21 Cdo 630/2025-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně H. J., zastoupené J. J., jako obecným zmocněncem, proti žalované České republice – Finančnímu úřadu pro Liberecký kraj, Územnímu pracovišti v Liberci se sídlem v Liberci, 1. máje č. 97/25, IČO 72080043, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 144/2024, o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. ledna 2025, č. j. 29 Co 427/2024-80, takto:
Řízení o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –pobočky v Liberci ze dne 17. ledna 2025, č. j. 29 Co 427/2024-80, se zastavuje.
Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 21. 10. 2024, č. j. 12 C 144/2024-70, rozhodl, že žádost žalobkyně ze dne 22. 9. 2024 o osvobození od soudních poplatků se zamítá. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 17. 1. 2025, č. j. 29 Co 427/2024-80, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalobkyně dne 13. 2. 2025 opravný prostředek označený jako „Odvolání proti usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j.
29 Co 427/2024-80 ze dne 17. ledna 2025 podle § 201 a § 202 o. s. ř., ve znění pozdějších předpisů“, adresovaný Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Z uvedených ustanovení § 201 a § 202 občanského soudního řádu přitom žalobkyně dovozuje, „že účastník má možnost napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu“. Podle ustanovení § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.
s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle ustanovení § 10 o. s. ř. krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů (odstavec 1). O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud (odstavec 2). Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku
– dovolání – proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu (srov. § 10a a § 236 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení ze dne 17. 1. 2025, č. j. 29 Co 427/2024-80, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem
– pobočka v Liberci rozhodl o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 10. 2024, č. j. 12 C 144/2024-70, je rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci, nebo o rozhodnutí procesní povahy. Tomu odpovídá skutečnost, že Nejvyšší soud – ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) – může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 3 a § 10a o.
s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1863/2024). Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č.
85/2001 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné pod č. 139/2002 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 658/2011). Protože zde tedy není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci ze dne 17. 1. 2025, č. j. 29 Co 427/2024-80, Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně, řízení o tomto podání žalobkyně zastavil (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení, protože posuzovaný opravný prostředek žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků, a jak vyplývá ze správného poučení odvolacího soudu uvedeného v napadeném usnesení, dovolání proti němu není objektivně přípustné, neboť podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se řízení o věci
nekončí, bude i o náhradě nákladů vzniklých v tomto řízení o „odvolání“ žalobkyně rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu