., Ing. P. Š.
obchodní společnost 1. D. s.r.o. (nyní 1. D. a.s.), dne 1.8.2001 opakovanou
dobrovolnou veřejnou dražby sporné nemovitosti, že vydražitelem nemovitosti se
stal žalovaný, že žalovaný zaplatil nejvyšší podání, a že žaloba podaná
žalobkyní o určení neplatnosti této dražby byla pravomocným rozsudkem Okresního
soudu v Kladně ze dne 19.1.2005 č.j. 7 C 270/2003-80 zamítnuta.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že
opakovaná veřejná dobrovolná dražba, při které byla vydražena předmětná
nemovitost, byla provedena dne 1.8.2001 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb.,
o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do
31.12.2002 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Konání veřejné
dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, v níž mimo jiné uvede označení a
popis předmětu dražby a jeho příslušenství, jakož i popis stavu, v němž se
předmět dražby nachází, a jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu. Bylo-li při
veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby,
který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez
zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení
předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou
vydražením (nejvyšší podání).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena,
dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a
vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§ 24 odst. 1
zákona o veřejných dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu
dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí
vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka,
dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé
datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis
protokolu o dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno
vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v
katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. §
31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí
nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem
vlastnické právo pro vydražitele [srov. § 7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o
zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších
předpisů a tehdy platné ustanovení § 36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996
Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných
věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č.
90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí
České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak
k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na
základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní
skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o
veřejných dražbách a § 132 odst.1 občanského zákoníku].
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné
dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak správně
uvedl odvolací soud a jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov.
například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005,
který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005,
který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této
dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle
ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou.
I když vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné
veřejné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď
vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno),
vydražitel nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jestliže
není možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu
- dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je
vydražitelem. Přestože výsledek dražby nebyl zákonem stanoveným postupem
zpochybněn a přestože nešlo z pohledu ustanovení § 24 zákona o veřejných
dražbách o zmařenou nebo neplatnou dražbu, nelze pominout, že samozřejmým
požadavkem pro každé nabytí vlastnictví nebo jiného práva je také to, že ze
smlouvy, z výsledku dědického řízení, z rozhodnutí státního orgánu, z příklepu
licitátora ve veřejné dražbě nebo z jiné skutečnosti (srov. § 132 odst.1
občanského zákoníku) lze bez pochybností dovodit, kdo vlastnictví nebo jiné
právo nabyl a čeho (jaké věci nebo jiného předmětu právních vztahů) se nabytí
vlastnictví nebo jiného práva týkalo, neboť jinak je (již z povahy věci
samotné) vyloučeno, aby takto neurčitě nebo nesrozumitelně vymezené nabytí
práva bylo způsobilé mít v právních vztazích sledované právní následky (účinky).
Podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto
o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý
právní zájem.
Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní
vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo
ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení
stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c)
o.s.ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění
povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř. (srov. například rozsudek býv.
Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972). Vyslovený předpoklad
však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby
bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na
splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou - při
možnosti žaloby na plnění - lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by
nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování
sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří
pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě
o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na
splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm.b) o.s.ř. (srov. například
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.1997 sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný
pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
Žaloba o určení ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. není zpravidla
opodstatněna také tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve
vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména
tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato)
řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení
práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém
případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez
dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě
nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže
například právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné
otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například
vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné
otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.1996 sp. zn. II Odon
50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113).
Od naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je třeba odlišovat věcnou
legitimaci účastníků řízení. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní
vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva,
o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné
právo týká (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2002 sp. zn.
21 Cdo 679/2001, uveřejněný pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002).
V projednávané věci je mezi účastníky sporné, zda předmětná nemovitost (v
žalobě označená jako \"budova - zemědělská stavba na stavebních parcelách číslo
st. 61/1 a parcelní číslo st. 61/2 v katastrálním území V., obec Ž.\") je ve
vlastnictví žalobkyně nebo zda přešla příklepem licitátora při veřejné
dobrovolné dražbě provedené dražebníkem 1. D. s.r.o. (nyní 1. D. a.s.), dne
1.8.2001 do vlastnictví žalovaného. S přihlédnutím k tomu, že žalobkyně popírá,
že by nemovitost byla při dražbě označena natolik určitě, aby bylo nepochybné,
že jako předmět dražby ze dne 1.8.2001 přešla do vlastnictví vydražitele
(žalovaného), jakož i k tomu, že předmětná nemovitost je i po dražbě nadále
vedena v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalobkyně (na listu vlastnictví
pro obec Ž., katastrální území V.) a současně jako vlastnictví žalovaného (na
listu vlastnictví pro obec Ž., katastrální území V.) a žalovaný vlastnické
právo žalobkyně popírá, je nepochybně žalobkyní požadované určení způsobilým
prostředkem k tomu, aby byla odstraněna nejistota v jejím právním postavení,
neboť se tím vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy mezi účastníky.
Závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném
určení proto nemůže obstát.
Naléhavý právní zájem na žalobkyní požadovaném určení nelze odmítat na podkladě
názoru, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost
vyslovil soud, že neplatnost této dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení
než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to
ani jako otázku předběžnou, a že žaloba žalobkyně o určení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby provedené dne 1.8.2001 byla pravomocným rozsudkem Okresního
soudu v Kladně ze dne 19.1.2005 č.j. 7 C 270/2003-80 zamítnuta. Uvedený názor
se totiž může (samozřejmě spolu s dalšími okolnostmi) projevit jen v tom, jak
bude o žalobě meritorně rozhodnuto, aniž by na posouzení naléhavého právního
zájmu na určení mohlo mít jakýkoliv vliv.
Z uvedeného vyplývá, že není správný závěr odvolacího soudu, podle
kterého nemá žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Veden
chybným právním závěrem se odvolací soud zejména nezabýval tím, zda při dražbě
provedené dne 1.8.2001 byl ve vztahu k předmětné nemovitosti vymezen natolik
spolehlivě (jednoznačně), aby bylo možné (navzdory zjištěným \"nesrovnalostem\"
s přihlédnutím ke všem okolnostem případu) dovodit, co bylo žalovaným
vydraženo. Nejvyšší soud ČR proto napadený rozsudek podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b
odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu