21 Cdo 5102/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra
Drápala v právní věci žalobců a) P. M. a b) L. M., proti žalovaným 1) I. B., 2)
J. P., 3) H. M., 4) Ing. K. M. a 5) Ing. R. M., všem zastoupeným JUDr. Janem
Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, K Brusce č. 124/6,
o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, o žalobách
pro zmatečnost podaných žalovanými proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5
ze dne 24. září 2008 č. j. 13 C 42/2001-310 a rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 21. května 2009 č. j. 53 Co 95/2009-374, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 42/2001, o dovolání žalovaných proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2016 č. j. 53 Co 95/2016-785, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 5) proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016 č. j. 53 Co 95/2016-785 podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v části týkající se tohoto
dovolatele, jehož žaloba pro zmatečnost byla soudy zamítnuta z jiných důvodů
než žaloba pro zmatečnost podaná žalovanými 1), 2), 3) a 4), neobsahuje jednak
způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §
241a odst. 2 o. s. ř. [dovolatel vůbec nevylíčil, proč považuje dovolání za
přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.; podle ustálené
judikatury dovolacího soudu musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů
přípustnosti dovolání uvedených alternativně v ustanovení § 237 o. s. ř. je
podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 2 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č.
4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014)], jednak vymezení
dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.; v
dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat. Na vyřešení právní
otázky kladené v dovolání, zda žalovaní 1), 2), 3) a 4) jsou v projednávané
věci vzhledem k jejich postavení ve vztahu k žalovanému 5) oprávněni podat
žalobu pro zmatečnost, rozhodnutí odvolacího soudu o žalobě pro zmatečnost
podané žalovaným 5), která byla zamítnuta pro nepřípustnost, ve smyslu
ustanovení § 237 o. s. ř. nezávisí.
Dovolání žalovaných 1), 2), 3) a 4) proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 13. 6. 2016 č. j. 53 Co 95/2016-785 není přípustné podle ustanovení § 237
o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v závěru, že žalovaní 1), 2), 3)
a 4), kteří spatřovali důvod zmatečnosti ve skutečnosti, že žalovanému 5) byla
odňata možnost jednat před soudem a že žalovaný 5) neměl procesní způsobilost a
nebyl v řízení řádně zastoupen, nejsou oprávněni podat žalobu pro zmatečnost z
důvodu uvedeného v § 229 odst. 3 o. s. ř. [stejně jako z důvodu uvedeného v §
229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1998
sp. zn. 2 Cdon 1900/97, uveřejněné pod č. 69 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2001, z jehož odůvodnění vyplývá, že k vadě podle § 229 odst.
3 o. s. ř. přihlíží soud jen tehdy, byla-li v průběhu řízení nesprávným
postupem soudu odňata možnost jednat před soudem tomu, kdo podal žalobu pro
zmatečnost, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. 21 Cdo
1503/2003, uveřejněné pod č. 9 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2004, a v něm
uvedený právní názor, že k žalobě pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v §
229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně oprávněn pouze ten účastník řízení,
který v původním řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem
vystupovat a nebyl v něm řádně zastoupen] a není důvod, aby rozhodná právní
otázka byla posouzena jinak; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalovaných 1), 2), 3) a 4) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr.
Jiří
Doležílek
předseda senátu