U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní
věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v
Příbrami III, Na Flusárně č. 168, proti žalované SERVIS MAHA s. r. o. se sídlem
v Praze 6, Vokovicích, Nad Bořislavkou č. 515/58, IČO 62580183, o 915.000,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C
186/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.
června 2016, č. j. 62 Co 186/2016-119, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2016, č.
j. 62 Co 186/2016-119, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu (k předpokladům pro osvobození účastníka od soudních poplatků
a k jeho povinnosti prokázat věrohodným způsobem soudu své poměry rozhodné pro
posouzení důvodnosti jeho žádosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.
2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod č. 31/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn.
21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 32 Cdo
1180/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo
4239/2013, které bylo uveřejněno pod č. 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden
v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, z nichž
odvolací soud vycházel při posuzování předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků, předestírá-li vlastní skutkové závěry (že „se majetkové poměry
žalobce rapidně zhoršily“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího
soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobce splňuje předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků“)], v dovolacím řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. března 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu