Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně Odborové organizace pracovníků správ památkových objektů
při Národním památkovém ústavu se sídlem v Bouzově č. 8, IČO 26991934,
zastoupené Mgr. Gabrielou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě
č. 15, proti žalovaným 1) Národnímu památkovému ústavu, státní příspěvkové
organizaci se sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. č. 162/3, IČO 75032333, 2)
Základní odborové organizaci Národního památkového ústavu, územní odborné
pracoviště v Brně, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany
přírody ev. č. 46-0146-3702, se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 8, 3) Základní
odborové organizaci Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v
Českých Budějovicích, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany
přírody ev. č. 46-0033-3301, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla
Otakara II. č. 431, 4) Základní odborové organizaci Národního památkového
ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci, evidované v Odborovém svazu
pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0116-3807, se sídlem v Olomouci,
Horní nám. č. 25, 5) Základní odborové organizaci Národního památkového ústavu,
územní odborné pracoviště v Ostravě, evidované v Odborovém svazu pracovníku
kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0116-3807, se sídlem v Ostravě, Korejská č. 12, 6) Základní odborové organizaci Národního památkového ústavu, územní
odborné pracoviště v Pardubicích, evidované v Odborovém svazu pracovníku
kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0078-3606, se sídlem v Pardubicích, Zámek
č. 4, 7) Základní odborové organizaci Národního památkového ústavu, územní
odborné pracoviště v Liberci, se sídlem ve Frýdlantu, Státní hrad a zámek, 8)
Základní odborové organizaci Odborového svazu státních orgánů a organizací,
památkové objekty, ev. č. 20-0095-3404, se sídlem v Sušici, Rabí č. 53, 9)
Základní odborové organizaci Odborového svazu státních orgánů a organizací, ev. č. 20-0142-3405, se sídlem v Plzni, Prešovská č. 7, 10) Základní odborové
organizaci Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště Střední
Čechy, evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0153-3210, se sídlem v Praze 3, Sabinova č. 5, 11) Základní odborové
organizaci Národního památkového ústavu, ústřední pracoviště, evidované v
Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0016-3101, se
sídlem v Praze 1, Valdštejnské nám. č. 3, 12) Základní odborové organizaci
Národního památkového ústavu, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem,
evidované v Odborovém svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0052-3510, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 10, 13) Základní
odborové organizaci Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži Národního
památkového ústavu, územní odborné pracoviště v Olomouci, evidované v Odborovém
svazu pracovníku kultury a ochrany přírody ev. č. 46-0104-3708, se sídlem v
Kroměříži, Sněmovní nám. č.
1, o sjednání kolektivní smlouvy, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 42/2007, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2008 č.j. 25 Co
248/2008-70, takto:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 16.2.2007
domáhala, aby "žalovanému 1) jako smluvní straně kolektivní smlouvy" bylo
uloženo "zdržet se uzavření kolektivní smlouvy s odborovou organizací nebo více
odborovými organizacemi, které u něj působí a mají největší počet členů, pokud
před tím nezahájí kolektivní vyjednávání současným předložením písemného návrhu
na uzavření kolektivní smlouvy všem odborovým organizacím u něho působícím
včetně žalobkyně", aby žalovaným 2) až 13) bylo uloženo "společně jednat se
žalobkyní o písemném návrhu kolektivní smlouvy předložené následně všemi
odborovými organizacemi působícími u žalovaného 1) jako jednou stranou
kolektivního vyjednávání žalovanému 1) jako druhé straně kolektivního
vyjednávání" a aby bylo rozhodnuto, že "kolektivní smlouva (smlouvy) uzavřená
(é) žalovanými 1) až 13) při porušení povinnosti dle výše uvedeného je (jsou)
neplatná (é)". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaní "nejsou ochotni
akceptovat, že jednání o uzavření kolektivní smlouvy musí probíhat v souladu s
příslušnými ustanoveními zákona o kolektivním vyjednávání". Protože tomu v
daném případě tak není, neboť některé odborové organizace působící u žalovaného
1) "nabyly nesprávného dojmu, že mohou bez dalšího vyšachovat jiné odborové
organizace z kolektivního vyjednávání", je "v právním zájmu žalobkyně zabránit
dalšímu porušování práv žalovanými". Žalobkyně současně požádala o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 17.7.2007 č.j. 27 C 42/2007-35
nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků, zamítl návrh na ustanovení
"právního zástupce" žalobkyni, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že věc nespadá do pravomoci
soudu, neboť v daném případě nebyl dodržen "zákonný postup, tj. řízení před
zprostředkovatelem, popř. před rozhodcem", že přiznání osvobození od soudních
poplatků brání požadavek, aby nešlo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování a bránění práva, a že, nebylo-li vyhověno žádosti o osvobození od
soudních poplatků, nemůže být ustanoven žalobkyni ani "právní zástupce".
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 14.11.2007 č.j. 25
Co 374/2007-40 potvrdil usnesení soudu prvního stupně "v části, ve které se
žalobkyně proti žalovanému 1) domáhala zdržet se uzavření kolektivní smlouvy",
a "v části, ve které se proti žalovaným 2) až 13) domáhala uložení povinnosti
jednat se žalobkyní o písemném návrhu kolektivní smlouvy", s tím, že "po právní
moci usnesení bude věc v tomto rozsahu postoupena Ministerstvu práce a
sociálních věcí ČR", v dalším je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k
závěru, že není dána pravomoc soudů u požadavků žalobkyně "v části, ve které se
proti žalovanému 1) domáhala zdržet se uzavření kolektivní smlouvy", a "v
části, ve které se proti žalovaným 2) až 13) domáhala uložení povinnosti jednat
s žalobkyní o písemném návrhu kolektivní smlouvy", neboť tyto návrhy "spadají
pod režim zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání", a pro rozhodování o
nich je pravomocné Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Pravomoc soudů je
dána jen ve vztahu k "určení neplatnosti kolektivní smlouvy", neboť se nejedná
ani o spor o uzavření kolektivní smlouvy, ani o spor o plnění závazků z
kolektivní smlouvy; v této části ovšem žaloba "nesplňuje náležitosti, neboť
není dostatečně odůvodněna a žalobní petit není dostatečně určitý".
Obvodní soud pro Prahu 1 - poté, co usnesením ze dne 18.2.2008 č.j. 27 C
42/2007-43 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení usnesení opravila
a doplnila svoji žalobu blíže uvedeným způsobem a poučil ji o následcích,
nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě opravena a doplněna - usnesením ze dne
4.3.2008 č.j. 27 C 42/2007-59 rozhodl tak, že "podání žalobkyně ze dne
14.2.2007 se odmítá" a že se "žalobkyni k ochraně jejích zájmů v této věci
zástupce neustanovuje". I když žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze
dne 20.2.2008, žalobu podle názoru soudu prvního stupně potřebným způsobem
nedoplnila. Žádosti o ustanovení zástupce soud prvního stupně nevyhověl s
odůvodněním, že žalobkyně "je sama schopna v řízení účinně uplatňovat tvrzený
nárok a není tedy třeba pro toto řízení ustanovit k ochraně jejích zájmů
zástupce".
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 22.9.2008 č.j. 25 Co
248/2008-70 usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a rozhodl,
že věc bude po právní moci usnesení postoupena Ministerstvu práce a sociálních
věcí. Ze skutečností, které vyplynuly z doplnění žaloby obsaženého v podání,
odvolací soud dospěl k závěru, že "kolektivní smlouva, kterou žalobkyně učinila
předmětem žalobního petitu, je žalobkyní předpokládaný výsledek kolektivního
vyjednávání", jehož se týkaly první dva návrhy žalobního petitu, a že "i tento
žalobní požadavek se týká kolektivního vyjednávání" a že "nepochybně spadá pod
režim zákona č. 2/1991 Sb.". S přihlédnutím k závěrům uvedeným v usnesení
Ústavního soudu ČR ze dne 29.8.2001 sp. zn. IV. ÚS 402/01 dovodil, že pro
rozhodování o tomto požadavku žalobkyně je dána pravomoc nikoliv soudů, ale
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že
žalobkyní požadované určení neplatnosti kolektivní smlouvy "není kolektivním
sporem, neboť se tu neřeší spor o uzavření kolektivní smlouvy, ani spor o
plnění závazků z kolektivní smlouvy", ale kolektivní smlouva, kterou "podepsal
zaměstnavatel a některé odborové organizace, které u něj působí", která
"nevznikla zákonem stanoveným způsobem, a proto nemůže být platná". Rozhodnutí
o neplatnosti kolektivní smlouvy spadá podle ustanovení § 7 o.s.ř. do pravomoci
soudů. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a
aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), a že jde o
usnesení, proti kterým je podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
dovolání přípustné, přezkoumal napadená usnesení bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné a že
napadené usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalobkyně se v projednávané věci - poté, co řízení o jejích požadavcích, aby se
žalovaný 1) jako smluvní strana kolektivní smlouvy "zdržel uzavření kolektivní
smlouvy s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které u něho
působí a mají největší počet členů, pokud před tím nezahájí kolektivní
vyjednávání současným předložením písemného návrhu na uzavření kolektivní
smlouvy všem odborovým organizacím u něho působícím včetně žalobkyně", a aby
žalovaným 2) až 13) bylo uloženo "společně jednat se žalobkyní o písemném
návrhu kolektivní smlouvy předložené následně všemi odborovými organizacemi
působícími u žalovaného 1) jako jednou stranou kolektivního vyjednávání
žalovanému 1) jako druhé straně kolektivního vyjednávání", bylo usnesením
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17.7.2007 č.j. 27 C 42/2007-35 a usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 14.11.2007 č.j. 25 Co 374/2007-40 zastaveno -
domáhala, aby bylo rozhodnuto, že "kolektivní smlouva (smlouvy) uzavřená (é)
žalovanými 1) až 13) při porušení povinnosti dle výše uvedeného je (jsou)
neplatná (é)", tedy řečeno jinak, aby byla určena jako neplatná taková
kolektivní smlouva, která by byla uzavřena (v budoucnu) v rozporu s povinností
žalovaného 1) jako smluvní strany kolektivní smlouvy "zdržet se uzavření
kolektivní smlouvy s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi,
které u něho působí a mají největší počet členů, pokud před tím nezahájí
kolektivní vyjednávání současným předložením písemného návrhu na uzavření
kolektivní smlouvy všem odborovým organizacím u něho působícím včetně
žalobkyně", a v rozporu s povinnostmi žalovaných 2) až 13) "společně jednat se
žalobkyní o písemném návrhu kolektivní smlouvy předložené následně všemi
odborovými organizacemi působícími u žalovaného 1) jako jednou stranou
kolektivního vyjednávání žalovanému 1) jako druhé straně kolektivního
vyjednávání".
Kolektivními pracovněprávními spory mezi odborovou organizací (odborovými
organizacemi) na straně jedné a zaměstnavatelem (organizací zaměstnavatelů) na
straně druhé, které se řeší před zprostředkovatelem nebo před rozhodcem, jsou -
jak vyplývá z ustanovení § 10 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání,
ve znění pozdějších předpisů - jednak spory o uzavření kolektivní smlouvy
(spory vyplývající z toho, že se účastníci kolektivního vyjednávání nemohou
shodnout na kolektivní smlouvě), jednak spory o plnění závazků z kolektivní
smlouvy, ze kterých nevznikají nároky jednotlivým zaměstnancům.
Požadovala-li žalobkyně - jak uvedeno výše - určení jako neplatné takové
kolektivní smlouvy, která by byla (v budoucnu) uzavřena, aniž by odpovídala
žalobkyní deklarovaným požadavkům, nemohou být žádné pochybnosti o tom, že
předmětem řízení v projednávané věci nebyl ani spor o uzavření kolektivní
smlouvy, ani spor o plnění závazků z kolektivní smlouvy.
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní
věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány
(§ 7 odst.1 o.s.ř.). Spory a jiné právní věci, které vyplývají z
občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů a o nichž podle
zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v Části páté občanského soudního
řádu (§ 7 odst.2 o.s.ř.). Jiné věci než které vyplývají z občanskoprávních,
pracovních, rodinných a obchodních vztahů projednávají a rozhodují soudy v
občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (§ 7 odst.3 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala určení neplatnosti kolektivní smlouvy
(byť pro případ, že bude "v budoucnu" vydána v rozporu s podmínkami, které
formulovala), stal se předmětem řízení spor z pracovních vztahů, který podle
zákona neprojednávají a nerozhodují jiné orgány než soudy. Závěr odvolacího
soudu, podle kterého náleží věc projednat a rozhodnout Ministerstvu práce a
sociálních věcí, tedy nemůže obstát; nic na tom nemění ani právní názor
vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29.8.2001 sp. zn. IV. ÚS 402/01,
který se otázek pravomoci soudů nedotýká a řeší právní postavení rozhodce při
projednávání kolektivních pracovních sporů.
Odvolacímu soudu je třeba též vytknout, že v rozporu s ustanovením § 212a
odst.6 o.s.ř. přezkoumal z jiného důvodu, než který se týkal tohoto, co soud
prvního stupně řešil ve výroku usnesení ze dne 4.3.2008 č.j. 27 C 42/2007-59.
Odmítl-li totiž soud prvního stupně žalobu podle ustanovení § 43 odst.2 o.s.ř.,
protože žalobkyně žalobu nedoplnila potřebným způsobem, nezabýval se otázkou
pravomoci soudů; touto otázkou se proto - jak vyplývá z ustanovení § 212a
odst.6 o.s.ř. - nemohl zabývat ani odvolací soud. Protože to však v napadeném
usnesení učinil, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud k této vadě přihlédl ve smyslu
ustanovení § 242 odst.3 o.s.ř., i když nebyla uplatněna v dovolání.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud ČR je podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle
ustanovení § 243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu