29 Cdo 694/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci
žalobkyně Campell Finance, a. s., se sídlem v Brně, Kaštanová 64, PSČ 620 00,
identifikační číslo osoby 25 32 23 20, zastoupené Mgr. Ing. Milanem Šoubou,
advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, proti žalovanému
Mgr. P. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně TESLAMP Holešovice a. s.,
identifikační číslo osoby 00 00 97 84, zastoupenému Mgr. Luisem Velázquezem,
advokátem, se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Za Poříčskou bránou 390/18, PSČ 186
00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně,
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 19/2009, o dovolání žalobce
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. 10 Cmo
34/2011-111, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. 10 Cmo 34/2011-111,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. října 2011, č. j. 10 Cmo 34/2011-111,
k odvolání žalovaného změnil rozsudek ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 58 Cm
19/2009-70, jímž Městský soud v Praze vyloučil ze soupisu majetku konkursní
podstaty úpadkyně spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 971/1000 na
pozemcích specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „podíl na sporných
nemovitostech“), tak, že žalobu zamítl. Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1) Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. března 2002, č. j. 99 K
19/2000-519, prohlásil konkurs na majetek společnosti TESLAMP Holešovice a. s. (dále jen „úpadkyně“) a ustavil konkursního správce. Následně usnesením ze dne
26. července 2002, č. j. 99 K 19/2000-577, zprostil dosavadního správce funkce
a novým správcem konkursní podstaty ustavil Mgr. P. K. 2) Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. srpna 2001, č. j. 42 K
22/2001-9, prohlásil konkurs na majetek obchodní společnosti TES PRAHA a. s. (dále jen „společnost T“) a správcem konkursní podstaty ustavil JUDr. M. N. 3) Sporné nemovitosti původně byly v podílovém spoluvlastnictví úpadkyně (s
podílem 971/1000) a J. R. (s podílem 29/1000), přičemž posledně jmenovaný kupní
smlouvou ze dne 29. listopadu 2004 převedl svůj spoluvlastnický podíl ve výši
ideálních 29/1000 na žalobkyni. 4) Podíl na sporných nemovitostech byl zastaven k zajištění pohledávek věřitelů
(České spořitelny a. s. a České konsolidační agentury) za společností T. 5) Správce konkursní podstaty společnosti T podíl na sporných nemovitostech v
roce 2007 zahrnul do soupisu majetku konkursní podstaty podle ustanovení § 27
odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). 6) Žalobkyně (jako menšinový spoluvlastník) nabyla podíl na sporných
nemovitostech od správce konkursní podstaty společnosti T na základě kupní
smlouvy ze dne 1. října 2007; s prodejem podílu na sporných nemovitostech mimo
dražbu vystavil souhlas věřitelský výbor i konkursní soud (usnesením ze dne 12. září 2007, č. j. 42 K 22/2001-991). 7) Dopisem ze dne 28. března 2007 požádala Aukční síň Naxos a. s. (následně po
změně obchodní firmy NAXOS a. s. – dále jen „dražebník“), z pověření JUDr. M. N., jako správce konkursní podstaty společnosti T, žalobkyni o vyslovení
souhlasu s provedením veřejné dražby podílu na sporných nemovitostech podle
ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách). Žalobkyně
dopisem ze dne 10. dubna 2007 žadateli sdělila, že s provedením veřejné dražby
nesouhlasí. 8) Dopisem ze dne 24. července 2007 se dražebník v návaznosti na dopis ze dne
10. dubna 2007 a po projednání s JUDr. N. dotázal žalobkyně, zda má zájem o
odkoupení sporných pozemků. 9) Žalovaný u Městského soudu v Brně podal proti žalobkyni žalobu o uložení
povinnosti „uzavřít kupní smlouvu o prodeji podílu ideálních 29/1000 sporných
nemovitostí“, a to na základě tvrzení, že J. R. prodal zmíněný podíl kupní
smlouvou ze dne 29. listopadu 2004, aniž respektoval zákonné předkupní právo
úpadkyně. Věc je vedena u označeného soudu pod spisovou značkou 43 C 203/2007.
10) Žalovaný podíl na sporných nemovitostech sepsal do soupisu majetku
konkursní podstaty úpadkyně v lednu 2009 a žalobkyně podala žalobu o vyloučení
tohoto podílu ve lhůtě určené výzvou konkursního soudu. Odvolací soud – cituje ustanovení § 27 odst. 5 ZKV a § 17 odst. 5 zákona o
veřejných dražbách (na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil, že se
žalobkyně stala vlastníkem podílu na sporných nemovitostech) ? uzavřel, že v
poměrech dané věci žalobkyně nedoložila, že by ji JUDr. M. N. „v průběhu
veřejné dražby poté, kdy jako spoluvlastník nesouhlasila s provedením veřejné
dražby, písemně vyzval k využití předkupního práva“. Výzvu dražebníka k jednání
ohledně způsobu zpeněžení podílu na sporných nemovitostech přitom neměl za
relevantní již proto, že ji neučinil správce konkursní podstaty společnosti T. Jelikož nebyly splněny podmínky vyžadované zákonem o veřejných dražbách, JUDr. M. N. byl povinen zpeněžit podíl na sporných nemovitostech ve veřejné dražbě. Neučinil-li tak a zpeněžil-li jej mimo dražbu, je právní úkon, jímž převedl
vlastnické právo na žalobkyni, absolutně neplatný podle ustanovení § 39 zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přičemž tento
následek nemohl zhojit ani souhlas věřitelského výboru, ani souhlas konkursního
soudu. V situaci, kdy žalobkyně nenabyla vlastnické právo k podílu na sporných
nemovitostech, nesvědčí jí právo vylučující zařazení tohoto podílu do soupisu
majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že odvolací soud
přepjatě formalisticky vyložil ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejných
dražbách. Dovolatelka akcentuje, že v případě, kdy nesouhlasila s prodejem
podílu na sporných nemovitostech ve veřejné dražbě a kdy se správce konkursní
podstaty společnosti T „hodnověrně dozvěděl“ o jejím zájmu o koupi podílu na
sporných nemovitostech, byl jeho postup – prodej označeného spoluvlastnického
podílu mimo dražbu se souhlasem věřitelského výboru a konkursního soudu – v
souladu s právem. V této souvislosti poukázala na skutečnost, že dražebník
jednal „z pověření správce konkursní podstaty“ a že JUDr. M. N. jeho postup
„následně schválil“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a
tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy
(tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince
2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k
tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo
3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek.
Dovolání žalobkyně proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé
je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 17 zákona o veřejných dražbách (ve znění účinném
do 31. prosince 2007) dražbou dobrovolnou je dražba prováděná na návrh
vlastníka. Návrh může podat i více osob, a to i tehdy, nejsou-li spoluvlastníky
předmětu dražby (odstavec 1). Vlastníkem se rozumí též osoba, která je
oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo na
základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit,
likvidátor a správce konkursní podstaty (odstavec 4). Předměty kulturní hodnoty
z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy lze
dražit, pouze jsou-li opatřeny osvědčením k trvalému vývozu. Věci, na nichž
vázne zákonné předkupní právo státu podle zvláštních právních předpisů, zákonné
předkupní právo spoluvlastníků, a byty a nebytové prostory, s nimiž je
nakládání omezeno právem nájemců na přednostní nabytí vlastnictví nebo zákonným
předkupním právem nájemců podle zvláštního právního předpisu, lze dražit, pouze
vysloví-li každá z oprávněných osob s provedením dražby svůj souhlas formou
písemného prohlášení opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem a předloženého
dražebníkovi nejpozději před podpisem dražební vyhlášky. Tento souhlas může být
podmíněn tím, že nejnižší podání nebude nižší než cena v souhlasu uvedená. I
bez tohoto souhlasu je dražba přípustná, koná-li se na návrh správce konkursní
podstaty, pokud správce konkursní podstaty písemně vyzval oprávněnou osobu k
využití jejího předkupního práva nebo práva na přednostní nabytí předmětu
dražby a toto právo nebylo včas využito. Koná-li se dražba podle tohoto
odstavce, není přípustné stanovit nejnižší podání pod cenu případně uvedenou v
kterémkoli ze souhlasů udělených oprávněnými osobami, snížit nejnižší podání
ani konat opakovanou dražbu; práva podle § 23 odst. 11 však nejsou dotčena
(odstavec 5).
Podle ustanovení § 27 ZKV (v témže znění) podstatu lze zpeněžit
veřejnou dražbou věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot, soudním
výkonem rozhodnutí nebo jejich prodejem mimo dražbu. Veřejnou dražbu věcí a
jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot včetně podniku provede dražebník
na návrh správce. Přitom se postupuje podle zvláštního předpisu (odstavec 1).
Prodej mimo dražbu uskuteční správce se souhlasem soudu; při svém rozhodování
přihlédne soud zejména k vyjádření věřitelského výboru, k době předpokládaného
zpeněžení, jakož i k nákladům, které bude třeba vynaložit na další udržování a
správu podstaty. Udělí-li soud souhlas, může též stanovit podmínky pro prodej.
Věci lze prodat mimo dražbu i pod odhadní cenu. Obdobně lze převést i úpadcovy
sporné nebo obtížně vymahatelné pohledávky. Souhlasu soudu není třeba k prodeji
věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením. Při zpeněžování
správce postupuje tak, aby byla šetřena možnost zachování podnikatelské
činnosti a pracovních příležitostí, a tak, aby bylo co nejvíce chráněno životní
prostředí nebo jiný zvláště významný obecný (veřejný) zájem. Smluvními
předkupními právy není správce vázán (odstavec 2). Osoby, jejichž věci, práva
nebo pohledávky zajišťují pohledávky (§ 28) vůči úpadci, správce vyzve, aby do
30 dnů vyplatily ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby
ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka
zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li
cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do
soupisu podstaty (§ 18). Věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů,
lze zpeněžit ve veřejné dražbě. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o
ručitele včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení (např. směnečné
rukojemství, záruky poskytnuté věřitelem na zajištění celního dluhu) [odstavec
5].
Podle ustanovení § 140 obč. zák. převádí-li se spoluvlastnický
podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§
116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají
právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že již v rozsudku ze dne 20.
května 2010, sp. zn. 29 Cdo 939/2008, uveřejněném v časopise Soudní judikatura
č. 2, ročník 2012, pod číslem 25, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož
souhlas se zpeněžením věci zajišťující pohledávku odděleného věřitele prodejem
mimo dražbu vydaný konkursním soudem neopravňoval správce konkursní podstaty
úpadce ke zpeněžení takové věci prodejem mimo dražbu vzhledem k ustanovení § 27
odst. 5 ZKV. Jakkoli na tomto závěru nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit, v
poměrech projednávané věci je nezbytné přihlédnout i k tomu, že žalobkyni (dle
soudů nižších stupňů) svědčí zákonné předkupní právo spoluvlastníka k podílu na
sporných nemovitostech.
Z výše citovaných ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání a zákona
o veřejných dražbách je zřejmé, že podíl na sporných nemovitostech mohl správce
konkursní podstaty společnosti T zpeněžit ve veřejné dražbě (§ 27 odst. 5 ZKV).
Jelikož byl vázán zákonným předkupním právem žalobkyně (jako spoluvlastníka
sporných nemovitostí), mohl tímto způsobem podíl na sporných nemovitostech
zpeněžit pouze za splnění podmínek určených ustanovením § 17 odst. 5 zákona o
veřejných dražbách, tj. v případě, koná-li se dražba na návrh správce konkursní
podstaty, i bez souhlasu osoby, které svědčí zákonné předkupní právo, vyzval-li
správce konkursní podstaty oprávněnou osobou k využití předkupního práva a toto
právo nebylo včas využito.
Promítnuto do poměrů dané věci, nedala-li osoba, jíž svědčí zákonné předkupní
právo spoluvlastníka (žalobkyně), souhlas k dražbě podílu na sporných
nemovitostech a JUDr. M. N. (správce konkursní podstaty společnosti T) ji
nevyzval k využití předkupního práva (viz skutkový závěr odvolacího soudu),
nelze hovořit o tom, že předkupní právo taková osoba včas nevyužila a tudíž
nelze uvažovat ani o možnosti prodeje spoluvlastnického podílu na sporných
nemovitostech veřejnou dražbou. Za stavu, kdy následně žalobkyně projevila
zájem o koupi podílu na sporných nemovitostech (tj. využila předkupního práva
spoluvlastníka) a uzavřela s JUDr. M. N. kupní smlouvu ohledně označeného
podílu na sporných nemovitostech, nelze způsobu, jímž správce konkursní
podstaty společnosti T předmětný podíl zpeněžil (přímý prodej se souhlasem
věřitelského výboru a konkursního soudu) ničeho vytknout. Opačný závěr,
zastávaný odvolacím soudem, by totiž ve svých důsledcích vůbec neumožňoval
zpeněžit podíl na sporných nemovitostech (na straně jedné by zpeněžení formou
veřejné dražby nepřicházelo v úvahu z důvodu nesplnění podmínek vyžadovaných
ustanovením § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách a na straně druhé by musel
být podíl na sporných nemovitostech zpeněžen ve veřejné dražbě ve smyslu
ustanovení § 27 odst. 5 ZKV).
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a
podle něhož JUDr. M. N., správce konkursní podstaty společnosti T nemohl (přes
existenci zákonného předkupního práva žalobkyně) platně zpeněžit podíl na
sporných nemovitostech přímým prodejem, není správné a dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn po právu,
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o.
s. ř.).
V další fázi řízení při řešení otázky, zda žalobkyně vskutku nabyla vlastnické
právo k podílu na sporných nemovitostech, odvolací soud nepřehlédne (vzhledem k
předmětu a případnému výsledku řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp.
zn. 43 C 203/2007) závěry přijaté Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 2. března
2011, sp. zn. 22 Cdo 1595/2009.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém
rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů
řízení dovolacího (§ 243b odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. července 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu