21 Cdo 845/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce Ing. P. O., zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se
sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršova č. 1714/27, proti žalované České
republice - Státnímu úřadu inspekce práce v Opavě, Kolářská č. 451/13, o
neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod
sp. zn. 6 C 164/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 30. října 2012 č.j. 16 Co 214/2012-212, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 30. ledna
2012 č.j. 6 C 164/2009-140 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k
dalšímu řízení.
Žalovaná dopisem ze dne 26.6.2009 sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní
poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. Důvod výpovědi
spatřovala v tom, že žalobce porušil povinnosti zaměstnance uvedené v
ustanoveních § 301 písm. c) a § 303 odst. 2 písm. d) zákoníku práce, v Příkazu
generálního inspektora č. 6/2007, v ustanoveních § 10 odst. 1 a 2 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (ve znění pozdějších předpisů) a v ustanovení §
11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (ve znění
pozdějších předpisů), když na základě rozhodnutí býv. vedoucího odboru 10.32
Ing. F. G. pokračoval (jako inspektor oblastního inspektorátu práce) v kontrole
příčin a okolností smrtelného pracovního úrazu P. V. ze dne 6.10.2008 [dne
17.11.2008 byla žalobci předána celá spisová dokumentace prováděné kontroly,
dne 21.11.2008 prováděl šetření na místě pracovního úrazu a dne 26.11.2008
vydal "rozhodnutí o zákazu podle ustanovení § 7 písm. j) bodu 1 zákona o
inspekci práce"], ačkoliv byl dne 21.11.2008 opatřením Policie ČR, Okresního
ředitelství Olomouc, služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení OK,
č.j. OROL-6633-22/TČ-2008-73-503 ustanoven znalcem ve věci šetření téhož
smrtelného pracovního úrazu pro podezření ze spáchání trestného činu podle
ustanovení § 224 odst.1 a 2 trestního zákona. Podle žalované "přijetí a
vypracování znaleckého posudku" ve věci, ve které současně prováděl šetření
jako inspektor oblastního inspektorátu práce, založilo pro žalobce překážku,
která mu nedovolovala vykonávat činnost inspektora oblastního inspektorátu
práce, neboť zde byla důvodná pochybnost o žalobcově nepodjatosti", žalobce
navíc ve znaleckém posudku "použil celé pasáže z protokolu o kontrole" (text
znaleckého posudku a text protokolu o kontrole "je v řadě pasáží zcela
identický"), což způsobilo, že "podněty a námitky ke kontrolním zjištěním a
kontrolnímu protokolu uplatňované kontrolovanou osobou nemohly být objektivně a
nezaujatě hodnoceny"; žalovaná dovozuje, že žalobce "jako znalec, ustanovený
policií pro trestní řízení, zneužil svého postavení inspektora oblastního
inspektorátu práce tím, že použil dokumenty pro zpracování znaleckého posudku
ze spisu o kontrole, aniž by oblastní inspektorát práce, tedy zaměstnavatele, o
poskytnutí těchto materiálů úřední cestou požádal". Žalovaná dále žalobci
vytýká, že sdělení Stavebního úřadu v Lutíně, které bylo oblastnímu
inspektorátu práce doručeno dne 14.1.2009, založil do kontrolního spisu teprve
dne 23.2.2009, čímž porušil povinnosti vyplývající z ustanovení § 17 odst. 1
správního řádu a z ustanovení § 70 zákona o archivnictví a spisové službě,
jakož i to, že, i když dne 27.8.2007 prohlásil, že nepodniká v žádné oblasti,
která je "v rozporu se zákoníkem práce nebo která vyžaduje souhlas
zaměstnavatele", z výpisu ze živnostenského rejstříku vyplývá, že byl jako
podnikatel zaregistrován a že svou činnost ukončil až ke dni 10.1.2008. Žalobce
dále porušil své pracovní povinnosti tím, že uzavřel se společnostmi TESTSTAV
spol. s r.o. a Grimo BOZP s.r.o.
autorské smlouvy, na jejichž základě
poskytoval specializované přednášky, aniž by k této podnikatelské činnosti měl
souhlas zaměstnavatele, přednášky vykonal v pracovní době (v době, kterou
vykázal jako odpracovanou pro zaměstnavatele) a cesty do sídla společnosti
Grimo BOZP s.r.o., kde měl přednášky vykonat, absolvoval služebním vozidlem.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 26.10.2009 domáhal,
aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Ve vztahu
k prvnímu z výše uvedených skutků žalobce namítá, že "neměl na šetření
prováděném oblastním inspektorátem práce žádný soukromý zájem" a že informace,
které při výkonu své činnosti inspektora získal, nemohl "využít k vlastnímu
prospěchu nebo prospěchu kohokoliv jiného", neboť "znalecký posudek v rámci
trestního řízení nevykonával jako soukromá osoba s cílem získat prospěch,
případně ovlivnit vyšetřování ve prospěch někoho třetího, ale jako nestranný a
kvalifikovaný odborník, jenž na výsledku věci neměl žádný zájem", a "jeho
jednání tedy nemohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními". Dopis
ze Stavebního úřadu v Lutíně, který opožděně zařadil do spisu, nebyl řádně
označen spisovou značkou a byl spisovou službou inspektorátu přidělen Ing. Š.,
který vyřizuje agendu se stavebními úřady; jakmile žalobce zjistil, že měl být
předmětný dopis žalované doručen, obrátil se na pracovnici podatelny, která
předmětný neoznačený dokument vyhledala, a dopis byl žalobcem bezprostředně
zařazen do příslušného spisu. Podle žalobce nemůže být takové jeho jednání
hodnoceno jako zaviněné závažné porušení povinnosti vyplývající z právních
předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Žalobce přiznal, že skutečně
měl živnostenské oprávnění k pořádání odborných kurzů, školení a jiných
vzdělávacích akcí, včetně lektorské činnosti, ale že jeho živnostenské
oprávnění bylo ke dni 10.1.2008 zrušeno, a že vykonal přednášky pro společnost
TESTSTAV spol. s r.o. na základě autorské smlouvy, což však představovalo výkon
pedagogické činnosti, k níž zaměstnanec nepotřebuje písemný souhlas
zaměstnavatele. Ani výtka žalované, že by k cestě na přednášky použil služební
automobil, se "nezakládá na pravdě", neboť se na přednášky dopravoval vlastním
automobilem. Navíc žalovaná dala žalobci z těchto důvodů výpověď až po více než
2 měsících ode dne, kdy se o důvodech výpovědi dověděla, čímž porušila
ustanovení § 58 zákoníku práce. Žalobce dne 1.7.2009 oznámil žalované, že trvá
na dalším zaměstnávání.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 30.1.2012 č.j. 6 C 164/2009-140 žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po
provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce závažně porušil povinnosti
vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a to
tím, že při šetření smrtelného úrazu P. V., ke kterému došlo dne 6.10.2008 v
provozu skladu v Lutíně (areál Sigma), působil jako inspektor oblastního
inspektorátu práce a zároveň v trestním řízení jako soudní znalec ustanovený
Policií ČR, že ve znaleckém posudku "použil celé pasáže z protokolu o
kontrole", čímž zapříčinil, že "podněty a námitky ke kontrolním zjištěním a
kontrolnímu protokolu uplatňované kontrolovanou osobou nemohly být objektivně a
nezaujatě hodnoceny", že jako znalec ustanovený policií "zneužil postavení
inspektora oblastního inspektorátu práce", když "použil dokumenty pro
zpracování znaleckého posudku ze spisu o kontrole, aniž by zaměstnavatele o
poskytnutí těchto materiálů úřední cestou požádal"; žalobce "se dopustil"
porušení ustanovení § 301 písm.c) a § 303 odst. 2 písm.d) zákoníku práce, tedy
zejména povinnosti zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného
zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s
výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného, ustanovení Příkazu
generálního inspektora č. 6/2007 - Pracovní řád, účinného ode dne 1.9.2007,
části III., bodu 1.2.2. písm.g) a - jak vyplývá též z rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 14.6.2011 č.j. 38 Ad 22/2010-146 - ustanovení § 10 odst. 1 a 2
zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, když "kontrolu nesmějí provádět ti
kontrolní pracovníci, u nichž se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným
osobám nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich
nepodjatosti". Protože se žalovaná o tomto důvodu výpovědi dověděla dne
1.6.2009, "dvouměsíční lhůta k podání výpovědi byla zachována". U dalších
důvodů výpovědi soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nelze přičítat
zavinění za opožděné zařazení sdělení Stavebního úřadu v Lutíně do příslušného
spisu a že jednáním, spočívajícím v tom, že čestně prohlásil 27.8.2007, že
nepodniká v žádné oblasti, která je v rozporu se zákoníkem práce, a přitom
vykonal bez souhlasu žalované přednášky pro společnosti TESTSTAV spol. s r.o. a
se společností Grimo BOZP s.r.o., žalobce sice porušil své pracovní povinnosti
vyplývající z právních předpisů, avšak tím, zda i v těchto případech byla
dodržena dvouměsíční lhůta k dání výpovědi, se již "nezabýval" proto, že "zde
bylo i jednání žalobce odůvodňující dání výpovědi". Vzhledem k tomu, že alespoň
jedno jednání popsané ve výpovědi dosahuje intenzity závažného porušení
povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci,
je výpověď z pracovního poměru ze dne 26.6.2009 platným právním úkonem.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30.10.2012 č.j. 16
Co 214/2012-212 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se
ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobce, který vypracoval znalecký
posudek v téže věci, v níž prováděl vyšetřování jako inspektor oblastního
inspektorátu práce, "nerespektoval ustanovení § 10 odst. 1 zákona o státní
kontrole, podle něhož kontrolu nesmějí provádět ti kontrolní pracovníci, u
nichž se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu
kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti", a "nepostupoval podle
ustanovení § 10 odst. 2 zákona o státní kontrole, podle něhož kontrolní
pracovník je povinen bezprostředně po tom, co se dozví o skutečnostech
nasvědčujících jeho podjatost, oznámit to svému nadřízenému". Podle odvolacího
soudu je třeba "vztahem k předmětu kontroly" ve smyslu ustanovení § 10 odst.1
zákona o státní kontrole "rozumět i situaci, kdy inspektor provádějící kontrolu
mohl získat poznatky ve věci jiným způsobem než při provádění kontroly (např.
jako svědek vnímá skutečnosti, které jsou předmětem kontroly)"; "pokud je
takovýto kontrolor vyloučen, je tím spíše vyloučen z projednávání a rozhodování
věci kontrolní pracovník, který se současně vyjadřuje k předmětu kontroly a
hodnotí ji jako znalec, byť v jiném řízení před jiným orgánem, neboť v jednom
případě vystupuje jako orgán nadaný kontrolní a rozhodovací pravomocí a v
druhém případě se po odborné stránce vyjadřuje ke skutečnostem, které jsou
předmětem jiného řízení, přičemž vypracovaný znalecký posudek (byť pro jiný
státní orgán) může sloužit jako důkaz i ve věci, kterou tato osoba jako
kontrolní pracovník projednává a rozhoduje". Protože žalobce tímto svým
jednáním porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k
jím vykonávané práci závažně a protože nebylo potřebné se zabývat tím, zda se i
jiní zaměstnanci žalované měli "dopustit závažného porušení a pochybení", aniž
by to bylo ze strany žalované "posuzováno jako porušení pracovní kázně", je
rozsudek soudu prvního stupně správný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odmítá závěry
soudů, že se "v jeho případě jednalo o nepřípustnou kumulaci funkcí inspektora
v průběhu kontroly oblastního inspektorátu práce a soudního znalce v průběhu
trestního řízení a podle něhož vystupoval podjatě, jelikož vědom si obou těchto
funkcí ani v jednom z těchto svých postavení nezabránil vzniklé kolizi", s
odůvodněním, že "nedošlo k vytýkanému střetu veřejného zájmu se zájmy osobními,
neboť znalecký posudek vypracovával jako nestranný kvalifikovaný odborník,
jehož zájmem bylo provést objektivní a odborné šetření smrtelného pracovního
úrazu", a tedy "cíle sledované ve správním i trestním řízení byly totožné, a to
sledovaly výlučně veřejný, nikoliv soukromý zájem". Podle žalobce "tvrzené
porušení povinností vyplývajících z právních předpisů nemohlo naplnit intenzitu
porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem a nebyl tedy dán důvod k výpovědi
podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť "svoji práci vykonával
vždy řádně a loajálně", byl žalovanou pověřován "prošetřováním nejzávažnějších
úrazů" a byl "vysílán na mezinárodní jednání o bezpečnosti práce"; postup
žalované vůči žalobci se "nachází v rozporu s právními předpisy, když je ve
skutkově totožných případech přistupováno k zaměstnancům žalované diametrálně
odlišným způsobem, jelikož žalobci je známo, že minimálně v jenom případě
působil inspektor, rovněž zaměstnaný u žalované, jako soudní znalec, a to i při
šetření případů, kde zároveň působil jako inspektor, přičemž nebyl za tuto
kolizi nijak sankcionován". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť žalobce v
dovolání "neuvádí ničeho, s čím by se soudy v průběhu řízení a v odůvodněních
rozsudků nevypořádaly".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť
napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č.
404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka;
posouzena jinak k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam,
může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost
skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 3
a § 242 odst. 3 o.s.ř.), že žalobce, který pracoval u žalované na základě
pracovní smlouvy ze dne 25.11.1999 jako inspektor Oblastního inspektorátu práce
pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, ode dne 17.11.2008 prováděl kontrolu
příčin a okolností smrtelného pracovního úrazu P. V. ze dne 6.10.2008 [dne
21.11.2008 prováděl šetření na místě pracovního úrazu a vydal "rozhodnutí o
zákazu podle ustanovení § 7 písm. j) bodu 1 zákona o inspekci práce", které
bylo písemně vyhotoveno dne 26.11.2008]. Opatřením Policie ČR, Okresního
ředitelství Olomouc, služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení OK,
ze dne 21.11.2008 č.j. OROL-6633-22/TČ-2008-73-503 byl žalobce ustanoven
znalcem ve věci šetření téhož smrtelného pracovního úrazu pro podezření ze
spáchání trestného činu podle ustanovení § 224 odst.1 a 2 trestního zákona a
dne 10.2.2009 podal ve věci znalecký posudek. Rozhodnutí o ústním zákazu
vydaném dne 21.11.2008, písemně vyhotovené dne 26.11.2008 pod č.j. 064/5775/10.32/08/15.4, bylo (spolu s rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce
pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 30.1.2009 č.j. 7978/10.10./08/14.3) zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne
6.4.2011 č.j. 38 Ad 22/2010 "pro vady řízení" a věc byla Oblastnímu
inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj vrácena k dalšímu
řízení. Dopisem ze dne 26.6.2009 žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního
poměru podle ustanovení § 52 písm.g) zákoníku práce; závažné porušení
povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané
žalobcem spatřovala (mimo jiné) v tom, že provedl jako inspektor oblastního
inspektorátu šetření (kontrolu) příčin a okolností smrtelného pracovního úrazu
P. V. ze dne 6.10.2008, ačkoliv ve stejné věci "přijal a vypracoval znalecký
posudek" a byl proto - vzhledem k tomu, že vznikla důvodná pochybnost o jeho
nepodjatosti - vyloučen z provádění kontrolní činnosti podle ustanovení § 10
odst.1 zákona č. 552/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jakož i v tom, že
"jako znalec, ustanovený policií pro trestní řízení, zneužil svého postavení
inspektora oblastního inspektorátu práce tím, že použil dokumenty pro
zpracování znaleckého posudku ze spisu o kontrole, aniž by oblastní inspektorát
práce, tedy zaměstnavatele, o poskytnutí těchto materiálů úřední cestou
požádal". Za tohoto stavu věci soudy řešily právní otázku, zda "kontrolní
pracovník" (zaměstnanec kontrolního orgánu), který vykonává státní kontrolu
podle zákona č. 552/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), nesmí provést
kontrolní činnost v případě, že byl ohledně téže věci (ve věci, v níž provádí
kontrolu) orgánem veřejné moci ustanoven znalcem, a zda tedy poruší povinnosti
zaměstnance vztahující se k výkonu jeho práce tehdy, jestliže kontrolu provede,
aniž skutečnosti nasvědčující jeho podjatosti oznámil svému nadřízenému.
Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího
soudu vyřešena, a protože posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí
projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího
soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti potvrzujícímu
rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že
výpověď z pracovního poměru byla doručena žalobci dne 28.6.2009 - podle zákona
č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007
Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu
č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č.
305/2008 Sb., a č. 382/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do
13.9.2009 (dále jen "zák. práce").
Zaměstnanci jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi
vykonávané, jakož i dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi
vykonávané, s nimiž byli řádně seznámeni [srov. § 301 písm.c) zák. práce].
Zaměstnanci ve správních úřadech jsou dále povinni zdržet se jednání, které by
mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat
informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo
někoho jiného [srov. § 303 odst.2 písm.d) zák. práce]. Zaměstnavatel může dát
zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním mohl
okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti
vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci
[§ 52 písm.g) část věty před středníkem zák. práce].
Výkon kontroly orgány inspekce práce inspektory podle zákona č. 251/2005 Sb.
(ve znění pozdějších předpisů) nepochybně představuje veřejnoprávní činnost. Je
proto samozřejmé, že kontrolu na úseku ochrany pracovněprávních vztahů a
pracovních podmínek nemůže vykonávat ten, u něhož jsou se zřetelem na jeho
vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly důvodné pochybnosti o
jeho nepodjatosti [srov. § 10 odst.1 zákona č. 552/1991 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013) - dále jen "zákona č. 552/1991
Sb."]. Inspektor ("kontrolní pracovník") je povinen bezprostředně potom, co se
dozví o skutečnostech nasvědčujících jeho podjatosti, oznámit to svému
"nadřízenému"; o podjatosti "kontrolního pracovníka" rozhodne "vedoucí
kontrolního orgánu" nebo jím pověřený "pracovník" bez zbytečného odkladu a do
rozhodnutí o podjatosti činí "kontrolní pracovník" pouze úkony, které nesnesou
odkladu (srov. § 10 odst.2, 4 a 5 zákona č. 552/1991 Sb.).
Neoznámí-li inspektor orgánu inspekce práce [stejně jako každý jiný zaměstnanec
provádějící kontrolu podle zákona č. 552/1991 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů, účinného do 31.12.2013)] svému "nadřízenému" skutečnosti nasvědčující
jeho podjatosti, ačkoliv se o nich dozvěděl (buď vůbec nebo později než
bezprostředně potom, co se o nich dozvěděl), lze souhlasit se soudy v tom, že
porušil právní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci. S názorem soudů,
že skutečností nasvědčující podjatosti inspektora orgánu inspekce práce je
"přijetí a vypracování znaleckého posudku" (na základě ustanovení znalcem
orgánem veřejné moci) ve stejné věci, která je předmětem jím prováděné
kontroly, však dovolací soud nesouhlasí.
Znalce jmenuje pro jednotlivé obory ty, kteří splňují předpoklady uvedené v
ustanovení § 4 zákona č. 36/1967 Sb. (ve znění pozdějších předpisů, účinných do
30.6.2010) [dále jen "zákona č. 36/1967 Sb."], ministr spravedlnosti nebo
předseda krajského soudu v rozsahu, v jakém je ministrem spravedlnosti k tomu
pověřen; po složení zákonem předepsaného slibu se jmenovaní znalci zapíší do
seznamu znalců a tlumočníků (srov. § 1 až 7 zákona č. 36/1967 Sb.).
V jednotlivých věcech ustanovují znalce "státní orgány" (orgány veřejné moci)
za podmínek, které jsou uvedeny v právních předpisech, upravujících řízení před
nimi vedené. Znalec vykonává znaleckou činnost osobně (popřípadě za pomoci
konzultanta) a je povinen provést znalecký úkol řádně a ve stanovené lhůtě
(srov. § 8 až 10 zákona č. 36/1967 Sb.). Je-li toho k podání posudku třeba, je
znalec oprávněn používat přístroje, jiná zařízení a materiály svého
zaměstnavatele; ve výjimečných případech, jestliže je to k podání posudku
nezbytné, je povinna každá jiná fyzická nebo právnická osoba, která má potřebné
přístroje, zařízení a materiály, umožnit znalci na jeho žádost jejich použití
(srov. § 14 odst.1 zákona č. 36/1967 Sb.). Znalec nesmí podat posudek, lze-li
mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo
jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. § 11 odst.1 zákona č.
36/1967 Sb.). Jakmile se znalec dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen,
oznámí to neprodleně; o tom, zda znalec je vyloučen, rozhoduje "státní
orgán" (orgán veřejné moci), který jej pro podání posudku ustanovil (srov. § 11
odst.2 zákona č. 36/1967 Sb.).
Znalec - jak vyplývá z výše uvedeného - je osobou, která prostřednictvím svých
odborných znalostí (v oboru, pro nějž byl ministrem spravedlnosti nebo
předsedou krajského soudu jmenován znalcem) posuzuje skutečnosti, které mu byly
"státním orgánem" (orgánem veřejné moci) určeny (při ustanovení znalcem v
jednotlivé věci nebo později v průběhu příslušného řízení), a ve znaleckém
posudku sděluje "státnímu orgánu" (orgánu veřejné moci) subjektivní výsledek
svého posouzení. Byl-li znalec ustanoven v jednotlivé věci "státním
orgánem" (orgánem veřejné moci) a podal-li proto tomuto "státnímu
orgánu" (orgánu veřejné moci) znalecký posudek, nelze znaleckou činnost
pokládat projev jeho osobního zájmu. Vzhledem k tomu, že znalce ustanovil
"státní orgán" (orgán veřejné moci), že znalec byl povolán k podání posudku v
příslušném řízení a pro účely tohoto řízení (znalecký posudek slouží jako jeden
z důkazů pro zjištění skutkového stavu věci) a že jde o úkon odborníka,
nezávislého a vzhledem k jeho poměru k věci, k orgánům provádějícím řízení, k
účastníkům nebo jejich zástupcům nepodjatého, má znalecká činnost veřejnoprávní
povahu a slouží k dosažení účelu příslušného řízení vedeného před "státním
orgánem" (orgánem veřejné moci). Na tomto závěru nic nemění ani to, že znalec
vykonává svou činnost za úplatu [právo znalce na odměnu a náhradu hotových
výdajů se neřídí "dohodou", ale určuje ji - jak je zřejmé zejména z ustanovení
§ 17 až 19 zákona č. 36/1967 Sb. a z vyhlášky č. 37/1967 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů) - "státní orgán" (orgán veřejné moci) podle stupně
odbornosti potřebného k provedení úkonu a podle množství účelně vynaložené
práce] a že proto může být z pohledu obchodního nebo daňového práva pokládána
za podnikání nebo jinou výdělečnou činnost, neboť po znalcích se nepožaduje (a
ani nemůže "žádat"), aby znaleckou činnost vykonávali "na svůj účet", a
posuzování jejich jednání jako podnikání nebo provozování jiné výdělečné
činnosti nemá vliv na veřejnoprávní povahu samotné znalecké činnosti.
Činnost znalců povolaných k podání znaleckého posudku pro účely příslušného
řízení "státním orgánem" (orgánem veřejné moci) je třeba důsledně odlišovat od
podávání posudku znalcem na základě dohody s osobou, která si posudek
"objednala", kdy posudek neslouží potřebám žádného řízení před "státním
orgánem" (orgánem veřejné moci) a kdy jde nepochybně o soukromoprávní činnost
znalce.
V projednávané věci byl žalobce opatřením Policie ČR, Okresního ředitelství
Olomouc, služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení OK, ze dne
21.11.2008 č.j. OROL-6633-22/TČ-2008-73-503 ustanoven znalcem ve věci podezření
ze spáchání trestného činu podle ustanovení § 224 odst.1 a 2 trestního zákona.
Jeho činnost při podání znaleckého posudku tedy měla (svojí podstatou)
veřejnoprávní povahu a již z tohoto důvodu [na podání znaleckého posudku a při
výkonu jiné znalecké činnosti neměl (nemohl mít) žádné osobní zájmy] nemohl
porušit povinnost uvedenou v ustanovení § 303 odst.2 písm.d) zák. práce.
Dovolací soud bere v úvahu, že žalobce se mohl při výkonu znalecké činnosti
dozvědět informace, které bylo možné využít při výkonu kontroly jako inspektor
oblastního inspektorátu práce, stejně jako mohl získat při kontrolní činnosti
poznatky, které bylo možné použít při podání znaleckého posudku. Získání a
použití takových poznatků současně v kontrolní a znalecké činnosti žalobce
nelze hodnotit jako důvod k pochybnosti o jeho nepodjatosti z hlediska
ustanovení § 10 odst.1 zákona č. 552/1991 Sb. a § 11 odst.1 zákona č. 37/1967
Sb. Rozhodující tu totiž nemůže být formální "autonomie" kontrolního řízení
před orgánem inspekce práce a "trestního řízení" před policejním orgánem, ale
skutečnost, že žalobce se v obou případech zabýval stejnou událostí (pracovním
úrazem P. V. ze dne 6.10.2008), že v obou řízeních měla jeho činnost
veřejnoprávní povahu, že smysl a účel obou řízení nebyl ve vzájemném rozporu (a
také tedy postup žalobce v jednom řízení nebyl v kontradikci s řízením druhým)
a že v obou řízeních žalobce vystupoval nezávisle (a bez vztahu k jejich
účastníkům, zástupcům účastníků, popřípadě dalším osobám zúčastněným na obou
řízeních). Znalecká činnost, vykonaná na základě opatření Policie ČR, Okresního
ředitelství Olomouc, služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení OK,
ze dne 21.11.2008 č.j. OROL-6633-22/TČ-2008-73-503, tedy (podle zákona)
nezakládala u žalobce žádný vztah k předmětu kontroly prováděné orgánem
inspekce práce, pro který by mohly vzniknout důvodné pochybnosti o nepodjatosti
žalobce jako inspektora oblastního inspektorátu práce, a výkon kontrolní
činnosti žalobcem jako inspektora oblastního inspektorátu práce nebyl důvodem,
pro který by žalobce měl (mohl) v souladu se zákonem být vyloučen z podání
znaleckého posudku v řízení před policejním orgánem podle ustanovení § 11
odst.1 zákona č. 36/1967 Sb.
Žalovaná (a také soudy obou stupňů) tedy chybně pokládá činnost žalobce jako
znalce ve věci pracovního úrazu P. V. ze dne 6.10.2008 za jeho "soukromou
aktivitu", kterou staví do protikladu k veřejnému zájmu na výkonu kontrolní
činnosti na úseku ochrany pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek,
ačkoliv obě tyto činnosti mají veřejnoprávní povahu (vyjadřují veřejný zájem) a
mohou být vykonávány vedle sebe. Navíc, kdyby žalobce měl být vskutku (z důvodů
uvažovaných žalovanou a soudy) vyloučen z kontrolní činnosti prováděné
inspektory oblastních inspektorátů práce podle ustanovení § 10 odst.1 zákona č.
552/1991 Sb., musel by nutně být podjatým také pro podání znaleckého posudku v
řízení před policejním orgánem podle ustanovení § 11 odst.1 zákona č. 36/1967
Sb., což by byl závěr nejen protiprávní, ale i zjevně absurdní.
Opodstatněná není ani výtka žalované, že by žalobce při vypracování znaleckého
posudku "zneužil svého postavení inspektora oblastního inspektorátu práce tím,
že použil dokumenty pro zpracování znaleckého posudku ze spisu o kontrole, aniž
by oblastní inspektorát práce, tedy zaměstnavatele, o poskytnutí těchto
materiálů úřední cestou požádal". Žalovaná totiž přehlíží, že žalobce podle
ustanovení § 14 odst.1 zákona č. 36/1967 Sb. měl, bylo-li to potřebné pro
podání znaleckého posudku, oprávnění využít materiály svého zaměstnavatele; jde
o povinnost, která je zaměstnavateli znalce uložena přímo zákonem, takže
zaměstnavatel je povinen tak vždy učinit, jakmile se na něj znalec obrátí.
Poukazuje-li žalovaná na "úřední cestu", kterou měl žalobce využít, jedná se
jen o zbytečné formalizování postupu, který nebyl v projednávané věci na místě,
neboť nepoužitím "úřední cesty" žalované nevznikla (nemohla vzniknout) žádná
relevantní újma.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej
proto podle ustanovení § 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil.
Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na
rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Opavě) k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst.1 a § 243d odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. ledna 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu