21 Cdo 842/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobce Ing. B. P., zastoupeného Odborovým svazem KOVO se sídlem v
Praze 3 – Žižkově, nám. W. Churchilla č. 2, proti žalovanému Aircraft
Industries, a. s. se sídlem v Kunovicích, Na Záhonech č. 1177, IČO 27174841, o
neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Uherském
Hradišti pod sp. zn. 6 C 168/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. října 2011 č.j. 60 Co
469/2010-239, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dopisem ze dne 25.2.2003 sdělil žalobci jeho zaměstnavatel Letecké závody,
a.s., IČO 26257211, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí pro nadbytečnost
podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, neboť v rámci
organizačních změn za účelem zvýšení efektivnosti práce, o jejichž realizaci
rozhodlo představenstvo zaměstnavatele, bude s účinností k 31.5.2003 zrušeno
pracovní místo „sam. výzk. výv. pr.“, které žalobce dosud zastával.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je
neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je členem podnikového výboru a
současně předsedou dílenského výboru „Základní odborové organizace při LET a.s.
Kunovice“, že podnikový výbor této odborové organizace přípisem ze dne
13.2.2003 přijal k žádosti zaměstnavatele o předchozí souhlas odborové
organizace s výpovědí danou žalobci „jednoznačně zamítavé stanovisko“ a že z
jednání zaměstnavatele „je zřejmá diskriminace osoby žalobce a ostatních členů
podnikového výboru odborové organizace s cílem likvidace odborů“.
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 28.11.2003 č.j. 6 C
168/2003-35 zamítl žalobu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Na základě zjištění, že pracovní místo samostatného vývojového
výzkumného pracovníka, které žalobce zastával v pracovním poměru u Leteckých
závodů, a.s., bylo rozhodnutím zaměstnavatele zrušeno, dospěl k závěru, že byly
splněny podmínky pro to, aby žalobci mohla být dána výpověď z pracovního poměru
podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce; současně dovodil, že
výpověď je platná i přes nesouhlas odborového orgánu, jehož byl žalobce členem,
neboť na zaměstnavateli nelze ve smyslu ustanovení § 59 odst. 4 zákoníku práce
spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnával.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne
16.10.2008 č.j. 60 Co 135/2008-67 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že se nezabýval tím, zda
výkonný ředitel Leteckých závodů, a.s. Ing. T. Š. byl oprávněn za
zaměstnavatele podepsat výpověď danou žalobci, a ani tím, zda před dáním
výpovědi bylo rozhodnuto o konkrétní organizační změně, v důsledku níž se měl
žalobce stát nadbytečným, a uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval též
splněním nabídkové povinnosti zaměstnavatele podle ustanovení § 46 odst. 2
zákoníku práce.
Okresní soud v Uherském Hradišti – poté, co usnesením ze dne 10.6.2009 č.j. 6 C
168/2003-79 rozhodl, že na místo dosavadního žalovaného Mgr. M. S., správce
konkursní podstaty úpadce Letecké závody, a.s. vstupuje do řízení Aircraft
Industries, a.s. se sídlem v Kunovicích, Na Záhonech č. 1177, IČO 27174841 -
rozsudkem ze dne 14.6.2010 č.j. 6 C 168/2003-173 zamítl žalobu a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě zjištění, že
představenstvo Leteckých závodů, a.s. rozhodlo dne 29.1.2003 o organizační
změně spočívající v redukci počtu pracovních míst, že pracovní místa, která
byla tímto rozhodnutím o organizační změně, s nímž byl žalobce seznámen,
zrušena (včetně pracovního místa žalobce), zanikla ke dni 31.5.2003, že
zaměstnavatel neměl jinou vhodnou práci, kterou by mohl žalobci nabídnout, a že
oprávnění výkonného ředitele Ing. T. Š. podepsat výpověď za zaměstnavatele
vyplývalo z jeho pracovního řádu, dospěl k závěru, že „při výpovědi žalobci
byly splněny veškeré zákonné podmínky“, za kterých může být dána zaměstnanci
výpověď. Opětovně dovodil, že výpověď je platná i přes nesouhlas odborového
orgánu, jehož byl žalobce členem, neboť za situace, kdy zaměstnavatel snižoval
stavy až o 500 zaměstnanců a kdy se výběr zaměstnanců, s nimiž byl rozvázán
pracovní poměr, opíral o objektivní kritéria (množství práce vykonávané
zaměstnanci do 31.5.2003 a rozsah práce, kterou by mohli zastávat po
organizační změně s přihlédnutím k jejich odbornosti), aniž by při tom došlo k
diskriminaci žalobce, na zaměstnavateli nebylo možné spravedlivě požadovat, aby
žalobce nadále zaměstnával. Usnesením ze dne 6.6.2011 č.j. 6 C 168/2003-200
soud prvního stupně rozhodl, že „Českému státu - Okresnímu soudu v Uherském
Hradišti“ se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne
31.10.2011 č.j. 60 Co 469/2010-239 změnil rozsudek soudu prvního stupně v
zamítavém výroku tak, že žalobě vyhověl; současně rozhodl, že žalovaný je
povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů
2.000,- Kč a České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na „náhradě
nákladů dokazování před soudy obou stupňů“ 166,40 Kč. Dovodil, že rozhodnutí
představenstva zaměstnavatele žalobce ze dne 29.1.2003 nemůže představovat
rozhodnutí o organizační změně, které „má na mysli“ ustanovení § 46 odst. 1
písm. c) zákoníku práce, neboť je „pouhou proklamací organizačních změn u
právního předchůdce žalovaného, když ve svém důsledku neurčuje dopad na
konkrétní stav tehdejších zaměstnanců na stávající úseky zaměstnavatele“. Za
„konkrétní“ rozhodnutí o organizační změně je podle odvolacího soudu nutno
považovat teprve „Příkaz VŘAS č. 3/03“, kterým bylo s účinností od 1.6.2003
zrušeno mimo jiné oddělení 4103 - konstrukce speciální výstroje letadel a
který byl vydán až dne 5.5.2003, tedy po doručení výpovědi žalobci. Odvolací
soud proto shledal nedostatek příčinné souvislosti mezi rozhodnutím
představenstva zaměstnavatele žalobce ze dne 29.1.2003 a nadbytečností žalobce,
jakož i nedostatek „časové souslednosti“ mezi účinky výpovědi a skutečně
přijatým rozhodnutím o organizační změně, která ani „fakticky“ nenastala tak,
jak žalovaný tvrdil, neboť podle zjištění odvolacího soudu nedošlo ke zrušení
celého oddělení konstrukce speciální výstroje letadel ke dni 1.6.2003, nýbrž
jen k redukci počtu zaměstnanců v tomto oddělení. Odvolací soud uzavřel, že za
těchto okolností nebyly splněny předpoklady pro rozvázání pracovního poměru
žalobce výpovědí zaměstnavatele.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že
rozhodnutí představenstva zaměstnavatele žalobce o „redukci počtu pracovních
míst o 500“ je rozhodnutím o organizační změně, i když v něm nebyla určena
konkrétní pracovní místa, která budou zrušena, a že rozhodnutí zaměstnavatele o
organizačních změnách nemusí obsahovat ani označení nadbytečného zaměstnance,
neboť postačuje příčinná souvislost mezi tímto rozhodnutím a nadbytečností
zaměstnance. Účelem „Příkazu VŘAS č. 3/03“, který byl vydán po rozhodnutí
představenstva zaměstnavatele o organizačních změnách ze dne 29.1.2003 a po
určení pracovních míst, která se ruší, byla úprava výsledné organizační
struktury zaměstnavatele od 1.6.2003. Žalovaný dále namítá, že byla prokázána
příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností
žalobce a že opačné skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném
dokazování. Vytýká odvolacímu soudu, že v rozporu s ustanovením § 213 o.s.ř.
nezopakoval důkaz zápisem z jednání představenstva zaměstnavatele ze dne
29.1.2003 provedený soudem prvního stupně, přestože z něj učinil skutkové
zjištění o neexistenci rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách, které
se odlišuje od skutkového zjištění soudu prvního stupně, a že podle ustanovení
§ 118a o.s.ř. nevyzval žalovaného, aby doplnil svá skutková tvrzení týkající se
rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách, ačkoli z jeho rozhodnutí je
zřejmé, že měl jiný právní názor na „nutnou podobu“ rozhodnutí zaměstnavatele o
organizačních změnách. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o tom, že
organizační změna „fakticky nenastala tak, jak bylo žalovaným tvrzeno, a tedy
že by oddělení 4103 nebylo ke dni 1.6.2003 zrušeno“, neboť z „Příkazu VŘAS
3/03“ je zřejmé, že ke dni 1.6.2003 toto oddělení již neexistovalo; skutečnost,
že někteří zaměstnanci oddělení 4103 byli převedeni a jejich „funkční místa
byla zařazena do odboru 4100“, na zrušení tohoto oddělení nic nemění. Žalovaný
navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc
vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek
odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde
o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá
určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané mu dopisem ze dne
25.2.2003 - podle zákona č. 65/1965 Sb. ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č.
153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb.,
č. 22/1985 Sb., č 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č 3/1991 Sb.,
č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993
Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č.
167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000
Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č.
6/2002 Sb., č. 136/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb. a č. 312/2002
Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.2003 - dále jen „zák.
práce“ (srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění
pozdějších předpisů).
Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát
zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí
zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického
vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo
o jiných organizačních změnách.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost
skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nenapadá), že žalobce vykonával u
zaměstnavatele Leteckých závodů, a.s. na základě pracovní smlouvy ze dne
31.8.2001 práci samostatného vývojového výzkumného pracovníka v oddělení
konstrukce speciální výstroje letadel (podnikový útvar 4103 v divizi 4000). Dne
29.1.2003 představenstvo Leteckých závodů, a.s. na základě svého předchozího
jednání, které rozhodlo o „zreálnění – redukci počtu pracovních míst ve
společnosti v souladu s předloženými obchodními plány na rok 2003“, pověřilo
personálního ředitele Ing. M. D. realizací snížení počtu pracovních míst o 500
s tím, že pracovní místa obsazená zaměstnanci dotčenými organizační změnou
zaniknou k 31.5.2003, a redukcí počtu divizí tak, že zanikne „divize 1000 –
Nástrojárna“ a „divize 3000 – Povrchové ochrany“. Zaměstnavatel požádal
podnikový výbor Odborového svazu KOVO při LET a.s. o souhlas s rozvázáním
pracovního poměru žalobce, který byl členem podnikového výboru Odborového svazu
KOVO při LET a.s. Kunovice, výpovědí. Dopisem ze dne 13.2.2003 podnikový výbor
Odborového svazu KOVO při LET a.s. sdělil zaměstnavateli, že s rozvázáním
pracovního poměru výpovědí v případě žalobce nesouhlasí. Dopisem ze dne
25.2.2003 doručeným žalobci dne 28.2.2003 zaměstnavatel sdělil žalobci, že s
ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí pro nadbytečnost, neboť představenstvo
zaměstnavatele rozhodlo o realizaci organizačních změn za účelem zvýšení
efektivnosti práce, v jejichž rámci bude v podnikovém útvaru 4103 provedena
„redukce pracovních míst“, přičemž s účinností k 31.5.2003 bude zrušeno
pracovní místo samostatného vývojového výzkumného pracovníka zastávané
žalobcem. „Příkazem VŘAS č. 3/03“ vydaným výkonným ředitelem zaměstnavatele dne
5.5.2003 byla s účinností od 1.6.2003 upravena organizační struktura
zaměstnavatele tak, že se mimo jiné v odboru 4100 zrušuje oddělení 4103 -
konstrukce speciální výstroje letadel. Na základě smlouvy o prodeji majetku
podniku uzavřené mezi správcem konkursní podstaty úpadce Letecké závody, a.s. a
žalovaným dne 18.7.2005 došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního
vztahu mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem na žalovaného.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46
odst. 1 písm. c) zák. práce patří to, že zaměstnavatel nebo příslušný orgán
přijal rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o
snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných
organizačních změnách, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným,
a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými
organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového
rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Zákoník práce nebo
jiné právní předpisy nestanoví, že by rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele,
jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení
efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách muselo být přijato
(vydáno) vždy jen písemně, a ani nepředpokládají, že by muselo být
zaměstnavatelem „vyhlášeno“ nebo jiným způsobem zveřejněno; zaměstnanec,
kterého se rozhodnutí o organizační změně týká, s ním může být seznámen až ve
výpovědi z pracovního poměru. Zaměstnanec nemusí být vždy nadbytečným již v
době podání výpovědi [srov. dikci ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce
„stane-li se zaměstnanec nadbytečným“]. Protože platnost právních úkonů (včetně
právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru) je třeba posuzovat v
okamžiku a se zřetelem na okolnosti, kdy byl právní úkon učiněn, rozhodnutí
zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o organizačních změnách, které má za
následek nadbytečnost konkrétního zaměstnance, musí být přijato před podáním
výpovědi. Má-li být takové rozhodnutí skutečnou příčinou nadbytečnosti
zaměstnance, musí zaměstnavatel dát výpověď v takovém okamžiku, aby pracovní
poměr skončil na základě této výpovědi (uplynutím výpovědní doby) nejdříve v
pracovním dni předcházejícím dni, v němž nastává účinnost přijatých
organizačních změn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 11,
ročník 1999, str. 374, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
29.6.1998 sp. zn. 2 Cdon 1797/97, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999).
Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák.
práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně
vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku
rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení
stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných
organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci
práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v
původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal
nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického
vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo
o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli
umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení
tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním
složení, jaké odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance, který je
nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru
rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (srov. například rozsudek Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 20.11.2003 sp. zn. 21 Cdo 733/2003, uveřejněný pod
č. 11 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004).
V posuzovaném případě statutární orgán zaměstnavatele žalobce pověřil dne
29.1.2003 na základě svého předchozího rozhodnutí o „redukci“ počtu pracovních
míst u zaměstnavatele personálního ředitele Ing. M. D. zajištěním snížení počtu
pracovních míst o 500 s tím, že pracovní místa obsazená zaměstnanci dotčenými
organizační změnou zaniknou k 31.5.2003. Toto rozhodnutí statutárního orgánu
zaměstnavatele žalobce o snížení počtu pracovních míst a pověření personálního
ředitele jeho zajištěním není rozhodnutím o změně úkolů zaměstnavatele, jeho
technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení
efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, podle kterého by se
konkrétní zaměstnanci stali nadbytečnými, neboť nestanoví, jaká pracovní místa
a na kterých útvarech zaměstnavatele se zrušují, popřípadě budou zrušena ke dni
účinnosti organizační změn. Protože z rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu
pracovních míst nevyplývá, že by se toto opatření mělo týkat i pracovního místa
žalobce, nemůže být mezi ním a nadbytečností žalobce příčinná souvislost. K
příkazu výkonného ředitele zaměstnavatele „VŘAS č. 3/03“ ze dne 5.5.2003,
kterým bylo s účinností od 1.6.2003 mimo jiné v odboru 4100 zrušeno oddělení
4103 - konstrukce speciální výstroje letadel, v němž žalobce vykonával práci
samostatného vývojového výzkumného pracovníka, nelze při posuzování předpokladů
pro podání výpovědi žalobci, které se upíná – jak vyplývá z výše uvedeného – k
okamžiku doručení výpovědi, přihlížet, neboť tento příkaz byl vydán až po
doručení výpovědi žalobci. Závěr odvolacího soudu, že za těchto okolností
nebyly splněny předpoklady pro rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí
zaměstnavatele danou žalobci dopisem ze dne 25.2.2003, stanovené v ustanovení §
46 odst. 1 písm. c) zák. práce, je proto správný.
Dovolatel nemůže důvodně vytýkat odvolacímu soudu, že v rozporu s ustanovením §
213 o.s.ř. nezopakoval důkaz zápisem z jednání představenstva zaměstnavatele
žalobce ze dne 29.1.2003 provedený soudem prvního stupně. Odvolací soud je
povinen zopakovat důkazy, na základě nichž soud prvního stupně zjistil skutkový
stav věci, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění,
než které učinil soud prvního stupně (srov. § 213 odst. 2 o.s.ř.). V
posuzovaném případě však odvolací soud ze zápisu z jednání představenstva
zaměstnavatele ze dne 29.1.2003 nedospěl k jinému skutkovému zjištění, než
které učinil soud prvního stupně (odvolací soud stejně jako soud prvního stupně
zjistil z uvedeného zápisu, že dne 29.1.2003 představenstvo Leteckých závodů,
a.s. na základě svého předchozího jednání, které rozhodlo o „zreálnění –
redukci počtu pracovních míst“ ve společnosti v roce 2003, pověřilo
personálního ředitele Ing. M. D. mimo jiné realizací snížení počtu pracovních
míst o 500 s tím, že pracovní místa obsazená zaměstnanci dotčenými organizační
změnou zaniknou k 31.5.2003), nýbrž na základě stejného skutkového zjištění
dospěl k jinému právnímu posouzení rozhodnutí představenstva zaměstnavatele ze
dne 29.1.2003 [že toto rozhodnutí není rozhodnutím o změně úkolů
zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za
účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, vzhledem
k němuž by se žalobce mohl stát nadbytečným, ve smyslu ustanovení § 46 odst. 1
písm. c) zák. práce].
Důvodná není ani námitka žalovaného, že odvolací soud jej nevyzval, aby doplnil
svá skutková tvrzení týkající se rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních
změnách, ačkoliv měl jiný právní názor na „nutnou podobu“ rozhodnutí
zaměstnavatele o organizačních změnách, neboť z odlišného právního posouzení
rozhodnutí představenstva zaměstnavatele ze dne 29.1.2003 odvolacím soudem
oproti právnímu názoru žalovaného nevyplynula potřeba doplnění vylíčení
rozhodných skutečností žalovaným podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř.,
§ 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou
(další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení § 243b odst.
2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých
nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2013
JUDr. Jiří Doležílek, v. r.
předseda senátu