USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně D. K., proti žalovanému J. F., se sídlem v Praze 1, Jakubská č. 647/2, IČO 66245664, o 5 000 000 Kč a o vydání listin, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 228/2012, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. června 2014, č. j. 16 C 228/2012-489, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2015, č. j. 94 Co 594/2014-588, v části, v níž je k rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost věcně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 228/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2023, č. j. 25 Co 229/2023-1518, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2023, č. j. 25 Co 229/2023-1518, se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 29. 5. 2023, č. j. 16 C 228/2012-1471, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 6. 2014, č. j. 16 C 228/2012-489, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015, č. j. 94 Co 594/2014-588, v části, v níž je k rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost věcně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1 (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2023, č. j. 25 Co 229/2023-1518, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (odvolacího – pozn. Nejvyššího soudu) řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
3. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, č. j. 25 Co 229/2023-1518, napadla žalobkyně včasným dovoláním a současně požádala o osvobození „od placení soudních poplatků za dovolání a o ustanovení jí advokáta pro dovolací řízení“.
4. O žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 8. 2024, č. j. 16 C 228/2012-1574, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 25 Co 320/2024-1586, tak, že žalobkyni se osvobození od soudního poplatku z dovolání nepřiznává a že se jí neustanovuje zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
5. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 10. 2024, č. j. 16 C 228/2012 -1592, (opětovně) vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za dovolání a současně ji poučil, že nebude-li do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, bude dovolací řízení zastaveno. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 25. 10. 2024, lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dne 9. 11. 2024 a žalobkyně soudní poplatek za dovolání nezaplatila.
6. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala další žádostí o osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, datovanou dnem 27. 10. 2024, o níž rozhodl soud prvního stupně unesením ze dne 20. 11. 2024, č. j. 16 C 228/2012-1600, tak, že žalobkyni se osvobození od soudního poplatku za dovolání nepřiznává a že se jí neustanovuje zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. K odvolání žalobkyně pak Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 25 Co 512/2024-1624, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o návrhu žalobkyně ze dne 27. 10. 2024 na osvobození od soudních poplatků „za dovolací řízení“ a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení se zastavuje.
7. Podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
8. Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání či kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
9. Dovolatelka nebyla v tomto dovolacím řízení zastoupena advokátem, z obsahu spisu nevyplývá, že by měla právnické vzdělání, a takovou skutečnost ani netvrdí, nesplnila tedy podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).
10. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání přednost před zastavením řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.).
11. Protože dovolatelka soudní poplatek za dovolání přes poučení o následcích její nečinnosti ve stanovené lhůtě nezaplatila, pouze znovu požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil se zřetelem k tomu, že žalobkyně byla o takovém následku v rámci shora specifikované výzvy poučena (srov. § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích).
12. Právní mocí usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).
13. Dovolatelka současně s dovoláním podala návrh „na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, kterým by v záhlaví rozhodnutí uvedená fyzická osoba, D. K., která nebyla účastníkem řízení ve výše uvedené věci když žalobu podala D. K., soudem ustanovená správkyně dědictví, byla povinna hradit náklady žalovanému tak, jak určil soud ve výše uvedené věci“. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval. Pro úplnost lze uvést, že usnesení o zamítnutí žaloby pro zmatečnost (usnesení odvolacího soudu je potvrzující) se nevykonává, takže jeho vykonatelnost podle § 243 o. s. ř. odložit nelze (srov. shodně již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005).
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 4. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu