21 Cdo 487/2018-213
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v
Praze 1 – Novém Městě, Na Florenci č. 2116/15, proti žalovaným 1) realdrazby.cz
s. r. o. se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Grafická č. 854/15, IČO 29136202,
zastoupenému JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově,
Štefánikova č. 75/48, 2) L. B., advokátce se sídlem v Brně, Adamovská č. 97/17,
jako správkyni konkursní podstaty úpadce Z. N. a 3) P. S., zastoupenému Mgr.
Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava ze Švamberka
č. 1284/12, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 32/2016, o dovoláních žalovaných 1) a 2) proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2017 č. j. 58 Co
108/2017-168, takto:
I. Dovolání žalované 2) se odmítá.
II. Dovolání žalovaného 1) se zamítá.
III. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně
na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém
Městě, Na Florenci č. 2116/15.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Břeclavi dne 27. 10. 2015
domáhal, aby bylo určeno, že dobrovolná elektronická dražba pozemku v k. ú. M.
n. M., která se konala dne 26. 8. 2015 na portálu www.realdrazby.cz, je
neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem budovy, stavba
občanského vybavení, na pozemku v k. ú. M. n. M., obec M., zapsané na listu
vlastnictví, vedeném Katastrálním úřadem pro J. k., Katastrální pracoviště B.,
že žalovaný 1) byl dražebníkem pozemku parc. v k. ú. M. n. M., obec M., ke dni
podání žaloby zapsaném na listu vlastnictví, vedeném Katastrálním úřadem pro J.
k., Katastrální pracoviště B., že žalovaná 2) je správkyní konkursní podstaty
vlastníka předmětného pozemku Z. N. a navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby,
že žalovaný 3) je „domnělým vydražitelem“ předmětného pozemku a že žalobce je
oprávněným z předkupního práva k předmětnému pozemku, které bylo veřejnou
dražbou porušeno, neboť mu nebyla dána možnost toto předkupní právo uplatnit, a
proto je legitimován k podání žaloby na základě ustanovení § 24 odst. 3 zákona
o veřejných dražbách. Uvedl, že žalovaný 1) byl povinen od dražby upustit ve
smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, neboť v
rozporu s ustanovením § 21 zákona o veřejných dražbách vydal dodatek č. 1 k
dražební vyhlášce, že bylo porušeno žalobcovo zákonné předkupní právo k
pozemku, které mu jako vlastníku budovy vzniklo ke dni 1. 1. 2014 na základě
ustanovení § 3056 občanského zákoníku, neboť jednak nebyl o konání dražby
informován ve smyslu ustanovení § 20 odst. 5 písm. b) zákona o veřejných
dražbách a jednak došlo k porušení ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných
dražbách, které je nutné pomocí analogie vztáhnout i na předkupní právo podle
ustanovení § 3056 občanského zákoníku, že žalovaný 1) dále porušil ustanovení §
20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, neboť v dražební vyhlášce
neinformoval ani o předkupním právu váznoucím na předmětném pozemku, ani o
výhradním právu žalobce pozemek užívat z titulu nájemní smlouvy z 22. 7. 2009,
a že dražební vyhláška ani její dodatek č. 1 nebyly vyvěšeny na úřední desce
Městského úřadu v M. Dodal, že žalovaný 3) nemohl být v dobré víře ohledně
nabytí předmětného pozemku, neboť předkupní právo žalobce vyplývá přímo z
občanského zákoníku a žalovaný 3) mohl pouhým nahlédnutím do katastru
nemovitostí zjistit, že na pozemku stojí stavba, která je ve vlastnictví osoby
odlišné od vlastníka pozemku.
Žalovaný 1) uvedl, že dodatek č. 1 k dražební vyhlášce byl vydán z důvodu
opravy označení předmětu dražby a stanovení nového termínu dražby, že změna
byla pouze formální a nemohla zasáhnout do žádných práv účastníků a že žalobce
se dražby aktivně účastnil, a měl proto možnost nemovitost nabýt.
Žalovaná 2) namítala, že jako správkyně konkursní podstaty nebyla při
dobrovolné dražbě povinna akceptovat předkupní právo žalobce nezapsané v
katastru nemovitostí (§ 17 odst. 7 zákona o veřejných dražbách) a že ustanovení
§ 27 odst. 7 „konkursního zákona“ se vztahuje pouze na předkupní právo a práva
nájemců podle zákona č. 72/1994 Sb., nikoli na předkupní právo vycházející z
ustanovení § 3056 občanského zákoníku.
Žalovaný 3) zejména uvedl, že žalobce se dražby účastnil jako dražitel, o
konání dražby tedy prokazatelně věděl a měl možnost své námitky ohledně svého
předkupního práva a ohledně správnosti dodatku č. 1 k dražební vyhlášce
uplatnit u žalované 2), popřípadě žalovaného 1) před konáním dražby, že se
neztotožňuje s právním názorem žalobce ohledně analogické aplikace ustanovení §
17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách a že je třeba dát přednost principu
ochrany dobré víry nabyvatele nemovitosti.
Obvodní soud pro Prahu 5 poté, co Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 17.
12. 2015 č. j. 10 C 213/2015-48 vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl,
že věc bude po právní moci usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5,
rozsudkem ze dne 1. 2. 2017 č. j. 42 C 32/2016-127 rozhodl, že dobrovolná
elektronická dražba pozemku parc. v k. ú. M n M, která se konala dne 26. 8.
2015 na portálu www.realdrazby.cz, je neplatná, že žalovaný 1) je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29 716 Kč k rukám advokáta Mgr.
Marka Vojáčka a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) se náhrada
nákladů řízení nepřiznává. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 8. 2015 se na portálu
www.realdrazby.cz konala dobrovolná elektronická dražba pozemku parc. v k. ú.
M n M, že této dražby se účastnil pod J. K., syn žalobce, který nedorovnal
poslední dva příhozy žalovaného 3), že žalobce je vlastníkem budovy na pozemku
parc. v k. ú. M. n. M., že dne 2. 7. 2015 vyhotovil žalovaný 1) dražební
vyhlášku č. 00015/15-2 a dne 22. 7. 2015 dodatek č. 1 k této dražební vyhlášce,
kterým změnil termín konání dražby z důvodu nedodržení lhůty pro zveřejnění
dražební vyhlášky na obecním úřadě a opravil označení předmětu dražby, že
žalovaný 1) doručil dražební vyhlášku spolu s dodatkem č. 1 dne 24. 7. 2015
Městskému úřadu v M. se žádostí o uveřejnění na úřední desce města, že Městský
úřad v M. dražební vyhlášku nezveřejnil a že žalobce uzavřel s žalovanou 2)
nájemní smlouvu k předmětnému pozemku, na základě které je oprávněn užívat
pozemek na dobu neurčitou za 1 158 Kč ročně. Dovodil, že žalobce je aktivně
legitimován k podání žaloby jako osoba oprávněná z předkupního práva a zároveň
osoba, do jejíchž práv bylo podstatným způsobem zasaženo, neboť pokud by
žalobce o konání dražby věděl, mohl se jí zúčastnit a předmětný pozemek
vydražit. Dospěl k závěru, že žalovaný 1) porušil jednak ustanovení § 20 odst.
5 písm. b) zákona o veřejných dražbách, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by
informoval žalobce o dražbě, jednak ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona o
veřejných dražbách, neboť neupustil od dražby, i když nebyly splněny podmínky §
15 a 21 zákona o veřejných dražbách týkající se změny podmínek a údajů v
dražební vyhlášce, které nelze dodatečně měnit, a jednak ustanovení § 20 odst.
3 zákona o veřejných dražbách, neboť dražební vyhláška nebyla uveřejněna
způsobem vzhledem k předmětu dražby obvyklým (na úřední desce Městského úřadu v
M.). Dále dovodil, že ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách se
nevztahuje na předkupní právo podle ustanovení § 3056 občanského zákoníku, a
žalovaná 2) tak nebyla povinna akceptovat předkupní právo žalobce nezapsané do
katastru nemovitostí (§ 17 odst. 7 zákona o veřejných dražbách), a že žalovaný
1) neporušil ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách tím,
že v dražební vyhlášce neinformoval o předkupním právu a nájemní smlouvě, neboť
o těchto skutečnostech nevěděl a žalovaná 2) nebyla povinna mu je sdělovat.
K odvolání žalovaných 1) a 3) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 8. 2017
č. j. 58 Co 108/2017-168 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o
náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) a 2) jen tak, že
žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení 29 716 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka, jinak jej
potvrdil a rozhodl, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně
zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta
Mgr. Marka Vojáčka a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) se žalobci
náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Na rozdíl od soudu prvního stupně
dospěl k závěru, že vydáním dodatku č. 1 k dražební vyhlášce nedošlo ke změně
podmínek dražby a údajů, které má na mysli ustanovení § 21 zákona o veřejných
dražbách, a proto nebyl dán důvod pro upuštění od dražby podle ustanovení § 22
odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách, že žalovaný 1) doručil Městskému
úřadu v M. dražební vyhlášku včetně dodatku č. 1 s žádostí o její zveřejnění, a
proto splnil podmínky ustanovení § 20 odst. 2 ve spojení s § 12 zákona o
veřejných dražbách, a že žalovaný 1) nebyl povinen doručit dražební vyhlášku
žalobci, neboť povinnost podle ustanovení § 20 odst. 5 písm. b) zákona o
veřejných dražbách se týká pouze osob, které mají právo k předmětu dražby
zapsané v katastru nemovitostí. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že
žalovaný 1) neporušil ustanovení § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných
dražbách, avšak dospěl k závěru, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná z
důvodu porušení ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách. Uvedl, že
ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách, které nedoznalo žádných
změn od 1. 1. 2008, postihuje zákonné předkupní právo mimo jiné podle tehdejší
úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, a to zákonné předkupní
právo spoluvlastníků, že vzhledem k tomu, že jiné zákonné předkupní právo v
tehdejším občanském zákoníku upraveno nebylo, postihuje veškerá zákonná
předkupní práva v občanském zákoníku, a že pro naplnění smyslu zákona a
nalezení spravedlnosti je nutno použít argumentum per analogiam a aplikovat
ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách i na případ zákonného
předkupního práva podle ustanovení § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, tak, aby vlastník stavby či pozemku nemohl obejít předkupní právo
druhého zneužitím institutu veřejné dobrovolné dražby. Dodal, že správce
konkursní podstaty musel podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání,
respektovat veškerá zákonná předkupní práva a nyní insolvenční správce je podle
ustanovení § 284 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, rovněž
vázán při zpeněžování majetkové podstaty veškerými zákonnými předkupními
právy.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaní 1) a 2).
Žalovaný 1) namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena otázka, zda soud může vyslovit neplatnost dobrovolné dražby za
situace, byla-li opomenuta osoba mající předkupní právo a způsobil-li toto
opomenutí výlučně insolvenční správce, který nechal věc z majetku úpadce
dražit, nikoli dražebník sám. Má za to, že vyslovení neplatnosti dražby z jeho
strany je vázáno na naplnění důvodů uvedených v ustanovení § 24 zákona o
veřejných dražbách a nemůže být dále rozšiřováno, že zmaření dražby je tedy
možné konstatovat pouze z důvodů na straně vydražitele a neplatnost dražby
pouze z důvodů na straně dražebníka a že, nepochybil-li dražebník ve svém
postupu, není právem soudu vyslovit neplatnost dražby. Uzavírá, že v postupu
podle ustanovení vyjmenovaných v § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách
nepochybil. Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) namítá, že dispozice správce s majetkem zapsaným v soupisu
konkursní podstaty jsou omezeny jen právy taxativně vymezenými v ustanovení §
27 odst. 7 zákona o konkursu a vyrovnání, že správce je podle tohoto ustanovení
vázán pouze zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zákona č. 72/1994
Sb., že omezení dispozic správce dané tímto ustanovením se předmětné dražby
netýká, a že proto nebyla povinna akceptovat předkupní právo žalobce dané
ustanovením § 3056 občanského zákoníku. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného 1) zamítl, neboť z
ustanovení § 24 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 17 odst. 5 zákona o
veřejných dražbách vyplývá, že neplatnost dražby může být způsobena nejen z
důvodů na straně dražebníka, ale rovněž z důvodů na straně konkursního správce,
a dovolání žalované 2) odmítl, neboť trpí vadami, pro které nelze v dovolacím
řízení pokračovat, když v něm není uvedeno a ani z něj není zřejmé, v čem
žalovaná 2) spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání žalovaných 1) a 2) podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“),
neboť dovoláními je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede
dnem 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku
odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Dovolání žalované 2) neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti
dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [žalovaná 2) vůbec
nevylíčila, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v
ustanoveních § 237 až § 238a o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího
soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání
uvedených alternativně v ustanovení § 237 o. s. ř. je podle mínění dovolatele
splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp.
zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)] a v dovolacím řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované 2)
podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Rozhodnutí odvolacího soudu kromě toho na právní otázce, zda ustanovení § 27
odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších
předpisů, dopadá na zákonné předkupní právo vymezené v ustanovení § 3056 zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, která byla
podle žalované 2) odvolacím soudem nesprávně právně posouzena, nezávisí
(vyřešení této právní otázky není pro posouzení neplatnosti předmětné dražby ve
smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve
znění pozdějších předpisů, podstatné) [nehledě k tomu, že z ustanovení § 27
odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších
předpisů, zcela jasně vyplývá, že správce konkursní podstaty je při zpeněžování
podstaty vázán všemi zákonnými předkupními právy, tedy i zákonným předkupním
právem vymezeným v ustanovení § 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (srov. též odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 694/2012)].
V projednávané věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na
vyřešení otázky hmotného práva, zda může soud vyslovit neplatnost dobrovolné
dražby ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění účinném do 31. 12. 2015 v případě, kdy opomenutí osoby
mající předkupní právo k předmětu dražby ve smyslu ustanovení § 17 odst. 5
tohoto zákona nezpůsobil dražebník, ale správce konkursní podstaty (navrhovatel
dražby). Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu
vyřešena, je dovolání žalovaného 1) proti rozsudku odvolacího soudu podle
ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného 1) není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že
veřejná dobrovolná dražba, při níž byla vydražena předmětná nemovitost, byla
provedena dne 26. 8. 2015 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách,
ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu
Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., a zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č.
315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 223/2009 Sb.,
č. 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb., č. 303/2013 Sb. a č. 167/2015 Sb., tedy podle
zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 31. 12. 2015
(dále jen „zákon o veřejných dražbách“).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí – jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách - veřejné
jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu
dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i
veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší
podání. Dražbou dobrovolnou je dražba prováděná na návrh vlastníka, kterým se
rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je
vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna
předmět dražby zcizit, likvidátor a insolvenční správce (srov. § 17 odst. 1 a 4
zákona o veřejných dražbách), popřípadě též správce konkursní podstaty, je-li
úpadek dlužníka řešen podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve
znění pozdějších předpisů.
Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu
účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl
udělen příklep (tj. na vydražitele), nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k
předmětu dražby na základě smlouvy, ale podle právní skutečnosti, kterou je
příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách].
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází
na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby tehdy, jde-li o
neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou (srov. například právní názor
vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 29 Odo
294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2007). Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné
dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou
taxativně uvedeny v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách,
jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu
podle tohoto ustanovení oprávněna (věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti
osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána v
prekluzivní lhůtě uvedené v tomto ustanovení (srov. § 24 odst. 3 zákona o
veřejných dražbách).
Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může být veřejná
dobrovolná dražba soudem určena neplatnou, pokud dražebník neupustil od dražby,
ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti
na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních §
12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, §
25 a v § 26 odst. 1 a 2 zákona o veřejných dražbách nebo byly-li vydraženy z
dražeb vyloučené předměty dražby.
Podle ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách předměty kulturní
hodnoty z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní
povahy lze dražit, pouze jsou-li opatřeny osvědčením k trvalému vývozu. Věci,
na nichž vázne zákonné předkupní právo státu podle zvláštních právních
předpisů, zákonné předkupní právo spoluvlastníků, a byty a nebytové prostory, s
nimiž je nakládání omezeno právem nájemců na přednostní nabytí vlastnictví nebo
zákonným předkupním právem nájemců podle zvláštního právního předpisu, lze
dražit, pouze vysloví-li každá z oprávněných osob s provedením dražby svůj
souhlas formou písemného prohlášení opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem a
předloženého dražebníkovi nejpozději před podpisem dražební vyhlášky. Tento
souhlas může být podmíněn tím, že nejnižší podání nebude nižší než cena v
souhlasu uvedená. I bez tohoto souhlasu je dražba přípustná, koná-li se na
návrh správce konkursní podstaty, pokud správce konkursní podstaty písemně
vyzval oprávněnou osobu k využití jejího předkupního práva nebo práva na
přednostní nabytí předmětu dražby a toto právo nebylo včas využito. Koná-li se
dražba podle tohoto odstavce, není přípustné stanovit nejnižší podání pod cenu
případně uvedenou v kterémkoli ze souhlasů udělených oprávněnými osobami,
snížit nejnižší podání ani konat opakovanou dražbu; práva podle § 23 odst. 11
však nejsou dotčena.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že jedním z důvodů neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby je provedení této dražby, aniž by byly splněny podmínky
uvedené v ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách. Tyto podmínky
spočívají mimo jiné v souhlasu osob oprávněných ze zákonných předkupních práv
uvedených v tomto ustanovení s provedením dražby věcí, na nichž tato předkupní
práva váznou, nebo - koná-li se dražba na návrh správce konkursní podstaty - v
tom, že oprávněné osoby přes výzvu správce konkursní podstaty k využití jejich
předkupního práva tohoto práva včas nevyužijí. Nejsou-li tyto podmínky
vyplývající z ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách splněny, je
dán důvod neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, aniž by – jak je zřejmé ze
znění tohoto ustanovení - bylo významné, zda jejich nedodržení způsobil
(zavinil) dražebník, nebo navrhovatel dražby (správce konkursní podstaty, na
jehož návrh se dražba konala). Dospěl-li proto odvolací soud v projednávané
věci k závěru, že předmětná dobrovolná dražba je neplatná z důvodu nesplnění
podmínek uvedených v ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách (neboť
správce konkursní podstaty nevyzval žalobce jako osobu oprávněnou ze zákonného
předkupního práva k využití tohoto práva), postupoval v souladu s ustanovením §
24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovolacího
důvodu uplatněného v dovolání žalovaného 1) správný. Protože nebylo zjištěno,
že by byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s.
ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo
jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1) podle ustanovení § 243d
písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání
žalovaného 1) bylo zamítnuto a dovolání žalované 2) bylo odmítnuto a žalovaní
1) a 2) jsou proto - spolu s žalovaným 3) [§ 91 odst. 2 o. s. ř.] - povinni
společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že
výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v
projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty
první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení
v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č.
116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této
situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny
pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané
věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem a podpůrně
též k vyhlášce č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) [srov. nález
Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3559/15] ve výši 5 000 Kč.
Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v
paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce
žalobce, advokát Mgr. Marek Vojáček, osvědčil, že obchodní společnost, ve které
vykonává advokacii, je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které
žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty
ve výši 1 113 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové
výši 6 413 Kč žalobci společně a nerozdílně zaplatit k rukám advokáta, který
žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní
moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu