21 Cdo 5161/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Zdeňka Novotného
ve věci žalobce Z. A., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) Ing. R. S.,
2) J. S., oběma zastoupeným advokátkou, a 3) M. B., zastoupenému advokátem, za
účasti vedlejších účastníků na straně žalovaných 1) Ing. Z. D., a 2) Ing. M.
D., obou zastoupených advokátem, o neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby,
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 129/2001, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.února 2007 č.j. 49 Co
62/2004-132, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal určení, že \"veřejná dražba nedobrovolná, provedená
dražebníkem společnosti D., s. s r. o. dne 4.7.2001 ohledně nemovitostí, a to
domu - objektu bydlení stojícího na pozemku p.č. 1304, pozemku p.č. 1304 -
zastavěná plocha o výměře 104 m2, pozemku p. č. 1305 - zahrada o výměře 203 m2,
vše zapsané na LV pro katastrální území Ř., okr. B. - město u Katastrálního
úřadu B.-m.\", je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 4.7.2001
provedl dražebník veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí \"zřejmě
\" z důvodu uspokojení pohledávky navrhovatelů žalovaných 1) a 2), zajištěné
zástavním právem, a že vydražitelem se stal žalovaný 3). Provedená dražba je
podle názoru žalobce neplatná, neboť \"neplatná je zástavní smlouva\" a
žalovaní 1) a 2) nikdy žádnou takovou půjčku žalobci neposkytli. Dluh, který
žalobce u žalovaných 1) a 2) opravdu měl [žalovaní 1) a 2) mu půjčili dne
12.10.1994 380.000,- Kč, dne 21.4.1996 12.000,- Kč a dne 3.6.1998 a 10.000,-
Kč], jim zaplatil.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7.10.2003 č.j. 53 C 129/2001-110 žalobu
zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit
žalovaným 1) a 2) 45.240,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. S., žalovanému 3)
37.500,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším účastníkům 45.390,- Kč k
rukám advokáta JUDr. V. P. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaní 1) a 2)
uzavřeli se žalobcem dne 25.5.1995 platnou smlouvu o půjčce a že žalobce
neprokázal, že by veřejná nedobrovolná dražba, provedená dne 4.7.2001 za účelem
uspokojení této pohledávky, byla ve smyslu ustanovení § 48 odst.3 zákona o
veřejných dražbách neplatná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.2.2007 č.j. 49 Co
62/2004-132 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve
výroku o náhradě nákladů jej změnil tak, že žalobci uložil, aby
zaplatil žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 6.000,- Kč k rukám advokátky
JUDr. M. S., žalovanému 3) 4.800,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším
účastníkům společně a nerozdílně 7.318,50 Kč k rukám advokáta JUDr. V. P.;
současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího
řízení žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 5.775,- Kč k rukám advokátky
JUDr. M. S., žalovanému 3) 5.801,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším
účastníkům společně a nerozdílně 6.872,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. P. S
poukazem na ustálenou judikaturu soudů odvolací soud dovodil, že řízení o
určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby se musí z hlediska věcné
legitimace vždy zúčastnit její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva
k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci,
kteří mají za řízení, stojí-li na žalované straně, postavení tzv. nerozlučných
společníků. Vzhledem k tomu, že právní nástupci vydražitele se řízení účastní
jen jako vedlejší účastníci a že žalobce proti dražebníku (obchodní společnosti
D., s. s r.o.) žalobu vůbec nepodal, musela být žaloba již z tohoto důvodu
zamítnuta.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy
ho nepoučily v rozporu s ustanovením § 43 odst.1 o.s.ř. o nerozlučném
společenství na straně žalovaných, čímž mu \"odňaly možnost adekvátní ochrany
jeho práv\". Odvolací soud navíc porušil \"zásadu dvojinstančnosti řízení\",
když \"odejmul dovolateli ve chvíli, kdy vyšly teprve v odvolacím řízení najevo
nové skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, možnost bránit se samostatně
řádným opravným prostředkem\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil
rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo
podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. se nejprve zabýval
otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné
jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní
otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.)
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno
již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve
věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze
podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z
důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §
241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze
rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití
těchto ustanovení ve smyslu ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a
odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze
usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a
odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
ustanovení § 241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. nemůže
být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo
uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalobce v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2
o.s.ř.) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve
věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem
nezpochybňuje a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by
rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní
význam. Dovozuje pouze, že řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyl poučen \"ve smyslu
ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř. o nerozlučném společenství na straně žalovaných\"
a odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Námitky žalobce tedy
nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst.2 písm. a)
o.s.ř.; bez ohledu na to, že žalobce se ve skutečnosti nedomáhá
splnění poučovací povinnosti, uložené soudu v ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř.,
ale poučení o hmotném právu (o tom, kdo je ve sporu o neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby věcně legitimován), které je v občanském soudním řízení
nepřípustné (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3.1.1996 sp. zn. I ÚS
56/95, uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5,
s. 11 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001 sp. zn. 29 Cdo 2494/99,
které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
roč. 2003), a že \"dvojinstančnost\" není obecnou zásadou občanského soudního
řízení, kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu těchto dovolacích důvodů
nemůže být - jak uvedeno již výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním
významu napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé po právní
stránce.
Za přihlédnutí k tomu, že právní názor odvolacího soudu vychází z ustálené
judikatury soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21
Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006), dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že proti rozsudku
odvolacího soudu není dovolání žalobce přípustné ani podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolání žalobce proto - aniž by se mohl věcí dále
zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
žalovaným a vedlejším účastníků v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2008
JUDr. Ljubomír Drápal,
v. r.
předseda senátu