21 Cdo 5201/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra
Putny v právní věci žalobkyně L. Ř., zastoupené advokátem, proti
žalované A. k. P., W. & P., v.o.s., jako správci konkursní podstaty úpadce C.,
a.s., o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu ve Frýdku -
Místku pod sp. zn. 8 C 222/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. května 2007 č.j. 16 Co 70/2007-111, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ve výrocích, kterými byl
změněn rozsudek okresního soudu tak, že žalované bylo uloženo, aby žalobkyni
zaplatila částku 2.127,- Kč s úroky z prodlení a aby žalobkyni platila počínaje
dnem 1.5.2007 částku 431,- Kč měsíčně, se odmítá; jinak se dovolání žalobkyně
zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou dne 22.5.2001 u Krajského soudu v Ostravě (v
podobě změněné se souhlasem soudu prvního stupně a poté, co žalobu vzala zčásti
zpět) domáhala, aby bylo určeno, že žalobkyně \"má za úpadcem C. a.s. Š.
pohledávku ve výši 28.535,- Kč sestávající se z náhrady za ztrátu na výdělku po
dobu pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání za období od 24.11.1998
do 23.11.1999 ve výši 23.870,- Kč a úroku z prodlení k 19.1.2001 ve výši
4.665,- Kč\" a že žalobkyně \"má za úpadcem C. a.s. Š. pohledávku ve výši
28.963,70 Kč sestávající se z náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti za období od 24.11.1999 do 30.11.1999 ve výši 27.966,70 Kč a úroku
z prodlení k 19.1.2001 ve výši 997,- Kč\", aby jí žalovaná zaplatila na náhradě
za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.1.2001 do
31.5.2004 částku 227.704,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslila, a aby
žalované byla uložena povinnost \"hradit žalobkyni pravidelné měsíční splátky
náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z
povolání ve výši podle platných právních předpisů, které jsou splatné k 15. dni
každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku\" a
\"uhradit žalobkyni měsíční splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání ve výši podle platných
právních předpisů za dobu od 1.6.2004 do konce měsíce, v němž nastane právní
moc rozsudku\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalobou ze dne 24.1.2001
podanou proti úpadci uplatnila u Okresního soudu ve Frýdku - Místku nárok \"na
náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu zjištěné nemoci z povolání\" a že - poté,
co jí bylo okresním soudem sděleno, že na majetek \"společnosti\" byl dnem
19.1.2001 prohlášen konkurs a že \"řízení se přerušuje\" - podáním ze dne
15.3.2001 přihlásila svou pohledávku \"do konkursního řízení ke sp. zn. 8 K
66/2000\". Správce konkursní podstaty však její pohledávku popřel \"co do
právního důvodu\" s tím, že \"ke ztrátě na výdělku po dobu pracovní
neschopnosti a po jejím skončení u žalobkyně nedošlo v důsledku nemoci z
povolání\". Žalobkyně tvrdí, že ztráta na výdělku je v příčinné souvislosti s
nemocí z povolání, neboť pracovní poměr ukončila u žalobce ke dni 22.11.1998
\"z důvodu následování rodiny do jiného místa bydliště\", ode dne 24.11.1998
byla v pracovní neschopnosti \"s diagnózou, pro kterou jí byla dne 2.3.1999
zjištěna nemoc z povolání, a z důvodu nemoci z povolání jí byl přiznán ode dne
24.11.1999 částečný invalidní důchod\".
Krajský soud v Ostravě projednával žalobu v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm
29/2001 a usnesením, vyhlášeným při jednání dne 30.11.2004, vyloučil k
samostatnému projednání a rozhodnutí žalobu v části, v níž se žalobkyně
domáhala, aby žalované byla uložena povinnost \"hradit žalobkyni pravidelné
měsíční splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z
titulu nemoci z povolání ve výši podle platných právních předpisů, které jsou
splatné k 15. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci
rozsudku\" a \"uhradit žalobkyni měsíční splátky náhrad za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání ve výši podle
platných právních předpisů za dobu od 1.6.2004 do konce měsíce, v němž nastane
právní moc rozsudku\".
Poté, co Krajský soud v Ostravě začal \"vyloučenou část žaloby\" projednávat v
řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 2/2004 a co žalobkyně podáním ze dne 1.3.2005,
došlým krajskému soudu dne 2.3.2005, změnila tuto \"část žaloby\" tak, že se
domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do 31.3.2005 částku 75.916,- Kč s
úroky z prodlení, jež vyčíslila, a aby jí na této náhradě dále platila 7.852,-
Kč měsíčně, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29.6.2005 č.j. Ncp
737/2004-26 ve smyslu ustanovení § 104a odst.2 o.s.ř. rozhodl, že k projednání
a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že věc
bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku.
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 29.11.2006 č.j. 8 C 222/2005-76
- poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 29.11.2006 připustil další
změnu žaloby, podle které se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na
náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od
1.6.2004 do 30.11.2006 částku 237.213,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslila, a
aby jí na této náhradě dále platila 8.239,- Kč měsíčně - žalované uložil, aby
zaplatila žalobkyni 102.199,- Kč a úroky z prodlení, které ve výroku rozsudku
vyčíslil, a aby jí od 1.12.2006 platila měsíčně částku 3.558,- Kč; žalobu o
zaplacení dalších 135.014,- Kč \"s přísl. nad rámec přiznaného příslušenství\"
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že
Česká republika nemá vůči žalobkyni \"právo na náhradu nákladů státu\", že
žalovaná je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu ve
Frýdku-Místku\" náklady státu \"za znalečné v rozsahu 43% celkových nákladů,
přičemž konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení\", a že žalovaná
je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku
\" soudní poplatek ve výši 4.090,- Kč. Z výsledků dokazování dovodil, že
žalobkyně pracovala u úpadce ode dne 15.5.1995 do dne 22.11.1998, kdy rozvázala
pracovní poměr dohodou \"pro přetrvávající zdravotní problémy\", že dne
2.3.1999 byla u žalobkyně zjištěna nemoc z povolání - astma bronchiale a že v
důsledku této nemoci jí byl přiznán částečný invalidní důchod. Žalobkyně od
rozvázání pracovního poměru nebyla nikde zaměstnána a \"je vedena u Úřadu práce
ve V.\", neboť na jinou práci \"nebyla přijata ze zdravotních důvodů\". Ze
znaleckého posudku MUDr. M. K. vzal soud prvního stupně za prokázané, že
žalobkyně není pro nemoc z povolání schopna vykonávat práci montážní dělnice
při výrobě žaluzií, že není schopna práce \"fyzicky ani středně náročné, v
nepříznivých klimatických podmínkách, v prostředí prašném a dráždícím cesty
dýchací, v moučném prachu ani práci v nočních směnách\" a že kromě nemoci z
povolání trpí žalobkyně \"nemocemi obecné povahy, nicméně rozhodující příčinou
jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je nemoc z povolání\", a že
žalobkyně je schopna výkonu práce dělnice při montáži menších dílců v sedě,
jako dohled u pásu, vrátná v budovách apod. Soud prvního stupně uzavřel, že za
škodu způsobenou nemocí z povolání žalobkyni odpovídá úpadce (§ 190 odst.3
zákoníku práce) a že \"tato odpovědnost přešla na žalovanou\", neboť na majetek
úpadce byl dnem 19.1.2001 prohlášen konkurs a žalovaná byla ustavena správcem
konkursní podstaty.
Při určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že \"rozhodný
výdělek\", který žalobkyně mohla dosáhnout při práci montážní dělnice v roce
2000, činí 8.000,- Kč, od něhož je třeba odečíst pobíraný částečný invalidní
důchod (po odpočtu částky 220,- Kč) a \"výdělek, kterého žalobkyně nedosáhla
pouze pro nepříznivou situaci na trhu práce\" (jednu třetinu zákonem stanovené
minimální mzdy), a po provedené valorizaci uzavřel, že žalobkyně má nárok na
náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od
1.6.2004 do 30.11.2006 ve výši 102.199,- Kč a od 1.12.2006 do budoucna ve výši
3.558,- Kč měsíčně.
K odvolání účastníků (odvolání žalobkyně směřovalo jen do výroku o nákladech
řízení) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30.5.2007 č.j. 16 Co
70/2007-111 odmítl odvolání žalované proti výroku rozsudku soudu prvního stupně
o zamítnutí žaloby, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vyhovění
žalobě v části, v níž bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 12.121,-
Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslil, a změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že žalobu o zaplacení dalších 90.078,- Kč \"s příslušenstvím\" zamítl, že
žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku za
dobu od 1.12.2006 do 30.4.2007 2.127,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslil, a
žalobu o zaplacení dalších 15.663,- Kč za uvedené období zamítl, že žalované
uložil platit žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku s účinností ode dne
1.5.2007 částku 431,- Kč měsíčně, že žalobu o placení dalších 3.127,- Kč
měsíčně ode dne 1.5.2007 zamítl a že žalovaná není povinna zaplatit České
republice soudní poplatek; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že České republice se
nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací
soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o základu nároku a vytknul mu,
že stanovil chybně \"výši výdělku žalobkyně po zjištění nemoci z povolání\".
Dovodil v tomto směru, že žalobkyně by si po zjištění nemoci z povolání \"při
zbylém pracovním potencionálu\" vydělala částku odpovídající \"75% minimální
mzdy podle ustanovení § 2 odst.1 písm.b) a e) nařízení vlády č. 303/1995 Sb. ve
znění pozdějších předpisů, kterou je třeba spolu s pobíraným částečným
invalidním důchodem (sníženým o částku 220,- Kč) odečíst od valorizovaného
průměrného výdělku před vznikem škody\"; žalobkyni proto náleží náhrada za
ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do
30.11.2006 ve výši 12.121,- Kč, za dobu od 1.12.2006 do 30.4.2007 ve výši
2.127,- Kč a počínaje dnem 1.5.2007 ve výši 431,- Kč měsíčně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výrocích, kterými byl rozsudek soudu
prvního stupně změněn (s výjimkou rozhodnutí o tom, že žalovaná není povinna
zaplatit České republice soudní poplatek) podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí
s odvolacím soudem v tom, že by po nemoci z povolání \"byla schopna vykonávat
jiné práce v plném pracovním úvazku\", dovozuje, že má \"s ohledem na svá
onemocnění, která se u ní projevila druhotně jako následek nemoci z povolání,
velmi zúžený výběr prací, která by mohla vykonávat\", a požaduje, aby znalkyně
MUDr. M. K. doplnila \"svůj znalecký posudek a vyjádřila se, zda při současném
zdravotním stavu je možné, aby cestovala veřejnými dopravními prostředky, resp.
aby svůj znalecký posudek doplnila s ohledem na závěry krajského soudu a na
skutečnosti uvedené v tomto dovolání\". Žalobkyně má za to, že \"u ní není
zachován takový pracovní potencionál, z něhož vychází odvolací soud\", a
zdůrazňuje, že \"skutečnost, proč není zaměstnána, není způsobena situací na
trhu práce, ale jejím zdravotním stavem, který jí neumožňuje rovnocenně se
ucházet o pracovní místa na trhu práce, pokud by žalobkyně netrpěla nemocí z
povolání a druhotnými nemocemi, které se na nemoc z povolání nabalují, mohla by
být prokazatelně zaměstnána nejméně u dvou firem (firmy S. a firmy H.), pouze
její zdravotní stav jí brání v zaměstnání, což je jediný důvod, proč nemá
příjem z pracovní činnosti\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a aby mu věc v tomto rozsahu
vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do
dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze
dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání
jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník,
kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto
rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je
výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze
posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v
úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost,
že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma,
kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání
tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření
nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým
rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň
způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon
1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým bylo
žalované uloženo, aby jí zaplatila (na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od
1.12.2006 do 30.4.2007) částku 2.127,- Kč s úroky z prodlení, jež byly
odvolacím soudem vyčísleny, a aby žalobkyni platila počínaje dnem 1.5.2007
částku 431,- Kč měsíčně. Protože v tomto směru bylo žalobě vyhověno a protože
tím žalobkyni nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejích právech,
nemůže mít žalobkyně z objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby toto
rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno. K podání dovolání proti uvedenému
výroku rozsudku odvolacího soudu žalobkyně tedy není oprávněna (subjektivně
legitimována), a proto Nejvyšší soud ČR její dovolání v tomto rozsahu podle
ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu v dalších
výrocích o změně rozsudku soudu prvního stupně (s výjimkou dovoláním
nenapadeného rozhodnutí o tom, že žalovaná není povinna zaplatit České
republice soudní poplatek) je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a)
o.s.ř., Nejvyšší soud ČR přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku ve
smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žalobkyně se v projednávané věci domáhá náhrady za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti, která jí vznikla následkem nemoci z povolání
(astma bronchiale), zjištěné dne 2.3.1999, a to za dobu od 1.6.2004 do
budoucna; za škodu způsobenou touto nemocí z povolání podle zjištění soudů
žalobkyni odpovídá podle ustanovení § 190 odst.3 zákoníku práce úpadce. Na
majetek úpadce byl prohlášen dnem 19.1.2001 usnesením Krajského soudu v Ostravě
ze dne 19.1.2001 č.j. 8 K 66/2000-9 konkurs a správcem konkursní podstaty byla
ustavena žalovaná. Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalobkyně svůj nárok na
náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přihlásila do
konkursu a že žalovaná (jako správce konkursní podstaty) nárok popřela \"co do
právního důvodu\" (tj. popřela pravost této pohledávky). Žalobkyně se svých
nároků domáhala jednak žalobou o určení pravosti této pohledávky, jednak
žalobou o zaplacení pracovního nároku, který lze uspokojit kdykoliv v průběhu
konkursu.
Soudy v projednávané věci - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků -
vycházely z názoru, že nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do budoucna má být uspokojen
z majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce a že proto povinnost odškodnit
nemoc z povolání žalobkyně \"přešla v důsledku prohlášení konkursu\" na
žalovanou jako správce konkursní podstaty, jemuž mimo jiné přísluší \"plnění
povinností z pracovněprávních vztahů\". Uvedený názor soudů není správný.
Prohlášením konkursu na majetek úpadce přechází na správce konkursní podstaty
jednak oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty [srov. § 14
odst.1 písm.a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění
pozdějších předpisů - dále jen \"zákona o konkursu a vyrovnání\"], jednak
oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných
právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s
majetkem patřícím do konkursní podstaty, mimo jiné oprávnění vykonávat práva a
plnit povinnosti zaměstnavatele (srov. § 14a odst.1 zákona o konkursu a
vyrovnání).
Pracovní nároky patří mezi práva, která mohou být uspokojena kdykoliv v průběhu
konkursního řízení a nikoliv teprve podle pravomocného rozvrhového usnesení
(srov. § 31 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání). Mezi pracovní nároky patří
též splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
při uznání invalidity nebo částečné invalidity, není-li hrazena jinak [srov. §
31 odst.3 písm.i) zákona o konkursu a vyrovnání], jestliže vznikly (tj. staly
se splatnými) po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl konkurs
prohlášen (srov. § 31 odst.4 zákona o konkursu a vyrovnání).
Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel, u
něhož zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za
podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen (§ 190 odst.3
zákoníku práce). Zaměstnanci, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je
zaměstnavatel povinen v rozsahu, v jakém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu
za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovním
neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity [srov. § 193
odst.1 písm.a), § 194 a § 195 zákoníku práce].
Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou - s
výjimkou státu - pro případ své odpovědnosti za škodu při nemoci z povolání
pojištěni, a to buď u Č. p., a. s. (nyní Č. p., a.s.), jestliže s ní měli
sjednáno toto pojištění ke dni 31.12.1992, nebo, v ostatních případech, u K.,
č. d. p., a. s. (nyní K. p., a.s.,). Tito zaměstnavatelé mají právo, aby z
důvodu tohoto zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při
pracovním úrazu nebo nemoci z povolání za ně příslušná pojišťovna nahradila
škodu, která vznikla zaměstnanci při nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni
zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (srov. § 2 odst. 1 vyhlášky č.
125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění
odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z
povolání, ve znění pozdějších předpisů).
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že škodu při nemoci z povolání, za níž odpovídá
zaměstnavatel podle ustanovení § 190 odst.3 zákoníku práce (s výjimkou státu) a
která vznikla po dni 1.1.1993 (a u zaměstnavatelů, kteří byli smluvně pojištěni
pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání
v době do dne 31.12.1992, též za trvání tohoto pojištění), hradí za
zaměstnavatele příslušná pojišťovna. Uvedené platí i tehdy, byl-li na majetek
zaměstnavatele prohlášen konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání;
prohlášením konkursu není a nemůže být dotčena povinnost příslušné pojišťovny
ze zákonného pojištění (popřípadě dřívějšího smluvního pojištění) odpovědnosti
zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, neboť je
smyslem této právní úpravy, aby poškozenému zaměstnanci byla tímto způsobem
zajištěna náhrada škody i pro případ platební neschopnosti zaměstnavatele
(srov. též například Úmluvu Mezinárodní organizace práce o odškodnění
pracovních úrazů č. 17, uveřejněnou sdělením Federálního ministerstva
zahraničních věcí pod č. 437/1990 Sb.).
Vzhledem k tomu, že rovněž v době po prohlášení konkursu na majetek
zaměstnavatele hradí škodu z nemoci z povolání (vzniklou po dni 1.1.1993,
popřípadě za trvání smluvního pojištění, sjednaného v době do 31.12.1992)
příslušná pojišťovna (stejně, jako kdyby k prohlášení konkursu vůbec nedošlo),
nepředstavuje nárok zaměstnance na náhradu této škody, včetně náhrady za ztrátu
na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo
částečné invalidity, pohledávku, která by mohla (měla být) hrazena z konkursní
podstaty a povinnost hradit tuto škodu nesouvisí s nakládáním s majetkem
patřícím do konkursní podstaty. Nejde (a ani nemůže jít) o pracovní nárok ve
smyslu ustanovení § 31 odst.3 písm.i) a § 31 odst.4 zákona o konkursu a
vyrovnání, neboť rovněž splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity,
které se staly splatné po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl konkurs
prohlášen, jsou \"hrazeny jinak\", a to ze zákonného pojištění (popřípadě
dřívějšího smluvního pojištění) odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při
pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V případě, že škoda vzniklá následkem
nemoci z povolání není hrazena příslušnou pojišťovnou dobrovolně, může se
poškozený zaměstnanec svých nároků domáhat \"pořadem práva\" proti úpadci
(obdobně, jako kdyby na jeho majetek vůbec nebyl prohlášen konkurs).
Z uvedeného vyplývá, že správce konkursní podstaty takového úpadce, který je
zaměstnavatelem odpovídajícím za škodu vzniklou následkem nemoci z povolání,
není ve sporu o náhradu této škody věcně legitimován. Bez ohledu na jiné
okolnosti nemůže být tedy úspěšná žaloba, kterou se poškozený zaměstnanec
domáhal po správci konkursní podstaty, aby mu nahradil (z konkursní podstaty)
škodu z nemoci z povolání, za níž odpovídá úpadce.
Protože odvolací soud dospěl - i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů - ke
správnému závěru, že žalobkyně nemá (v rozsahu, v jakém žalobu zamítl) právo na
náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je rozsudek
odvolacího soudu ve výrocích napadených přípustným dovoláním žalobkyně z
hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Vzhledem k tomu, že nebylo
zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl v těchto výrocích postižen vadou
uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst.
3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části
věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v.
r.
předseda senátu