ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně AREARCHA a.s. se sídlem v Hodoníně, Národní třída č.
1754/96, IČO 26732459, zastoupené JUDr. Miroslavem Pokorným, advokátem se
sídlem v Brně, Lidická č. 1005/23b, proti žalované M-art, a.s. se sídlem v
Hodoníně, Národní třída č. 369/33, IČO 25333739, zastoupené JUDr. Tomášem
Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, o určení
vlastnického práva žalobkyně k nemovitým věcem a o vzájemné žalobě o určení
vlastnického práva žalované k nemovitým věcem, za účasti UMMAGUMMA, spol. s
r.o. se sídlem v Hodoníně, Pravoslava Veselého č. 1306/7, IČO 25337238, jako
vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného Mgr. Janem Mackem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Zlatnická č. 1582/10, vedené u Okresního soudu v
Hodoníně pod sp. zn. 10 C 74/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 10. září 2015 č.j. 38 Co 298/2014-344, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne
7. dubna 2014 č.j. 10 C 74/2011-294 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Hodoníně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Hodoníně dne 8.3.2011
domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí "vedených v katastru
nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště
Hodonín, zapsaných na listu vlastnictví č. 17934, pro k. ú. a obec H., a sice
pozemku par. č. St. 2768 o výměře 17.045 m2 (zastavěná plocha a nádvoří),
pozemku par. č. St. 7796 o výměře 1484 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku
par. č. 2080/4 o výměře 2105 m2 (ostatní plocha - silnice), budovy v H. (průmyslový objekt) stojící na pozemku par. č. St. 2768 a budovy bez čp/če v H. (průmyslový objekt), stojící na pozemku par. č. 7796" (dále jen "předmětné
nemovitosti"). Žalobu odůvodnila zejména tím, že k předmětným nemovitostem
nabyla vlastnické právo jako účastník veřejné dražby nedobrovolné ze dne
2.9.2003 "v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách". V únoru 2011 žalobkyně obdržela od Katastrálního úřadu pro
Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, výzvu, zda trvá na zápisu
vlastnického práva k předmětným nemovitostem s tím, že byla upozorněna na
možnost duplicitního zápisu vlastnického práva, když "na základě rozhodnutí
Krajského soudu v Brně je patrné, že v roce 1999 měl být katastrálním úřadem
proveden vklad vlastnického práva ve prospěch žalované". Protože katastrální
úřad provedl ve vztahu k předmětným nemovitostem tzv. duplicitní zápis, má
žalobkyně naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k předmětným
nemovitostem. Žalovaná se vzájemnou žalobou domáhala, aby bylo určeno, že předmětné
nemovitosti jsou v jejím vlastnictví. Uvedla, že veřejná nedobrovolná dražba,
na kterou se odvolává žalobkyně, byla neplatná a neúčinná, a že proto na jejím
základě nemohlo dojít k nabytí předmětných nemovitostí žalobkyní; skutečnou
vlastnicí nemovitostí je žalovaná, která je nabyla kupní smlouvou ze dne
27.11.1997 od prodávajícího KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. Prodávající však
předmětné nemovitosti prodal ještě jednou, a to kupní smlouvou ze dne 5.12.1997
společnosti BETA PLUS s.r.o., a na návrh společnosti BETA PLUS s.r.o. došlo k
zápisu vlastnického práva této společnosti k předmětným nemovitostem do
katastru nemovitostí s účinky ke dni 17.12.1997, zatímco návrh na vklad
vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalované na základě
kupní smlouvy ze dne 27.11.1997 byl zamítnut rozhodnutím katastrálního úřadu v
Hodoníně ze dne 25.9.2003 č.j. V-1037/2000-706; rozsudkem Krajského soudu v
Brně ze dne 29.11. 2010 č.j. 35 C 59/2003-97, 35 C 62/2003-35 bylo na základě
žaloby žalované rozhodnuto "o nahrazení rozhodnutí" Katastrálního úřadu v
Hodoníně tak, že se povoluje vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem
ve prospěch žalované, když soud dospěl (mimo jiné) k závěru, že kupní smlouva
mezi společností KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. jako prodávajícím a
společností BETA PLUS s.r.o. jako kupující je absolutně neplatná.
Veřejná
nedobrovolná dražba ze dne 2.9.2003, od níž žalobkyně odvozuje své vlastnické
právo k předmětným nemovitostem, je rovněž neplatná, protože proběhla za
situace, kdy Okresní soud v Hodoníně usnesením o předběžném opatření ze dne
5.5.2003 sp. zn. 4 C 610/2003 ve sporu vedeném mezi společností BETA PLUS
s.r.o. jako žalobkyní a společností JANK GROUP s.r.o. jako žalovanou uložil
společnosti JANK GROUP s.r.o. jako zástavnímu věřiteli povinnost zdržet se
jednání směřujících k nedobrovolné dražbě předmětných nemovitostí. Společnost
JANK GROUP s.r.o. přesto na základně ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000
Sb. (toto ustanovení bylo později Ústavním soudem zrušeno) navrhla provedení
dražby a dražba se uskutečnila, přestože i dražebník, společnost Draukk -
dražební s.r.o., věděl o nařízeném předběžném opatření. Sama žalovaná se
"neplatnosti dražby" domáhala v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod
sp. zn. 14 C 661/2004; řízení bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze
dne 7.2.2008 sp. zn. 38 Co 179/2006, kterým byla žaloba žalované zamítnuta "z
formálně procesních důvodů, protože nebyla podána i proti dražebníkovi". Tato
skutečnost však podle žalované nebrání, aby v nynějším řízení o určení
vlastnického práva k nemovitostem soud přihlédl k tomu, že nedobrovolná dražba
předmětných nemovitostí ze dne 2.9. 2003 je absolutně neplatná. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 7.4.2014 č.j. 10 C
74/2011-294 žalobě vyhověl, vzájemnou žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 26.716,- Kč k rukám advokáta
JUDr. Miroslava Pokorného. Poté, co dovodil, že obě účastnice mají na
požadovaných určeních vlastnictví naléhavý právní zájem, z výsledků dokazování
zjistil, že k zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch
žalobkyně došlo na základě příklepu ve veřejné nedobrovolné dražby ze dne
2.9.2003, která se uskutečnila podle ustanovení § 36 odst. 2 a 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do
9.5.2005 na návrh dražebního věřitele JANK GROUP s.r.o., který uzavřel s
Komerční bankou a.s. dne 9.10. 2002 smlouvu o postoupení pohledávek za
společností KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. a KAMLEITHNER - Slokov s.r.o. v
úhrnné výši 18.481.236,02 Kč za cenu 2.500.000,- Kč a postoupené pohledávky
byly zajištěny zástavním právem na předmětných nemovitostech. O průběhu veřejné
nedobrovolné dražby ze dne 2.9.2003 soud prvního stupně zjistil, že se dražba
uskutečnila, i když v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4
C 610/2003 (jednalo se o řízení, v němž se společnost BETA PLUS s.r.o. jako
žalobkyně vůči žalovaným společnostem JANK GROUP s.r.o., AREARCHA a.s. a Draukk
- dražební s.r.o. domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zdržet se jednání, které
"vede k zásahu do vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem", a
společnost BETA PLUS s.r.o. své vlastnické právo dovozovala z kupní smlouvy ze
dne 5.12.1997 sjednané se společností KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o.) bylo
usnesením ze dne 5.5.2003 č.j.
4 C 610/2003-47 nařízeno předběžné opatření,
kterým bylo společnosti JANK GROUP s.r.o. uloženo "zdržet se jednání
směřujících k nedobrovolné dražbě předmětných nemovitostí"; usnesení o nařízení
předběžného opatření bylo katastrálnímu úřadu doručeno dne 5.9.2003 a jeho
zápis do katastrálního operátu byl proveden dne 16.9.2003. Posléze Okresní soud
v Hodoníně rozsudkem ze dne 25.3.2010 č.j. 4 C 610/2003-522 žalobu společnosti
BETA PLUS s.r.o. zamítl. K zápisu vlastnického práva žalované k předmětným
nemovitostem došlo na základě kupní smlouvy ze dne 27.11.1997, v níž jako
prodávající vystupovala společnost KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o., a to za
cenu ve výši 26.000.000,- Kč, když žalovaná byla seznámena se zástavními právy
zřízeními na předmětných nemovitostech k zajištění pohledávek Komerční banky
a.s. Žalovaná návrh na vklad svého vlastnického práva na základě této smlouvy
podala až v roce 2000, a teprve poté, co společnost KAMLEITHNER - TRADE ČSFR
s.r.o. prodala předmětné nemovitosti "opětovně", a to již zmíněnou kupní
smlouvou ze dne 5.12.1997 společnosti BETA PLUS s.r.o. (vlastnické právo ve
prospěch této společnosti bylo do katastru zapsáno s právními účinky ke dni
17.12.1997). S ohledem na tento předchozí zápis Katastrální úřad v Hodoníně
zamítl návrh žalované na zápis jejího vlastnického práva k předmětným
nemovitostem ve prospěch žalované, ale rozhodnutí tohoto úřadu bylo nahrazeno
rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29.11. 2010 č.j. 35 C 59/2003-97, 35 C
62/2005-35, kterým bylo - poté, co soud uzavřel, že pozdější smlouva, jíž
společnost KAMLEITHNER - TRADE ČSFR s.r.o. opět prodala předmětné nemovitosti
společnosti BETA PLUS s.r.o., je absolutně neplatná - rozhodnuto, že vklad
vlastnického práva žalované na základě kupní smlouvy ze dne 27.11.1997 se
povoluje; rozsudek nabyl právní moci dne 19.1.2011. Soud prvního stupně dále
zjistil, že žalovaná se v řízení vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 661/2004 domáhala, aby by byla prohlášena za neplatnou veřejná
nedobrovolná dražba ze dne 2.9.2003; okresní soud sice žalobě vyhověl, avšak
krajský soud žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace, když žaloba
nesměřovala i vůči dražebníkovi, společnosti Draukk - dražební s.r.o., a
zamítnut byl rovněž návrh žalované na obnovu tohoto řízení. Z hlediska právního
posouzení věci soud prvního stupně uzavřel, že veřejná nedobrovolná dražba ze
dne 2.9.2003 se uskutečnila v souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do
9.5.2005 a že mu nepřísluší přezkoumávat, zda je platná či nikoliv, neboť
neplatnost veřejné nedobrovolné dražby lze "konstatovat pouze ve zvláštním
řízení" upraveném v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Za vlastníka předmětných
nemovitých věcí je proto třeba pokládat žalobkyni, která vlastnictví nabyla
příklepem licitátora podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve
znění pozdějších předpisů.
Soud prvního stupně dále uvedl, že žalovaná by
prodeji předmětných nemovitostí ve veřejné nedobrovolné dražbě by pravděpodobně
předešla, kdyby "neotálela" s podáním návrhu na zápis svého vlastnického práva
do katastru nemovitostí po dobu tří roků, a že ustanovení § 36 odst. 2 zákona
č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, sice bylo
nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 8.3.2005 zrušeno, avšak vlastnické právo
nabyté na základě příklepu ve veřejné nedobrovolné dražbě v době před zrušením
tohoto ustanovení zůstává zachováno. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 10.9.2015 č.j. 38 Co 298/2014-344 změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že se určuje, že žalobkyně je "výlučným vlastníkem pozemků
parc. č. st. 2768, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 17045 m2, jehož
součástí je stavba, průmyslový objekt, pozemku parc. č. st. 7796, zastavěná
plocha a nádvoří, o výměře 1484 m2, jehož součástí je budova bez č.p./č.e.,
průmyslový objekt, a pozemku parc. č. 2080/4, ostatní plocha, o výměře 2105 m2,
zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště
Hodonín, na LV č. 17934, pro obec a katastrální území H., a že žalovaná je
povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 25.567,- Kč k rukám
advokáta JUDr. Miroslava Pokorného; ve výroku o zamítnutí vzájemné žaloby jej
potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě
nákladů odvolacího řízení 7.986,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava
Pokorného. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalobkyně se
stala ve veřejné nedobrovolné dražby ze dne 29.9.2003 vlastnicí předmětných
nemovitostí na základě příklepu licitátora a uhrazení ceny dosažené vydražením
(částky 11.700.000,- Kč), když žalovaná neuspěla v řízení o určení neplatnosti
veřejné nedobrovolné dražby vedeném u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14
C 661/2004. Námitky žalované a vedlejšího účastníka o neplatnosti veřejné
nedobrovolné dražby odvolací soud odmítl s odůvodněním, že tuto otázku si soud
v projednávané věci nemůže posoudit "ani jako otázku předběžnou". Uvádí-li
žalovaná, že její vlastnické právo k předmětným nemovitostem se zakládá na
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010 č.j. 35 C 59/2003-97,
poukázal odvolací soud na to, že tímto rozsudkem nebylo rozhodnuto o určení
vlastnického práva, ale ve smyslu ustanovení § 250j občanského soudního řádu o
nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu v Hodoníně ze dne 25.9.2003 č.j. V-1037/200-706 rozhodnutím soudu a o povolené vklad vlastnického práva žalované
podle smlouvy ze dne 27.11.1997 s právními účinky vkladu ke dni 31.3.2000. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že veřejná nedobrovolná dražba předmětných nemovitostí se dne 29.9.2003
uskutečnila, ačkoliv jejich vlastníkem nebyla společnost BETA PLUS s.r.o. (na
základě kupní smlouvy ze dne 5.12.1997), ale žalovaná (podle kupní smlouvy ze
dne 27.11.1997). Společnosti JANK GROUP s.r.o. bylo předběžným opatřením
nařízeným usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3.5.2003 sp. zn.
4 C
610/2003 uloženo zdržet se jednání směřujícího k provedení nedobrovolné dražby. Došlo-li přesto ke dražbě, šlo ze strany společnosti JANK GROUP s.r.o. a
dražebníka (společnosti Draukk-dražební s.r.o.) "o úmyslné maření výkonu
soudního rozhodnutí". Katastrální úřad v Hodoníně sice rozhodnutím ze dne
25.9.2003 č.j. V-037/2000-706 zamítl návrh žalované na povolení vkladu
vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem do katastru na základě
kupní smlouvy ze dne 27.11.1997, ale toto rozhodnutí bylo nahrazeno rozsudkem
Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010 č.j. 35 C 59/2003-97, 35 C 62/2003-35
tak, že vklad vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem se
povoluje. Žalovaná současně poukazuje na právní názor uvedený v rozsudku
Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1405/2009 a dovozuje, že je
možné brojit proti platnosti veřejné dražby rovněž žalobou o určení
vlastnického práva k předběžným nemovitostem podle ustanovení § 80 občanského
soudního řádu; i když vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením ve
stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu, vydražitel nenabývá vlastnictví
k předmětu dražby, jestliže dražba byla provedena na návrh někoho jiného než
vlastníka předmětu dražby, případně jiné osoby, než která se ve smyslu
ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění
pozdějších předpisů rozumí vlastníkem předmětu dražby, nebo jestliže není možné
spolehlivě a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu dovodit, co bylo
vydraženo nebo kdo je vydražitelem. Tím, že odvolací soud žalované neposkytl
ochranu jako osobě, které v době dražby náleželo vlastnické právo k předmětným
nemovitostem, došlo "k porušení spravedlivé ochrany soukromých práv" žalované. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále též jen
"o.s.ř."), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v občanském
soudním řízení zahájeném v době přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bodu 2 zákona
č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se
nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné
(mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda lze pokládat za veřejnou nedobrovolnou
dražbu jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet
licitátorem), ačkoliv dražbu navrhujícímu dražebnímu věřiteli bylo předběžným
opatřením soudu uloženo "zdržet se jednání směřujících k nedobrovolné dražbě"
předmětných nemovitostí. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla v
rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena a že její posouzení bylo pro
rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
dovolání žalované je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší
soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na
to, že veřejná nedobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné
nemovitosti, byla (měla být) provedena dne 2.9.2003 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb., tedy ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen "zákona o veřejných
dražbách"). Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se
rozumí veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k
předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor
obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s
výzvou podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek
učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo
k předmětu dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem
ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [§ 2 písm. a) zákona o
veřejných dražbách]. Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za
podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§
2 písm. b) zákona o veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která
organizuje dražbu a má k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§ 2 písm. e)
část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách]. Veřejnou nedobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh dražebního
věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím,
vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem,
který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem (srov. § 36
odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Bylo-li zástavní právo k nemovitosti
vloženo či zapsáno do katastru nemovitostí přede dnem 1.5.2000 nebo vzniklo-li
zástavní právo k movité věci přede dnem 1.5.2000 na základě platné zástavní
smlouvy a učinil-li navrhovatel čestné prohlášení ve formě notářského zápisu o
tom, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, z níž není plněno a která je
zajištěna tímto zástavním právem, je dražbou nedobrovolnou rovněž dražba
prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je zajištěna tímto
zástavním právem (srov. § 36 odst.2 zákona o veřejných dražbách). Veřejnou
nedobrovolnou dražbu lze provést pouze na základě písemné smlouvy o provedení
dražby, kterou uzavře navrhovatel s dražebníkem (srov. § 39 odst.1 zákona o
veřejných dražbách); podpisy navrhovatele a dražebníka na smlouvě o provedení
dražby musí být úředně ověřeny, uznání podpisu notářem nebo ověřujícím orgánem
není přípustné (srov.§ 39 odst.8 zákona o veřejných dražbách). Konání veřejné nedobrovolné dražby vyhlásí dražebník dražební
vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a vyvěsit a
která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov. zejména § 43
zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí
licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání; udělením
příklepu je dražba ukončena. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez
zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení
předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou
vydražením (srov. § 50 zákona o veřejných dražbách). Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (srov. § 53 zákona o veřejných
dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník
vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení
obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a
vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob
úhrady ceny dosažené vydražením; podpis dražebníka na potvrzení o nabytí
vlastnictví musí být úředně osvědčen (srov. § 54 odst.1 zákona o veřejných
dražbách). Jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru
nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu jedno vyhotovení
potvrzení o nabytí vlastnictví, v němž musí být uvedeno, která věcná práva k
předmětu dražby zanikla (srov. § 54 odst.3 zákona o veřejných dražbách). Na
základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše
příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. § 7
odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné ustanovení § 36
odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992
Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění
zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č.
344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve
znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu
veřejné nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná
dražba je - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005,, který byl uveřejněn
pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná,
jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud
nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 odst. 3, 4
nebo zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost veřejné
nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3, 4 nebo 5 zákona o veřejných
dražbách buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím
vyhověno), nemusí být udělení příklepu vždy důvodem pro nabytí vlastnictví nebo
jiného práva k draženému předmětu. Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho
jménem a na jeho účet licitátorem) totiž nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z
ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nutné dovodit, že
veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je veřejné, které se koná na
základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené
mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se uskutečňuje na předem určeném
místě, jehož smyslem (účelem) je přechod vlastnického nebo jiného práva k
předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob,
které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a které je
ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil
nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen
jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné
živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou nedobrovolnou dražbu, musí být rovněž
řádně doloženo, že navrhovatelem dražby je dražební věřitel, který je
legitimován požadovat uspokojení své pohledávky z výtěžku dražby; jinak by
totiž smyslem (účelem) jednání prováděného dražebníkem nebylo (nemohlo být)
uspokojení pohledávky dražebního věřitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl,
který by získání výtěžku z přechodu vlastnictví na základě dražby jen
předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům,
nelze považovat za veřejnou nedobrovolnou dražbou; i kdyby nebylo napadeno
žalobou o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst. 3,
4 nebo 5 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným soudním
rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany.
V občanském
soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo jiné právo
získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a prokazuje
všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou nedobrovolnou dražbu. Při veřejné nedobrovolné dražbě má navrhovatel dražby postavení
dražebního věřitele (oprávnění požadovat uhrazení své pohledávky z výtěžku
dražby) nejen v případě, že mu pohledávka byla přiznána vykonatelným soudním
rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem nebo založena vykonatelným
notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním
předpisem, popřípadě že je zajištěna zástavním právem k dražené nemovitosti,
ale pouze tehdy, jestliže mu nebrání ve vymáhání pohledávky cestou veřejné
nedobrovolné dražby rozhodnutí soudu nebo jiný úřední zákaz. V případě, že při
dokládání postavení dražebního věřitele byla zachována běžná (obvyklá)
opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu požadovat
(očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba pokládat
oprávnění navrhovatele dražby požadovat uhrazení své pohledávky z výtěžku
dražby za doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že mu vymáhaná pohledávka
nesvědčila nebo že mu bylo zakázáno požadovat její uspokojení cestou veřejné
nedobrovolné dražby; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může
nabýt vlastnické právo k předmětu dražby i bez ohledu na to, zda navrhovatel
dražby měl právní postavení dražebního věřitele. V projednávané věci žalovaná vybudovala svoji procesní obranu proti
žalobě rovněž na tvrzení, že navrhovatel veřejné nedobrovolné dražby a
dražebník "úmyslně mařili výkon soudního rozhodnutí" - usnesení Okresního soudu
v Hodoníně ze dne 3.5.2003 č.j. 4 C 610/2003-47, kterým bylo navrhovateli
dražby uloženo "zdržet se jednání směřujících k nedobrovolné dražbě předmětných
nemovitostí". Soudy se tímto tvrzením řádně nezabývaly, když při právním
posouzení věci opomenuly, že k přechodu vlastnictví k předmětu dražby na
vydražitele navzdory platně uskutečněné veřejné nedobrovolné dražbě nemusí
dojít; správně se měly zabývat (též) tím, zda navrhovatel dražby doložil své
oprávnění podat návrh na provedení veřejné nedobrovolné dražby (a legitimaci
uzavřít smlouvu o provedení takové dražby) dražebníku tak, aby u dražebníka při
zachování běžné (obvyklé) opatrnosti nevznikla pochybnost o oprávnění
navrhovatele k podání návrhu na uskutečnění dražby, přičemž tuto pochybnost je
třeba zkoumat nejen k okamžiku uzavření smlouvy o provedení dražby, ale také
zejména v době provedení dražby. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro
odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího
soudu, Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadený rozsudek pro jeho
nesprávnost zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro
které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Hodoníně) k dalšímu řízení (§
243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení,
ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část
první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu