21 Cdo 4972/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka,
Ph.D. v právní věci žalobkyně V. P., zastoupené JUDr. Karlem Fořtlem, advokátem
se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 10/6, proti
žalované Nemocnici České Budějovice, a.s. se sídlem v Českých Budějovicích, B.
Němcové č. 585/54, IČO 26068877, zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se
sídlem v Českých Budějovicích, Radniční č. 489/7A, o neplatnost výpovědi z
pracovního poměru a o 118.248,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 376/2013, o dovolání žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2015 č.j. 19
Co 200/2015-142, takto:
Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl zrušen rozsudek
okresního soudu ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč
s příslušenstvím), rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.
srpna 2014 č.j. 18 C 376/2013-101 (s výjimkou výroku, kterým bylo žalované
uloženo, aby zaplatila žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím) a usnesení
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. července 2015 č.j. 18 C
376/2013-175 se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v
Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Žalovaná sdělila dopisem ze dne 29.7.2013 žalobkyni, že jí dává výpověď z
pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku práce. Důvod výpovědi
spatřovala v tom, že žalobkyně na základě lékařského posudku vypracovaného
oddělením pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice ze dne 19.6.2013
pozbyla "dlouhodobě zdravotní způsobilost".
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne
1.11.2013 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je
neplatná, a aby jí žalovaná zaplatila dlužnou mzdu za období od 8.6.2013 do
30.9.2013 ve výši 118.248,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím,
že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 20.2.2007 v
pracovním poměru sjednaném na dobu určitou jako zdravotní sestra na
neonatologickém oddělení a že pracovní poměr se dohodou o změně pracovní
smlouvy ze dne 18.2.2009 změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobkyně
utrpěla dne 2.9.2011 pracovní úraz, když při plnění pracovních povinností
zakopla a zranila si pravé koleno, a v důsledku pracovního úrazu byla uznána
práce neschopnou až do 31.12.2011. Po návratu žalobkyně do zaměstnání dne
1.1.2012 zraněné "koleno dvanáctihodinové směny neustálo", byla jí doporučena
operace a dne 19.1.2012 byla znovu uznána práce neschopnou. Pracovní
neschopnost byla ukončena dne 7.6.2013; žalobkyně dne 4.6.2013 předala žalované
"mimořádný lékařský posudek závodního lékaře" ze dne 3.6.2013, podle kterého
byla zdravotně nezpůsobilá k práci zdravotní sestry na "plný pracovní úvazek",
a požádala o přeřazení na jinou pracovní pozici nebo kratší pracovní dobu,
avšak žalovaná jí nevyhověla. Dne 7.6.2013 obdržela žalobkyně dopis, v němž jí
žalovaná sdělila, že "vzhledem k pracovní nezpůsobilosti nemá nadále docházet
do zaměstnání", a zároveň jí uložila vyzvednout si dne 10.6.2013 "harmonogram
směn pro rok 2013" a podle něj se ve stanovené pracovní době "zdržovat v místě
trvalého bydliště, aby se na zavolání mohla dostavit do místa výkonu práce".
Oddělení pracovního lékařství Nemocnice České Budějovice vydalo dne 19.6.2013
lékařský posudek, podle něhož žalobkyně "dlouhodobě pozbyla zdravotní
způsobilost k výkonu povolání na plný úvazek", ve kterém však nebylo uvedeno,
že se jedná o následek pracovního úrazu; posléze byl posudek z "podnětu"
žalobkyně zrušen rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne
16.10.2013 č.j. KUJCK 39062/2013/OSVZ. Žalovaná s odvoláním na lékařský posudek
ze dne 19.6.2013 dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §
52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyně dopisem ze dne 30.7.2013 sdělila
žalované, že trvá na dalším zaměstnávání s tím, že "má zájem nadále pracovat v
nemocnici, a to na jakékoliv pozici v souladu se zdravotním stavem". V období
od 8.6.2013 do 30.9.2013 (kdy měl pracovní poměr účastníků skončit výpovědí)
nevyplatila žalovaná žalobkyni žádnou mzdu za "pracovní pohotovost", která jí
byla nařízena. Žalobkyně pokládá výpověď z pracovního poměru za neplatnou a
požaduje úhradu "dlužné mzdy".
Žalovaná zpochybnila, že by pracovní neschopnost žalobkyně "trvající v období
od 19.1.2012 do 7.6.2013 byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne
2.9.2011", a uvedla, že žalobkyně dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost,
která jí neumožňuje konat sjednanou práci, a že "po dobu výpovědní lhůty
nenáleží žalobkyni nárok na vyplacení dlužné mzdy, resp. náhrady mzdy, neboť
žalobkyně nevykonávala pro žalovaného práci z důvodu spočívajícího na straně
žalobkyně".
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26.8.2014 č.j. 18 C
376/2013-101 určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem
žalované ze dne 29.7.2013 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna
zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč "hrubého s ročním úrokem z prodlení ve výši
8,05 % z částky 117.602,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení", že žalovaná je povinna
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 51.304,- Kč "na účet Okresního
soudu v Českých Budějovicích, které budou soudem vyplaceny k rukám JUDr. Karla
Fořtla", a že žalovaná je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Českých
Budějovicích na soudním poplatku 7.881,- Kč. Po provedeném dokazování dovodil,
že výpověď z pracovního poměru je neplatná, neboť se odvolává na lékařský
posudek ze dne 19.6.2013, ve kterém je "pouze zaškrtnuta varianta, že žalobkyně
pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti, aniž by z něho bylo jednoznačně
patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci,
tj. zda jsou to okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d) nebo v ustanovení
§ 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyni rovněž náleží "doplatek do výše
předpokládaného průměrného výdělku"; i když žalobkyně nemohla vykonávat svou
dosavadní práci, zaměstnavatel jí dal "příkaz, aby do práce nechodila, ale
zároveň jí přikázal, aby zůstala v době svých směn k dispozici, jinak řečeno
neumožnil jí ani vykonávat jinou práci a jinou práci jí ani nenabídl, nelze z
provedených důkazů učinit závěr, že takovou práci pro žalobkyni neměl".
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
26.2.2015 č.j. 19 Co 200/2015-142 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a v ostatních výrocích
jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že "ani z výpovědi z pracovního poměru
ze dne 29.7.2013, ani z lékařského posudku ze dne 19.6.2013 není jednoznačně
patrno, co bylo příčinou nezpůsobilosti žalobkyně dále konat dosavadní práci",
a že proto taková výpověď z pracovního poměru je pro rozpor s ustanovením § 50
odst. 4 zákoníku práce neplatná. Při rozhodování o "mzdovém nároku" žalobkyně
odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že nerozhodl o celém předmětu řízení
(žalobkyně požadovala částku 118.248,- Kč s úroky z prodlení od 1.11.2013 do
zaplacení, ale soud prvního stupně rozhodl o částce 117.602,- Kč s
příslušenstvím, aniž by žalobkyně vzala částečně žalobu zpět nebo žalobu co do
uplatněné částky změnila), odmítl názor soudu prvního stupně, že by žalobkyni
náležela náhrada mzdy za období od 8.6. do 30.9.2013 podle ustanovení § 139
zákoníku práce, neboť "náhrada mzdy zaměstnanci přísluší pouze tehdy, pokud
takovýto nárok zákoník práce stanoví, když z ničeho nevyplývá, že pokud
zaměstnanec nepracuje, a tudíž mu nesvědčí nárok na mzdu, má za trvání
pracovního poměru automaticky právo na náhradu mzdy", a uzavřel, že, "je-li
dána jak překážka na straně zaměstnavatele, který není schopen přidělovat
zaměstnanci práci, tak překážka na straně zaměstnance, který není schopen práci
pro zaměstnavatele vykonávat (nikoliv pro pracovní úraz), zákoník práce s
takovými překážkami na straně účastníků pracovněprávního vztahu právo
zaměstnance na náhradu mzdy nespojuje".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru) podala
žalovaná dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů, že by výpověď z pracovního
poměru ze dne 29.7.2013 měla být neplatná, neboť lékařský posudek ze dne
19.6.2013 neobsahuje údaj tom, zda ztráta zdravotní způsobilosti je v
souvislosti s pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo tzv. obecným
onemocněním, a poukazuje na úpravu posudkové péče obsaženou v zákoně č.
373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle něhož "lékařský
posudek je způsobilým podkladem pro podání výpovědi, aniž by obsahoval údaj o
příčině pozbytí zdravotní způsobilosti"; bez ohledu na to, jestli je ve
výpovědi uvedeno, zda se podává z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní
způsobilosti pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo tzv. obecné onemocnění,
"nemůže dojít k záměně s výpovědním důvodem podle ustanovení § 52 písm. d)
zákoníku práce", neboť "termín dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti použitý
v podané výpovědi je ze zákona vázán výlučně k výpovědnímu důvodu podle
ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce". Závěr odvolacího soudu o tom, že ve
výpovědi nebo lékařském posudku musí být dostatečně skutkové vymezeno, co je
příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance konat dosavadní práci (např.
poškození kloubu nohy, ruky atd.), není správný, když z něho nelze učinit
závěr, zda je "toto poškození způsobeno pracovním úrazem nebo z tzv. obecných
příčin, resp. zda je výpověď dávána z důvodu podle ustanovení § 52 písm. e)
nebo d) zákoníku práce". Na platnost výpovědi nemá vliv ani skutečnost, že
lékařský posudek ze dne 19.6.2013 byl zrušen rozhodnutím Krajského úřadu
Jihočeského kraje ze dne 16.10.2013, neboť podle ustanovení § 44 odst. 4 písm.
a) zákona č. 373/2011 Sb. nabývá posudkový závěr o dlouhodobém pozbytí
zdravotní způsobilosti účinnosti již dnem jeho předání posuzované osobě, a to
bez ohledu na případně podaný návrh na jeho přezkoumání. Žalovaná navrhla, aby
dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se zamítá žaloba v
části, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti výpovědi žalované z
pracovního poměru ze dne 29.7.2013.
Okresní soud v Českých Budějovicích - poté, co usnesením ze dne 19.5.2015 č.j.
18 C 376/2013-158 zastavil řízení "co do částky 646,- Kč se zákonným úrokem z
prodlení z částky 646,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení a usnesením ze dne
19.5.2015 vyloučil řízení o "zaplacení částky 117.602,- Kč s ročním úrokem z
prodlení 8,05% z částky 117.602,- Kč od 1.11.2013 do zaplacení" k samostatnému
řízení - usnesením ze dne 28.7.2015 č.j. 18 C 376/2013-175 rozhodl, že žalovaná
je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o určení neplatnosti
výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 29.7.2013
28.459,20 Kč "na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích" a že žalovaná je
povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Českých Budějovicích na soudním
poplatku 2.000,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době -
vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před
1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do
31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci (o určení neplatnosti výpovědi z
pracovního poměru ze dne 29.7.2013) bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní
otázky, jaké jsou z hlediska zdravotního stavu zaměstnance předpoklady pro
podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zákoníku
práce vzhledem k právní úpravě posudkové péče a lékařských posudků účinné od
1.4.2012 (ode dne účinnosti zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních
službách). Vzhledem k tomu, že při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
dovolání žalované je proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237
o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že
žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne
29.7.2013, která jí byla doručena dne 30.7.2013 - podle právních předpisů
účinných v té době, zejména podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve
znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb.
a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008
Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č.
382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 427/2010
Sb., č. 347/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č.
466/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011
Sb., č. 429/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 385/2012 Sb.,
396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb. a č. 472/2012 Sb., tedy podle zákoníku práce ve
znění účinném do 31.7.2013 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 373/2011
Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákonů č. 167/2012 Sb. a č.
47/2013 Sb., tedy podle zákona o specifických zdravotních službách ve znění
účinném do 30.4.2015 (dále jen "zákona o specifických zdravotních službách").
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru jen z důvodu
výslovně stanoveného v ustanovení § 52 zák. práce (srov. § 50 odst.2 zák.
práce). Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, musí důvod
ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem;
důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (srov. § 50 odst.4 zák. práce).
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li
zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku
vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného
správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní
způsobilost [srov. § 52 písm. e) zák. práce].
Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je
hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek
na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za
účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na
ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a
nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný
dohled na pracovištích a nad výkonem práce (srov. § 53 zákona o specifických
zdravotních službách). O zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu se
vydává na žádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu
oprávněné osoby, lékařský posudek (srov. § 42 odst.1 zákona o specifických
zdravotních službách).
"Pracovnělékařské služby" poskytují (a v jejich rámci vydávají lékařské posudky
o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu) poskytovatelé
pracovnělékařských služeb; "poskytovatelem" se rozumí "fyzická nebo právnická
osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb" [srov. § 2 odst.1
zákona č. 272/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
(zákona o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů], a
"poskytovateli pracovnělékařských služeb" jsou "poskytovatelé v oboru
všeobecného praktického lékařství" nebo "poskytovatelé v oboru pracovního
lékařství" (srov. § 54 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách).
Lékařské posudky se vydávají na základě zhodnocení výsledků lékařské prohlídky
a dalších potřebných odborných vyšetření (pracovnělékařské prohlídky), výpisu
ze zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro
výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován (srov. § 42 odst.1 zákona o
specifických zdravotních službách), provedeného podle hledisek uvedených v
ustanovení § 2 písm.a) vyhlášky č. 79/2013 Sb. o provedení některých ustanovení
zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o
pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče). Lékařský
posudek musí být prokazatelně předán posuzované osobě (zaměstnanci) a tomu, kdo
o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku
oprávněně požádal (zaměstnavateli); lékařský posudek se považuje za
prokazatelně předaný i tehdy, jestliže osoba oprávněná k převzetí posudku
odmítne posudek převzít nebo jeho převzetí stvrdit podpisem. Právní účinky
lékařského posudku se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti, dlouhodobém pozbytí
zdravotní způsobilosti posuzované osoby nebo zdravotní způsobilosti s podmínkou
nastávají pro osobu, které byl předán, dnem jeho prokazatelného předání, se
závěrem o zdravotní způsobilosti posuzované osoby nastávají pro osobu, které
byl předán, dnem, kdy končí platnost předcházejícího posudku, nejdříve však
dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem
prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku správním úřadem, který
poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a o zdravotním
stavu nastávají pro osobu, které byl předán, dnem uplynutí lhůty pro podání
návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o
potvrzení posudku správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k
poskytování zdravotních služeb (srov. § 44 odst.2, 3 a 4 zákona o specifických
zdravotních službách). Náležitosti lékařského posudku jsou uvedeny v bodě 9
Přílohy č. 1 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění
pozdějších předpisů.
Má-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel (jako osoba, které uplatněním lékařského
posudku vznikají práva a povinnosti) za to, že lékařský posudek je nesprávný,
může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na
jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Neodloží-li poskytovatel
pracovnělékařských služeb návrh jako opožděný a shledá-li podmínky pro vyhovění
návrhu, napadený lékařský posudek bezodkladně zruší a na základě zjištěných
skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá posudek
nový. V případě, že poskytovatel pracovnělékařských služeb včas podanému návrhu
na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí do 10
pracovních dnů ode dne jeho doručení spis s návrhem na přezkoumání, včetně
podkladů potřebných pro přezkoumání lékařského posudku a svého stanoviska,
příslušnému správnímu orgánu. Příslušný správní orgán při přezkoumání
lékařského posudku zjišťuje, zda bylo posouzení zdravotní způsobilosti nebo
zdravotního stavu posuzované osoby provedeno a lékařský posudek vydán k tomu
oprávněným poskytovatelem, zda byly provedeny lékařské prohlídky, které stanoví
právní předpisy nebo které indikoval posuzující lékař, zda byl zdravotní stav
posuzované osoby pro účely zdravotního posouzení zjištěn úplně a zda závěr o
posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu odpovídá aktuálně
zjištěnému zdravotnímu stavu posuzované osoby; při přezkoumání lékařského
posudku zásadně vychází z podkladů předaných poskytovatelem. Po přezkoumání
lékařského posudku příslušný správní orgán návrh zamítne a napadený lékařský
posudek potvrdí nebo napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli
k vydání nového lékařského posudku anebo napadený lékařský posudek zruší. Pro
přezkoumání lékařského posudku příslušným správním orgánem se použije,
nestanoví-li zákon jinak, obdobně Část čtvrtá správního řádu, tj. ustanovení §
154 až 158 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(srov. zejména § 46 a 47 zákona o specifických zdravotních službách).
Zaměstnanec je povinen podrobit se pracovnělékařským službám u poskytovatele
pracovnělékařských služeb v případech stanovených zákonem a tehdy, vyslal-li ho
zaměstnavatel na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, protože má pochybnosti
o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci (srov. zejména § 56 zákona o
specifických zdravotních službách). Zaměstnavateli se v ustanovení § 55 odst. 1
písm. b) zákona o specifických zdravotních službách ukládá, aby "při zařazování
zaměstnanců k práci postupoval podle závěrů lékařských posudků o jejich
zdravotní způsobilosti"; dále má zejména právo vyslat zaměstnance na
pracovnělékařskou prohlídku vždy, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti
zaměstnance k práci, a je povinen odeslat zaměstnance na mimořádnou
pracovnělékařskou prohlídku, jestliže o to zaměstnanec požádal.
Důvodem k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce
je - jak se uvádí v tomto ustanovení - to, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě
zdravotní způsobilost vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského
posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí
příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. To, aby
lékařský posudek (rozhodnutí příslušného správního orgánu) vedl sám o sobě k
závěru o dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, předpokládá, aby
posouzení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření
(pracovnělékařské prohlídky), výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o
zaměstnanci a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec
posuzován (srov. § 42 odst.1 zákona o specifických zdravotních službách),
provedené podle hledisek uvedených v ustanovení § 2 písm.a) vyhlášky č. 79/2013
Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických
zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých
druzích posudkové péče) bylo vyjádřeno v takové podobě (formě), která by byla
závazná jednak pro zaměstnavatele a zaměstnance, kteří na jeho základě činí
pracovněprávní úkony, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které jsou
povolány k tomu, aby v příslušném řízení posuzovaly pracovněprávní úkony a jiné
pracovněprávní skutečnosti, pro něž bylo podkladem posouzení zdravotního stavu
zaměstnance; nejsou-li totiž takovým posouzením soudy (správní úřady a jiné
orgány) a tedy ani smluvní strany základních pracovněprávních vztahů vázány,
nutně to znamená, že pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti,
pro něž je významné posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance, nemohou být v
příslušném řízení posuzovány jen (a pouze) na základě lékařského posudku
(rozhodnutí příslušného správního orgánu), ale na základě všech poznatků
získaných dokazováním, samozřejmě včetně znaleckých posudků o zdravotním stavu
zaměstnance.
Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nepředstavuje
- jak je zřejmé z výše uvedeného - takové posouzení zdravotní způsobilosti
zaměstnance k práci, které by bylo závazné pro zaměstnance, a není směrodatné
ani pro zaměstnavatele; povinnost uložená zaměstnavateli v ustanovení § 55
odst. 1 písm. b) zákona o specifických zdravotních službách se neuplatní,
nebude-li zaměstnanec souhlasit se závěry lékařského posudku (rozhodnutí
příslušného správního orgánu) o jeho zdravotní způsobilosti. Lékařský posudek
není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro smluvní
stranu základních pracovněprávních vztahů, vůči které byl učiněn pracovněprávní
úkon, a tedy ani pro soud (správní úřad nebo jiný orgán), který by v řízení
posuzoval takovou pracovněprávní skutečnost, a rozhodnutí příslušného správního
orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a
při jeho vydání se - jak vyplývá z ustanovení § 47 odst.4 zákona o specifických
zdravotních službách - postupuje (obdobně) tak, jako kdyby šlo o "vyjádření,
osvědčení, ověření nebo sdělení" správního orgánu. U lékařského posudku tedy -
jak se výslovně (a výstižně) uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona
č. 373/2011 Sb. - jde o "dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané
poskytovatelem zdravotních služeb" a "nejde o úkon, kterým by se přímo
zakládala práva a povinnosti posuzované osoby".
Z uvedeného vyplývá, že podle právní úpravy účinné od 1.4.2012 lékařský posudek
vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného
správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví (a neprokazují)
autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný
zaměstnanec vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě
zdravotní způsobilost, a že tedy lékařský posudek vydaný poskytovatelem
pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které
lékařský posudek přezkoumává, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli a soudům
(správním úřadům a jiným orgánům) pouze nezávazné "dobrozdání" o zdravotním
stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud
při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 občanského
soudního řádu.
Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e)
zák. práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru
výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem
pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které
lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti
a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jeho správnosti. V případě,
že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek
přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či
nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných
důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní
stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda
zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní
způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména
prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď
zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm.
e) zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel
přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž
by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským
posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek
přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového
rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď
neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky)
neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě
zdravotní způsobilost (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 29.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015).
V projednávané věci žalovaná dala žalobkyni (dopisem ze dne 29.7.2013) výpověď
z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce s odvoláním na
lékařský posudek ze dne 19.6.2013, podle něhož žalobkyně "pozbyla dlouhodobě
zdravotní způsobilost k výkonu funkce zdravotní sestry". I když lze souhlasit
se soudy v tom, že tato listina není řádným lékařským posudkem, nebylo možné
bez dalšího učinit závěr o tom, že by výpověď z pracovního poměru daná
žalobkyni podle ustanovení § 52 písm.e) zák. práce byla neplatná, nebylo-li
(dalším) dokazováním zjištěno, zda žalobkyně vskutku vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost; veden odlišným
právním názorem však odvolací soud tímto způsobem nepostupoval.
Protože rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci
a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu,
Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou výroku,
kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu ve výroku o povinnosti žalované
zaplatit žalobkyni 117.602,- Kč s příslušenstvím, jenž nebyl dovoláním napaden)
zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl
zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně (s
výjimkou výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni
117.602,- Kč s příslušenstvím), zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž
toto rozhodnutí (spolu s akcesorickým usnesením Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 28.7.2015 č.j. 18 C 376/2013-175) a věc v tomto rozsahu
vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu