21 Cdo
5339/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobkyně T. R., zastoupené Mgr. Irenou Křivánkovou, advokátkou se sídlem
ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. č. 42, proti žalovaným označeným v původním
řízení jako 1) „CITROËN ČR, s. r. o., Generální ředitel p. M. GUEUDIN,
Pobřežní 3. Praha 8“, 2) „CITROËN, Ing. P. Z., Svazarmovská 114, Frýdek-
Místek“, 3) „CITROËN, Meteor Car, s. r. o., Ing. I. H., U Autobusového nádraží
988, Orlová-Lutyně“, a 4) „ČSOB Leasing, a. s. se sídlem Praha 4, Na Pankráci
310/60“, o ochranu osobnosti, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost
podaných žalobkyní proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4. 2006,
č. j. 1 Co 89/2006-54, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C
139/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
27. května 2008, č. j. 1 Co 155/2008-33, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 20. 4. 2006, č. j.
1 Co 89/2006-54, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 1. 2006,
č. j. 23 C 170/2004-40, jímž bylo zastaveno řízení o ochranu osobnosti pro
nezaplacení soudního poplatku z žaloby a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Podáním ze dne 27. 4. 2007, adresovaným Krajskému soudu v Ostravě k „č. j. KS
Ostrava 23 C 170/2004-56, VS Olomouc 1 Co 89/2006-54“ (doručeným tomuto soudu
dne 3. 5. 2007) a označeným jako „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“,
žalobkyně soudu sdělila, že se rozhodla „podat ještě tuto žalobu na obnovu
řízení a pro zmatečnost, kdy proti poslednímu usnesení už ani dovolání není
přípustné“, a zároveň – s odůvodněním, že nemá právní vzdělání a že se jedná o
problematiku právně velmi složitou - požádala „o ustanovení k tomuto řízení
právního zástupce zároveň i s osvobozením od soudních poplatků a nákladů
řízení“. K podání připojila usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 4.
2006, č. j. 1 Co 89/2006-54.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 12. 2007, č. j. 23 C 139/2007-14,
rozhodl, že žalobkyni se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a zástupce
se jí neustanovuje. Dovodil, že žalobkyně neprokázala své majetkové poměry a že
splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138
odst. 1 věty první o. s. ř. nelze posoudit také proto, že žalobkyně odmítla
označit základní údaje pro úvahu, zda se nejedná o svévolné nebo zřejmě
bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva s „výmluvou“, že nemá právnické
vzdělání. Protože žalobkyni nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků,
nelze jí ustanovit ani zástupce podle ustanovení § 30 o. s. ř.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 1. 2008, č. j.
1 Co 12/2008-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházeje z toho, že
žaloba je zcela neurčitá (není z ní zřejmé, zda žalobkyně „míní žalobu na
obnovu řízení anebo žalobu pro zmatečnost či obě dvě a z jakých důvodů“),
dovodil, že v případě, že by šlo o žalobu pro zmatečnost, byla podána po
uplynutí tříměsíční lhůty ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1 o. s. ř. (žalobou
napadené usnesení vrchního soudu bylo žalobkyni doručeno dne 26. 5. 2006 a tato
žaloba „na obnovu řízení a pro zmatečnost“ byla podána až dne 3. 5. 2007), a že
i případná žaloba na obnovu řízení by musela být zamítnuta, neboť nesměřuje
proti rozhodnutí ve věci samé (ale proti usnesení o zastavení řízení pro
nezaplacení soudního poplatku). Za tohoto stavu dospěl odvolací soud k závěru,
že žalobkyni - bez ohlednu na její sociální poměry - nelze přiznat osvobození
od soudních poplatků již proto, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva;
z tohoto důvodu nepřichází v úvahu ani ustanovení zástupce.
Krajský soud v Ostravě - poté, co žalobkyni usnesením ze dne 31. 10. 2007, č.
j. 23 C 139/2007-11 (doručeným jí dne 6. 11. 2007), vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů
od doručení tohoto usnesení odstranila vady podání ze dne 27. 4. 2007, které
specifikoval, a poučil ji, jakým způsobem má chybějící náležitosti podání
doplnit, jakož i o následcích nesplnění této výzvy - usnesením ze dne 17. 4.
2008, č. j. 23 C 139/2007-26, podání žalobkyně ze dne 27. 4. 2007 odmítl a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože
podání žalobkyně neobsahuje základní náležitosti nezbytné k tomu, aby vůbec
mohlo být projednáno („není jasné, proti komu směřuje, co je jeho důvodem a co
je jím sledováno“), a protože žalobkyně přes výzvu soudu vady podání
(označeného jako „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“) neodstranila (v
dopise ze dne 17. 11. 2007 pouze znovu uvedla, že „by se do budoucna ráda
vyvarovala nějakých právních pochybení, nesrovnalostí či nesprávně pochopených
zákonů, a proto žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“),
postupoval soud prvního podle ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. a
její podání odmítl; zdůraznil přitom, že pravomocným rozhodnutím soudu v tomto
řízení nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků a že jí z
tohoto důvodu nebyl ustanoven ani zástupce.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 5. 2008, č. j.
1 Co 155/2008-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud
vycházel shodně se soudem prvního stupně z toho, že žaloba (podání ze dne 27.
4. 2007) neměla žádnou z náležitostí uvedených v ustanovení § 79 odst. 1 o. s.
ř. (zejména v ní nebylo uvedeno, z jakých důvodů se žalobkyně domáhá obnovy
řízení či z jakých důvodů podává žalobu pro zmatečnost a čeho se domáhá) a že
jde o vady, pro které není možno v řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že
žalobkyně vady žaloby neodstranila ani v odvolacím řízení, podání ze dne 27. 4.
2007 bylo správně soudem prvního stupně odmítnuto (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že
celé řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci; vadu řízení spatřuje
v tom, že jí nebyl ustanoven zástupce k ochraně jejích zájmů, ačkoliv o něj
opakovaně žádala, a proto z tohoto důvodu nemohla odstranit vady žaloby.
Nesouhlasí s rozhodnutím soudů o zamítnutí její žádosti na ustanovení zástupce,
neboť soudy při posuzování nároku na ustanovení zástupce k sepisu žaloby
nesprávně argumentovaly tím, že „se neví, zda z její strany nejde o svévolné
uplatňování práva“. Má zato, že „běžně v soudní praxi bývá ustanoven právní
zástupce k sepisu žaloby, eventuálně k jejímu doplnění“, a dovozuje, že „právě
proto, že žaloba neměla žádné náležitosti, měl jí být ustanoven právní
zástupce, který by s ní žalobu sepsal“, a že „teprve poté, co by byla jejím
právním zástupcem žaloba sepsána, by bylo možno posoudit, zda se jedná o
svévolné uplatňování práva“. Závěry soudu o zřejmě bezúspěšném uplatňování
práva proto žalobkyně považuje za předčasné, a má zato, rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně je přesvědčena, že od samého
počátku řízení byly a jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků vzhledem k jejím osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům, jakož i
předpoklady pro ustanovení advokáta k ochraně jejích zájmů. V tomto směru
poukazuje na „poslední rozhodnutí soudu“, kterým jí byl ustanoven zástupce k
sepisu dovolání“. Upozorňuje též na to, že v usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 27. 5. 2008, č. j. 1 Co 155/2008-33, je zjevná chyba v odůvodnění
rozhodnutí ve větě první, kde je nesprávně uvedeno „podání žalobkyně ze dne 27.
4. 2008 ...“, ač správně mělo být uvedeno „podání žalobkyně ze dne 27. 4.
2007“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž jí „bude ustanoven právní
zástupce k ochraně jejích zájmů a sepisu řádné žaloby o obnovu řízení a o
zmatečnost“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod
12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o
usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.
s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Proto napadené
usnesení odvolacího soudu přezkoumal jen z důvodů, které dovolatelka v dovolání
označila.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat
- kromě dalších náležitostí - rovněž „vylíčení rozhodujících skutečností“ a
musí z ní být „patrno, čeho se žalobce domáhá“ (srov. § 42 odst. 4, § 79 odst.
1 věty druhou a třetí o. s. ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o.
s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na
jakém podkladě má soud rozhodnout (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné pod č. 209 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2002). Žalobce tedy musí v žalobě uvést takové
skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje (v
tzv. žalobním petitu) svůj nárok, a to v takovém rozsahu a v takové kvalitě,
které umožňují jeho jednoznačnou individualizaci (aby jej nebylo možné zaměnit
s jiným skutkem) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.5.1996,
sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné pod č. 4 v časopise Soudní judikatura, roč.
1998]. Vylíčením rozhodujících skutečností se vymezuje předmět řízení po
skutkové stránce.
Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), musí být v žalobě
vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena
práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že
soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán
žalobou a nemůže tedy přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti než jsou
navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej
překročit (výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v ustanovení § 153 odst. 2 o.
s. ř.).
Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí
uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy
řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je
žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána,
jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s.
ř.). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení
nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. §
232 odst. 2 o. s. ř.).
Neobsahuje-li žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost všechny stanovené
náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve
usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo
doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba
opravu nebo doplnění provést (srov. § 235a odst. 2, § 43 odst. 1 o. s. ř.).
Cílem úpravy postupu soudu při odstraňování vad podání je dát účastníku
možnost, aby, i když je jeho podání (žaloba) nezpůsobilé projednání, tento
nedostatek napravil a soud mohl k (po opravě již projednatelnému) podání
přihlédnout. Je-li podání, kterým se zahajuje řízení (žaloba), soudem prvního
stupně pro nedostatky, jež brání pokračovat v řízení, odmítnuto, účastník podá
odvolání a před rozhodnutím odvolacího soudu tyto nedostatky podání (žaloby)
odstraní, považuje se podání (žaloba) za bezvadné od počátku a odvolací soud
usnesení o odmítnutí podání (žaloby) zruší.
Není-li žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost přes výzvu předsedy senátu
řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat,
soud usnesením žalobu odmítne (srov. § 235a odst. 2 a § 43 odst. 2 větu první
o. s. ř.).
Zákon nevyžaduje, aby žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost byly
sepsány advokátem nebo notářem, nemá-li ten, kdo žalobu podává, popřípadě
osoba, která za něj jedná (srov. § 21 až 21b, § 26a odst. 3), právnické
vzdělání, jak je tomu u dovolání (srov. § 241 a komentář k § 241).
V projednávané věci žalobkyně v podání ze dne 27. 4. 2007 označeném jako
„žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“ ve vztahu k předmětu řízení uvedla
pouze to, že se rozhodla „podat ještě tuto žalobu na obnovu řízení a pro
zmatečnost, kdy proti poslednímu usnesení už ani dovolání není přípustné“;
„posledním usnesením“ zřejmě mínila usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
20. 4. 2006, č. j. 1 Co 89/2006-54, které k tomuto podání připojila.
Jestliže soud prvního stupně za této situace žalobkyni v usnesení ze dne 31.
10. 2007, č. j. 23 C 139/2007-11, které jí bylo doručeno dne 6. 11. 2007,
vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení odstranila vady podání
ze dne 27. 4. 2007, které specifikoval, a poučil ji, jakým způsobem má
chybějící náležitosti podání doplnit (mimo jiné tak, že má „popsat skutkový
děj, tzn. domáhá-li se obnovy řízení či vyslovení zmatečnosti, musí označit
rozhodnutí, proti němuž směřuje, uvést, v jakém rozsahu je napadáno a jaký je
důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti, vylíčit skutečnosti, které svědčí o tom,
že je žaloba podána včas, a označit důkazy, jimiž má být žaloba prokázána, a
uvést, čeho se domáhá, tzn. jak má být soudem rozhodnuto“), jakož i o
následcích nesplnění této výzvy (tak, že „nebude-li podání ve stanovené lhůtě
řádně doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
podání odmítne), lze takový postup soudu považovat za odpovídající požadavku
ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobkyni byla poskytnuta
srozumitelná a dostatečná informace o tom, jak má své podání doplnit, jakož i o
následcích neodstranění vytýkaných vad podání. Celková obsahová neúplnost a
neurčitost podání žalobkyně ze dne 27. 4. 2007 tak neumožňuje soudu učinit
jednoznačný závěr, o čem má jednat (srov. § 42 odst. 4, § 79 odst. 1 větu
druhou, § 232 odst. 1 o. s. ř).
Namítá-li žalobkyně v dovolání, že „od samého počátku řízení byly a jsou u ní
dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků vzhledem k jejím osobním,
majetkovým a výdělkovým poměrům, jakož i předpoklady pro ustanovení advokáta k
ochraně jejích zájmů“, že „běžně v soudní praxi bývá ustanoven právní zástupce
k sepisu žaloby, eventuálně k jejímu doplnění“, že „právě proto, že žaloba
neměla žádné náležitosti, měl jí být ustanoven právní zástupce, který by s ní
žalobu sepsal“, a že „teprve poté, co by byla jejím právním zástupcem žaloba
sepsána, by bylo možno posoudit, zda se jedná o svévolné uplatňování práva“,
nezpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že podání ze dne 27. 4. 2007
(označené jako „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“) nebylo přes výzvu
soudu řádně opraveno a doplněno a že proto nebylo možné v řízení pokračovat.
Těmito námitkami žalobkyně vyjadřuje nesouhlas s usnesením Krajského soudu v
Ostravě ze dne 3. 12. 2007, č. j. 23 C 139/2007-14, které bylo potvrzeno
usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 1. 2008, č. j. 1 Co 12/2008-21,
a které nabylo právní moci dne 27. 2. 2008, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyni
se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a zástupce se jí neustanovuje;
vzhledem k uvedenému pravomocnému rozhodnutí soudu se však dovolací soud již
nemůže zabývat posouzením otázky, zda u žalobkyně byly dány předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a
pro ustanovení zástupce podle ustanovení § 30 o. s. ř., a to ani formou
předběžné otázky.
K nápravě chyby v odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5.
2008, č. j. 1 Co 155/2008-33, spočívající v tom, že je nesprávně uvedeno
„podání žalobkyně ze dne 27. 4. 2008 ...“, ač správně mělo být uvedeno „podání
žalobkyně ze dne 27. 4. 2007“, slouží institut opravy rozhodnutí (srov. § 164
a § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že žalobkyně vady podání ze dne 27. 4. 2007 neodstranila
(neučinila tak ani v odvolacím řízení) a v řízení pro tento nedostatek nelze
pokračovat, je závěr soudů obou stupňů o odmítnutí jejího podání správný
(srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.).
Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo
některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání
žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaným v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu