U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem,
Ph.D., v právní věci žalobkyně Mgr. H. H., zastoupené Mgr. Ondrejem Štefánikem,
Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, proti žalovanému
Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské nám. č. 2, IČO
00064581, o náhradu škody z pracovního úrazu, za účasti České pojišťovny a.s.
se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka
na straně žalovaného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C
195/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
30. září 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 30. 9. 2015 č. j. 23 Co 296/2015-162 podle ustanovení § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaje o tom, v čem
dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (argument, podle
kterého „se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a
odst. 2 o. s. ř. jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde, k
tomu srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný
dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
[dovolatelka zpochybňuje pouze skutková zjištění, na nichž odvolací soud
založil svůj závěr o tom, že jí nenáleží náhrada škody na zdraví (náhrada za
ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, bolestné a náhrada za
ztížení společenského uplatnění), neboť neexistuje příčinná souvislost mezi
pracovním úrazem žalobkyně ze dne 15. 10. 2002 (úraz pravého ramene) a
zhoršením jejího zdravotního stavu v roce 2010 spočívajícím v omezení hybnosti
pravého ramene, bolestech ramene a krční páteře (při řešení otázky příčinné
souvislosti mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou na zdraví totiž nejde o
otázku právní, ale o otázku skutkovou, která nemůže být řešena obecně, ale
pouze v konkrétních souvislostech; jedná se o výsledek dokazování (hodnocení
důkazů), při němž soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz
jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti – k tomu srov.
například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002 sp. zn. 21
Cdo 300/2001); žalobkyně dále v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry,
zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména revizního znaleckého
posudku znalce MUDr. Milana Richtera, CSc.) a vytýká soudu prvního stupně i
odvolacímu soudu, že opřel své rozhodnutí jen o znalecký posudek MUDr. Milana
Richtera, CSc.], a v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2016
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu